|
První panickou ataku jsem zažila v roce 2004. Tehdy pro mě musela přijet záchranka, protože jsem se úplně zhroutila. Točila se mi hrozně hlava, zvracela jsem, bušilo mi srdce a dokonce jsem na několik dní ochrnula na spodní končetiny. Tehdy jsem byla přesvědčená, že umírám. Až později jsem se dozvěděla, že se jedná o panickou poruchu. Ataky jsem měla 2x až 3x týdně. Vždy, když to na mě přišlo, uklidnilo mě, když jsem si sedla k internetu a pročítala diskusní fóra. Ale časem se to na všech diskuzích zvrtlo na řeči o něčem jiném, než o panické poruše. Proto jsem před lety založila toto fórum, které se věnuje jen této nemoci a ničemu jinému. Věřím, že za ta léta mnohým, kteří tuto diskuzi navštívili, byla k užitku. Prosím i nadále vkládejte všechny své poznatky, rady a tipy, jak se s touto zákeřnou nemocí vyrovnáváte právě vy. Ale zároveň prosím, abyste se neodchylovali od tématu, protože příspěvky nesouvisející s PP odradí ty, kteří hledají na této diskuzi skutečnou podporu a pomoc. Věřím, že vzájemným předáváním si vlastních pocitů a zkušeností s touto nemocí spojených, se s ní dokážeme lépe vyrovnat.
Děkuji Všem Zuzka
|
Markízo, Marky,
tak co v nové práci? Celý den na vás myslím. Dejte vědět.
Ahoj Ami, děkuju, žes na nás myslela, zdravím i ostatní. Byl to mazec, ráno mi bylo tak zle, že jsem myslela, že tam snad ani nepůjdu. Měla jsem hrozně stažený žaludek a hrdlo. Mám na to takový trik, že se musím překonat a sníst jednu malou müsli tyčinku, nic jiného do sebe ani nedostanu, ale udělá se mi líp. V nové práci jsem pak prošla zaučováním v programu, myslela jsem, že mi snad bouchne hlava, ale je to první den, tak nemůžu čekat, že budu všechno umět hned, že si všechno zapamatuju. Člověk pak neví, jestli se má dívat nebo… Číst vice »
Budu na tebe Marky pořád myslet. Já za celý den snědla v práci půl corny tyčinky a vypila malou pepsi. Na záchodě ani jednou. Jen mě natahovalo, točila se hlava a nic jiného. To jsou začátky teda
Holky, já i když nic nepiju, tak na wc pořád lítám. Doma třeba vypiji malou skleničku vody, vyjdu na autobus, jedu 5 minut a už zas u zastávky v OC musím. Ale měly byste nějak myslet na váš komfort, prostě se najíst a napít podle potřeby, klidně jim to říct, že potřebujete na wc a tak. Chápu, že v novém prostředí je to člověku blbé. Mně by taky bylo na omdlení, kdybych celý den nejedla a nepila. Myslím na vás.
Ahoj holky, v pátek jsem se loučila v té organizaci, co jsem pracovala jako dobrovolník, bylo to hodně emotivní, hned jsem si vzpomněla na Markízu a na její loučení. Dostala jsem i dárečky. Bude se mi stýskat, ale slíbila jsem, že se za nimi občas zastavím. Jak tady psala Markíza, mám to stejně, celý víkend mě pronásleduje strach, úzkosti, polykám nasucho, chce se mi brečet, pochybuji o sobě. Tak jsem se snažila nějak zabavit, abych na to pořád nemyslela. Mám vypráno, uklizeno, navařeno, nakoupeno, zkrátka vygruntováno jak před Vánoci a čekám na zítřek. Děkuju všem za podporu, držte palce, ať… Číst vice »
Ahoj Marky, to je taky moc hezké, jak se s tebou rozloučili a že ti dali i dárečky. Nebyla jsi tam ani tak dlouho, že? Je vidět, že tě měli rádi. Že máš úzkosti je asi normální, ale chápu, že je to veliký stres a změna, ale jak jsem psala i Markíze, tak pevně věřím, že až se tam rozkoukáš, poznáš kolegy a zaučíš se, že to bude lepší. Snad kolegové budou fajn. Jinak jsi dobrá, že ses snažila si takhle odvést myšlenky a uklízela a vařila jsi. Kocourek sice hezky papá už, ale byl teď dost pasivní, pořád jen… Číst vice »
Ahojky Marky, budu na tebe zítra moc myslet. Doufám, že vůbec usnu. Takový strach jsem dlouho neměla, ale jsme přece holky šikovné a zvládly jsme i horší věci. Budu držet všech 20, ať se ti tam líbí.
Ahoj všem, po delší době nakukuji a moc vás zdravím….. holky držím palec v nové práci, ať jste spokojené jako ja a na tu starou si ani nevzpomenete,jako já ◉‿◉
Bude to náročné,ale vy to zvládnete a za měsíc se tomu tady zasmějeme…..
Tento víkend jsem měla opravdu odpočinkový, ani jsem nevystrčila nos z domu. Ale to bude asi tím, že mě zlobí operované koleno. Tak se držte…..
Ahoj Emo, děkujeme, snad to s Markízou zítra nějak zvládneme.
Ahoj Emi, jsem moc ráda, že tobě se v práci líbí a na starou si ani nevzpomeneš a snad to holky budou časem taky tak mít. Mrzí mě, že tě zlobí to koleno, snad si odpočinula. Já byla doma dneska a hodně jsem spala, protože jsem byla nějaká ko a včera večer jsme s mamkou byly na festivalu Na hlavu, který se snaží destigmatizovat duševně nemocné. Šly jsme na promítání o hraniční poruše osobnosti (HPO), byla tam pak i diskuze s psychiatričkou, psycholožkou a klientkou s touto poruchou. Tak to bylo hodně zajímavé, protože já se s HPO peru už… Číst vice »
Ahojky Emi, moc ti to přeju. Já se nedokážu uvolnit a myslím jen na špatné věci. Tep mám pořád okolo 120. Za chvíli půjdu spát a pak do boje. Nevím, kde se ve mě takový strach bere. Děkuji za podporu
Ahoj Markízo,
píši ti sem, aby to někde nezapadlo. Jak ti je? Jsi pořád nemocná? Budeš zítra nastupovat do té nové práce? Chci ti říct, že na tebe budu moc a moc myslet a držet všechny palce. Prvně to možná bude i takový šok, ale věřím, že postupně se to bude zlepšovat, až poznáš kolektiv, zaučíš se…
A nepsala i Marky, že také bude od pondělí někde nastupovat? Nebo si to nějak pletu? Každopádně kdyžtak také moc držím palce.
Ahojky Ami, moc tobě i Sarince děkuji za podporu. Jste holky úžasné. Dnes jsem celý den ležela a spala. Pořád nemocná, ale alespoň ustoupily horečky. Zítra mi to v 8:45 začíná. Moje pocity jsou pořád stejné. Obrovský strach. Vezmu si sebou raději i tabletky na uklidnění kdyby náhodou to přerostlo v tu potvoru. Marky taky nastupuje…..hned dám potom vědět jaké to bylo.
Neni za co . Ja zase hledam snad vyjde i neco jineho nez co jsem delala do ted. Chtela bych zmenu
Sarinko, určitě něco najdeš. Já nevím jak u vás, ale kam jsem se přihlásila, tak mě vzali. Hlásila jsem se většinou do bank a na pozici asistentky. Nakonec ze mě bude referent klientského centra bytové správy….celkem mě překvapilo, že u nás v Moravskoslezském kraji je práce dostatek
No ja bych chtela jiny obor ale praxi mam jen ve skolstvi takze tezky obdobi
U me ne problem zauceni no , praxi mam jen na jedne pozici ktera je vsude jina a dle narocnosti te organizace
Ahoj, tály vám přijde ze poslední tři dny jsou takový divny? Takový vic emotivní, protože dva dmy zpatky to začalo, tento týden chodim na odpolední do práce a me proste začalo být divně uzko v krku a pocit na brečení z ničeho nic par lidi okolo mi řekli ze taky citi jak kdyby nátlak na sebe ze jsou vic bud plačtivý nebo nervóznější…ale u me to to trva do ted ja totiz chodim do nove prace, klasika do fabriky plnění bombiček ale nic zlého, právě naopak lidi tam jsou hodní vse mi řeknou kdyz nevim vse mi vysvětli proste skvělé… Číst vice »
Ahojky Nicol, nezlob se, ale několikrát jsem ti odpovídala a reakce od tebe žádná. Taky se mi to stane, zapomenu někomu odepsat, třeba když čtu ve spěchu, řeknu si, že napíšu pak a zapomenu. Ale ne pokaždé.
Přesně, tohle jsem už Nicol taky psala.
ahojky Ami, no je to tak. Ať už to byl ušní, nespavost nebo nový nástup… žádná odezva. Tohle mě celkem mrzí, protože jsme tu jeden pro druhého
Jj, já jí zas odpovídala na dotaz k invalidnímu důchodu, docela dlouhá odpověď, dala jsem si s ní práci, nebo pak k tomu, jak přibrat, nebo ještě předtím nějaké dotazy, už ani nevím, vypouštím to. Já neříkám, že vždy odpovím, někdy něco přehlédnu, nebo nereaguji vůbec, když s tím nemám žádnou zkušenost (často dotazy na srdce, infarkty a strachy z nich…), takže nemůžu říct, že bych odpovídala vždycky, ale snažím se a když se na něco zeptám, tak jsem samozřejmě moc ráda za odpovědi a snažím se reagovat, jen co mám čas a přečtu si je. Jenomže Nicol neodpoví nikdy,… Číst vice »
Ami mám to stejně. Pak mi to přijde jako ten typ člověka co jen bere a nic nedává. To nesnáším. Taky neodpovídám na vše, někdy tady kouknu jednou za dva dny. Ale snažím se a bylo by mi hloupé, styděla bych se, kdybych na odpovědi k mým příspěvkům nenapsala děkuji nebo alespoň něco.
Ahoj Markízo,
přesně, taky nemám ráda, když někdo jen bere a nic nedává. Takové lidi jsem měla a trošku ještě mám ve svém okolí, ale s některými se mi podařilo utnout kontakt, protože už mě to extrémně vysavalo. Taky mi přijde slusne napsat alespoň děkuji, protože takhle ani nevím, jestli to vůbec četla. Tak jsem ráda, že se shodneme.
A jak se ti daří? V pondělí tedy nastupujes? Budu moc moc držet palečky.
Ami teď bych tě i ráda měla vedle sebe a povídala si. Jsem pořád nemocná, tak ležím pod peřinou a nervozita jen stoupá. Nemůžu jíst, chce se mi zvracet a najíždí ataky. Takže mezi tím i pláču a říkám si, proč. Nemůžu být někdy normální a mít takovou normální zdravou trému? Už jsem přece zažila nové nástupy, tak proč se cítím takto. Ach jo
Tohle prejde. Proste strach z neznameho ….
me nevysla ta prave takze hledam dal je to tezky clovek potrebuje penize ale ne za kazdou cenu. Kdyz je toxicky kolektiv co ani nezauci nema to cenu
Já se omlouvám za to ze nejsou žádné odezvy z mé strany, samozřejmě děkuji za vaši pomoc všem kdo mi tady radil kdo se mi snažil pomoct ale ja vždy pisu když se ve mě míchají emoce a vzdy se sem vypíšu a další den se za to stydim jak kdyby to byl trestný čin mit nějakou takovou nemoc jako panické ataky nebo fobii emetofobie….jeste jednou se omlouvám za neodezvy
Se nemas za co styden kazdy ma neco a o psychice se normalne moc nemluvi tak aspon tady v diskuzi . Ja treba jinde pochopeni nemam nez tady.
Ahoj všichni. Taky znáte srdeční neurózu? Pořád mám pocit, že mi špatně bouchá srdíčko a jakoby mi přeskakuje. Mnohokrát mě odvezla sanitka, že jsem si myslela že mám něco vážného. Vyšetřili mě a vše je v pořádku, jenže ty potíže přetrvávají a já mám porad strach.
Ahojky Stepiiv, tohle přímo jsem neměla, ale patří to mezi úzkostné poruchy. Máš o sebe strach a kontroluješ se. Pak se ti zdá, že něco není v pořádku a to spouští ještě větší úzkost. Řešila jsi to s někým?
Ahojte
Ahojky všichni, musím se vypsat. Dnes byl pro mě hodně náročný den. Šla jsem podat výpověď a odevzdat všechny věci. Samozřejmě jsem donesla chlebíčky, zákusky atd na rozloučenou. Oni byli na mě taky připravení. Nechali mi udělat deku se všema fotkama, kde jsme spolu, plus dárkovou krabici plnou sladkostí a nutely (miluju sladké). Brečela jsem jak želva a bylo mi hrozně. Zase tam, balit všechny moje věci, projít si prodejnu a sklad. V hlavě mám jen myšlenky, zda jsem udělala správně. Teď je mi pořád na nic a bojím se, že to přeroste v ataky:(
Ahoj Markízo, ty jo, tak to je dojemné…že ti udělali takové hezké rozloučení. Chápu, že se ti honí hlavou, jestli jsi udělala správně, ale já věřím, že ano, sama ses rozhodla pro změnu, tak k tomu důvod asi byl a budeš mít volné ty víkendy, takže můžeš jít na tu VOŠ atd. Ta deka s fotkama by mě taky dojala, já nedávno od kamarádky dostala hrneček a klíčenku s mým kocourkem a taky jsem hrozně brečela a to jsme byly v kavárně. Každopádně věřím, že v nové práci si taky zvykneš a třeba po určité době vyhodnotíš, že jsi s… Číst vice »
Ahojky Ami, děkuji. Potěšilo mě to, hlavně, že si dali tu práci něco nachystat. Uvnitř krabice byl ještě vzkaz, jak je mrzí, že odcházím. Teď už to není tajemství, na konci rozloučení- navždy tvá Lidl rodina….Jak se vůbec kocourek má? Je na tom lépe? Oni jsou jak naše děti, alespoň tak beru moje holky.
Ahoj Markízo, jj, je to od nich moc milé a je vidět, že tě měli a mají rádi, ale i tak to neznamená, že bys neměla odejít a zkusit nové příležitosti. A můžu se zeptat, na jaké pozici jsi tam pracovala, jestli to není tajné? No kocourek naštěstí začal hezky papat, pícháme mu jednou za 5 dní ty kortikoidové injekce, protože tabletky Medrolu odmítal jíst a když jsme mu je rozdrtili do potravy, tak to nějak vycítil a nedotkl se mističky. Ale zas máme starost, protože má úplně černé bobečky a nic černého nejí. Takže mně zas běží hlavou, že… Číst vice »
Teď už to tajné není Ami. Začala jsem před 6 lety jako pokladní a rychle se vypracovala na zástupce manažera. To dělám 3 roky. Jsem taková šprtka, takže jen díky tomu, že jsem si vše zapisovala, jezdila na školení atd. Chvíli jsem dělala i manažera než se našel nový….Je dobře, že je mu lépe. Nevím zda mají kocourci odlišnou stolici od pejsků. Ale moje holky mají malé černé bobky po krmivu s větším obsahem masa. Jak zaječí bobky někdy. Podle veterinářky to prý nic není. Tak uvidíš, pro tvůj klid s ním zajdi na kontrolu.
Ty jo, tak to jsi moc šikovná, že ses takhle rychle vypracovala. Já jsem taky šprtka, vždycky jsem byla, ve škole a všude. Ale byla jsem „hodná“ šprtka, protože jsem všem pomáhala, radila, doučovala, dávala opisovat úkoly a písemky… ale pro sebe jsem musela jet na výkon a být nejlepší, až mě to dohnalo, ale mám to v sobě stejně pořád. Nevím, jak porovnat stolice kočičáků a pejsků, náš kocourek jí převážně paštičky Gourmet, on nemá zoubky, tak maso nejí a kapsičky s kousky také skoro ne, jediné, co mu někdy dáme, je tuňák ve vlastní šťávě s tím, že… Číst vice »
Já se snažím být Ami ve všem nejlepší a vlastně ani nevím proč. Ale jak píšeš, tak i já pomáhala, radila a myslela vždy i na ostatní. Několikrát se mi to vymstilo. Nesnáším změny a něco neznámého, proto doufám, že to nějak zase zvládnu…. zavolej si a uvidíš, opravdu není dobré ty naše dětičky hned stresovat. Je mi líto, co tě potkalo a úplně chápu, jaký strach musíš o kocourka mít. Budu držet palečky, ať ti dělá už jen radost
Markízo, to ti úplně rozumím, já akorát vím, že u mě to pramení z výchovy, ale pak kolem 14tého roku jsem to přijala za své a prostě od té doby jsem perfekcionista. Taky se mi to pomáhání kolikrát vymstilo, ať už ve škole (třeba na střední jsem jedné holce počítala příklady do závěrečné písemky z matematiky a pak jsem nestihla jeden svůj příklad, nebo na medicíně jsem jednomu klukovi diktovala a pak psala přípravu k jedné zkoušce, já ji už měla za sebou a vyplňovala jsem tam jen anketu a on nic nevěděl, tak mi ho bylo líto, jenomže do… Číst vice »
Ahoj Ami to jsi fakt hodna ze jsi takhle pomahala. Ono to vazne muze byt z vychovy ze se i ja to tak nekdy mam az ted se chci zmenit ze kazdej tohl akorat vyuzije treba si z ty mediciny mela psycho i proto ze si pomahala ostatnim a to te dodelalo vic .
Díky, Sári. No já se vždycky snažím pomáhat, co to jde, i na úkor sebe, ale snažím se trošku na tom pracovat teď. Jenomže nedokážu říct „ne“, nebo se proti něčemu vymezit. Ta výchova si myslím, že hrála velikou roli, museli jsme být doma ve všem nejlepší, pak ve škole samé jedničky, nejlepší ve sportu (naši nás tlačili pořád na běžky hlavně a na kolo), hra na klavír, každý den jsme museli doma hodinu cvičit, i když mě to nebavilo a chtěla jsem hrát na flétnu, ale musela jsem klavír. A tak celkově, nechci to tady rozepisovat do detailů, ale… Číst vice »
Jojo v podstate ano akorat potom me skola naopak nebavila protoze jsem na ty jednicky nemela az ted dokazu uz tu naucenou bezmocnost prekonavat ja si naopak rikala ze staci trojka abych se nezblaznila pritom chytra jsem jen proste psychicka obrana pred neuspechem to te chapu ze se pak z tech skol hroutis no uplne mas pocit ze musis byt nejlepsi ja to mam zas naopak ale v podstate me uceni bavi a nemuzu bez toho byt j
Jakoze muselo byt jen za jedna jinak nebylo za co chvalit takze jsem se naucila abych se z toho doma nehroutila ze jsem prlste horsi no a co a ty ambice si posunula u sebe niz ale jinak jsem celkem chytra
Sarinko a Ami, já to měla úplně stejně. Musela jsem mít za jedna, jinak jsem byla sama ze sebe zklamaná. V pŕaci jsem se snažila všem pomáhat a většinou jsem si raději udělala věci sama, ať je to v pořádku. Jsem asi i moc hodná a to se mi ne jednou vymstilo. Například v práci, nechtěla jsem být ten zlý šéf, ale mít kamarádský vztah a zároveň hranice. Kouření je u nás zakázáno, ani o pauze. Ale já byla ten blb, co řekl, holky uděláme práci pořádně, rychle a pustím vás alespoň na jednu cigaretu. Chodila jsem s holkama ven,… Číst vice »
Takove situace taky znam i jsem si rikala ze mozna nekdy bylo dobre narazit abych se probrala a nebyla uz jen hodna na kazdeho. Zni to absurdne ale je to tak a pak jsou u moci u lidi co hodny nejsou a clovek si rika ze moc velke perfekcionalismus nikam nevede
Jak to tady všechno čtu, přijde mi, jako kdybyste psaly o mně, hlavně Markíza. Vždycky jsem chtěla mít perfektně odvedenou práci, všem jsem pomáhala na úkor sebe, v každém zaměstnání se mi podařilo díky píli dostat dopředu před ostatní, ale za jakou cenu. Jak píše Šári, narazila jsem a byl to hodně tvrdý náraz, ze kterého se budu ještě dlouho vzpamatovávat, ale už si držím pevné hranice, v tom to pomohlo.
Jj ja to brala jako lekci ze uz fakt nemuzu byt furt jen mila
Sári, úplně chápu. Ono i trojka fakt stačí a vůbec to neznamená, že člověk není chytrý, já si říkám, že kdybych se za známkami tolik nehonila, že jsem se nemusela „zbláznit“. Já si naopak moc chytrá nepřijdu a teď už vůbec ne, ale měla jsem tu skvělou paměť a píli. Učení mě taky většinou bavilo, až tedy na dějepis a základy společenských věd na gymplu, to jsem trpěla a na medicíně mě nebavila fyziologie, embryologie, epidemiologie a veřejné zdravotnictví.
jako Ami jsi fakt hodne chytra tohle bych nedala. A s psychickymi obtizi to tak proste je ze nejake funkce se zdaji byt horsi ale je to tou psychikou a nemuzes za to to muze opravdu mit kazdy a jsi odvazna ze se s tim peres.
Ja to svym zpusobem chapu zvlast tou vychoou ja treba nejsem lempl ale nekdy mam spis pocit ze jsem dyslektik nebo tak neco takze proto je uceni pro me dost narocne. Ale bavi me to prekonavat. Bohuzel nikdy jsem se nedokazala odhodlat na vysetreni abych to mela papirove a mela ulevy takze mozna tu skolu nakonec nedam no ale snaha byla alespon
Presne ja taky proto sla do pomahajicich profesi ale ted mam obdobi ze bych sla snad radeji na pokladnu protoze presne jak rikas nemam ty hranice a kazdy toho vyuziva a pak se hroutim akorat ja
Ze pro tebe to bylo narocne a jeste pomahat dalsim. Ja taky jak jsem z pomahajiciho oboru tak to znam ze je dulezite mit hranice. Poste ale chapu to.
Sári, jj, vím, že jsi z pomáhající profese a tam to ty hranice fakt chce, pokud děláš s klienty, tak kdyby ses pro ně rozdávala, tak někteří tě úplně rozcupují. Já dělala pracovníka v sociálních službách a právě jsem se ke všem snažila být hrozně hodná a s hranicemi jsem taky měla problém, protože mi přišlo, že jsem byla ke klientům i někdy moc přátelská, ale těžko říct, jestli to bylo špatně, takhle to asi hodnotit nejde, ono taky záleží, s jakou cílovkou děláš.
Jj mo zatim cilovku spise hledam to mame asi podobny problem .
Ahoj Sári,
takže ještě nemáš vybranou cílovku? Já spíš vím, s jakou bych pracovat nemohla, ale ještě nevím přesně, na jakou VOŠ se pokusím znovu vydat, tak nevím, jestli tohle budu řešit.
Nemam hodne me to bavi s detma ale nejsem dost autoritativni na lepsi pozice tak nevim jak to skombinovat je to ted takove blbe hledam ted vlastne cestu v cem jsem dobra a je to narocne
To je fakt moc hezkd gesto. Tak bud v klidu kdyby to pak nevyslo urcite by te vzaly tady na zpet tak se zbytecne nenervuj kdyz byli tak hodny
Ahoj všichni, dlouho jsem sem nic nepsala, jelikož jsem se hodně zlepšila. Nevím, jestli si někdo vzpomíná, ale měla jsem strašné úzkosti z ježdění do školy, ze ztráty blízkých, atd. Nastavila se mi dobrá medikace. I když začátek semestru zimního bylo pro mě docela peklo, jelikož jsem už asi podmíněně měla zafixované, že cesta do školy = nebezpečí. A jak to bylo ještě zase po delším volnu, tak se mi vždycky těžko vrací zpátky do režimu. V hlavě jsem věděla, že se nic neděje, ale tělo mě vůbec neposlouchalo. Neskutečně mi bušilo srdce. Neurol mi nezabíral. Zkusila jsem i (samozřejmě… Číst vice »
Ahoj Vílo, já si tě pamatuji a moc ti držím palce. Akorát jsem zapomněla, studuješ denní, nebo kombinované? Já byla vloni a předloni na kombi studiu, ale nedávala jsem to, za tu dobu 3 hospitalizace, takže jsem ani nebyla ve škole ve zkouškovém a musela jsem pak dohánět přes léto. Myslím, že u nás k tomu úzkosti patří, já vždycky, když začnu studovat, tak se po nějaké době zhroutím úplně. Strašně mě to štve, protože jsem perfekcionista a studijní typ, ale prostě nervy to nedávají. V jakém jsi ročníku? Je dobře, že chodíš na terapie, já jsem za ně taky… Číst vice »
Moc děkuju za odpověď. Jsem na medicíně, mám z minulýho roku rozložený třeťák. Takže už mám část předmětu hotovou. Momentálně budu jezdit 3x týdně, ve volné dny pak chodím na brigádu, což mi hodně pomáhá taky na odreagování, taky mám kurz malování pravidelně, takže věci na odregování mám. Momentálně beru Asentru 125mg, už se mi před měsíce snížila ze 150 mg, prootže jsem i sama chtěla, protože mi už opravdu líp bylo. Dokonce jsem zvládla i v Praze úplně sama přespat (což byl mů největší strach od začátku vysoký). Jako už mi to nenahání všechno takovou hrůzu. Ty velké panické… Číst vice »
Ahoj Vílo, tak to se nedivím, že jsi z toho vystresovaná, já byla taky na medicíně (2. LF UK) a patologie mě dost dohnala. Neřekla bych, že to byla nejtěžší zkouška, ale spíš jak o tom všichni pořád mluvili, jak nám prof. Kodet na první přednášce ve třeťáku pustil slide, na kterém byl obrázek z pitevny a pod tím nápis „Úmrtnost u zkoušky z patologie je velmi vysoká“ a tak, tak jsem se to prostě pořád učila, až mi před zkouškou totálně hrabalo a po ní jsem zkolabovala úplně, tím tě nechci strašit, spíš jen, že mi patologie jinak přišla… Číst vice »
Ami to si dobra ja bych skolabovala hned na zacatku musi to byt strasne narocne me to staci u nas jo a nedala jsem to na podruhe asi trema a nak nemam silu na ten treti pokus a nejradsi bych to vzdala s detmi je tezky se ucit intenzivne a jsem velka tremistka achjo tsk abys videla jak sem dopadla a mame tam taky zaklady ale uplny treba u zraku je to tezky jak neco
Ahoj Sári,
takže jsi měla teď ten druhý termín státnic a nevyšlo to? Ach jo, to mě hrozně moc mrzí… měla jsi nějaké blbé otázky, nebo zatmění z nervů? A třetí pokus máš kdy? Já bych to nevzdávala, věřím, že už to vyjde a byla by škoda to nezkusit. Ta tréma je blbá, když už je to moc, stres do jisté míry naopak nakopne k výkonu, ale když je ho moc, tak to spíš paralyzuje.
Obojí ja jsem desna tremistka i na pohovorech asi je to celkove jsou hodne narocni opravdu. Jo strasne me to vzalo i kdyz nejsem sprt a obycejne to nehrotim tak to proste cloveka dostane.
Diky. Jako neda mi to nezkusit ale prijdu si uplne blba.
Sarinko nevzdávej to, zkus třetí pokus a pokud to náhodou nevyjde, tak nevadí, jsi šikovná. Už že jsi došla tak daleko je super a vím jak je to s dětmi těžké.
Dik moc jo je to tezke u nas ty bloky berou jak medicinu narocnosti. A ja jsem desna tremistka a necham se poplest a pak to kamosce v hospode reknu spravne . A pak se vic desim te tremy ze to nema cenu ze to zmotam tremou
Amarellko a Sarinko, obdivuji, že se do studia vůbec pouštíte. Já mám nakonec přihlášku na sociální pedagogiku. Tak jsem sama na sebe zvědavá. Ale od 15 byl můj sen stát se forenzní psycholožkou.Bohužel můj strach z neznámého zapříčinil to, že jsem šla raději s kamarádkou na ekonomické lyceum. Lituji do dnes. Jinak 3. se pomaličku blíží a já už skoro ani nejím. Hlava jede nonstop a samozřejmě jen to nejhorší. Jsem ráda, když vám tady můžu napsat. Vždy mi zvednete náladu. Děkuji
To jsi dobra drzim palce!
Ahoj Markízo, ty se letos hlásíš na sociální pedagogiku? Na VŠ, nebo VOŠ? Kombinovaně? Já někde slyšela, že tato pozice má budoucnost, že sociální pedagogy hledají školy a že mají důležitou roli. Já o tomhle oboru taky trošku uvažovala, našla jsem přímo Sociální práce a sociální pedagogika, ale mně se strašně špatně učí právo a některé další předměty. Tak nevím, jestli by mi to šlo a bavilo. Praxe by mě bavily určitě, ale jinak předměty mám raději přírodovědné. A ty ses bála jít sama na jinou střední, tak jsi šla za kamarádkou? Já naopak šla na gympl, kam nikdo ze… Číst vice »
Ami vybrala jsem si VOŠ, kde mi vyjdou vstříc i s praxí. Takže super. Někdo mi to hanil, že to vlastně není žádná vysoká a titul. Ale já to tak určitě neberu. Dle předmětů a všeho kolem. Jinak studium je dálkové. A super je, že budu mít po 6 letech opět v práci volné víkendy, tak snad i nějaký čas na učení. Teď hlavně přežít ten start v novém a pak si to snad nějak sedne…holky děkuji
Markízo, no ono dost lidí má na VOŠ takové blbé názory, ale za mě je to normálně plnohodnotné vzdělávání. Většinou je tam i víc praxe (já na VOŠ taky chodila, když jsem přerušila medicínu) a nepřišlo mi to nějaké podřadné a jsou obory, které se na VŠ dají studovat poměrně málo, ale na VOŠ je jich víc. A nemyslím si, že by VOŠ byla nějaká brnkačka. Naopak vím o lidech, kteří si na VŠ (soukromých) titul koupili, bohužel. Já teď také zvažuji jednu VOŠ, ale asi ne od září 2025, ale až od toho dalšího, ikdyž kdoví, co bude. Já… Číst vice »
Ami určitě to jednou vyjde. Já pokud to nedodělám, tak budu zkoušet a zkoušet, dokud to nevyjde. Jsem hrozná trémistka a plno věcí raději vzdám. Teď mám jako úkol číslo jedna adaptaci a i když někdo to bere jako banalitu, tak pro mě je ta práce hodně velká změna. Začala jsem zase běhat a cvičit jógu. Trošku to zmírní ten strach, alespoň na chvíli….jsi úžasná že zkoušíš a nevzdáváš se. Hlavně zhroucení neber jako prohru, ale zkušenost, která tě po menších krůčcích dovede až k vysněnému titulu. Moc ti to přeji
Ahoj Markízo, tak je fajn, že se taky pustíš do studia a budu také moc držet palce. Já se sice pořád snažím něco studovat, ale jak to vždycky dopadne… u mě ani není, nebo alespoň nebyl problém tréma, protože jsem dřív měla fotografickou paměť docela a ještě jsem se vzorně připravovala, takže když už jsem ke zkoušce došla, tak jsem třeba prakticky nikdy neměla okno, nebo tak, ale prostě celkově to vyčerpání, že se pořád učím, tělo už to nedávalo, proto jsem pak hrozně somatizovala do závažných problémů se kterými pak nešlo studovat. Teď už ovšem mám problémy i s… Číst vice »
Nenech si to hanit s voš dle zakona je uz mozne delat socialni pracovnici napriklad takze i ty vosky jsou dobre a po te strance praxe byvaji i lepsi o dost. My meli na socialni vos praxe z tolika moznych koutu ze jsem se mohla lepe rozhodovat co v budoucnu chci a co ne a do ted na to rada vzpominam. Na vs mas snad tydeni praxi co ja vima spise se tlaci na vykon na projev atd vos je vic prakticka
taky jsem na Dvojce:) já se snažím učit od začátku zimáku, pak jsem si dala pauzu v prosinci a lednu, jelikož jsem se učila na tu mikru. Tak snad, když se do toho opřu od teď, tak to půjde. Mě to baví, už mám nějeký i základ, jelikož mám hotový patfyz z minulého roku. chtěla bych dělat pediatrii, ale uvidim, kam mě vítr zavane. upřímně můj největší problém prostě je ta Praha. Já si k ní vypěstovala úzkostný stav a nějak mě úplně nejde přepnout na nějaký neutrální. Mám hrozně ráda moje město, ve kterém bydlím a chtěla bych žít… Číst vice »
Ahoj Vílo, Dvojka mi vždycky byla nejsympatičtější. Věřím, že se do té patologie zas dostaneš i po té pauze a že to půjde. Patfyz mě úplně nebavila, ale zas je fajn, že už máš z toho nějaké povědomí a základy. A takže teď Ústav patologie a molekulární medicíny vede prof. Zámečník, že? Za nás ho vedl prof. Kodet, ale u prof. Zámečníka jsem byla na zkoušce a právě já k němu hrozně vzhlížela, přišel mi jako jeden z nejchytřejších lidí, co si dovedu představit a zároveň vtipný a s širokým rozhledem, takže jsem před ním nechtěla vypadat jako debil. A… Číst vice »
Do Prahy teď jezdím 3x za týden, takže to je fajn. Vlakem tam jsem za 1h, takže to je taky pořád v rámci možností fajn. Terapie mám online, včera jsem jí měla a tak jsme to tam rozebrali a myslím, že se nějak už hodně přibližujeme k jádru problému, který je hodně zamotaný. No v podělí jsem měla ataku, takže se z toho ještě vzpamatovávám, ale snad se to zlepší. Děkuju moc za odpovědi a držím palce s kocourkem. Náš kocourek má a vždycky měl bobky taky hodně tmavé – jí speciální paštiky na ledviny, takže si myslím, že to… Číst vice »
Ahoj Vílo, tak třikrát týdně to ještě jde. A hodinu to máš od vás na vlakové nádraží, nebo z něj ještě další čas jedeš do Motola? Já upřímně bych takové dojíždění nedala. Měla jsem spolužačku z Benešova, ta také dojížděla, ale třeba spolužáci z Mělníka byli na koleji. A terapii máš jen online? Vyhovuje ti to? Mně právě vůbec, online jsme ji teď měli v únoru, ale naštěstí od příštího týdne zas osobně. A máš terapeuta na pojišťovnu, nebo musíš platit? Moje má naštěstí smlouvy s pojišťovnami. Mrzí mě, že jsi v pondělí měla ataku, ale tak byl to veliký… Číst vice »
Ahojky Vílo, jsi úžasná a smekám, jak to hezky zvládáš. Úplně ti rozumím. Já mám to stejné s prací. Jakmile jdu na dovolenou nebo nemocenskou a mám se potom vracet, napadají mě ty nejhorší scénáře a vlastně nevím čeho se bojím, když tu práci znám a dělám to stejné několik let. Teď je to o něco horší, protože jsem udělala velký krok a našla si novou práci. Vůbec nevím co mě čeká. Je dobré se i vypsat. Mě to pomáhá a holky tady jsou tak skvělé. Vždy mi někdo odpověděl a tím i podpořil. Je těžké, když si nemáš s… Číst vice »
Ahoj Markízo, budeme na sebe v pondělí myslet, já také nastupuji na nové místo. Někdy se objeví úzkosti a taky si říkám, jestli to zvládnu. Pak se uklidňuju, že je to jen práce a my jsme jenom lidi. Už mám za sebou více jak měsíc dobrovolničení v neziskovce, k tomu chození po pohovorech, konečně bych si přála něco stabilního, já prostě potřebuji stereotyp a minimální stres. Věřme, že nám to vyjde.
Drzim Vam palce
Ahojky Marky, budeme. A víš co, špatně nám bude možná jen pár dní, ale pak si zvykneme a vše z nás spadne. V pondělí mám takovou jen školící od 8:45 do 15. Musíme to zvládnout, budu na tebe myslet
Ahoj Markízo, děkuju za hezkou zprávu, už jsem odpovídala, ale nějak se to neodeslalo. Držím palce do nové práce❤️
Ahoj Vílo, když budu vycházet ze svých zkušeností, tak jsem se úzkostí nikdy nezbavila, panická úzkostná porucha mi byla diagnostikována před 20 lety, bylo třeba dlouhé období, kdy jsem paniky vůbec neměla a zkoušela jsem i vysazení léků, samozřejmě po konzultaci s psychiatrem, ale nakonec jsem se k nim musela vrátit. Smířila jsem se s tím, že už je mám na doživotí a s panikou se nějak naučím žít. Někdy ve mně spí pár měsíců a vyčkává, kdy bude mít příležitost zaútočit. Někdy stačí psychická nepohoda, změna v životě, nemoc, nevyspalost a už to začne. Taky mi nejlíp v akutních… Číst vice »
Ahoj Marky, moc děkuju za zprávu. Taky si myslí, že až se to zajede zase, tak to bude zase lepší. Teda v pondělí jsem měla po delší době velkou panickou ataku, tak mě to vyčerpalo, do toho se musím učit na velký test, ale snad si to sedne. Teď mi pomáhá Rivotril, tak jsem i kvůli tomu klidnější, že mám nějakou záchranou brzdu. Mně přijde, že proti tomu pořád nějak podvědomně bojuju a řikám si, že po každý atace, že už jí nikdy nesmím mít znova. Tak to teda držim, co to jde, protože prostě nechci zažít znova ten hroznej… Číst vice »
Ahoj….chtela bych se tady s něčím svěřit co mě už nějakou dobu dost tíží….mám přítele pět let a před rokem mě dokázal podvést rovnou se dvěma holkama….ja trpěla jak pes od rána do večera jsem plakala tyden nejedla jsem nic….ale ja se mu furt cpala protoze jsem to ne co zela jen tak zahodit snažila jsem se i kdyz on me nechtěl ale furt mi musel psat…nakonec jsme se daly dohromady a bylo to i mezi námi lepsi ale ja furt se necítím dostatečně milována…neco mi proste chybí a při pohledu na jineho hezkého muže který mi dá menší pozornost… Číst vice »
Zni to jako kdyby byl hodne toxicky manipulator. Pak s takovyma lidms je to taky o psychicke zdravi. Myslim ze tohle mi udelat muj chlap tak letí.
Neni divu ze nekdy pak potrebujes pozornost od jinych. Nejtezsi je odejit ze vztahu s narcisem nebo psychopatem. Ale rozhodni se pro sebe co bys udelala kdybys ty byla ta nejmilovanejsi osoba a ty bys byla sva vlastni kamaradka jak bys te kamaradce poradila atd jak bys poradila kdyby byly be stejne situaci jako ty …. Napis si pro a proti
Ono i ty vztahy maj strasny vliv na psychiku treba by te to cely zivot davalo dolu a zivot je kratky . A samota se da zvladat. Ja zjistila treba ze mam chlaps sobce od te doby co na nej vic kaslu se zlepsila i moje psychika a casem s nim treba ani nebudu nejspis uprimne by ti to delal porad takovyhle chlapi se dost casto nemeni a dodavaji si tim sve sebevedomi a ego
Nicol, nezlob se, napíši něco, co nesouvisí s tím dotazem, ale co mě mrzí… ty sem vždycky přijdeš s nějakou věcí, lidi ti odpoví, ale ty už pak ani nezareaguješ, nic. Já si tady třeba docela dávala práci ti popsat, jak je to s invalidním důchodem, když ses na to ptala a ty už nic. To samé tvůj dotaz, jak přibrat, daly jsme ti s Barčou tipy… a ty už taky nic. Já neříkám, že já stoprocentně vždycky už na vše odepíši, ale když se na něco ptám, tak odpovídám. Dost mě to mrzí, protože já si vždycky s tím,… Číst vice »
To je na tech verejnych diskuzich nejhorsi to chapu.
Jj, ale tak tady si všichni většinou odpovídáme, podporujeme se… jasně, že člověk nemůže být pořád online a odpovídat úplně na vše, ale když se na něco zeptám, tak mě odpovědi zajímají. Kdyby jich bylo 100, tak taky neřeknu, že dotyčný všem neodpoví, ale s tím ID jsem odpovídala jen já a k tomu přibírání jen já s Barčou. Mě to pak štve, protože mám dojem, že jsem to psala úplně zbytečně, i když v dobré víře poradit a podpořit.
To uplne chapu me tahle skupinka vytahla z tech nejhorsich zacatku kdy sem mela pocit ze me nikdo nechape a jsem v tom sama a fakt me to pomohlo nejvic ze vsehi takze tu rada taky pomuzu