|
První panickou ataku jsem zažila v roce 2004. Tehdy pro mě musela přijet záchranka, protože jsem se úplně zhroutila. Točila se mi hrozně hlava, zvracela jsem, bušilo mi srdce a dokonce jsem na několik dní ochrnula na spodní končetiny. Tehdy jsem byla přesvědčená, že umírám. Až později jsem se dozvěděla, že se jedná o panickou poruchu. Ataky jsem měla 2x až 3x týdně. Vždy, když to na mě přišlo, uklidnilo mě, když jsem si sedla k internetu a pročítala diskusní fóra. Ale časem se to na všech diskuzích zvrtlo na řeči o něčem jiném, než o panické poruše. Proto jsem před lety založila toto fórum, které se věnuje jen této nemoci a ničemu jinému. Věřím, že za ta léta mnohým, kteří tuto diskuzi navštívili, byla k užitku. Prosím i nadále vkládejte všechny své poznatky, rady a tipy, jak se s touto zákeřnou nemocí vyrovnáváte právě vy. Ale zároveň prosím, abyste se neodchylovali od tématu, protože příspěvky nesouvisející s PP odradí ty, kteří hledají na této diskuzi skutečnou podporu a pomoc. Věřím, že vzájemným předáváním si vlastních pocitů a zkušeností s touto nemocí spojených, se s ní dokážeme lépe vyrovnat.
Děkuji Všem Zuzka
|
Zdravím všechny a děkuji všem za odpovědi, rady a podporu. Kombinuji vše – léky, terapie, čínská medicína…jediné co teď bylo je to, že v lednu mi dr snížil po roce bez atak léky. A najednou toto. Taky nevím, jestli to byla jen nějaká krizovka nebo těch léků mám málo a je potřeba je opět navýšit. Léky beru 12 let a snižovali jsme fakt pomalinku a postupně, takže si nemyslím, že by to bylo tím, že to snížil nějak moc. Jen mě vyděsilo, že se to takto stalo v docela silné formě.
To je mozne ze je to lekama takze nejlepe fakt poradi ten kdo ty leky snizuje. Ja uz vim ja tu krizi mela u predhodu z materske do normalniho zivota byla to velka zmena a bala jsem se te zmeny az jsem mela tyto pocity na umreni. Takze proto radim jak ja to mela ale treba je to lekama a uplne jina vec a zadne velke zivotni zmeny se neboji atd
Ahoj Jani, ono se nějak doporučuje, když rok nemáš příznaky úzkostí, že se AD mohou snižovat/vysadit, věřím, že jste vysazovali pomalu, ale prostě někdy se ty stavy můžou vrátit i na AD, já měla paniky od roku 2008, nasazena AD, brala jsem je dokonce pořád, ani nesnižovala a i tak se mi ataky v roce 2011 vrátily. A na jakou terapii chodíš? Já právě chodila tehdy na KBT a přišla mi na tyhle problémy super, i knížky od prof. Praška, který je takový nestor KBT v ČR. Ale tak každému sedne něco jiného.
Praska mam knizky doma. K psycholozce chodim jen na normalni posezeni, rozebirame veci, pocity a jak s tim pracovat
Já Praškovy knížky mám moc ráda, mám od něj skoro všechno, celou knihovnu. Nevím, jestli máš i ty starší z nakladatelství Portál, ale o PP je knížka Agorafobie a panická porucha a o tom strachu ze smrti a tak píše hodně v knížce Nadměrné obavy o zdraví. Pak o PP novější je Panická porucha z nakladatelství Grada. Nebo si tady lidi chválili Jak překonat panické ataky, ale to je od Rogera Bakera. A jedním dechem jsem kdysi přečetla Život s panikou od Alžběty Bublanové.
Ahoj Ami jj Bublanovou mám, od Praška mám Úzkost a obavy. Celkově mám dost knížek o PP, ale je pro mě furt těžký ty rady dát do života, do praxe.
Díky za rady
Ahoj Jani,
jo někdy je to těžké praktikovat ve svém životě, ta různá doporučení. Já na těch knížkách od Praška měla nejraději kazuistiky, že jsem právě viděla, že v tom nejsem sama. V tom roce 2008 se o tom skoro nemluvilo, pak jsem našla tuhle diskuzi, ale ještě v její staré podobě. Úzkost a obavy mám doma také. Ta Bublanová mi právě přišla taková čtivá a výstižná.
Ahoj, zdravím všechny. Tak teď ataka jak prase. Už asi týden se mi objevují extrasystoly. Tak jsem se začala pozorovat. Mívám je většinou večer v klidu. Teď jsem šla pracovně na poštu, to ještě celkem v pohodě. Po cestě zpátky, jsem začala přemýšlet, co když se svalim a umřu. Dojdu do práce. Strašný strach, ocení rukou a pocit na odpadnuti. Já už nebudu mít nikdy klid. A jak je vám.
Ahoj Helenko,
mrzí mě, že ti taky není dobře. Já ty stavy paniky taky mívala nejvíc večer v klidu, lehla jsem si po celém dni utahaná do postele a najednou přišlo bušení srdce, dušnost, křeče… vždycky mě to z postele vytáhlo, protože jsem nemohla být sama. Už je ti lépe? Já dnes mám taky celý den pocity na odpadnutí, ale u mě je to asi tím, že jsem to dostala. Ať je ti lépe.
Ahojky Helenko, taky neprocházím nejlepším obdobím. Nová práce, takže úzkost každý den. Už jsem to chtěla i vzdát, ale holky tady mě podržely a vím, že se mám komu svěřit. Užíváš nějaké léky a chodíš na terapii? Je to jen v našich hlavách. Jen si to v tu chvíli neuvědomuje me. Snad bude brzy lépe
Ahoj Helčo, nemáme to lehké, já mám ataku hned po probuzení, jako kdyby mě chtěl mozek přesvědčit o tom, abych ani nevylézala z postele, že jedině tam jsem v bezpečí. Pořád si opakuji větu: „Je to jen v hlavě.“ My si ten mozek musíme nějak přenastavit, vytrénovat ho, že o nic nejde a dát se do pohody. Právě proto chodím na psychoterapie, abych se to naučila, ale prý je to dlouhý proces. Každopádně nejsme slabé, protože každý den překonáváme samy sebe. Jsme tu a pomáháme si. Uvidíš, že to bude zase dobré nebo aspoň lepší. Jen se snaž se moc… Číst vice »
Zdravim, moje uzkosti se moc nelepsi. Mam hroznej strach ze umru, ze tady uz nebudu. Chodim po dome a rikam si tohle uz neuvidim….mam v sobe jakoby prazdnej pocit…ma s tim nekdo zkusenost?
Tohle znam uz uplne nevim jak me to preslo. Zpetne vim ze to bylo blbyma vztahama
ahojky Jani. Já neměla pocit, že umřu, ale že se zblázním. Chodila jsem tam a zpátky, hystericky brečela a nevěděla co se děje. Pomohl jen prášek na uklidnění. I teď to někdy mám při silné atace…Neboj neumřeš, to si s tebou hraje jen tvá hlava a vím jaká je to beznaděj. Nechceš zavolat lékaři? Určitě ti poradí a něco vymyslíte. Snad se ti brzy uleví
Ahoj,jojo volala jsem mu ale je nemocny, tak zatim jsem si zvysila trochu leky a sestra rukala,ze mam zavolat ve ctvrtek.Diky za tve zkusenosti. at je i tobe fajn.
Mozna mas lepsi to resit s psychologem protoze ja treba nepoznam na dalku jestli uz je to deprese nebo jen prechodna krize ale ver mi ze ja to taky mela na zacatku paniky proste kolabs. Pak uz nevim co mi pomohlo bylo toho vic. Nestalo se treba nekomu v koli neco takoveho ze prisel o rodice a ty se ted bojis a tak dale moc rada bych ti pomohla ale na dalku je to tezke
Já nevím, jestli je u deprese takový strach, že člověk umře, to mi přijde spíš jako veliká úzkost. Já tedy v depresi naopak vždycky umřít chtěla a mám za sebou bohužel i několik pokusů. Sice k úzkosti se deprese připojit může, ale deprese se diagnostikuje, pokud ta smutná nálada a vše další, co depresi charakterizuje, trvá nejméně 14 dní v kuse. Jsou na to i různé škály, například Beckova stupnice pro posuzování závažnosti deprese, dá se najít na netu orientačně, jinak to musí samozřejmě posoudit lékař.
Jasne no ja myslim ze to proste muze byt vic veci ja to mela treba situacni ze proste krizova situace kterou jsen neumeka hned resit. A pak to preslo u kazdeho to muze byt cokoliv nebo zacinajici krize stredniho veku apod
Ami hlavne ty jsi hraničář a tam je to jeste uplne jine. Tam mas mnohem vetsi boje a za me jsi opravdu hrdinka.
Sarinko, díky moc. Ale hrdinka fakt nejsem, naopak mi všichni říkají, že jsem dost pasivní a že nemám moc vůli, což je pravda, ale nevím, na kolik je to dáno poruchou a na kolik mnou. Jako HPO je blbá, protože člověk jakoby projde skoro vším, alespoň já jsem to tak měla a mám. Říkala jsem si, že alespoň mánii jsem neměla no a vloni v létě přišla hypománie. Udělala jsem věci, které bych jinak neudělala. Naštěstí ten stav trval jen několik týdnů. Ono hodně lidí, kteří to nezažili, tak říkají, že by mánii chtěli, ale já z toho nadšená nebyla… Číst vice »
Jo myslim ze jsi protoze je to fakt tezke. Snazila jsem se o tom neco precist atd takze za spoustu veci nemuzes a hlavne si nedavej za vinu
Díky, Sarinko. Já o tom právě četla hodně (Hraniční porucha osobnosti od Rohra, od Praška a kol. z nakladatelství Grada, pak Život na houpačce – příběhy lidí s HPO…) a pak samozřejmě různé odborné články. Vím, že za něco nemůžu, ale někdy si právě nejsem jistá, na kolik to třeba můžu ovlivnit a prostě jen nemám vůli. No nic, tady se ale řeší panika a ne HPO, tak se o tom asi nebudu víc rozepisovat. A jak se ti daří, Sarinko? Hezké odpoledne.
Jj to ja taky kolikrat nevim ani u uzkosti na kolik muzu ovlivnit hlavu a na kolik to prijde proste kvuli vychove nebo genum taky si nekdy vuci uzkosti prijdu takova bezmocna ale snad to aspon malinko jde lepsi to zkouset blbe nez vubec
No jinak hledam praci takze je to takove na houpacce. Ja bych to videla tak ze kazdy s necim bojuje jen nekdy to neni videt a kazdy to nerika
Ahoj Sarinko,
tak to budu moc držet palce při hledání nové práce. Věřím, že se ti podaří najít něco, co pro tebe bude fajn a zároveň, jak jsi tady psala, že v minulé práci ti nic neříkali a pak najednou kritika, tak že se to už nebude opakovat a najdeš nějaký fajn tým. Jinak já si právě říkám, na kolik to vše (problémy) člověk může ovlivnit a na kolik to prostě už nejde, ale hodně si toho vyčítám. A jak se máš dnes? Je tam fakt hnusně. Já byla u nutriční terapeutky. Hezké odpoledne.
jo jo presne nejdulezitejsi je kolektiv. Ja proste tu pretvarku nedavam. Nemohla bych byt na miste kde by delaly zd vse ok a pak kazdy mesic neco řída . Nebo jen tam kde by aspon zaucovali ferove a chyby rekli hned. No heks to ja necvim ani u uzkosti proste. Ale neda se to srovnavat vubec samozrejme. No ja uz hrozne praci potrebuji jinak mam proste depku
Dik za drzeni palcu. Hele chapu ze si to vycitas ale tohke je neco za co spis nemuzes. Jako jini lidi maji telesny handicap tak proste ty tento. Ale to neznamena ze bys byla horsi vazne jsi moc fajn i ze tady pomahas
Ahoj Jani,
Já ti včera odpovídala do tveho minulého tématu. Já tyhle strachy o sebe ani tak nemam, ale spíš o lidi v mem okolí a o mého kocourka. Často kvůli tomu brecim. Jak píše Sarinka, tak si taky myslím, že tohle by bylo asi lepší řešit na psychoterapii. Jako léky mohou snizit úzkost a tak, ale myšlenky z mé zkušenosti moc nezazenou.
Ty psychologove maj nadhled a depka muze mit i tyto priznaky a to uz se resit musi. Takze bych se balaa tady radit ze je to ok kdyby nahodou.
Však já nepíšu, ať nebere léky, nebo tak, ale jen že některé stavy a myšlenky prostě léky nevyřeší a je fajt chodit i na terapii (na tuhle problematiku se nejvíc doporučuje KBT).
Jojo chapu
Zdravím vás všechny, dlouho jsem si myslela, že už svoje úzkosti a paniku jakž takž zvládám. Beru sertralin, byla jsem na 200 mg a už jsem jen na 50 mg. Ovšem minulý týden se to všechno zase začalo horsit. Myslím si že umřu. Dcera bude mít 18 a druhá 15 let a já se hrozně bojím že se nedoziju jejich narozenin a oslavy. Máme pro ně super darky a mě se pořád jen honí hlavou že neuvidím jak z nich mají radost. Objednala jsem cukrovi a nikdo neví kde. Jenže moje myšlenky sou všechny špatně, protože když někomu řeknu kde,… Číst vice »
Ahojky Jani, moc mě to mrzí. Být tebou tak to konzultuji s lékařem. Antidepresiva ti možná navýší ať se ti uleví. Musí to být hodně těžké a úplně tě chápu. Já mám ještě malého syna, 10 let. Tak je to ještě i stres s učením atd…Budu na tebe myslet, ať je brzy lépe
Jo těžký to je obzvlášť když člověk neví jestli svým pocitům věřit že je to skutečný nebo si říct že je to uzkost.
Diky
Ahoj Jani,
mrzí mě, že se ti stav začal horšit, spustilo to něco, nebo to přišlo zdánlivě jen tak? Možná jste snížili ještě moc brzy, prober to s psychiatrem, třeba zas navýšení pomůže. Těch 50 mg už je jen fakt taková menší udržovací dávka. Já sertralin brala 300 mg. Ty vtíravé myšlenky jsou nepříjemné, znám to, akorát u mě se týkají jiných věcí. Držím palce, ať je lépe.
Ami možná to spustilo to, že se chci moc těšit na oslavu holek a zároveň to ve mě vyvolalo tolik obav že se toho nedoziju. Léky beru 12 let a myslím že je snizujeme pomalu ale nevím…na kontrole jsem byla v lednu a to mi to snížil po roce na těch 50.
Diky
Ahoj Jano, mám také dvě dcery s věkovým rozdílem 3 roky, to jsou radosti i starosti, co? Máš nějaký racionální důkaz, proč bys měla umřít? Myslím, že ne, je to opravdu jen v hlavě. Také jsem mívala tyto myšlenky, ale snažila jsem se je zpracovat tím, že jsem si říkala: „Co se má stát, to se stane, když o tom budu přemýšlet, nic tím nezměním.“ Ty víš, že jsou tvé myšlenky špatně, tak je nerozvíjej, někdy prostě máme „slabší“ dny, může je způsobit stres, hormonální nerovnováha, nedostatek spánku nebo nějakých vitamínů, pak je třeba na nějakou dobu si nechat navýšit… Číst vice »
Zdravím,racionální důkaz naštěstí ne. Ale člověk nikdy neví…mám jen strašně živý pocit v sobe. No hormony v tom možná taky jsou mám dostat menses. Je moc těžký věřit co je pravda a co pocit a myšlenka. Diky
Ja mela tyto stavy kdyz toho na me bylo moc a pak jsem si to uvedomila zacla myslet i na sebe jelikoz jsem se starala jen o ostatni tak to tim zpusobem telo volalo o pomoc. Taky jsem delala vse jen kolem deti. Bylo to narocne obdobi. Takze neboj stava se to i jinym lidem a das to! Je treba myslet na sebe co potrebujes ty a uvedomit si to.
Sarinko děkuji, to, že už ta starší bude velká mě děsí už dlouho, ale myslím, že to jsem už tak nějak zvládala. Navíc už má 2 roky přítele, takže už vím, že je i s ním a ne jen s náma. Spíš mě vyděsilo to, že si myslím, že už jsem to celkem zvládala. Jo přišly nějaký myšlenky a strach, ale už dlouho mě to tak nerzhodilo. A navíc teď mám zas pocit, že jakoby cítím, že se mi něco stane. A nevím, jestli to je zas jen psychikou a nebo mám nějaké tušení a bude to pravda.
Děkuji
Neboj to je spis tou situaci. Ze je toho na tebe enocne hodne . Mela jsi snad nekdy pred tim intuici ze by se to splnilo? Tohle byva spis ve filmech a realne jsou to spise uzkosti nebo psychika me treba pak doslo ze nedavam partnera ze jsme se odcizili atd muze toho byt vic a ten pocit te treba jen nabada abys neco zmenila proste rict si z ceho mas pocit na umreni co by se zmenilo aby to bylk lepsi atd
Ahoj Jani,
já mám podobné pocity, ale ne strach o sebe, ale o blízké a kocourka. Právě se bojím, že jak na to myslím, že něco přivolám, ale ono to tak nefunguje asi, doufám. Ale určitá nejistota prostě k životu patří, to mi říká psycholožka. Máme se snažit ovlivnit to, co jde, ale co nemůžeme, tak je na osudu.
Neni to jen proste strach ze uz budou velke a ze te nebudou potrebovat ze mas najednou pred sebou svuj zivot atd urcite si o tom precti muze to byt ze proste se jen podvedome bojis ze uz te nebudou poteebovat ale tak to neni mama je dulezita i v dospělosti
Ahojky všem, jak se vám daří? Je neděle dopoledne a já začínám panikařit. Nasoukala jsem do sebe ovesnou kaši, ale stejně se mi chce zvracet. Dnes jsem si i vyslechla, jak není lehké se mnou být a mám se nechat zavřít na psychiatrii. Vím, že to se mnou není jednoduché a obzvláště teď. Říkám si, proč tady vůbec jsem. Už mám strach ze zítřka. Zase začíná pracovní týden, už se mi tam ani nechce. Přála bych si být alespoň trochu normální.
Ahoj Markízo, přesně vím o čem mluvíš. Dneska ráno jsem se sesypala. Taky uzkost a panika. Je mi moc líto, že nemáš podporu. Kéž by bylo něco co by nám pomohlo. Drž se.
Ahoj prosim te jsi odvazna ze jsi začla tou praci ostatni neres ty to proste nepochopi. Ze jsi vlast e dobra ze jsi do toho sla! Tak za mesic se urcite adaptujes a uz to budes mit jako normaln a nerozhodi te to nebo po zkusebce.
Prosim te nemas kolem jen same narcisty? Prece jen ze si uzkostnejsi neznamena ze musis na psychinu to je fakt podpora teda.
Sarinko moc děkuji, ono já vím, že to opravdu se mnou není jednoduché, ale jak píšeš, tak potřebuji asi opravdu více času. Taky bych potřebovala více trpělivosti se mnou. Normálnímu, zdravému člověku se to těžko říká. Takže uvidíme jak to půjde dál
Ahoj Markízo, to mě mrzí, že je ti zas blbě, ale chápu, že jak se blíží pondělí, tak nervozita stoupá. A kdo ti říkal, že s tebou není lehké být? Partner? To je docela hnusné…i když doma to slýchám také, ale neříkají mi, že se mám nechat zavřít na psychiatrii, protože jsem na ni už strávila skoro 4 roky dohromady a naopak doma to těžce snáší, když někde skončím. Ten strach k tomu patří, ale jak píše Sarinka, tak si taky myslím, že potřebuješ víc času, týden je hrozně krátká doba na to se adaptovat, natož pro úzkostné lidi. Moc… Číst vice »
Ahojky Ami. Ano partner. Je to se mnou teď těžké, ale snažila jsem se vysvětlit, že je toho pro někoho jako jsem já moc. Pořád se měnily léky, potom tělísko, výpověď, nový nástup a další věci. Tělo si musí na vše zvyknout. Doufám, že se to spraví a bude lépe. Moc děkuji za podporu
A nemas v praci proste i desne prostredi s jen to citis? Ja ten mesic a pul mela blbe pocity ze asi neni vse ok a snazila jsem se byt optimisticka a pak mi doslo ze jsem jen popirala ty blbe pocity ze me drbaly. Uvidis rposte casem a kdyby to fakt neslo vzdycky muzes zkusit neco jineho. Ja jsem treba empath ale snazim se vzdy sebe oblbnout a treba si rikam kdyt je to docela dobre proc zase blbnu a pak mi doslo ze cely ty emoce byly jen ze mi nechteli hned rict ze jim nesednu ale citila… Číst vice »
Ahojky Sarinko. Právě, že ne. Holky jsou fajn a i práce. Tak nechápu, proč se pořád cítím takhle. Nejraději bych se někde zahrabala a už nevylezla.
Tak to mas skvele ze to vyslo. Hele jde asi o zvyk nebo tak az sss zabehnes prijde ti to uz jako norma a tohle snad opadne
Ahoj Markízo, to mě mrzí, že ti partner není oporou, ale chlapi tohle kolikrát moc neumí, což je neomlouvá samozřejmě, ale já se taky nesetkávám s pochopením. Tedy od bývalých partnerů ano, ale já měla nějaké takové vztahy než jen dětské lásky, s muži s podobnými problémy. Já vím, že toho na tebe bylo a je moc, ale podle mě nemá cenu psát, že nejsi normální, nebo že bys chtěla být jako normální… protože co to vlastně znamená? Každý má nějaké problémy a nemá cenu se srovnávat. Já když už, tak si vždycky říkám, že by mohlo být ještě hůř.… Číst vice »
Ahojky Ami, Mě právě v hlavě zní pořád jen proč. A nemůžu na to najít odpověď. Není to špatná práce, kolektiv je dobrý, mám tam klid a stejně takové stavy.
Ahoj Markízo,
ono někdy prostě člověk nenajde vysvětlení, nebo ho nenajde hned. Zapomněla jsem, jestli chodíš na terapii, možná by stálo za to tohle téma podrobně a do hloubky postupně otevřít. Já taky na VŠ měla fajn lidi v kruhu, učení mi šlo, sice to byl stres, ale přesto mě to hrozně bavilo a naplňovalo a taky jsem se tam zhroutila. Ale fakt se neporovnávej, ono ani nevíš, kolik lidí má třeba taky úzkosti a tak, jen prostě o tom nemluví, dneska je náročná doba a s nějakou psychickou poruchou se setkává čím dál víc lidí.
Ahojky Ami. Na terapie chodím. Nějak se nemůžeme dohrabat k tomu, z čeho PP mám. Jestli z dětství, či bývalého manžela a nebo vše dohromady. Bylo toho na mou povahu asi hodně a hlava reaguje obranně. Chtěla bych žít plnohodnotný život a doufám, že se mi to někdy povede…obdivuji jak jsi statečná a pořád zkoušíš studovat. Je to náročné a ty neztrácíš chuť. A vím, že dosáhneš svého cíle
Ahoj Markízo, já dnes měla paniku, jak jsem otevřela oči. Pak jsem si uvědomila, že je teprve neděle. Teď už je večer a začínám být nervózní. Když pozoruji naši rodinu, všichni bychom potřebovali nějakou radost do života. Pořád si říkám, že je to jenom práce, že po pěti dnech nemůžu dělat závěry, kolektiv je fajn, ale já si pořád připadám hrozně pomalá a nejistá, co když se to nenaučím? Co když nebudu stíhat a zase se dostanu do toho krysího závodu, který vedl k mému vyhoření. Vůbec se na zítřek netěším. Markízo, nejsme v tom jen my dvě. Synovec taky… Číst vice »
Ahojky Marky, budila jsem se celou noc a ráno opět panika a brečení. Žaludek jak na vodě a za chvíli musím vyrazit. Při tom holky tam jsou fajn a i ta práce. Jsem nemožná. S takovou nevím jak dlouho vydržím.
Čau všem, dá se zbavit paniky nadobro?
To je spis otazka na psychiatra a ne na lidi co s tim bojují
Určitě se s tím dá pracovat, ale jestli se jí dá zbavit, to nedokážu říct. S panikou mám dlouhodobé zkušenosti a musím říct, že jsem měla období, kdy jsem 8 let neměla jedinou ataku, ale brala jsem léky. Taky záleží na okolnostech, to jsem měla dobrou práci bez stresu, minimum problémů a starostí, pravidelný odpočinek.
Ahoj Josefe,
asi je to individuální, ale ze své zkušenosti a ze zkusenosti z okolí to jde. Já měla paniky poprvé v roce 2008, když jsem se dostala k psychiatrovi cca po půl roce, tak jsem začala brát AD a chodit na KBT (skupinová za hospitalizace a pak individuální), to mi na PP tehdy dost pomohlo. Pak se mi paniky vrátily v roce 2011, ale nějak jsem se toho přestala bát a pak to slablo, až vymizely. Ale jak mizely paniky, tak se objevovaly další a další psychické problémy, což tak u jiných vůbec být nemusí.
Ami, jak to vypadá s kocourkem, volala si na tu veterinu?
Ahoj Marky,
díky za optání, volali jsme v pondělí veterináři, že kocourek sice hodně papá konečně, ale že je hrozně pasivní a pořád spí a vůbec si nehraje. Pan doktor říkal, že ta apatie může být z těch kortikoidů (ostatně u člověka můžou dělat deprese aj.), ale musíme dát ještě 2 injekce a pak ho budeme pozorovat, jestli se to bude lepšit, nebo ne a půjdeme na kontrolu. Ale já mám pořád hrozné nervy z toho.
A co ty? Co dnes v práci?
Ahoj Ami, já si myslím, že to bude s kocourkem dobrý, vždycky je důležité, aby zvířátko jedlo, je to jako u lidí, když je chuť k jídlu, tak je to na dobré cestě k uzdravení. Asi bude opravdu pasivní z těch kortikoidů.
Dneska v práci to bylo o něco lepší, dokonce jsem si objednala oběd s ostatními a tak půlku jsem snědla. Ale den začal jako vždy panickou atakou, snažím se s tím bojovat a dělat vše pro to, abych se uklidnila.
Ahojky Ami, neboj kocourek bude určitě v pořádku, jen je toho na něho taky dost. Navíc oni vycítí, že i panička není v pohodě. Tak snad se to už u vás spraví a budete se jen radovat…
Marky, tak to jsi dobrá. Já nejsem schopná nic. Od rána se mi chce každý den jen zvracet a dnes je to úplná lahůdka, protože se mi i točí v hlavě. Kdy to skončí…asi to je ještě brzy a musím být trpělivá
Ahoj Markízo,
to mě moc mrzí, že je ti pořád špatně, ale věřím, že se to zlomí ještě, čtyři dny v nové práci je krátká doba. Jinak doporučuji hroznocukrové bonbóny alespoň, nebo Nutridrinky. Hlava se ti může točit z toho, že nejíš, mně stačilo ten den před kolonoskopií nejíst a málem jsem zkolabovala.
Jinak o kocourka se samozřejmě moc bojím, vím, že to i ze mě cítí. Snažím se mu to nedávat najevo, ale kočičky jsou citlivé. Jinak my ho máme skoro rok už a pořád má nějaké zdravotní problémy chudák, tak snad se to už v dobré obrátí.
Ami určitě a pak se budete spolu jen radovat. Nevím proč, ale menses mám už 9 dní a hodně silný. Budete to asi výměnou tělíska. Zkusím být trpělivá a při nejhorším vemu rivotril. A časem už snad bude lépe a lépe….moje holky jak jsem nervózní, tak sedí u mě a dávají mi lásku. Miluju zvířátka
Ahoj Marky,
tak to jsem moc ráda, že to v práci bylo malinko lepší a že sis dala i část oběda. Věřím, že se to bude i nadále zlepšovat a moc držím palce. Zítra už je pátek a pak víkend a zasloužený odpočinek.
Jinak s kocourkem je to zvláštní, když nepapal, tak skoro nezhubl za ty cca 4 měsíce, hrál si a lítal. Teď sice papá, ale jen pospává, nechápu to moc. Ale má i hezkou srst, jak nepapal, tak mu strašně padaly chlupy, on je takový huňáč. Tak nevím, doufám, že je to fakt z těch kortikoidů.
Ahojky holky, tak dneska jsem měla už chuť vzdát to. Navíc mám své dny, takže úplně super. Moc bych si přála, ať je to už lepší a funguju v rámci možností normálně.Je to boj a nevím jestli jsem dost silná bojovat
Ahoj Markízo, asi jsme nějak napojené, taky mám své dny a dnes ráno mi bylo blbě, tlak 155/96, vůbec jsem kvůli úzkosti nemohla vstát z postele, chtěla jsem zmizet, rozplynout se, hlavně abych nikam nemusela. Do práce jsem došla, pak jsem se trochu uklidnila, ale pořád jsem koukala na hodinky, kdy už půjdu domů. Teď je večer a děsně mě bolí hlava. Musíme to nějak překonat, brzy bude víkend, to nám pomůže.
Ahoj holky, tak dnes byl můj druhý den v nové práci, usnula jsem až po půlnoci, ráno proběhla první panická ataka, tak jsem to prodýchávala, pak se mi celou cestu do práce chtělo brečet, mám to jen 2 km od bydliště, proto jsem šla pěšky, v práci jsem se trochu uklidnila, chvíli se tam se mnou bavila jedna kolegyně, tak jsem přišla na jiné myšlenky, následovala jedna ataka přečkaná na záchodě. Dnes jsem vypila jednu sklenici vody, ale na malou jsem chodila pořád. Jsem totálně vyřízená.
Ahojky Marky, nejsem na tom o nic lépe. Dojíždím teď přes půl hodiny. Celou cestu je mi na nic, pak se to střídá jak na houpačce. Nejím, ale alespoň piju. Teď se mi začalo točit v hlavě a znova šílím, ať to přestane a můžu zítra nějak fungovat.Za chvíli půjdu spát a ráno mě to čeká znova.
Holky ta psychohygiena je fakt moc dulezita aspon jist musite a pit take aby jste pak nemely kolabs ze nejite. Ja mela na matersky nej kolabs kdyz jsem nespala tyden kvuli nakym problemum ono se to nastrada
Sarinko snažím se alespoň trošku. Piju hodně, ale s tím jídlem je to horší. Už by se to mohlo zlepšit, teda pořád marně doufám
Tak drzim palce ja to uplne znam jak mam nervy tak taky blbe jim ale kvuli detem se hlida m ze musim byt proste v cajku. Ono kdyz si das neco budes mit i lepsi nervy. Z nizke glykemie pak je kdo vi co
Sarinko hlásím, že jsem do sebe dala vývar a tyčinku 3bit. Takže alespoň něco. Ale lépe mi dnes ještě není, už jsem měla ráno krizi, že se na to vykašlu
tak aspon neco , hele dokud s tebou budou spokojeni tak urcite ma cenu se dal drzet zacatky jsou nejhorsi me pak daly najevo ze nejsou spokojeni tak jsem sla. Nebyly schopne me to mesic a pul rict. Takze jsem byla zaskocena no psycho ale hledam dall
Ahoj Šári, díky za podporu, teď jsem snědla trochu špaget k večeři. Ještě 2x a bude víkend, nikdy jsem nezažila takhle dlouhý týden. Hledej dál, někdy se vyplatí chvíli počkat a ono se to správné místo pro tebe najde.
Jj chtela bych i vic penes s detmi uz zkraceny uplne nejde ty penize jsou hned fuč takze fo beru pozitivne jako výzvu najit neco za vic. Hele ja ted radim ale sama tak nervama kolikrat blbe jim ale pomaha treba ta kapsicka presnidavky to dokazu snis i s nervama v haji. Takze tu nemam moc co rikat.
Se omlouvam ze desne pisu pisu z iphonu a rychle a obcas to ujede . Prave ty paniky nekdy jsou na zaklade blbosti ze se nenajime nebo nevyspime naka posledni kapka a je to takze urcite si jidlo hlidej. Me pak doslo ze kdyz nejim mam i nizky tlak a to je cesta k panice jak vysita
Jakozd nizka glykemie neni nic hezkehk s muze nastartovat paniku ale naprosto to chapu
Ahojky holky, tak u mě mazec. Ráno jsem jela už se žaludeční neurózou a pokračovalo to vlastně celou směnu. Pořád je mi zle a nevím proč. Práce je v pohodě a já místo toho abych se radovala, tak bulím
Ahoj Markízo,
to mě mrzí, ale tak byl to teprve první den. Myslím, že si snad zvykneš, ono stres jsi z toho měla dlouhodobý už, tak ono to hned asi jen tak neopadne, chce to čas. Alespoň, že práce je v pohodě. A co kolegové? Ať je lépe.
Všichni usměvaví, já mám svůj malý kanclík. Tak uvidíme zítra. Teď budu mít pravidelně 8-16. Proč to nemůžu zvládnout jako všichni ostatní. Je mi z toho smutno. Doufám, že se to zlepší
Nic si z toho, Markízo, nedělej, já jsem na tom úplně stejně, akorát nemám svůj malý kanclík, ale sedím v kanceláři s paní šéfovou. Ostatní sedí v kanceláři po dvou a můžou spolu aspoň prohodit pár slov.
Holky držte se(✿^‿^)
Jste bojovnice a to dáte, hlavně dle me zkušenosti v začátku jsem chodila brzy spát, ať se vyspím a jsem plná síly…..
Dneska půjdu zase dřív spát, včera se mi podařilo usnout před půlnocí, to víš, hlava jede na plné obrátky.
To date obe dve 😉 to nevadi ze jste nervni ono tak za mesic si vse sedne chce to cas