Diskuse

Toto diskusní fórum je věnováno Panické poruše.
První panickou ataku jsem zažila v roce 2004. Tehdy pro mě musela přijet záchranka, protože jsem se úplně zhroutila. Točila se mi hrozně hlava, zvracela jsem, bušilo mi srdce a dokonce jsem na několik dní ochrnula na spodní končetiny.  Tehdy jsem byla přesvědčená, že umírám. Až později jsem se dozvěděla, že se jedná o panickou poruchu. Ataky jsem měla 2x až 3x týdně. Vždy, když to na mě přišlo, uklidnilo mě, když jsem si sedla k internetu a pročítala diskusní fóra. Ale časem se to na všech diskuzích zvrtlo na řeči o něčem jiném, než o panické poruše. Proto jsem před  lety založila toto fórum, které se věnuje jen této nemoci a ničemu jinému. Věřím, že za ta léta mnohým, kteří tuto diskuzi navštívili, byla k užitku. Prosím i nadále vkládejte všechny své poznatky, rady a tipy, jak se s touto zákeřnou nemocí vyrovnáváte právě vy. Ale zároveň prosím, abyste se neodchylovali od tématu, protože  příspěvky nesouvisející s PP odradí ty, kteří hledají na této diskuzi skutečnou podporu a pomoc. Věřím, že vzájemným předáváním si vlastních pocitů a zkušeností s touto nemocí spojených, se s ní dokážeme lépe vyrovnat.
Děkuji Všem Zuzka

52 315 reakcí na Diskuse

  1. Bára napsal:

    Ahoj všem, jak je dneska? Mně je na odpadnutí vnitřní neklid, roztěkanost a ještě k tomu občas závrať. Nevím co se to zase děje. Strach, že to s úzkostí nemá nic společného. Snažím se pracovat a nemyslet na to, ale nějak se nedaří :o(((((

    • Bobina napsal:

      Ahoj Báro, jsem na tom stejně, mně je po ránu vždycky hůř, já se netrápím, dám si neurol a to odezní… Přestože beru AD, tak přidávám i neurol, už je mi to jedno, hlavně že se mi uleví. Navečer mi bývá lépe. Drž se a jsou to určitě nervy a zase jenom nervy…Já jsem učitelka a mám tak hodnýho ředitele, že mám rozvrh kvůli tomu posunutý až na púl deváté nebo na půl desáté, protože rána jsou špatná…teď mám prázdniny a stejně je ráno špatný…opatruj se

      • Bára napsal:

        Děkuji za odpověď, malinko to polevilo. Beru AD Zoloft 50mg už přes deset let asi budu muset navýšit.

        • Karla napsal:

          Ahoj Baru,já dneska také nic,moc, jsme unavená a motání hlavy.Vypeckovávala jsem švestky na povidla a zase mě přepadl strach,že se mi bude motat hlava a samozřejmě mě to dostalo…

          • Bára napsal:

            je to děs co ? Já na to ani nemyslela prostě to přišlo… Podle mě už to má člověk v podvědomí a když je nezranitelnější, tak si to někde v těle vyplave. Už od večera jsem se cítila divně. Ať se ti podaří povidla a vše ostatní je už po zbytek dne v pohodě.

          • Karla napsal:

            Zítra budu dělat povidla,poprvé,tak sama nevím,jak se to podaří!Recept je z internetu…

    • Amarellka3 napsal:

      Ahoj Baru,
      už je ti lépe? Já měla podobný stav včera, ale to byla úzkost šílená, večer jsem sebou mrskala v posteli, úzkostí jsem málem lezla po stropě, do toho se mi chtělo zvracet… u mě to ale asi bylo tím, že jsem dnes šla po necelých 4 měsících neschopenky do práce, tak jsem z toho byla vypsychovaná.
      Tak držím palce, ať je ti lépe.
      Klidné odpoledne, pokud možno.

      • Bára napsal:

        Ahoj Amarellko, myslela jsem na tebe, jak to dnes po dlouhé pracovní pauze dáváš. A vidíš první den máš za sebou. Asi mi to dělají záda…a když jsem se konečně trochu srovnala, tak jsem se v práci bouchala do hlavy o rám okna a teď mám strach, abych neměla krvácení do hlavy. Jsem fakt magor. No a jak ty jsi dnes válčila, v pohodě?

        • Amarellka3 napsal:

          Ahoj Baru,
          to je možné, záda toho dělají hodně, já se např. každou noc budím s jakoby mrtvým malíčkem. A proč ses bouchala do hlavy? Neboj krvácení mít nebudeš, i když tvému strachu úplně rozumím, jednou jsem omdlela a asi se taky praštila do hlavy a pak jsem pořád otravovala, že musím na neurologii.
          Já přišla v půl třetí domů, že si na hoďku lehnu a teď jsem se probudila teď po 18:30, takže jsem spala 4 hodiny a jsem totálně ko.
          Tak ať ti je lépe, hezký večer.

          • Bára napsal:

            Ale zavazovala jsem si boty a když se narovnala přesně jsem trefila vrškem hlavy rám okna. Mě se sekla předminulé pondělí bederka, teď už dobrý, ale zase krční. Zítra jdeš také do prace? S tím spánkem si nic nedělej první den v práci po dlouhé době to dá zabrat mám pocit že všichni okolo mě jsou také unavení, asi ty změny počasí.

          • Amarellka3 napsal:

            Ahoj Baru,
            tak to jo, já myslela, jak jsi psala, že ses v práci bouchala o rám, že to bylo úmyslné, tak to jsem ráda, že ne.
            A chodíš někam na rehabky se zády? Cvičíš na ně?
            Dnes jsem do práce nešla, protože mi ráno bylo zle a nemohla jsem se vůbec probrat, tak jsem si vzala sick day, jenomže to byl asi můj poslední a teď nevím, co další dny, jen tu sedím a čumím do blba a jsem totálně vyřízená a to jsem tedy dnes spala do 12:30.
            Tak ať je ti lépe, hezký den.

  2. Petr25 napsal:

    Ahoj , zdravím Vás 🙂 užívám si malého, ale trošku mě fakt trápí ten krk, na jednu stranu cítím, jak mě to jde od zad, ale na druhou stranu když si prohmatam krk, na pravé straně to mám jiné než na levé…Hmm divné nebo to je normální? Je krk souměrný? Na obou stranách? Nebo nemusí být?

    • Bobina napsal:

      Péťo, já myslím, že nemusí, úplná symetrie snad ani neexistuje. Přestaň se sledovat a věnuj se malýmu, uvidíš, vše bude dobré 🙂

      • Petr25 napsal:

        Bobino, máš pravdu, když ono já jsem v tomhle hrozny, mám furt obavy, abych tu byl co nejdéle, rozumíš, už jen kvůli prcka našeho a ženy. Ale maličký že úžasný, řekl bych že je docela hodný, zlatíčko naše. Děkuju ti za zprávu 🙂

    • Marketa napsal:

      Ahoj Petře.Ještě jednou gratuluji k narození syna.Na lidském těle není nic souměrného.Pokud jsi pravák tak máš silnější pravou ruku.A ted mám dotaz máš tašku kterou nosíš přes pravé rameno?Pokud je to tak a nosíš jí tam pravidelně tak máš už tu pravou stranu zdeformovanou.Zajdi si na neurologii a tam tě dají postupně do pořádku.

      • Petr25 napsal:

        Markétko, děkuji mockrát, tašku nenosim, ale máš pravdu, asi to tak bude. Tak já věřím, že mi nic vážného není. I když jak jsem psal i bobine, jsem v tomhle hrozny :-/

    • 73Klara napsal:

      Ahoj Péťo, užívej si mrňouska a nepozoruj se! Jak říkají holky, na těle není nic souměrnýho. Já když si lehnu na záda na zem a hodně vtáhnu břicho dovnitř, mám jedno z dolních levých žeber jednoznačně větší, než na druhé straně. Uznávám, naordinovala jsem si rakovinu. Nicméně zvykla jsem si na to. Prostě každý žebro je jiný a hotovo.

      • Petr25 napsal:

        Klari, děkuju, prdolku si nesmírně užíváme, je to moje všechno brouček. Děkuji za tvou zprávu, uklidnila mě taky.

  3. Bobina napsal:

    Ahojte, jak se máte ??

    • Klára napsal:

      Ahoj, já dobrý. Dopo Lidl, úklid a oběd, odpo sme byli sme na koupáku, byl hic.
      Jak si na tom ty?

      • Bobina napsal:

        Klárko, já taky dnes dobrý, vařila jsem džem z meruněk, zvládla jsem obchod, úklid, takže fajn. Jenom ať to vydrží 🙂

  4. LuckaDz napsal:

    Ahojte máte taky někdy pocit,že se mu zastaví srdce nebo,že mu bije nějak pomaleji? Nevím jestli to mám připisovat PP nebo něčemu jinýmu i když EKG mám dobrý…

    • Amarellka3 napsal:

      Ahoj Lucko,
      já měla při atakách zrychlený a nepravidelný tep, ale v mezidobí naopak zpomalený. Neuroložka mě kvůli tomu posílala na kardiologii, ale tam mi dali termín někdy za rok, tak jsem to přestala řešit a časem se to srovnalo, teď mám normální tep.

    • Romča85 napsal:

      Já posledni dny tlak na hrudi, pocit jakoby nenedodechnutí, srdce preskakuje, koukám, že to s náma pěkně mává . Držte se

  5. radka74 napsal:

    Ahoj všichni,
    dnes jsem objevila tuto diskusi, něco pročetla a jsem moc ráda za ni. Třeba mi trochu pomůže sdílet své pocity s ostatními. Mám PP asi od 18 let, dnes je mi 45, ale i přes to jsem zvládala fungovat bez léků. Dokonce se mi stalo, že 2x v životě mě PP úplně přešla, cca na 3 roky, ale asi před 6 lety se mi vrátila, ale pořád jsem vše zvládala, práci, starost o dceru, atd. Bohužel se mi stav horšil, přestala jsem jezdit MHD, pouze autem, jinak to nešlo. Ale asi před 2 lety jsem zažívala hrozné stresy v práci, nemohla jsem spát, jíst, vnitřní třes, zvracení, časné panické ataky, bohužel se vše zhoršovalo, až jsem skončila na neschopence, na které jsem téměř rok a už bohužel skoro nevycházím ven, občas se mi podaří zajít za roh k Vietnamcům, ale to je málokdy, většinou se musím vrátit v půli cesty. Asi 3 měsíce beru Cipralex v kapkách, zatím pouze 2mg, zkoušela jsem už i 3, ale udělalo se mi hodně zle, tak jsem zase ubrala. Jinak beru Lexaurin 1,5mg, ale to bohužel už asi 5 let každý den. V poslední době se mi k tomu přidala hrozná psychická únava a nechuť do čehokoliv, celé dny jen proležím v posteli, nějak už nemám sílu s tím bojovat. Od včerejška se hrozně lituji a brečím, nevím, jestli se to někdy zlepší, chtěla bych být jako dřív, i když s PP, ale pořád jsem byla akční a měla do věcí chuť. Omluvám se že jsem se tak rozepsala.

    • Amarellka3 napsal:

      Ahoj radko,
      mrzí mě, kam až tvoje PP dospěla, ale já bych pořád věřila, že se s tím dá něco dělat. Odkud jsi? V Klecanech u Prahy a v Olomouci je možnost hospitalizace na oddělení zaměřeném na KBT (kognitivně-behaviorální psychoterapie), kde pomalinku, podle svých možností, nacvičuješ postupně se vzdalovat od budovy. Myslím, že tím, že jen ležíš doma, se to ještě zhoršuje a zacykluje. Já vím, že je těžké s tím bojovat, ale podle mě jinak, než vystavování se toho, čeho se bojíš, to nejde. Já už PP nemám, ale měla jsem ji 2-krát, vždy jsem si to musela vybojovat, taky jsem nikam nejezdila, nechodila, všude se mi dělalo zle. Taky je možné, že se ti už k tomu přidala deprese a pokud bereš 2 mg Cipralexu, tak si myslím, že je to tak pidi dávka, že to ani nemůže zabrat. Kapičky jsou vhodné u lidí, kteří špatně tolerují léky, ale myslím, že takhle nízká dávka ani nemůže mít pořádně antidepresivní účinek. Možná by pro tebe byla jiná AD, ale nejsem psychiatr. A ty jsi nikdy nechodila na terapii? Brala jsi jiné léky, než ten Cipralex? Držím ti palce, ať se ti podaří zas být akční a dělat to, co tě bavilo.

    • Katka napsal:

      Ahoj,tak gratuluju k dnešní 45. Mně je stejně a potíže mám od 17. Já jsem takto doma již 3 roky – přesně po šílených stresech v práci , léčila jsem boreliozu – bylo mi zle, někdo říkal, že je negativní, ostatní, že je pozitivní, tak si vlastně nejsem jistá, že bylo zle z ní nebo z těch nerváku v práci :(, ale atb. jsem musela vysadit po roce užívání už to nešlo.

      Jinak taky nejsem schopná vůbec nic, jsem unavená, bolesti těla, pálení, brnění, třesy, běsy, děsy… Nyní mám pocit dušnosti při námaze, nikam nedojdu, venku se mi motá hlava. prostě pořád něco, A ve finále strach, že se z boreliozy vyléčit nejde, zároveň mi to spíše připomíná pocit uzkostí a ne boreliozu – tu mám už negativní, ale blbě mi je jako při ní. Jinak jsem taky byla akční atd.. ted to prostě nejde.

      Tak snad uvažuju nad nějakým AD, četla jsem o Zoloftu atd,, ty bereš Cypralex a zatím nic?

    • Bobina napsal:

      Radko, ty stavy taky znám, bude lépe uvidíš, únavu mívám taky, beru AD a bohužel každý den neurol, bojím se vysadit, protože nevím, co to se mnou udělá. Taky jsem měla onehdá splín a vzpomínala na časy, když jsem byla zdravá, teď sice funguju, ale v neustálém napětí, mám štěstí, že mě doma už chápají a pomáhají mi. PP mám od 22 let a teď je mi 59, takže na celý život…

  6. Karla napsal:

    Ahoj Kláro,dej pak vědět, jak si byla spokojena s kadeřnicí.A máš kratší nebo delší vlasy? Karla.

    • 73Klara napsal:

      Mám kousek pod ramena, přirozeně vlnitý, takže jsem si to stříhala sama 🙂 ale holt zub času už mě dohnal si barvit šediny 🙂 a jednou barva chytla dobře, jednou hůř… no prostě dnes chci sjednotit barvu a zakrýt šediny.

    • Klára napsal:

      Tak s kadeřnicí jsem spokojená. Trvalo to hodinu a půl, což pro mě jakožto netrpělivýho člověka bylo peklo, na druhou stranu příjemný nechat se opečovávat. Podotýkám byla jsem naposledy u kadeřnice deset let zpátky… Takže už bylo vážně na čase

      Všem pokud možno klidný víkend!

      • Amarellka3 napsal:

        Ahoj Klári,

        tak to je fajn, že ses nechala opečovávat, já už u kadeřnice nebyla takových 7 let a ani tam nemůžu, protože mám trichotillománii (trhám si vlasy) a jsem různě plešatá, nebo mi trčí krátké vlásky, sotva, že to nějak začešu, ale nemůžu si vlasy rozpustit.
        A dávala ti i barvu? Jakou?
        Také hezký víkend, odpočiň si, co máš v plánu?

        • Klára napsal:

          Ahoj Amarellko, já nechtěla žádný experimenty, takže barva co nejvíc podobná mým vlasům. Dala mi nakonec dvě barvy, u kořínků tmavší a na zbytek světlejší, protože je mám stejnak zesvetleny sluncem a mořskou vodou. Trochu to zastřihla. Manžel řekl, že nechápe, co stálo 1300 set, když vypadám jak předtím… Dnes jsme v Brně, půjdeme na koupák, a zítra zase za Brno k našim. Mamka už odjela na dovolenou, tak mám službu se zalivanim zahrady. A co budeš dělat ty? V pondělí už do práce, že?

          • Amarellka3 napsal:

            Ahoj Klári,
            no jo, to jsou ti chlapi, že to nechápou, co na kadeřníkovi tolik stojí, hlavní je, pokud ty se v tom cítíš dobře. Dnes je tam fakt vedro, tak to je fajn, že jdete na koupák. My slavíme ségřiny narozeniny, ale já jsem teď na 2 hodiny vytuhla, protože jsem pořád šíleně unavená a vůbec nevím, jak budu chodit do práce. Jj, jdu v pondělí, po skoro 4 měsících, ale mám z toho fakt nervy. Tak hezký zbytek víkendu, zalévání zahrady mě dnes taky čeká.

          • Klára napsal:

            Amarellko já vytuhla na koupališti padaly mně oči u knížky, tak sem jí zaklapla a na chvíli odpadla. Dlouho to nebylo, páč za námi pištěla holčička s klukem.
            Neboj v pondělí, zvládneš to! Bude to nezvyk po čtyřech měsících, ale zapadneš rychle do rutiny. Budu na tebe myslet.

          • Amarellka3 napsal:

            Ahoj Klárko,
            taky u vás tolik pršelo? Takže nemusíš zalévat zahradu u mamky? Já jsem ráda, že u nás lilo, naštěstí jsem nezmokla, byly jsme s kamarádkami z bývalé práce na kafi. Z toho zítřka mám hrůzu, hlavně, jak vstanu, když jsem teď spala minimálně 12 hodin, celý týden, jeden den i 20 hodin, už teď mám šílenou úzkost a chce se mi zvracet.
            Tak hezký nový týden, kdy máš dovolenou? Vy jste vlastně byli někde u moře už, že?

          • 73Klara napsal:

            Ahoj Amarellko,
            to zvládneš dneska! Chápu ale, že po třech měsících znova do práce to bude šok. Po pár dnech ti to ale už nepřijde, uvidíš!
            Pršelo u nás jen málo, a poté, co jsem dvakrát pokropila zahradu. Prostě klasika… tak třeba dneska to nebude potřeba tak moc zalívat a i hřbitov budu moct vypustit 🙂
            Dovolenou sme už měli, a další mám až v září, to máme na týden Londýn.

            Tak se drž, zvládneš to, neboj!

  7. Karla napsal:

    Ahoj ,jak se dneska máte? Já nic moc,vnitřní třes, úzkost,únava…Zdravím Kláru,Amarellku,Petra,Bobinu a už dlouho nepsala Matluše,jestli se nepletu…

    • Bobina napsal:

      Ahoj Karlo,, já taky nic moc asi bude změna tlaku, vyšívám a snažím se na to nemyslet. Horší je, že mě čekají dva obchody- Lídl a Teta drogerie, preventivně si dám prášek ať to proběhne v klidu, protože dnes cítím, že to bez něho nepůjde 🙁 Ještě že ty prášky jsou, jinak bych seděla doma…

      • Karla napsal:

        Ahoj Bobino,držím palce,ať obchody zvládneš v pohodě! Já mám pocit,že njehorší je stát frontu u kasy!!!

        • 73Klara napsal:

          Přeně! Ta mě vždycky úplně zabíjí!

        • Bobina napsal:

          Káji, přesně , jak je fronta dlouhá, tak to na mne jde. Dnes jsem to zvládla, ale byl tu takový liják a bouřka, že jsme to ráno předpověděly dobře, to byl ten vnitřní třes…

    • Lucie napsal:

      Ahoj Karli, me uz od noci boli hlava, snazim se to “rozchodit”, no uvidim, jestli skoncim u prasku…drz se!

    • 73Klara napsal:

      Ahoj holky, já dobrý – ťuk ťuk.Změna tlaku bude na sto pro, protože má přijít horko. Dneska mám odpoledne kadeřnici, nebyla jsem už asi sto let. Jsem dost konzerva co se týká vlasů, tak doufám, že nebudu nějak zdeprimovaná z výsledku.
      Bobinko Lidl mě čeká zítra dopoledne 🙁 Včera když jsem po půl osmé jela z jogy, vlítla jsem do Alberta jen pro ovoce, nebyla tam ani noha. Zato zítra dopo to bude masakr.
      Matluše se skutečně neozvala už dlouho, naposledy když přišla z nemocnice a řešila neurologii a záda… snad je v pořádku.

    • Bára napsal:

      Přidávám se od rána také tlak v hlavě občas se mi zamotá…vidím to si zalést odpo do pelíšku a dát si 20.
      Hezký víkend

    • Petr25 napsal:

      Ahoj Karli, dnes první noc s mýma už doma ☺️ malinký přes den spinká, v noci to je trošku horší, já spal od 23h do 3h. A pak jsem ženu vystřídal a vzal si prcka na hruď a byl klidný pak. Tak žena pak odpočinula. No má to ještě převrácené ten režim 🙂 Jinak vše dobrý, mě trošku nějak furt táhne práva lopatka, něco asi skřípnute a to mi zdá se zasahuje až do krku, všelijak. A částečně do prave strany hlavy. No to je nepříjemné, ale mám radost hroznou s Filípka, tak se to snažím neřešit. 🙂 Hezký klidný den

  8. Bára napsal:

    Tak vám nevím lidičky u mě zase takový úzkostný propad, nejspíš způsobený dvěma nepěknými událostmi v mém okolí. Co mě teď trápí, jsou ty hnusné pavučinky před očima. Hlavně hodně viditelné, když dělám na počítači. Celkově jsem jak za sklem, mám strach že přestanu vidět. Pokouším se to z mysli vytěsňovat, ale spíš se mi to nedaří. Jo pořád je něco, akorát tyhle stavy mívám spíš na podzim…

    • Amarellka3 napsal:

      Báro,
      já mám ty pavučinky před očima už od dětství, jsou to sklivcové zákalky a pokud to není nějaké extra masivní, tak se s tím nic nedělá. Zkus se na to tolik nesoustředit, já je vidím intenzivněji právě, když o nich přemýšlím, jinak je mám taky vidět, když dělám na pc. Pokud máš hodně strach, tak si zajdi na oční, ale určitě kvůli nim nepřestaneš vidět.

      • Bára napsal:

        Amarellko, díky vím že už jsme si na toto téma spolu psaly. Na očním jsem byla minulý týden a nic mi na to neřekla. Asi je to tou mojí psychickou nepohodou a větší vnímavostí na vše… Jak se máš ty? Už chodíš do práce? A co tvoje svalová slabost ?

        • Amarellka3 napsal:

          Ahoj Baru,
          tak když ti na to nic neřekla, tak to snad nebude fakt nic závažného, ani ti neřekla, jestli jsou to ty sklivcové zákalky?
          A co jinak, kromě těch očí?
          Já jsem pořád hrozně unavená, na včerejšek jsem spala 19 hodin v kuse, svalová slabost taky veliká.
          Do práce jdu v pondělí, tak jsem zvědavá, jak vstanu.
          Tak ať je ti lépe.

          • Bára napsal:

            Já to MUDr. říkala že mám pocit zhoršení těch "pavučinek", jen udělala klasické vyšetření a dala mi kapky ( tekuté slzy ). Kdysi dávno mi povídala, že věkem se to zhoršuje :o( Nějak se snažím vytěsňovat myšlenky na RS a přežít každý další den. Ta únava nemůže mít souvislost i se změnou počasí. Zkoušíš nějak sportovat aspoň lehce, vím že ti to dělalo dobře.

          • Amarellka3 napsal:

            Baru,
            tak ale na vyšetření by poznala, kdyby tam něco nebylo ok. RS to určitě není, to se neboj. Já to mám už od dětství (prvně jsem se ale taky vylekala, když jsem si toho všimla, těch "pavučinek") a zatím se mi to ani nehorší.
            Jinak sport teď vůbec nedávám, já jsme celá rozlámaná, jsem ráda, když vůbec ráno vstanu z postele, šílené slabosti a už i problémy s chůzí. Objednala jsem se na neurologii. To spaní nevím, z čeho je, ale mně se střídá období, kdy spím hodně a pak období, kdy spím 2-3 hodiny, normu spánku kolem 8 hodin nemám posledních 5 let vůbec.

    • klabe napsal:

      Ahoj Báro,
      já mám ty pavučinky taky od dětství, ale když mám psychicky horší období, tak mám jednak pocit, že hůř vidím obecně a jednak si víc těch pavučinek všímám. A je jasný, že jakmile si my začneme něčeho víc všímat, že se nám to zdá čím dál horší a roztáčí se kolotoč myšlenek. Takže klid, pavučinky jsou normální, někdo jich má víc, někdo míň.

      • Bára napsal:

        Klabe, děkuji za odpověď. Přesně jak píšeš…a děkuji za uklidnění, je fajn vás tu mít :0)

  9. IVIK napsal:

    Dobré ráno všem. Doufám, že všichni dnes prožijeme pěkný den. Mě před chvílí zase přeskočilo srdce a už to zase na mě šlo . Tak hned Diazepam. Ach jo.

  10. Bobina napsal:

    Dnes je krásný den, přeji Všem ať ho prožijí ve zdraví a bez úzkostí a panik 🙂

  11. Nikol napsal:

    Ahojte, prosím o radu už jsem tu jednou psala. Šílená únava, třes svalů v rukou a nohou, občas nějaké svalové skubnuti. Už několik dní, vůbec nefunguji.. Co dělat?

    • Amarellka3 napsal:

      Nikol,
      a léčíš se? Bereš AD? Chodíš na terapie? Na ty svaly je dobrý hořčík, úplně nejlepší je Magnosolv, ale ten je na předpis od lékaře, jinak i různá MagneB6, ta jsou volně prodejná.
      Jinak já mám taky šílenou únavu, na dnešek jsem spala v kuse 19 hodin a stejně nejsem odpočatá a třes mám zejména rukou už několik let, brala jsem i různé léky proti třesu (Akineton, Viregyt…) ale nic nepomohlo.
      Taky by možná stálo za to navštívit neurologa.

      • Nikol napsal:

        Ano, léčím se a beru AD, Magnosolv mám také. Terapie nemám, marodim a Dr mi doporučovala jen denní stacionář, do kterého se mi moc nechce.. Ale asi mi nic jiného nezbyde..
        Neurologa kvůli čemu? Myslíte, že by to mohlo být něco jiného než kvůli PP a psychice?
        Děkuji moc za odpověď jsem vdecna..

        • Amarellka3 napsal:

          Ahoj Nikol,
          tak to je dobře, že se léčíš, ale pokud ti Dr. doporučovala denní stacionář, tak bych to zkusila, ona samotná AD mohou potlačit příznaky, ale terapie je taky důležitá. Já chodila na stacionář 2-krát. Nebo zkusit individuální terapii, to je jedno, že marodíš, můžeš k psychologovi chodit i v době mimo vycházky, kdyžtak ti dá razítko. Já jsem teď taky ještě na neschopence a na terapie chodím.
          Toho neurologa jsem myslela, pokud by to nějak přetrvávalo,nejspíš to ale bude psychika.
          A Magnosolv piješ každý den? Chce ho brát dlouhodobě.
          Držím palce.

          • Nikol napsal:

            Taky neschopenka jo? Pomáhají ty terapie? Nebo aspoň psycholog? Tak snad bude líp..
            Děkuji za rady moc moc..

          • Amarellka3 napsal:

            Jj, ale v pondělí mi už bude PN končit, byla jsem teď 3 měsíce v léčebně a v pondělí už chci zkusit práci. Terapie mi pomáhají, zejména tedy s bývalou psycholožkou, která bohužel šla na mateřskou, ale byla naprosto úžasná. Teď mám nového psychologa, přijde mi taky dobrý, ale na tu moji bývalou psycholožku nikdo nemá. A odkud jsi? Kam ti doporučovala Dr. stacík?

          • Nikol napsal:

            Zrovna jsem se chtěla zeptat, jsem z Plzně, jestli tu taky někdo není z Plzně třeba na osobní pokec nebo tak.. ☺️
            Dr mi doporučovala právě denní stacik tu v Plzni na Lochotíne ve fakultce, zkusím se jí ale optat na doporučení psychologa zatím když to pomáhá ☺️
            Tyjo a v léčebne to chodí jak?

          • Amarellka3 napsal:

            Tak z Plzně nejsem, jsem z Prahy a tady je stacíků docela hodně. Ale vím, že ve fakultce u vás na Lochotíně stacík je, já bych tu možnost být tebou využila, ono jen sedět doma a jíst AD není úplně výhra. Na psychologa se jí můžeš zeptat, ale můžeš si hledat i sama, ne vždy k psychologovi potřebuješ doporučení, orientačně můžeš mrknout na http://www.znamylekar.cz je tam i hodnocení psychologů.
            Jinak v léčebně záleží, jaké oddělení, já byla po 18té hospitalizovaná (ne kvůli PP), oddělení jsou různá – uzavřená, otevřená a podle toho je tam i program, nebo není.

    • Kassiope napsal:

      Ahoj Nikol, nevim, jestli ti to pomůže, ale zkusit můžeš to, že budeš cvičit. Natahnes ruce a budeš to zkoušet do té doby, než se ti přestanou třást. Já dříve měla velmi nejistý až kývavý postoj a cvičila jsem to, i že zavřenýma očima. V klidové situaci mám lepší postoj, než lidé bez těchto potíží.

      • Nikol napsal:

        Děkuji, snažím se cvičit Jógu, zvládám veškeré cviky, jen když skončím, stejně se tresu při běžných aktivitach..

        • Kassiope napsal:

          Tak to nevím, já se taky třesu, ale spíš vnitřně, nevidím to.
          Někteří moji žáci se hodně třesou při stresu, maturita, prezentace, apod. a jsou zdraví.
          Myslím, že to má hodně lidí.
          Mně se to stávalo hlavně dříve, když jsem se ještě nelecila, před zkouškou, totální kolaps rukou, hned jsem si lupla půl neurolu a šlo to.

          • Bobina napsal:

            Taky to tak vidím, moji žáci mají taky třes, ale jen někteří, před státní maturitou atd.. nebo brečí.
            Já před každou zkouškou na vysoké nespala, prášky jsem nebrala nikdy, brala jsem to jako samozřejmost… za to teď mám prášků dost 🙂

  12. Petr25 napsal:

    Ahoj ahoj tak jsem hrdým tatínkem ☺️

  13. po napsal:

    Já se léčím na panickou poruchu asi 6 let spouštěcí mechanismus smrt obou rodičů doma v rozmezí 4. let viděné na vlastní oči. Teď navštěvuji psychiatra a beru Rivotril 2 mg po 1mg 2x denně Zalastu 5mg a Mirzaten 30 mg na večer a při nespavosti Zolpidem pomáhá to ale musím dodržovat tento režim! Pavel

    • Karla napsal:

      Ahoj Pavle,mě také zemřeli rodiče,ale už to bude 17 let a to v rozmezí půl roku,takže vím,o čem mluvíš.A tatínek spáchal sebevraždu,protože mu v nemocnici řekli,že má rakovinu a on mi to neunesl.Zabránit jsem tomu nemohla,bydlela jsem v jiném městě a když jsem ho večer sháněla v nemocnici ,tak už bylo pozdě…Karla.

  14. Karla napsal:

    Ahoj děvčata,chtěla jsem se zeptat,jestli jste také někdy měly po menstruaci slabé hnědé špinění.

    • 73Klara napsal:

      Karli ano, měla jsem jednu nebo dvakrát posledních pár let. Taky mě to vyděsilo. Pravidelně v době ovulace mě píchá v podbřišku. UZV a kontrola u dr ok. V únoru jsem vůbec neměla měsíc MS – proto jsem si taky dělala těhu test. Možná už nějaký přechodový předzvěsti, letos mně bude 46… Uklidni se, učitě to nic nebude.

      • Karla napsal:

        Ahoj Kláro,před chvíli volal manžel,že musí být v práci do večera,že si je mistr svolal.Fakt,už mě to nebaví.Změnil práci,sice má víc peněz,ale já byla spokojenější dříve.Říct mu to nemůžu,protože by řekl,že tahám "kostlivce ze skříně".Stejně nic nezměním…Promiň,že tě s tím otravuju.

        • 73Klara napsal:

          Karli úplně v pohodě. Snaž se to brát pozitivně, běž na procházku, uvař něco dobrýho k večeři…

          • Karla napsal:

            Na večeři už mám hotové maso,chvilku jsem byla na zahrádce…A co ty,jak je ? Karla.

        • Klára napsal:

          Díky, je to lepší. Snad zas budu mít chvilku klidu. Dnes jdu na masáž, tak se těším, že mi vrátí krk do normálu.

          • Karla napsal:

            Tak ať se po masáži cítíš dobře!!! Zdraví Karla.Už mám nový mobil,teď mám zase strach,že to nebudu s ním umět!

    • Kassiope napsal:

      Ahoj, to mívám, je to ovulační krvácení

  15. Bobina napsal:

    Když jsem byla mladá a ještě neměla PP, tak jsem byla sebevědomá mladá žena. Věřila jsem si a dokázala jsem , co jsem chtěla. Po získání PP si připadám , jak hadrová panenka se kterou si pohrává úzkost, která příjde, kdy se jí zachce a já nežiju, ale přežívám, taky jsem ztratila sebevědomí. Medicína je na vysoké úrovni, ale v této oblasti, mám dojem, že tápe a tápu i já…jak jste na tom Vy ???

    • Karla napsal:

      Ahoj Bobino,plně s tebou souhlasím,že medicína jenom tápe.Já jsem nikdy nebyla sebevědomá,nikdy jsem si v ničem nevěřila,ale,když byl člověk mladší asi vše snášel jinak,než teď.Když příjde úzkost,je to nepříjemné,kdo nezažil,tak nepochopí.Mě se jednou kamarádka ptala,co to vlastně je – úzkost.Nikdy ji neměla.Ta se má.

    • 73Klara napsal:

      Holky, já nebyla sebevědomá nikdy. A děsí mě představa (teď to bude v srpnu rok, co jsem se složila s PP), že se mi udělá zle, přijde ataka, a já budu odkázaná na pomoc druhých lidí.
      Když jsem se složila v srpnu, nejdřív mě "zachraňoval" a pak vezl kolega domů. Cítím se mu zavázaná, ačkoliv mě šíleně vytáčí a nejradš bych ho někdy poslala víte kam. Vytáčí mě, že když to přijde, ztrácím kontrolu nad svým tělem. Já nevím, třeba by na tohle fakt pomohl ten psychoterapeut, pomoci nastavit si to. Moje psycho doktorka mi řekla, že mám dost obranných mechanismů, jak pp předcházet. Každopádně když mě vzbudí v noci úzkost, říkám si, proč proboha… co to ta hlava vymýšlí.

    • klabe napsal:

      Bobino,
      taky by mě v mládí nenapadlo, že zrovna mě sejme úzkostná porucha doprovázená atakami, i když strach z nemocí jsem měla asi od dětství. Nicméně i teď prostě nechci dopustit, aby mě moje diagnóza (GAP+PA) srazila na kolena a omezovala mi život (a to jsem letošní březen opravdu moc veselý neměla, dokonce jsem musela navýšit AD a prožít dva týdny na vyšších dávkách lexaurinu). Žiju strašně ráda, zbožňuji svoji rodinu a nedopustím, aby moji kluci trpěli tím, že máma zrovna prožívá ataky paniky nebo úzkostný neklid či nervozitu. Takže prostě dělám vše, tak jako vždycky, cestuju letadlem, chodím do podzemí, v práci vedu někdy hodně nepříjemná jednání, sportuji, v naší vesnici organizuji "masové" akce, jen prostě vím, že někdy přijdou chvíle, kdy mi bude úzko, nebudu úplně šťastná a žití bude "bolet", ale taky vím, že je to na mně, co si vybojuji, a že pokud se budu řídit tím, co mi říká moje psych., tak bude lépe (i když propad může přijít kdykoliv, ale já se z něho prostě vyhrabu). Moc přeji, ať najdeš ztracené sebevědomí, co Ti pomůže dokázat zázraky. Medicína je v těchto diagnóza jen jeden z léčitelů ( i když samozřejmě důležitý léčitel, ale není to o tom, že člověk slupne tabletu a je hned vše zalité sluncem, bohužel. Kéž by to tak bylo.)

      • Kassiope napsal:

        Ahojky, to je zajímavé. U mne je to úplně jiné, já vždycky žila, jak by řekla moje kamarádka ” picou ke zdi”, sice jsem byla velmi aktivní dítě, spíše neposeda, ale nikdy ne bezstarostná, nebo šťastná. Odjakživa jsem si kladla otázky, proč je život a svět a normální mi přijde nebýt než být a tím, že člověk spí, že není v realitě a pod. Trapenich jsem měla spoustu, rodina, zdraví, kamarádi, kluci, ani nevím, jestli je období, kdy jsem jen tak žila…takže mě pp vlastně neprekvapuje

    • Lucka. napsal:

      Bobino,
      ještě před PP jsem byla také normálně sebevědomá a spokojená, prostě úplně normální. V životě jsem před tím o PP neslyšela a nikdy by mě nenapadlo, co mě potká. Bohužel po velkém stresu se u mě PP rozjela a zatím jsem se jí nezbavila.

    • Amarellka3 napsal:

      Ahoj Bobinko,
      já nikdy sebevědomá nebyla, jen v učení jsem si docela věřila, měla jsem přesně danou představu, že až dostuduji medicínu s červeným diplomem, půjdu ještě na Ph.D., no nestalo se tak, jelikož jsem ve čtvrťáku onemocněla.
      Ale jinak si nemyslím, že by medicína tápala zrovna v oblasti psychiky, protože spousty lidí umírá na spousty nemocí, tolik rakovin je neléčitelných… a zrovna mně přijde milionkrát lepší mít úzkosti, než třeba tu rakovinu. Já vím, že je to jen můj názor, ale myslím, že naopak PP docela léčitelná je, sice AD se někdy musí zkoušet a terapeut hledat, ale za těch 11 let, co chodím na tohle fórum, se tady vystřídalo tolik lidí a většina sem přestala chodit, tak předpokládám, že se z toho nějak dostali. Taky znám osobně hodně lidí s PP ze své léčby a taky většina se z toho dostala.

      • Bobina napsal:

        Ami, já vím, že jsou horší nemoci, ale člověk si stejně řekne, proč právě já ?? Já moc nevím o někom, kdo by se vyléčil s PP, to by mě fakt zajímalo….

        • Amarellka3 napsal:

          Bobinko,
          třeba já jsem se z PP vyléčila, ataku už jsem neměla od roku 2012. Já prostě věřím, že to jde a spousta holek, které se mnou chodily do stacíku a měly PP, tak jsou v pohodě. A z téhle diskuze taky určitě hodně lidí. Léky samy o sobě vetšinou nestačí, podle mě je hodně důležitá psychoterapie a samozřejmě expozice, pohyb, zdravý životní styl… hodně lidí spoléhá jen na prášky a ty to za člověka zas nevyřeší, leda potlačí příznaky. Mě sice taky štve, že mi duševní nemoc do jisté míry zkazila život, ale pořád si říkám, že jsou daleko hnusnější nemoci, než PP.
          Já chápu, že tě to štve, že máš PP, já to respektuju, jen píšu, že já na to mám jiný názor a to si myslím, že jsem si s psychikou užila fakt hodně (3 roky po léčebnách, rok ve stacíku, 2krát elektrošoky, ani nepočítám, kolikrát jsem bla přikurtovaná, nebo na izolaci…), vzalo mi to hodně, ale i mi to dalo jiný pohled na svět.

          • Bobina napsal:

            Ami, já to myslím tak, že pokud má někdo dlouhodobý nervový problém, tak už se nevyléčí, neznám ze svého okolí nikoho, třeba se vyléčí z PP ale ozve se jiný psychický problém. Jinak jsem ráda, že existují AD, bez nich by bylo špatně. V naší rodině se nevyléčil, ale nikdo. Trpí tím sestra, neteř a já…

          • Amarellka3 napsal:

            Bobinko,
            já se nechci hádat, možná máte smůlu, protože u nás se z toho naopak sestřenice, ségra i já dostaly. Teď ale mluvím jen o PP, protože téma tady bylo k PP, nemyslím jiné psychické problémy. Ale přijde mi, že jen se litovat, taky nikam nevede. Nevím, kolik jsi vyzkoušela druhů AD, ale na terapii jsi myslím nechodila, nevyzkoušela jsi všechny možnosti. Třeba kamarádka má těžké deprese, brala opravdu úplně všechna AD, která jsou na trhu, i v kombinacích, 12 let chodí jednou týdně na terapie, měla 10 hypnóz, dvoje elektrošoky, léčitele, kartářku… ta opravdu vyzkoušela všechno a stejně bojuje a měla už i světlé období za tu léčbu. Hlavní je to nevzdávat, najít si třeba jiného psychiatra, který bude ochotný upravit léky, zahájit terapii… ona je totiž léčba a "léčba".

          • Bobina napsal:

            Ami, já se nelituji jen jsem komentovala situaci, kterou mám kolem sebe. Jsem ráda, že znáš lidi, kteří se z toho dostali….

  16. Ardy napsal:

    Ahoj mám dotaz, dloho jsem nepsal od dubna mám cipralex a paráda je mi hrozne fajn a zabral(klepu) no a teď mám streptokoka a antibiotika a hrozne se cítím unavené mám silné buseni srdce a takový divny sem myslíte ze antibiotika zhoršují psychiku

    • Klára napsal:

      Ahoj Ardy, já myslím, že jakákoli choroba zhoršuje psychiku. Navíc mi přijde, že je teď nějaká divná doba, hodně z nás tady má propady…tak vydržet, ono se to zas otočí.

    • Bobina napsal:

      Taky si myslím, že každá nemoc zhoršuje psychiku, aspoň já to tak mám. Antibiotika to nejsou. Vždycky když jsem nemocná je mi psychicky hůř….

    • Amarellka3 napsal:

      Ahoj Ardy,
      já za poslední rok měla 3krát ATB na zánět průdušek, 2krát na zánět močáku a pak na strepťáka v krku. Vždycky mi bylo psychicky hůř (zejména při těch průduškách), močák jsem měla bezpříznakový. Myslím, že to patří k tomu, jak je tělo vyčerpané nemocí, že je oslabené a i psychika se zhoupne. Jinak myslím, že sama ATB jen tak psychiku nezhorší.

  17. IVIK napsal:

    Ahoj, tak dneska jsem měla výlet do nemocnice. Bylo mi tak hrozně, že ani ,,10,mg Diazepamu nezabral. Eko, srdce plíce. Vše v pořádku. Už si připadám jak hipochondr. Teď poslední dobou ty stavy nezvládámm
    Dříve to šlo i bez léků. Ach jo, kde je chyba. Nejhorší ne to bušení srdce a pocit přeskakování.

    • Bobina napsal:

      Nic si z toho nedělej, všichni se bojíme doktorů, já měla včera zubaře a jednu chvíli se mi tam udělalo, tak špatně, že jsem se chtěla přeobjednat, nakonec jsem to vydýchala. U ní je totiž čekací doba až 2 měsíce. Jo a prášek jsem si vzala taky….

      • Lucie napsal:

        No ja jsem to spis pochopila tak, ze ji bylo zle, nezabraly leky a proto sla do nemocnice…ne ze by ji bylo zle z toho, ze ma jit k doktorovi..ale mozna to blbe chapu o:-)

    • LuckaDz napsal:

      Ahoj jak to máš už dlouho?

      • IVIK napsal:

        Ahoj. Jo dnes už mi je lépe. Ještě mi tam pichli i Rivotril. PP mám už asi 7 let. Dříve jsem to zvládala jen s Asentrou a ty návaly paniky jsem měla pod kontrolou. Teď posledních ,14 dní mě to zlobí.☹️. Bez Diazepamu nevyjdu z domu. Nejvíc na prd je to, jak se mi to promítá do srdce. A i když
        člověk ví, že je to jen panika, tak stejně ho napadají různé katastrofické scénáře. Taky mi přijde, že každá ta ataka je trochu jiná a jinak probíhá. Což mi taky dává kouř.

        • IVIK napsal:

          LUCIE. Jak ty zvládáš paniku? Včera si psala, že ti je taky zle. Bereš nějaká antidepresiva, popř nějaké ty oblbováky, když je nejhůř.

          • Lucie napsal:

            Ja beru sertralin 100 mg a vecer Lyricu 50 a kdyz je fakt nejhur, tak neurol 0,5..jako docela to slo, ale predevcirem jsem byla v knihovne a zas me tam z niceho slehla uzkost a pocit na omdleni a strach, ze nedojdu ani domu( vsak to vsichni zname) a vcera jsem z toho byla vyplasena co to zas bylo za vykyv..jako jasne, vsichni ti reknou je to v tve hlave, tak to prepni, ale proste vzdy me to totalne odrovna a pohlti 🙁 jeste se ted budu objednavat i k psychologovi na konzultaci.

        • Lucie napsal:

          Mas recht, pokazde je ta ataka jina a proto me to vzdy vystrasi, co mi zas je!!! 🙁

          • Bobina napsal:

            Lucko, mě ani nevyděsí, co mi je, ale mám zlost, že ta PP si dělá co chce a ovládá mě. Připadá mi jakoby se mnou někdo manipuloval a neustále udržoval můj strach ve střehu…

  18. Bobina napsal:

    Všechny zdravím !!! Chtěla jsem se zeptat, pomohl Vám někomu psycholog. Já na ně moc nevěřím, ale máme tu novou psycholožku, tak uvažuji , že bych se objednala ….

    • 73Klara napsal:

      Já myslím, že za zkoušku nic nedáš. Byla jsem u pár. Párkrát dokonce i s manželem, když sme řešili nějaký problémy, názory na východu dětí se lišily apod. Výsledek – jeden souhlasil s manželem, druhej souhlasil se mnou. Kolik lidí, tolik názorů.. nakonec stejně si musíš pomoct nějak sama. Mně osobně nepomohl ani jeden. Manželovi naopak pomohl – kolikrát slyšet názor odborníka tě nasměruje jinam (a manžel třeba změnil názor a dal za pravdu mně…).
      Já bych do toho šla a uvidíš.

    • klabe napsal:

      Ahoj Bobino,
      já chodím pravidelně k psychoterapeutce (mám štěstí, že ta moje je i psychiatrička, navíc si panikami prošla i ona sama), naučila mě, jak zvládat rozjeté akutní stavy, jak odvrátit počínající paniky (ne vždy to vyjde, ale daří se), ale hlavně pracujeme na tom, jak si přeskládat priority a nastavit dlouhodobé fungování, abych byla spokojená já (nejlépe bez panik a úzkostí) i moje rodina (máme tři stále ještě relativně malé kluky).
      Jsem ráda, že jsem ji objevila, mám ji i jako psychiatričku, také nemusím lítat na dvě místa), věřím, že psychoterapie mě z úzkostí a panik vyvede. Takže za mě jednoznačně ano, ale je důležité, abyste si sedli.

      • 73Klara napsal:

        Ahoj Klabe, to je úžasný, že tvá dr má sama zkušenosti s panikama. Nikdo, absolutně nikdo si totiž nedovede představit, co prožíváme, když se dostaví ataka nebo úzkost – pokud to sám neprožije.

        • Bobina napsal:

          To je pravda, ta moje psychiatrička, když mi mění léky, tak mi ani nenavrhne pracovní neschopnost, vůbec neví, jak je člověku zle, měla by si tím projít sama…

        • klabe napsal:

          Klári, taky jí tím pádem i tak nějak víc věřím, když vím, že ona ví. 🙂 Navíc ona je zvládla úspěšně, takže mám motivaci, že i já se toho někdy zbavím.

          • 73Klara napsal:

            Přesně přesně. Jednak pochopení, druhak motivace. Ideální stav – pokud to tak můžu v té naší mizerii nazvat 🙂

      • Lucka. napsal:

        Ahoj klabe, můžu se zeptat, odkud je ta tvoje psychoterapeutka? Díky

    • Amarellka3 napsal:

      Ahoj Bobinko,
      za mě psycholog určitě ano, jen jde o to, jaký bude. Já vyzkoušela terapeutů několik a 3 roky jsem měla naprosto úžasnou psycholožku, která mě strašně držela, bohužel v listopadu šla na MD a od té doby šla psychika dolů, včetně té teď 3měsíční hospitalizace. Psychologa mám od listopadu nového, ještě ho tolik neznám, ale nepřijde mi špatný, jen té mojí bývalé psycholožce se nikdo nevyrovná. Já bych bez terapie vůbec být nemohla, potřebuji s někým problémy rozebírat. Chodím už 11 let s přestávkami na hospitalizace a stacionáře. Opravdu to zkus, za to nic nedáš, v nejhorším ti nesedne. A je tahle psycholožka na pojišťovnu? Já chodím za přímou platbu, mají na mě víc času a přijdou mi lepší. Aby terapie měla efekt, tak to chce jednou týdně, nebo jednou za 14 dní, jinak už se nedá tolik terapeuticky pracovat a je to spíše jen podpůrná terapie.

  19. Bobina napsal:

    Tak jsem zvládla zubaře, mám paradentózu a dala mi dvě nepříjemné injekce a čistila kořen, no nic moc. Teď mě to bolí, dám si ibalgin , ale mám to za sebou 🙂

    • Petr25 napsal:

      Bobino, jsi dobrá!!! Super!!!

    • Amarellka3 napsal:

      Bobinko,
      jé to tě lituji, jsi statečná, já mám ze zubaře hrůzu, před 3mi týdny jsem byla na vyndavání nervů a šílela jsem tam pěkně. Ibalginy mi pak v léčebně taky na to dávali, tak ať ti to zabere, pořádně si odpočiň, kdy tam jdeš příště? Já mám ještě milion kazů, takže mě čeká hodně návštěv, jen tenhle týden má dovču, tak jdu až příští.

    • 73Klara napsal:

      Ahoj Bobinko, no vidíš, žes to zvládla! Safra taky bych měla k zubaři, sbírám k tomu odvahu už asi tři roky 🙁

  20. Petr25 napsal:

    Ahojte lidičky, ahoj Amarelko, Karli a všichni 🙂 Teď jsem měl toho moc, v práci a tak celkově. Tak píši po delší odmlce. Jak se máte? Já zřejmě dobrý, ale v pátek jsem přišel domů, dal si Ibalgin, protože jsem se cítil nemocný, něco na me lezlo. Jsem zřejmě někde prochladl, ofouklo mě. Dnes už to vypadá že dobrý. Miminko může přijít každým dnem, tak jsme v očekávání 🙂 Dnes se mi v práci ale stálo divné, jedl jsem snídani a při polykání soust, divné píchání v krku na pravé straně, jakoby tam něco zavazelo. Nevím co to bylo, trošku jsem se lekl :-/

    • 73Klara napsal:

      Ahoj Péťo, já si myslím, že to sou trošku nervičky. Ono teď je nejhorší doba, čekáte, kdy to přijde… a to je nápor na psychiku. Tak vydrž, jak se to narodí, myšlenky ti půjdou úplně jiným směrem!
      Já mám nějakej propad od minulýho týdne. Občas se blbě nadýchnu /pocit, že se nemůžeš nadechnout nebo dodechnout/, občas probouchne srdce a dneska celá noc úzkosti. Nevím proč 🙁 snažím se v tom nerýpat, ale v noci to jde ztuha 🙁

      • Petr25 napsal:

        Klari, ahoj, ty pocity nedodechnuti, to znám, taky sem míval, teď už nemám. Teď pro změnu mám furt pocit, abych neměl někde kolem krku nádor, který není vidět endoskopem uvnitř. Nevím no. Dělal mi na ORL nějaké vyšetření právě flexi endoskop, tam vše ok. Jen podrážděné hlasivky. Ale když si prohmatam krk z venku, nahmat jakoby na pravé straně jiné “kosti” než na levé.. což je divne. Takové nějaké výstupky dva. Nevím. No proto mám strach. Mě samozřejmě mamka řekla, nepozoruj se, nemyslí na to, nebo si to sám opravdu myšlenkami přivolas.. no super. A úzkost se rozjela ještě víc. U tebe ty pocity s dýcháním, já ti ani nevím, mě to prostě nějak samo odeznělo. Beru citalec a takhle sem fajn, ale tohle mě prostě trápí nějak ☹️ Doufám že s narozením prcka se fakt moje problémy vymizí a budu zaměřen na něj. Ne na sebe.

        • 73Klara napsal:

          Peti, nechci tě strašit… ale možná tvoje problémy vymizí, ale budeš se bát o mimčo. Já vím, že je to úplně pošahaný, nebo já su úplně pošahaná. Ale syn když měl 8 měsíců skončili jsme s kampilobakterem na týden v dětské nemocnici – snad nejhorší zážitek v mém životě. Psychicky jsem byla jak troska, syn taky (myslíme si, že odsud pramení důvod jeho ADHD). Od té doby jsem paranoidně sledovala, co má v plíně nebo v záchodě (do doby, než mě ze záchodu prostě jednou vyhodil, že chce soukromí). Když řekl, že ho bolí bříško, nebo měl náběh na průjem nebo nedejbože průjem, tak sem se celá odkrvila a nervy jak prase! Když děcka řeknou, že je něco bolí, okamžitě vidím rakovinu. Prostě jak jsem psala výš Bobince, úzkostná povaha je prostě mrcha a bohužel to máme nafurt :((

          • Petr25 napsal:

            Klari, Je to na prd. Máš pravdu, ja si právě říkám, zda ty obavy z nemocí a rakovin někdy přejdou Já se totiž vždy vyhukam něčím takovým 🙁

          • Karla napsal:

            Ahoj Petře,tak ty už každým dnem budeš otcem,to je krásné,pak dej vědět,až se to narodí!!!Já dneska nic moc,jsem strašně ospalá a unavená.Já si myslím,že máš krk v pořádku,že je to vše opravdu psychika!!!Zdraví Karla.

          • Petr25 napsal:

            Karli ahoj, jo jo, dám vám vědět jak se to narodí 🙂 Jo no, já doufám že to jsou sem tam nějaké výkyvy psychiky a že vše je u mě v pořádku. Jediné co jsem si říkal, že si pak nechám udělat kompletní nějaký krevní rozbor. Tam by se mělo snad i vše ukázat. Protože teď sem párkrát prodělal dvou denní virózu, tak jestli mi něco nechybí a je vše ok. 🙂 A ty odpočívej, však je taky potřeba. Já odpočíval konečně po dlouhé době o víkendu. Pátek a sobota. Bylo to fajn.

          • Karla napsal:

            Ahoj Petře,určitě to jsou výkyvy psychiky!!! Ale,jak píšeš,tak si můžeš nechat udělat kompletní krevní rozbor.Manželovi to dělali v r. 2017,byly tam výsledky na 4 stránky,myslím,že to je biochemický rozbor,ale nejsem si jistá.Dělali mu to,když přestal vidět na jedno oko,protože byli přesvědčeni,že mu něco určitě něco je,ale výsledky byly v naprostém pořádku!!! Nakonec ho léčili pouze na očním leaserem.Říká,že o 70 procent,se to zlepšilo.Doufám,že to vydrží!!!Pořád samé starosti…Na oční jezdíme dodnes…Zdraví Karla.

          • Petr25 napsal:

            Karli ahoj, no, neco takového si chci nechat udělat, nějaký hloubkový test. To přeci jen když bude vše v pořádku, tak člověk trošku se uklidní vnitřně taky. Tak to je moc dobře, že je vše v pořádku. Hlavně ať to tak zůstane!!! Super. Jsem rád!!

          • Karla napsal:

            Já myslím,že ti to praktický dr. udělá,to není žádný problém! A určitě to budeš mít v pořádku!!!Zdraví Karla.

          • klabe napsal:

            V Brně onkologický ústav dokonce nabízí preventivní celkové prohlídky. Když mi začaly před lety první úzkosti ze strachu z rakoviny, tak jsem jednu absolvovala. Jako dobrý, člověk má chvíli klid, ale pak se stejně ten strach zase začne objevovat. Už jsem na žádnou další nešla, chodím jen na klasické prevence a svoje strachy o zdraví řeším jinak.

    • Amarellka3 napsal:

      Ahoj Péťo,
      tak už každým dnem čekáte miminko? To je krásné, ale zároveň to bude i náročné.
      Ten krk bych řekla, že bude z psychiky, moc se pozoruješ, pokud nekouříš, tak to bude ok. Já se taky bojím rakoviny krku, taky jsem byla na ORL a dívala se mi laryngoskopem do krku a nic, ale často chraptím, nebo mám pocit cizího tělesa v krku.
      Jinak mě ve čtvrtek pustili po 3 měsících z léčebny, tak se nějak aklimatizuji.
      Hezký den.

      • Petr25 napsal:

        Amarelko nikdy jsem nekouřil, chraptit chraptim sem tam, ale teď už celkem dobré, co jsem přestal křičet v práci. ( Dělám v kravalu) Jinak na nějaké endoskopii, flexi ( nevím co přesně to bylo, jen šel nosem do krku flexi a na velkém monitoru se díval. ) Tak tam nic neviděl, kromě podrážděných hlasivek, z křičení. Ano ano, každým dnem už může být prcek na světě, těšíme se. Ale i jak říkáš, bude to náročné, to ano. To je super, tak hlavně se opatruj, měj se hezky, už bude zase jen dobře, jsi šikovná!!! Klobouk dolů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *