Diskuse

Toto diskusní fórum je věnováno Panické poruše.
První panickou ataku jsem zažila v roce 2004. Tehdy pro mě musela přijet záchranka, protože jsem se úplně zhroutila. Točila se mi hrozně hlava, zvracela jsem, bušilo mi srdce a dokonce jsem na několik dní ochrnula na spodní končetiny.  Tehdy jsem byla přesvědčená, že umírám. Až později jsem se dozvěděla, že se jedná o panickou poruchu. Ataky jsem měla 2x až 3x týdně. Vždy, když to na mě přišlo, uklidnilo mě, když jsem si sedla k internetu a pročítala diskusní fóra. Ale časem se to na všech diskuzích zvrtlo na řeči o něčem jiném, než o panické poruše. Proto jsem před  lety založila toto fórum, které se věnuje jen této nemoci a ničemu jinému. Věřím, že za ta léta mnohým, kteří tuto diskuzi navštívili, byla k užitku. Prosím i nadále vkládejte všechny své poznatky, rady a tipy, jak se s touto zákeřnou nemocí vyrovnáváte právě vy. Ale zároveň prosím, abyste se neodchylovali od tématu, protože  příspěvky nesouvisející s PP odradí ty, kteří hledají na této diskuzi skutečnou podporu a pomoc. Věřím, že vzájemným předáváním si vlastních pocitů a zkušeností s touto nemocí spojených, se s ní dokážeme lépe vyrovnat.
Děkuji Všem Zuzka

50 457 reakcí na Diskuse

  1. Jana napsal:

    ahojte, tak včera jsem to zvládla sice děsně ale zvládla a dnes je to zas hrůza nevím jestli ten pocit samoty mě tak zmáhá , prtž v práci nikdo není se mnou ani doma, pokud nepříjde návštěva tak jsem z té samoty asi nejvíc nervózní a jsem tak mimo mi příjde strašně zahloubaná v sobě, jak by zas moje ruce nebyly moje apod…:( achjooo

    • Marketa napsal:

      Samota je zlá i když je člověk zdráv…Naprosto chápu jak se cítíte…Jsem také sama a vím co naše mysl dokáže s náma provádět…Je těžké se soustředit na něco pozitivního když ječlověku zle…Přesto je nutné si něco najít a snažit se tím mozek zaměstnat…Zkuste to a moc vám přeji klid

      • Jana napsal:

        Můžu se zeptat čím se zabavíte vy?:(

        • 73Klara napsal:

          Jani jestli můžu taky odpovědět… čímkoliv. Ať už je to blbý umytí země, vysávání, procházka, film v telce (který pohltí, takže člověk přestane analyzovat sebe). Nemůžu říct, že mám konkrétní typ – vždycky zabere něco v dané situaci. Ale základ je, odvést pozornost a nepozorovat se. Pak si zpětně vždycky uvědomím – sakra, mně vlastně bylo teď docela dobře!

        • Marketa napsal:

          Pokud se mohu dostatečně soustředit tak si čtu nebo si najdu nějaký film zahraju si hru na mobilu jdu na procházku uklízím a hodně se mazlím s mojí kočičí smečkou…

          • Amarellka3 napsal:

            Markét,
            kolik máš kočiček? Já je miluju, mám doma jednu a krmím 5 opuštěných v ulici (nechali jsme je kastrovat) a minulý týden jsem byla v kočičí kavárně. Mám všechno s kočkama – trička, přívěšky, pouzdro na mobil… prostě jsem kočičí maniak 🙂 Navíc naše kočka mě příjemně uklidňuje, miluji, když vrní a vůbec ji celou zbožňuji.

  2. Marketa napsal:

    Přeji všem klidný a pohodový den.Příští týden mi končí neschopenka a jdu po čtrnácti dnech do práce.Nemáte nějakou radu jak posílit sebedůvěru že to zvládnu?Děkuji

  3. Ema napsal:

    Dekuji vsem za tipy na vitaminy.koupila jsem si floradix.to pocasi me drti.slunce dest u nas byly i kroupy.jak proti temto vykyvum se mam branit? Jsem unavena uzivana.snad pujdu spat uz po zpravach.

    • Martin napsal:

      A proc se tomu branit? Proc za kazdym telesnym projevem hned hledat neco negativniho 🙂 ? Vzdyt je to prece normalni a ma to ted takhle vetsina lidi. Telo si rekne co potrebuje a pokud jsi unavena, tak jdi spat 🙂 Ja dnes po praci taky padl za vlast a na dve hodinky zdriml.

      • Ema napsal:

        Martine ale ja bych ted spala porad.Ad me taky unavuji.citim to na sobe kdyz rano vezmu pilulku.zacnu zivat,ze bych si sla lehnout a to jsem v praci.kdyz mam odpoledni,spim do 10 a v 18 uz mam zase krizi.strasne se tech stavu bojim.v praci nemocenska nepripada v uvahu.tady tem mym stavum nerozumi moje nadrizena,tak se to snazim vydrzet.k mudr jdu az 3.4.

        • Ema napsal:

          A to mam jit zitra na koncert mych No name,bojim se ze tam usnu.:-)

        • Amarellka3 napsal:

          Emo,
          já taky pořád spím, v pátek jsem si musela vzít dovču, protože jsem vůbec nemohla vstát ráno a celý víkend jsem prospala, třeba v neděli jsem vstávala ve 13 h a šla jsem spát v 18 h, takže můj den trval 5 hodin a do toho mám pořád noční můry.

        • Martin napsal:

          Ja jsem ted taky kazdy den unaveny… Mam ranni, vstavam v 5hod a i v praci mam co delat abych oci nezavrel a neusnul 🙂 Vzdy dojdu domu, najim se, lehmu si na gauc a vetsinou na dve tri hodinky usnu. Ja to beru tak, ze je to takova ta jarni unava – ty prechody mezi zimou a teplem, zkracuje se noc a prodluzuje den. To se ustali, neboj 🙂
          Jinak – ja dlouho uzivas AD? Ja mel problem s unavou prvnich 14 dni uzivani – to jsem prakticky porad jen spal a spal a spal.

          • 73Klara napsal:

            Ahoj, já při náběhu AD taky byla šíleně ko, odpoledne po obědě na mě padl vždycky šílený útlum a padaly mně v práci oči. Musela jsem vstát, pro kafe, rozejít to… abych si lehla doma, to mě domácí povinnosti vůbec nedovolily. A i jsem to většinou už pak rozchodila…
            Ale máš pravdu Martine s tím přechodem ročních období, to je náročný pro zdravý, natož pro nás….

        • Martin napsal:

          Jeste me napadlo – uzivas k AD i neco jineho? Ja zezacatku uzival Rivotril, ktery mi mel tlumit n.u., tak muzes byt unavena i z nejakeho benzace pokud uzivas spolu s AD.

  4. Ardy napsal:

    Prosim vás potrebuju radu jinak už fakt nevim trapi mě už 2 mesici pískání v uších a když koukam na objekty nejvíce na zdi nebo takhle něco tak takové malinkate zrnicka nevíte jestli to je psychikou nezažil někdo?

    • Klára napsal:

      Ano, někdy mně v uších pískne nebo hučí. A někdy vidím takové jakoby padající tečky. Vždycky zamrkám a pohodlím hlavou. A snažím se na to nemyslet, nevidět to. Je to všechno naše přecitlivělost…

    • Marketa napsal:

      Nékdy to delají antidepresiva nebo to muže být od krční páteře mám to také a je to nepříjemné

    • Amarellka3 napsal:

      Ardy,
      ta zrníčka, nebo spíše splývající smetí, vidím také, to jsou sklivcové zákalky a pokud to není nějaké masivní, tak to ničemu nevadí a není to nebezpečné.

  5. Karla napsal:

    Ahoj lidičky,jak se dneska máte?Já nic moc,vnitřní třes,venku svítít sluníčko,pak zase prší a fouká vítr.

    • Marketa napsal:

      Počasí má velký vliv na naše duševní zdraví.Já se dnes po dlouhé dobé cítím mnohem lépe jsem bez úzkosti…Konečné mi začaly zabírat léky…Poslední tři mésíce jsem si prošla peklem tak snad už bude dobře…Moc bych všem co trpí depresí a úzkostnou poruchou hodné síly …

  6. Ema napsal:

    Holky psaly jste tady,ze uzivate pri uzkostech vitaminy.jake?ja uzivam pravidelne horcik a zacala jsem jeste s zensenem.poradte co jeste,at nejsem porad tak silene unavena azlepsi se mi chut k jidlu.diky E

    • 73Klara napsal:

      Emi, beru si hořčík a mam od neuroložky doporučenou jakousi Milgammu, to je myslím béčko. Jím to trochu hlava nehlava, sem tam komplex vitamínů minerálu, jinak hořčík vápník zinek dohromady. Hořčík ještě i zvlášť. Jo a ještě selen na imunitu, echinaceový kořen taky…

    • Martin napsal:

      Magnosolv, B-Complex, Trezalku (nesmi se uzivat s AD), L-Tryptofan (nesmi se uzivat s AD!). Jestli teda nevadi, ze se neradim do osloveni “holky” 🙂

    • klabe napsal:

      Moje psych doporučuje kombinaci: hořčík, železo, B6, C a vit. D. A mně ještě pomáhá vápník.

    • Marketa napsal:

      B12 kyselina listová dobré jsou ořechy mandle

  7. Jana napsal:

    Ahojte , tak jak se cítíte? já jsem tu naposled psala s mým během a co se mi minulý týden nestalo? mám vyvrtnutý kotník… takže čitění hlavy má smůlu teď, navíc jsem měla v pátek školní sraz, kde jsem pila (antidepresiva neberu zatím) no a druhý den jsem myslela že umřu a dneska je mi celý den v práci na omdlení kontroluju tep, zdá se mi že má strašné výkyvy , bojím se že zkolabuju a nikdo tu v té práci není:(

    • 73Klara napsal:

      Ahoj Jani, otázka je, jak moc alkohol ovlivnil tvůj současný stav, nebo to byla jen opička…Každopádně, myslím že by ti mohlo být zle i z tlaku, šíleně to lítá- u nás je apríl. Ráno sluníčko, pak mraky, déšť, slunce, déšť… otevři si okno pokud můžeš v práci a pusť si na sebe vzduch!

      • Karla napsal:

        Hlavně na to nemysli,že zkolabuješ !!!U nás je sluníčko,déšt,vítr,prostě hrůza!Já jsem také sama …Takže vím, jak se cítíš.

    • Amarellka3 napsal:

      Jani,
      já když se napiju (a to třeba jen malinko), tak je mi tak zle, jako nikdy, prostě tak příšerný stav se ani nedá popsat, takže fakt nepiju, ale beru hodně léků, takže mi to asi nesedí na to, na střední a začátku VŠ jsem pila normálně a nevadilo mi to vůbec. Doufám, že jsi to v práci zvládla.

    • Lenka859 napsal:

      Ahoj, alkohol mi dělá taky zle, teda on mi dělá dobře, vždycky se uklidním a uvolním:-) , ale druhý den je mi 2x tak hrozně a někdy si následky nesu i několik dní a to nepiju ani tvrdé, jen někdy v pátek večer svařené víno, nebo s manželem 2 3 dc vína. A navíc jak píšeš to počasí, je hrozné, přesně vím jak ti je, min týden jsem zažívala to samé. Teď je mi lépe, ale ještě to není 100%, každopádně se vždycky trochu uklidním, když si uvědomím jak mi bylo a že se vlastně nic hrozného nestalo.

      • 73Klara napsal:

        Leni přesně tak – vlastně se nic neděje, ty stavy co přichází, známe – jen nás obtěžují. Známe to, víme o co jde, a víme že to odezní. Když se k tomu postavíme takto pozitivně, tak postupně ani ty stavy už nebudou přicházet vůbec si myslím.

  8. 73Klara napsal:

    Ahoj,
    že by něco pro nás?

    Jak ukázal nedávný průzkum, silový trénink zlepšuje kognitivní funkce a soustředění již během jednoho či svou silových tréninků týdně, zároveň se snižují i pocity úzkosti.
    https://www.novinky.cz/zena/zdravi/500579-ranni-f

  9. Ardy napsal:

    Ahoj je normální ze když jdu třeba do školy ale jsem ještě doma a už se bojím ze ve škole co kdyby atd a už jsem trosku ve stresu se mi hned dokáže zvýšit krevní tlak na 140/90?

    • 73Klara napsal:

      Ardy no jasně, že je to normální. Já se třeba vzbudím v noci, a už v noci si řeknu, co když se mi začne dělat zle v práci a už se mi rozbrní nohy!

    • Martin napsal:

      Ahoj Ardy,
      a co te ve skole trapi? Spoluzaci? Nebo je na tobe zasedly ucitel? Nebo mas strach ze zkousky, protoze nejsi pripraveny? Vsechno tohle jde totiz eleminovat, staci jen o tom mluvit. Horsi by bylo kdybys nevedel, co ti to zpusobuje.
      Kazdopadne i ja to mam, ale me nedelaji dobre mista kde je vic lidi na malem prostoru a odkud nemuzu jen tak odejit.
      Kazdopadne sveril jsi se nekomu?

  10. Káča napsal:

    Ahoj všichni, mám na vás dotaz, je součástí panicke poruchy vsugerovavani jiných chorob? Momentálně mám totiž strach, ze trpím bipolární poruchou a ze doktoři mi na to nepřišli, protože jsem jim zapomněla říct nějakou důležitou informaci, která by pomohla při diagnostice nebo spis ze se zabývám pouze uzkostmi a nikoliv tim, ze by se mohlo jednat i o něco horšího. Při myšlence na toto se mi začne motat hlava a pokouší se o mě záchvat. Jinak pp mi byla diagnostikována před dvěma lety ale před půl rokem jsem vysadila prášky a tak 6 týdnu zpět se mi vše vrátilo i s urokama z toho 4 týdny už beru A.D znova. sice je mi lépe ale stále nic moc. Když jsem se léčila poprvé už si prave nepamatuji jestli jsem si také diagnostikovala různé nemoci. Na kontrolu jdu až za 5 týdnu abych přibrala i s Dr. Moc díky za odpovědi a preji lepší dny nám všem

    • Amarellka3 napsal:

      Ahoj Káčo,
      určitě to, že máš strach z jiných nemocí k PP může patřit, máme to tady tak skoro všichni. Já si tedy nevsugerovávám psychiatrické diagnózy (tam už stejně ani není co si vsugerovat, protože mi postupně vše diagnostikovali, právě kromě bipolární poruchy, ale stav podobný mánii, ani hypománii jsem nikdy neměla), ale neurologické nemoci, na ty jsem expert. A podle čeho soudíš, že bys měla bipolárku? Má ji několik mých kamarádek, takže tu nemoc taky docela dobře znám. Já myslím, že je to prostě ten strach, že by to mohlo být něco horšího, nějaká vnitřní pochybnost, ale že ji mít nebudeš (snad). Držím palce, ať je ti lépe.

      • Káča napsal:

        Ahoj, já se o bipolarce dozvěděla náhodou a tak jsem si ze zvědavosti přečetla nějaký článek a hned jsem si ji naordinovala. Teď si ty svoje výkyvy nálad oduvodnujitim, ze mi proste teprve začínají zabírat A.D a tak jsou výkyvy normální občas je lip občas hůř. Ale honí mě myšlenky co je vlastne ještě normální radost a co už je mánie. Samozřejmě jako správný panikar mám strach ze zblázneni a bipolarka na mě jako bláznovství působí tím nechci nikoho urazit. Moje hlava už neví co by si vymyslela abych měla strach. Když se konečně naučím žít s jednou myšlenkou která mě přivádí do paniky tak si zas vymyslim něco jiného čeho se bát. No hruza, hlava mi furt jede a vymysli katastrofy to je pro pp taky typické?

    • Martin napsal:

      Ahoj Kaco,
      vse co zde popisujes “bohuzel” k PP patri. Kdyz mam sve spatne dny, tak casto premyslim nad tim, jestli se jeste nekdy budu radovat, zda ma takovy zivot smysl aj.
      Nicmene i ja jsem vymyslel spoustu omluv pro svuj psychicky stav a nechtel jsem se smirit s tim, ze se jedna jen o psychickou poruchu – takze byl na seznamu nador na mozku (skrz to, ze vim co dokaze takovy nador udelat – muj deda mel metastaze v recovem centru a neumel vubec vyjadrit co chtel rict), spatne nadledvinky, poruchu srdce a dalsi a dalsi. Postupem casu jsem se odvykl prisuzovat to necemu jinemu a jsem proste smireny, ze je to “v hlave”. Kazdopadne to, ze bych si privlastnoval dalsi psychicke poruchy se mi nestalo. Maximalne ve svych spatnych dnech premyslim, kde je hranice zacatku deprese a mam strach, ze zacnu premyslet nad sebevrazdou – coz uz jsem kdysi tak polemizoval, zda je takovy zivot vubec k ziti.

      Mej se krasne,
      dej tomu cas, ja mel ze zacatku AD taky hodne vykyvy. Ted to budou 4 mesice co uzivam a 90% n.u. vymizelo 🙂

      • 73Klara napsal:

        Martine já jsem na tom stejně jako ty. Taky mi dlooooouho trvalo, než jsm akceptovala, že je to v hlavě. Protě jen ta blbá hlava. Že bych měla jiný choroby psychický si nemyslím. A nikdy jsem neměla ani deprese – krom doby na mateřské, kdy jsem se cítila tak nějak smutně na pláč, když byla zima, tma, déšť a děcka byla nemocná. Jinak jsem povahou veselej člověk. Proto nemůžu pochopit, proč mě potkalo teď to, co mě potkalo.

        • Martin napsal:

          Ahoj Klarko,
          ja teda nebyl takovy, ze bych lital po doktorech, spis jsem byl takovy zvydavy zda to nemuze byt necim jinym a hodne cetl a ptal se sveho psychiatra.

          Materstvi se da pochopit, zvlast po narozeni prvniho ditete. Co jsem cetl, je to vice nez bezne. Je to obrovska zmena navyku a zivota celeho. Navic je vetsinu dne matka s ditetem sama, protoze muz je v praci a tak je pochopitelne, ze se citi uzkostne a vycerpane. Vubec vam to zenam nezavidim.

          I ja jsem cely zivot strasne optimisticky ladeny, vesely a porad si delam z neceho srandu. O to horsi pro me a me okoli byla takova razova zmena – hlavne pro mou mamu. Kdyz jsem mel dny, kdy jsem se vubec nechtel s nikym bavit a nemel jsem naladu na nic a nikoho. Ted mam nastesti zase dobre dny, snad je to i tim sluncem a ze konecne mam zase co delat na aute jak je venku pekne. Sice obcas ve me hrkne, ale zatim to vzdy preslo. Dnes mi treba dlouho tlouklo srdce a bylo mi na zvraceni, ale snazil jsem se to ignorovat a uz je zase dobre 🙂

          Jinak preju krasny den, u nas sviti slunicko, tak je to hned barevnejsi.

      • Káča napsal:

        Ahoj Martine,
        Úplně to stejně prožívam také, při svých špatných dnech přemýšlím, zda toto už není deprese a samozřejmě mě to strašně rozhodí, protože strach ze sebevraždy mám taky. V letáku u A.D píšou ze toto je na začátku léčby bezny, tak by mě zajímalo za jak dlouho to zmizí tyhle stavy. ‍♀️ Myslela jsem ze za 4 týdny brani A.D už budu zase jako dřív, nicméně ty propady jsou fakt šílený… občas mám pocit ze to nikdy neskončí.

        Klárko, Martine, Amarellko a ostatní, jak bojujete proti vtiravym myšlenkám?

        • Martin napsal:

          Ono je to hodne individualni. Ja k AD uzival i Rivotril, takze mi hodne vedlejsich ucinku zastiral. Ve chvili kdy jsem ho postupne vysadil jsem mel obrovsky propad a bylo mi priserne. Nicmene ani ted po 4 mesicich nedokazu s jistotou usoudit, zda ty AD funguji, ci ne, protoze moje stavy prichazi hlavne s agorafobii a misty odkud nemuzu utect, jinak me zachvaty moc nepotkavaji. Jsem ale na te nejnizsi davce, takze mozna je doktor zvysi – jdu 28.3.

          Jinak vtiravyma myslenkama myslis napriklad co? Ja treba s negativnima myslenkama umim pracovat pouze pokud jsem v klidu a to jednoduse resim tak, ze je prebiju myslenim na neco jineho, nebo nejakou cinnosti. Ovsem pokud je to spojene s mou agorafobii, napriklad ze vim, ze pujdu zitra nekam na oslavu, tak v tomhle boji prohravam. Vetsinou se mi to dari potlacovat, ale cim vic se to blizi, tim horsi priznaky mam a ve chvili kdy se mi zacne motat hlava a prijde uzkost, tak uz citim ze prohravam a vetsinou se omluvim, ze nedorazim, nebo si dam Rivotril a cekam zda zabere. Naposledy na oslave zabral, takze jsem tam zustal i pres vygumovany stav.

        • 73Klara napsal:

          Já nevím… já si vlastně myslím, že jsem úplně v pohodě. Jsem zdravá, choroba žádná. Na smrt nemyslím vůbec. Smutno mi není /nebývá. Ale teď jak mám propady se budím v noci, x krát za noc, a trošku sleduju, zda mě brní nohy. Nebo co a jak. Takže pokud se za vtíravé myšlenky dá považovat pozorovat se, tak ano – pozoruju se. Ačkoliv si furt říkám, nepozoruj se! Většinou když mám nějakou činnost je to ok. Příklad včera ráno. Brněly mě nohy, v noci úzkost. Nasnídala jsem se, šla jsem umýt a vysát auto. Pustila jsem si na plný koule rádio (sousedi měli radost), zpívala si s ním a nebrnělo nic. Teď jen jak se dostat do tohoto módu nafurt…

  11. Ema napsal:

    Ahoj vsem.jak se mate o vikendu?u me nic moc.vcera jsem byla na zahradce mezi kytickama a dneska jsem zase nervozni.je mi porad zle od zaludku.nemam chut k jidlu.E

    • Amarellka3 napsal:

      Ahoj Emo,
      já zas pořád šílená únava, v pátek už jsem ráno nebyla schopná vstát do práce, tak jsem si vzala dovču, spala jsem asi 17 hodin a dnes jsem vstávala ve 13 hodin a jsem jako praštěná. Vůbec nevím, jak ráno vstanu v 6 hodin a z čeho ta únava zas je. Je pravda, že moc nejím, ale po týdnu téměř nicnejedení a následně málem kolapsu jsem jídlo trochu přidala, tak nechápu. Včera jsem byla a kamarádkou z gymplu a jejími dětmi ve Stromovce odpoledne, tak to bylo fajn, ale dnes zas jako praštěná palicí.

      • Klára napsal:

        Amarellko to je mi líto, nemůže to být nějaký únavový syndrom? To přece není možný pořád spát..
        Mně zas trochu brní nohy, přidala sem na hořčíku a béčku. V noci mě vzbudila úzkost. Nevím co to kruci zase znamená zdál se mi sen, že jsem ve stresu a nestíhám nabalit a letadlo…tak nevím. Prodychala jsem to s pozitivním přístupem, ale už mě to vytáčí. Aby toho nebylo málo, musela jsem nutně machrovat na hrazdě (otec dnes připevnil deckam na zahradě hrazdu), pustila se a sletela na zem. Takže mám luxusně naražený lytko. Belhám se, cvičení večer padá a vypadá to na klidový režim pár dní.

        • Amarellka3 napsal:

          Klárko,
          jé to mě mrzí, že sis narazila lýtko, ale tak alespoň si odpočineš. Já dnes chtěla jít na trampolínky, ale nemám vůbec sílu, sotva jsem vynesla tříděný odpad. A vy máte někam letět, že se ti zdálo o letadle? Já mám skoro každou noc nějaký hnusný sen.
          Ten únavový syndrom nevím, ale už mě to dost ničí. Jsou dny, kdy je to lepší, ale teď poslední 3 dny zas úplná krize, mám hrozné výčitky, že jsem v pátek nedošla do práce.

      • Ema napsal:

        Co ja bych za to dala se zase s chuti najist.mam to jako na houpacce.kdyz je mi dobre,tak jim,protoze si reknu,co kdyz zase prijdou me stavy a bude mi spatne.pak priberu a chci zhubnout a to se mi nejak nedari.pak jsem na sebe nastvana ze to nejde.mam to nejak divne v hlave nadtavene.no proste strach,ze budu tlusta,moc zhubnu,ze se nenajim a nakonec skoncim jako anorekticka a umru.tak jak ty bych to asi neriskovala,ze budu hladovet.myslis ze za tou silenou unavou je to pocasi a zmeny tlaku?moje dr me na to upozornovala ze to na nas citlivejsi docela pusobi.manzel je plny energie,ted jel na kolo na projizdku a ja tady lezim u tv a nic se mi nechce.

        • Amarellka3 napsal:

          Emo,
          já bych zas byla šťastná, kdybych měla nechutenství, nabrala jsem od doby, co jsem měla anorexii 33 kg, takže z BMI 15 jsem se dostala na BMI 27, což je nadváha a hrůza pro mě. Pak jsem 17 kg zhubla, ale teď zas 12 kg nabrala za poslední půlrok, co jsem necvičila kvůli svalovým slabostem a měla jsem k tomu záchvatovité přejídání, což je pro mě milionkrát horší, než nejedení a anorexie. Já bych raději umřela na anorexii, než byla tlustá. Bohužel už zas mám skoro nadváhu. Naštěstí mi to před měsícem docvaklo a začala jsem jídlo ubírat a teď už ani hlad moc nemám, minulý týden jsem třeba jedla jen ráno proteinový puding a k obědu banán a k večeři někdy zeleninu. Teď jsem třeba měla normální oběd, ale zas jsem nesnídala, jenomže stejně už vůbec nehubnu, tak jsem zoufalá, jindy bych už měla 5 kg dole.
          A tobě Dr. říkala, že teď může být větší únava? Já jsem úplně vyřízená. Já nikdy na počasí a tlaky citlivá nebyla, ale tak asi se něco změnilo.

          • Ema napsal:

            No kdyz jsem u ni byla na kontrole a rekla ji ze jsem si snizila davku AD,tak mi rikala ze opatrne se snizovanim a ze ted na jare muzu mit propady i se zmenami pocasi.coz asi mela pravdu,protoze i loni na podzim jsem mela propad,kdyz se menilo pocasi a hlavne nebylo vubec podzimni pocasi ale bylo docela horko.

          • Klára napsal:

            Amarellko my máme dovolenou až za dva měsíce, ale bylo to asi nějak v podvědomí…
            Jinak se vždycky snažím najít nějaký pozitiva na každé situaci, tak teď si teda pár dnů opravdu odpocnu. Na trampolínky sem měla jít zítra
            Jinak si myslím, že se s tím hubnutím strašně snažíš a jíš šílené málo, tělo bude v křeči a stresu a nic nepustí…aspoň ten oběd si dej vydatnější, a odpo pak už málo…

          • Amarellka3 napsal:

            Klári,
            aha, takže dovču máte naplánovanou, tak to ten sen mohl být kvůli tomu, že se toho podvědomě třeba trochu bojíš.

            No právě, že už měsíc držím dietu a jestli jsem zhubla 1 kg, tak je to moc, prostě to nejde dolů. Oběd jsem dnes měla normální – bulgur se zeleninou a kuřecím plátkem. A teď jsem si dala kedlubnu a 6 jahod a asi už půjdu spát. Jako můj den dnes trval 5 hodin, to fakt není normální.

            A na těch trampolínkách jsi tedy ještě vůbec nebyla? Určitě s naraženým lýtkem odpočívej pár dní. Ať je to brzy lepší.

          • Klára napsal:

            Nene, ty trampolínky ještě neznám. Dnes mělo být bosu. Já kdybych nebyla blbá, tak se mi to nestalo Amarellko strašně málo jíš! Fakt to není dobře, zblbneš si metabolismus…přidej trochu, určitě budeš i mít víc energie, a pak zvládneš i trampolínky. Moc bych ti to přála.

            Emo tak to mě trochu uklidňuje, že s měnícím se počasím může nastat propad. Na druhou stranu mám čekat dvakrát za rok problémy, když bude teplo /zima…? Musím se zeptat své Dr, jdu tam v půli dubna.

          • Amarellka3 napsal:

            Klári,
            aha, tak to jsem zvědavá, co pak na trampolínky budeš říkat. Já vím, že málo jím, ale hrozně se jídla bojím. Nesnáším ho. Teď jsem hodinu nemohla usnout, tak jsem si dala ještě 65 g sýrové korbáčky neuzené, mají 0 g cukrů a 23 g bílkovin. Ale jinak na ty trampolínky jsem neměla sílu ani v období, kdy jsem snědla na posezení 400 g makového závinu a já nevím, co vše ještě, takže tím to prostě nebude 🙁

    • Marketa napsal:

      Dobry den mam to samé celá sevřená a nemohu jist i pít se musím nutit…
      Nejhorsi je ze jsem sama…

  12. Honza napsal:

    Ahoj vsem asi jsem dalsi co trpi panickou poruchou 🙂 vse zacalo uz asi pred 10 lety kdy me zaclo preskakovat srdce (uder, mezera, uder) nekdy se me to stalo jedenkrat za den coz se dalo vydrzet nicmene nekdy jsem mel tento stav i nekolik hodin v kuse neustale preskakovani. To nakonec vyustilo v navstevu lekare. Nejspise se jedna o extrasystoly, ktere nejsou nebezpecne ale velmi neprijemne. Tenkrat me doktor jen poslal domu at to neresim nevsimam se toho. No jo ono se to lehko rekne. Nakonec tato banalita v prubehu let u me zpusobila velke uzkosti, vyhybani se sportu apod. Nakonec to cele vyustilo v tak silenou uzkost pred 6 lety, ze jsem chytl pri obycejnem vyjiti schodu a zadychani se silene buseni srdce, dusnosti, strach, tres az me nakonec odvezla zachranka. Samozrejme po vysetreni vse v poradku. Tento stav se me potom dlouhou dobu nestal nicmene uz jsem mel v sobe zakodovane ted jdu sportovat udela se me spatne, ted jdu pit alkohol bude me spatne atd…. Nicmene tak nejak jsem s tim prezival az dodnes, kdy doslo ke zhorseni. Mivam stavy, ze je me tak zle a slabo ze me namaha i obycejne vyjiti schodu a to i spoustu hodin. V momente jak si vezmu Neurol tak do pul hodky jak mavnuti proutkem je me naprosto dobre. Takze je to opravdu v re palici. Mesic uz beru kazde rano Betaloc (na zklidneni buseni srdce a na odstraneni extrasystol) extrasystoly opravdu zmizeli hura a kazdy vecer 2/3 AD Triticco na uzkosti. Tak nejak to asi i funguje zalezi den ode dne nicmene co me nezmizelo a zde miri ma otazka na vas. Uz asi 2 mesice me trapi pri probuzeni v noci silene buseni srdce. Probudim se treba ve 2 rano a busi me srdce jako o zavod trva to od par minut i klidne pul hodiny vetsinou ale jen par minut. Je to strasne ale strasne neprijemnej stav kdo nezazil vubec nepochopi. Nicmene jsem v koncich vubec me nenapada jestli a zda vubec se da tehle veci zbavit. Ma to nekdo z vas? Povedlo se nekomu se toho zbavit? A pripadne jak se povedlo? Uz nevim kam se jinam obratit nez mezi nas, kteri timto svinstvem trpi. Moc diky za jakekoliv reakce a rady. Honza

    • cippi napsal:

      Ahoj jedina cesta ako z toho von je odvyknut si od toho je to ako keby zvyk 🙂 Ktory tym vyhybanim sa vsetkemu stalym udrzujes. To je cele :))). Tj jedina cesta je nevyhybat sa situaciam a minimalizovat myslenie na to co sa stane 🙂 Ak toto budes opakovat nejaky cas samozrejme vnutorne budes nastaveny nie ze ako sa bojim ale budes vidiet ciel korym je zbavenie sa toho mas velku sancu ze to pojde prec :). Ale nie je to lahke fakt ma to silu tj niekedy to chce prekonavat sam seba. A nie kazdyy ma na to gule. Proste mozog musis ako kkeby preprogramovatna to ze sa nebojis 🙂 To je kluc. Ono ja som satoho zbavil tak bol to zaber trvalo to mozno rok ako kym to uplne zmizlo a ked som siel sam niekde daleko mimo ebola to sranda ale stalo to za to 🙂 Ina cesta z toho ako nie je lieky to len utisia :). Tj chodit a rozptylovat mysel keby cosi ci uz pocuvanim hudby zavolanim kamosovi ked pride zle a tak aby clovek obmdziel a potlacil tie myslienky na minimum.

    • David napsal:

      Ahoj Honzo, patrně trpíme podobným druhem PP. Přestože to nemám od lékařů diagnostikované, tak mám podobné projevy. S tím přeskakováním srdce to u tebe začalo jak? U mě se to projevilo poprvé z úplného klidu a od té doby se toho a dalších příznaků (bolesti krční páteře, hrudníku, …) včetně úzkostí nemohu zbavit, je to již něco přes rok. Asi hraje i nějakou roli to, co tento stav spustilo (u mě nejspíše velké pracovní vytížení, fyzické i psychické). Jako bývalého aktivního sportovce mě hodně vystrašilo to, že jsem najednou nebyl schopen uběhnout ani kilometr, ikdyž jsem běžně běhával 10-15 km obden. Nejhorší je to přeskakování srdce a s tím související úzkosti, bolest na hrudníku, motání hlavy… Po vyšetření srdce, které je v pořádku se s tím snažím bojovat tak, že zkouším běhat jako dříve. Je to (hlavně ze začátku) hodně nepříjemné, ale po doběhu je mi vždy lépe, asi kvůli tomu, že jsem ten strach a bolesti překonal. Určitě nejhorší cesta je na to pořád myslet, což se řekne jednoduše, ale někdy to prostě nejde na to nemyslet. Bude to asi běh na delší trat, ale za ten rok se mi osvědčilo snažit se dělat věci jako dříve, před tím než se PP projevila…

      • Honza napsal:

        Ahoj Davide to preskakovani srdce me zacalo pred 10 lety presne ve chvili, kdy jsem koncil skolu a nastupoval do prace. Coz bylo pro me neco uplne v zivote novyho a hlavne je to prace hodne fyzicky i psychicky narocna. Driv jsem byl taky velkej sportovec posilovna, plavani a beh bez toho jsem se nedokazal predstavit den. Od tech problemu jsem se zacal podvedome vyhybat zatezi coz trva dodnes. Kolikrat jsem se ke cviceni vratil, ale pak me prepadla takova uzkost ze jsem zase musel skoncit. Uz mam uzkosti i z toho ze vyjdu schody clovek se zadycha a rozbusi se srdce. To hned zacnu neprijemne vnimat a cely se to zhorsi. Uz tak nejak tusim, ze jedina cesta jak z toho ven je jit tomu naproti zacit sportovat a i kdyz to bude tezky tak neprestat a verim ze mozek si najednou zvykne a pochopi ze se nic vlastne nedeje. Vim ze vyhybanim se tomu se to nezlepsi a hlavne co je to za zivot vyhybat se sportu, mit strach vyjit i blby schody apod.. Zatim na to preskakovani beru Betaloc a vypada to ze to pomohlo. Zatim 2 mesice v podstate bez problemu, takze ted zapracovat i na uzkostech. Docela by se me hodil nejakej partak, kterej ma podobny problemy a chodit treba spolecne behat atd. Nejsi z Prahy?

        • David napsal:

          Z Prahy bohužel nejsem, jsem na Vysočině, takže zkouším běhat ve zdejších lesích. Běhám také sám, což bylo v začátcích těžké, protože jsem ještě nevěděl o co se jedná a každý běh jsem myslel že už nedoběhnu. Všechna kardiologická vyšetření máš předpokládám také úspěšně za sebou? S tím cvičením je to tak, že jsem také byl cca 2x v týdnu v posilovně, ale co mi to začalo, tak jsem se tam neodvážil, protože mám trochu vypozorované, že se mi to přeskakování srdce stává většinou když něco těžšího zvedám atp. Nezkoušel si na tu úzkost nějaká antidepresiva? Já aktuálně beru minimální dávku Elicei, zlepšení, ale ani zhoršení nepozoruji. To jsou jediné léky co beru, ikdyž mi ještě předepisovali nějaké benzodiazepiny na uklidnění, ale do toho se moc pouštět nechci, protože to problém dlouhodobě neřeší.

          • Honza napsal:

            Presne tak za tech 10 let jsem prosel asi 3 kardiologie, protoze jsem byl presvedcenej ze problem je urcite v srdci (preskakovani, zadychavani se, buseni) na vsech uplne v pohode ekg, echo i holter. Jinak na uzkosti beru Triticco pomaha to i na spanek se kterym jsem mel problemy. Jako asi takhle citim zlepseni ve spanku to fakt lehnu a spim za to jsem ale hrozne unavenej pres den furt bych spal. Jestli je to z tech prasku kdo vi. Na uzkosti si taky nejsem jistej jestli to funguje. No kazdopadne mam v planu kupovat inline brusle a zacit aspon tam s tim pohybem. Jako abych byl v 31 letech nepouzitelnej to vazne nechci. Budu bojovat. Asi se jeste domluvim se svym doktorem prokonzultuju to a necham si doporucit nejakyho psychoterapeuta, kterej by me s tim snad naucil pracovat. Chci uz zit normalni zivot tohle omezovani a strach je fakt sileny.

          • David napsal:

            To dobře znám, když mi to před rokem začalo, tak první půlrok jsem čekal, že se ráno už nevzbudím s jakou úzkostí člověk chodil spát, jak se bojí každé fyzické aktivity – radost ze života byla pryč. O nějaké terapii také uvažuji, přestože tuším, jak bude probíhat, protože jsem si toho už celkem dost načetl a nakoukal, ale nevím, něco člověk sám ovlivnit nedokáže. Možná bychom se někdy mohli potkat a popovídat, za měsíc mi bude také 31 a přestože se s tím potýkám oproti tobě "jenom" něco přes rok, tak bych se toho chtěl také zbavit (přinejmenším se s tím nějak lépe naučit žít :)).

  13. Lenka859 napsal:

    Všem děkuji za podporu. Manžel mě vyzvedl, vydržela jsem v práci co to šlo, neodcházela jsem dřív. Musel vyzvednout syna ze školky a jít nakoupit. Sám se nabídl, ale taky mi tak trochu nadal. mám myslet na sebe a na "naši" rodinu. Má pravdu. sebeobětování. neschopnost říct ne a snaha spasit ty co si toho nevážili. mě dostali do stavu v jakém jsem. Teď už mě rozloží i úplná blbost. Stále mi není dobře. Vtíravé myšlenky, že mi opravdu něco je mi nedají klid, ale ozval se mi psychiatr, mám zavolat o domluvit si schůzku. Jen mám obavu z psychologa, doporučil mi tu ze kterou nemám dobrou zkušenost. Nevzdám to! Ale jsem strašně unavená. Tady se mi vždy, alespoň trochu uleví. Ještě jednou díky!

    • Karla napsal:

      Tak to jsem ráda Leni,že pro tebe přijel manžel a společně jste to zvládli !Píšeš,že nemáš dobrou zkušenost s psychologem,u kterého si už asi byla,jestli tomu dobře rozumím.Tak bych tam nešla a sehnala bych si někoho jiného.Protože,když si "nesednete",tak to není dobře.Nechci poučovat,ber mě s rezervou,jenom o tom přemýšlej!Přeju hezký víkend.Zdraví Karla.

  14. Zuzana22 napsal:

    Ahoj všem

    Bolí mě v krku a zřejmě to vypadá na anginu a budu muset k dr pro antibiotika. Beru AD Estan.Samozrejme řeknu dr, že beru AD,ale i tak se bojím ať nejsou lekove interakce. Máte zkušenosti?

    • Amarellka3 napsal:

      Ahoj Zuzi,
      já myslím, že většina AD s většinou ATB nemá vůbec žádnou interakci, sama beru dvoje antipsychotika, AD a stabilizátory nálady a ATB (různé druhy), jsem na tyhle léky už brala hodněkrát. Naposledy před 14ti dny. A dokonce jsem brala i kombinaci jednoho antipsychotika, které nemá doporučenou kombinaci s ATB, která jsem brala a taky to bylo v pohodě, blbě se mi udělalo, až když jsem zjistila, že se ta kombinace nemá, to mi rozbušilo srdce a měla jsem asi ataku paniky z té hrůzy, ale jinak se nic nedělo. Ale Estan si opravdu myslím, že k žádným ATB nevadí.
      Hlavně, ať jsi brzy zdravá.

      • Zuzana22 napsal:

        Ahoj Amarellko,děkuji za zprávu. Mám předepsaný Dalacin, lekare jsem se ptala a nezjistil lekovou interakci. Už jsem teď vzala 1 dávku a čekám co se bude dít. Zaměstnávám mysl, tak snad to bude ok.
        Přeji krásný den

  15. turtledovemama napsal:

    Zdravím všechny! Už nějakou dobu sem chodím nakukovat a konečně jsem se také zaregistrovala. Už několik let jsem měla občasné slabé panické ataky (ale netušila jsem, že to je právě toto) a loni s nástupem podzimu se to začalo zhoršovat – klasické příznaky, které všichni dobře znáte. Následovalo kolečko – echo srdce, EKG, EKG holter, tlakový holter, odběry – vše ok. Nakonec jsem na radu obvodní lékařky skončila u psychiatra a včera to byly 4 týdny, co jsem začala užívat antidepresiva. Dostala jsem Eliceu. Prvních 14 dní bylo strašných, teď je to už asi lepší, ale probouchávání srdce s následnými návaly horka a studeného potu ještě mívám. Naštěstí se mi daří to rozdýchat a nenechat si rozjet panický stav. Pevně doufám, že se to ještě časem zlepší, abych mohla fungovat. Mám doma dva kluky(5 a 10 let) a hrozně si přeju být tu pro ně v pořádku. Tahle diskuse mi moc pomohla – je fajn vědět, že v tom nejsem sama… Martina

  16. Karla napsal:

    Přeju hezký víkend vám všem! 🙂 Karla

  17. Lenka859 napsal:

    Ahoj, dnes úplně nejhorší stav za celý týden, jsem roztěkaná, skoro se nemůžu nadechnout, chvíli už jsem chtěla z práce utéct k dr., ale bojím se, že to nic neřeší, za cca 2 hodiny mě čeká cesta domů, vůbec nevím jak to zvládnu. Bojím se!

    • 73Klara napsal:

      Leni už je pátek… to dáš, ještě chvilku a víkend! Podívej, jak je venku krásně, sluníčko už hřeje. Soustřeď se na práci, přejde to!

    • klabe napsal:

      Leni, já Ti nevím. Když už jsem měla teď nedávno takovýto stavy, jak popisuješ, tak mi to bylo tak hodně nepříjemný, že jsem kontaktovala svoji psych. Přišlo mi to jako nejlepší řešení v té chvíli a pro mě i vlastně bylo. Hodně propadů jsem zvládla sama jen přidáním vitamínů, ale tohle už vůlí u mě zvládnout prostě nešlo.
      Drž se, moc držím pěsti, ať je brzy líp.

      • 73Klara napsal:

        Klabe možná máš pravdu. Ono je to těžký u druhýho posoudit, kdy ještě může nebo kdy už nemůže a potřebuje pomoc dr.
        Já ten svůj propad taky zvládla, nahrnula jsem do sebe podle tvé rady vitamíny, béčko horčík a co já vím co ještě, a přešlo to. Ale upřímně musím říct, teď jsem ve střehu a asi nějakou dobu ještě budu, kdy to zase přijde 🙁 jakože asi to zas někdy přijde 🙁 Zakazuju si se pozorovat, ale tak nějak úplně se od toho nemůžu oprostit.

        • klabe napsal:

          Klári, já jsem právě došla k tomu, že už to sama nedám. Tělo z toho už bylo tak vyčerpaný, že dalo jasně najevo, že potřebuje pomoct zvenku. Ale myslím, že to právě skoro každej pozná, kde má tu mezní hranici. Pud sebezáchovy funguje i tady.

          Já myslím, že pozorovat se tak trochu budeme vždycky a u každýho výkyvu z normálu u nás zabliká kontrolka. Máme prostě úzkostnou povahu, ale věřím, že to budeme zvládat se ctí. 🙂 a noblesou. 🙂

          • 73Klara napsal:

            Klabe a jak to proběhlo u tebe? Navýšili ste, přidali Neurol (myslím) a teď už si to zase snížila dávku AD?

            Asi máš pravdu. Jako mně se nechce volat dr kvůli každýmu píchnutí v uvozovkách. Takovej ten stav, kdy na mě šla horkost a bylo na omdlení byt u toho propadu teď třikrát. Dva v práci – tam jsem okamžitě změnila aktivitu a rozebrala se sama, a jednou ve cvičení – a to jsem si řekla, přece neomdlím v sále plným bab. Kdyby se to nějak bylo stupňovalo, asi bych dr volala – dala jsem si limit přes víkend. Ale pak se to začlo od pátku zlepšovat, až to vyšumělo. Úzkostná povaha je hrozná věc – děcko zakašle a já už panikařím. Včera syn, že ho bolí v krku – a já už vidím angínu a ATB 🙁

          • klabe napsal:

            Klári, stále ještě navyšuju AD. Já měla docela asi pidi dávku, takže teď se dostávám na normální (tipuju), Mám kapky Sertralinu a teď beru 8 kapek a plán je do dvou týdnů navýšit na 10 a případně se krýt lexaurinem. Ale jak jsem měla to celodenní trnutí a nervozitu, tak dr. byla velmi nekompromisní a trvala na 3 lexaurinech denně. No, vzala jsem je asi jeden den. Teď bych řekla, že je to mnohem lepší, tak to snad nezakřiknu. A holt musím zahájit psychoterapie, ráda bych se po čase AD zase zbavila. Tak snad.

            My stále řešíme to bolavé bříško a hlavičku u prostředňátka. Ten mi teda taky nepřidává. Je to cíťa, každá bolest ho totálně rozhodí (holt bude asi, chudák, po mně. To radost vážně nemám. 🙁 )

          • 73Klara napsal:

            Ty jo, tři Lexauriny denně je teda pěkná dávka! Ono totiž, jak je to všechno v hlavě, možná stačí jen že si řekneš teď navyšuju, aby to bylo dobrý a bylo mi fajn, a on ten třas a nervozita odejde sám – čili bez pomoci Lexaurinu.

            Tak držím palce, ať to zvládnete. S dětma je to furt nahoru dolů…

          • klabe napsal:

            Však mě tím úplně vyděsila. Ale já mám teda ten slabší bílej, takže možná to tak strašný není. 🙂 Nevím. Ale dr. tvrdila, že pokud už si moje tělo dělá co chce, tak se to vůlí moc zastavit nedá a je potřeba to zarazit lexaurinem, aby mělo tělo čas na odpočinek a přestalo být v napětí a očekávání útoku. No, radši jsem moc po netu nepátrala. 🙂

      • Karla napsal:

        Já myslím Lenko,,že to zvládneš,nebo máš někoho,ko by pro tebe přijel a doprovodil by tě?A nebo,jesli je ti hodně zle,tak si třeba zavolej taxíka ?Hlavně se snaž na to nemyslet !!!Držím palce a dej vědět,jak si to zvládla.

        • Lenka859 napsal:

          Přijel, manžel. Odvedl mě domů a já jsem spala a spala, takový propad jsem neměla už hodně dlouho. Naštěsti to bylo teď a ne minulý týden, to jsem byla sama s dětma. Není to dobré, jen lepší. Zítra mám nařízený klid a čerstvý vzduch. Doufám,že ta manželova trpělivost dlouho vydrží:-)

    • Busi napsal:

      Ahoj Lenko, já mám dneska taky krizi…vnitřně se klepu, jsme neschopná cokoliv udělat. 🙁 Už je lépe?

  18. Ema napsal:

    Chtela bych od vas radu ,jak to delaty vy.kdyz mam spatne obdobi a propady nalad jako je ted.celodenni uzkost,navaly uzkosti.chodim do prace abych byla mezi lidma a nemyslela na to.kdyz je nejhur mam berlicku neurol.AD beru.ucinkuji ale zase se mi nechce srovnat ta spravna hladinka aby me uzkost prestala ovladat a nemyslela na ni.takze jsem vic unavena a je mi zle od zaludku.ted radte jak to delate vy.je lepsi jit sportovat nebo mezi lidi a nebo byt doma v klidu a pockat az zase AD nabehnou.

    • Klára napsal:

      Emo, já měla teď propad 10 dní. Lexaurin jsem si nevzala. Mám ho po ruce, kdyby bylo fakt nejhůř, ale vždy se snažím to ustát. Chodím normálně do práce, nakupovat, ven s děckama, cvičit a běhat. Zavřít se doma je podle mne nejhorší, co můžeš udělat. Když se mi teď udělalo párkrát zle, rozdychala sem to. Změnila jsem činnost, šla si udělat čaj… cokoliv co odvede pozornost a hlavu zaměstná.

  19. Ardy napsal:

    Ahoj mám nejspíše vysoký tlak podle toho co mi řekli na kardiologii ale ekg a srdce mám fajn a na kontrolu jdu teď někdy březen duben je mě 16 let myslíte ze z toho mohu dostat infarkt ci mrtvicku? Dost se bojím

    • Denisa napsal:

      Ahoj, nejsem žádný expert, ale vysoký tlak jsem měla taky jedno dlouhé období a taky jsem se bála, dokud jsem si o tom něco nezjistila. Šance že bys v tak mladém věku dostal mrtvičku nebo infarkt snad ani není.. já četla, že pokud máš vysoký tlak a neléčíš ho (nebereš léky), tak se ti orgány unavují a opotřebovávají a do budoucna to pak není dobré, ale že by tě infarkt nebo mrtvička mohli potkat už teď v blízké době, to ne, maximálně jako následek toho, že se dlouho nebudeš léčit, což předpokládám nemáš v plánu 🙂 nemáš důvod se bát, i tím že bojíme se nám vlastně zvyšuje tlak, takže ten strach hoď za hlavu, protože ti nepomůže, akorát ubližuje a snaž se myslet pozitivně. Brzké uzdravení přeji

  20. Lenka859 napsal:

    Ahoj, tak mám zase krizi, před cca 30 min mi tak hnusně proboucho srdce až to zabolelo a dost mě to rozhodilo, úzkost, pocení rukou, strach. Už mám zase myšlenky co by se stalo, kdybych měla třeba srdeční záchvat, snažím se na sobě nedat nic znát, ale je to těžké. Srdíčko mě trápí už asi týden prakticky v kuse a to, že se to zhoršuje mě zrovna neuklidňuje. Paradoxně se mi teď daří skoro ve všech směrech.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *