Diskuse

Toto diskusní fórum je věnováno Panické poruše.
První panickou ataku jsem zažila v roce 2004. Tehdy pro mě musela přijet záchranka, protože jsem se úplně zhroutila. Točila se mi hrozně hlava, zvracela jsem, bušilo mi srdce a dokonce jsem na několik dní ochrnula na spodní končetiny.  Tehdy jsem byla přesvědčená, že umírám. Až později jsem se dozvěděla, že se jedná o panickou poruchu. Ataky jsem měla 2x až 3x týdně. Vždy, když to na mě přišlo, uklidnilo mě, když jsem si sedla k internetu a pročítala diskusní fóra. Ale časem se to na všech diskuzích zvrtlo na řeči o něčem jiném, než o panické poruše. Proto jsem před 6 lety založila toto fórum, které se věnuje jen této nemoci a ničemu jinému. Věřím, že za ta léta mnohým, kteří tuto diskuzi navštívili, byla k užitku. Prosím i nadále vkládejte všechny své poznatky, rady a tipy, jak se s touto zákeřnou nemocí vyrovnáváte právě vy. Ale zároveň prosím, abyste se neodchylovali od tématu, protože  příspěvky nesouvisející s PP odradí ty, kteří hledají na této diskuzi skutečnou podporu a pomoc. Věřím, že vzájemným předáváním si vlastních pocitů a zkušeností s touto nemocí spojených, se s ní dokážeme lépe vyrovnat.
Děkuji Všem Zuzka

49 666 reakcí na Diskuse

  1. Lucie napsal:

    Ahoj holky, kdyz mate pred MS, zhorsuji se Vam uzkosti? 🙁 Ja uz zas silim, nafoukla, nechut ke kontaktu s lidma, nechut se vubec hybat a v hlave jen uzkost, kterou i kdyz se snazim nemuzu prekonat 🙁

    • 73Klara napsal:

      Luci, moje zkušenost je taková. Poprvé jsem v práci omdlela (jakože fakt omdlela) tři roky zpět. Bylo to 20. prosince, první den MS, stres, bolela mě záda a naprdl mě šíleně kolega a rozčílila jsem se. Přivolaný lékař řekl kolaps. Podruhé jsem málem v práci omdlela letos v sprnu, první den MS, nikdo mě nevytočil ani nebyl velký stres. Pak v září opět se mi u menstruace chtělo omdlít. Šla jsem na gynekologii na pravidelnou kontrolu s tím, jestli je tam souvislost. Říkám dr, takové problémy bych čekala u mladých děvčat v pubertě, a ne u sebe, už starší osoby 🙂 Dr na to nic neřekla. Nicméně si myslím, že ta hormonální nerovnováha to nějak ovlivňuje…

      • Karla napsal:

        Ahoj Lucie,mě se PP vždycky zhorší…Hrozné bolesti,vždycky si myslím,bůh ví ,co mi není,když mám menstruaci.Možná mi to nebudeš věřit,ale teď jsem brala homeopatika a docela to proběhlo v klidu.Žádné křečovité bolesti.Buď to byla náhoda,anebo skutečné homeopatika na mě účinkovala.Nechci ti to vnucovat,třeba jim nevěříš a jako lék je neuznáváš.Takže nepíši ani název…Karla.

        • Panda napsal:

          Ahoj, ja mam taky zkusenost, ze je to pred MS a behem ni horsi. Jinak mi MS celkove hodne zlepsilo uzivani pupalkoveho oleje, ktery se doporucuje prave jako zenska bylinka na srovnani hormonalniho cyklu. Ale chce to brat pravidelne kazdy den, po mesici je to uz znat – zabranuje nafouklosti a krecim, ale zaznamenala jsem, ze to je potom snazsi i psychicky.

    • Lucie napsal:

      Oběma Vám děkuji za odpovědi, čichám teď éterický olej z levandule a malinko mi to pomohlo 🙂 holky, držme se, někdy je to fakt síla, že 🙁

    • Jahudka napsal:

      Mam to taky tak. Driv jsem mela sileny bolesti a to uz nastesti nemam, ale ted jsem prave o dost uzkostnejsi pri MS. Nemam spatnou naladu nebo tak, ale klepu se, je mi ze stresu na omdleni a nedokatu se na nic soustedit. No a prave mi pomaha jit se vybehat treba na pas nebo ven, pohyb mi celkove uzkosti snizuje. Jsem na tom uz skoro zavisla. Kdyz treba 2 dny nejdu cvicit, mam uzkosti neldy takovy, ze neodejdu z domu a musim se vymlouvat na virozu, apod.. Ted vysazuju antikoncepci tak jsem zcedava co t ose mnou udela..

  2. Bára napsal:

    Ahoj, tak jsem od pondělního večera napojená na epizodní záznamník co mi monitoruje 24hodin po dobu cca 14 dnů srdíčko. Během těchto dnů už mám zaznamenáno 38 epizod aniž bych je já nějak fyzicky pociťovala ( nejvíc jich naskákalo včera na tenise asi 34 ). Už z toho mám teď nervy co to znamená. Máte někdo zkušenost??? To kvůli čemu to mám takové jako probouchnutí srdíčka se zatím u mě nekonalo.

    • Karla napsal:

      Ahoj Barunko,možná tě stresuje už jenom to,že máš epizodní záznamník,co tě monitoruje.Mě teda by to asi moc optimismu nepřidalo.Akorát bych si říkala,jak to bude vypadat a co vše mi doktor najde…

      • Bára napsal:

        Ahoj Karly, trefila jsi to úplně přesně. Uz jsem ale vypozorovala, že se zaznamenávají
        epizody, při zvýšené tepovce, při sportu nebo když jsem šla do schodů. Jake daří tobě? A děkuji za odpověď.

        • Karla napsal:

          Ahoj Baru, já také nic moc, zase bolesti břicha, špatně se mi zase chodí na záchod. Asi týden to bylo dobré a už zase ne.Proste se mi to střídá. Prostě problémy s dráždivým tracnikem. Problémy se neustále vracejí. Karla.

          • Bára napsal:

            Karly, tak to je mi líto…přeji ti ať je to brzy lepší. Ani bylinky ti nepomáhají ?

          • Karla napsal:

            Momentálně ani bylinky …Nedá se nic dělat. Musím to nějak vydržet.Kdybych šla na záhod,tak by mi bylo lépe,ale moc mi to nejde…

          • Amarellka3 napsal:

            Ahoj Karli,
            ona k dráždivému tračníku patří i zácpa? Já myslela jen ty průjmy. Neměla by sis někam zajít na vyšetření? Mně Dr. říkal, že když se mi střídá zácpa a průjem (mám to jako ty), že mám jít na tu kolonoskopii, kam jdu v lednu. Ale tak držím palce, ať si vrzy dojdeš a je ti lépe.

          • Karla napsal:

            Amarelko,někdo má průjem,někdo zácpu a někomu se to střídá…

          • Amarellka3 napsal:

            Karli, aha, díky. Teď jsem na to koukala a máš pravdu, já myslela, že je to jenom průjem. Mně se to právě taky střídá a teď mám taky zrovna zácpu. Někdy se mi to střídá i během jednoho dne.

          • Karla napsal:

            Já už jsem o tom docela dost přečetla a mám to hodně let.Raději to nebudu počítat.Držím palce,ať ti kolonoskopie dopadne dobře,pak dej vědět,jestli budeš chtít,jak dopadneš!Karla.Ale jsem přesvědčená,že jsi v pořádku!!!Karla.

  3. 73Klara napsal:

    Dobré ráno všem spolubojovníkům, včera se mi podařilo něco, čeho jsem se obávala a zároveň to tak i čekala. Nejsem si jistá, jestli jsem si v poledne vzala prášek. Takže otázka – raději dva prášky AD nebo žádnej? Budu si muset na platíčko popisovacím fixem napsat začáteční písmena dnů a jít podle toho. Na pravidelné prášky jsem prostě lempl, nikdy jsem třeba nejedla antikoncepci (i z jiných důvodů teda), ale mám problém udržet pravidelnost. AD si vždycky beru po obědě, a prostě si nevybavuju ten okamžik, že bych si to včera vzala. Asi jo, podle počtu vylouplejch okýnek, ale sto pro jistá si nejsem.

    • klabe napsal:

      Myslím, že se píše, že dva zaráz se brát nemají, že normálně zase jen jeden (nebo tu dávku, co bereš normálně).

    • Amarellka3 napsal:

      Ahoj Klárko,
      to raději jeden vynechat, dva je lepší nebrat. A k těm lékům – já mám třeba lékovku, mají ji v lékárně, vždy si tam na po-ne naskládáš léky a vidíš, jestli jsi ho snědla.

      • 73Klara napsal:

        Budu to muset taky tak vyřešit a i víc na to prostě myslet. Už jsem si zvykla, že když odcházím z domu, kontroluju a vědomně si opakuju trouba vyplá, sporák vyplej, žehlička vyplá. Už se totiž stalo, že děcka se mlátila v předsíni a já nechala pod tíhou situace jet troubu i žehličku 🙁

  4. Jahudka napsal:

    Ahoj lidicky.. tak ja nevim. Zase beznadej. Uz jsem zacala mit pocit, ze zadna ataka neprijde, bylo mi hrozne fajn. Cim vic jsem ale v klidu, tim pravdepodobneji to prijde.. Z niceho nic me to chytlo ve tride ve skole, pobrala jsme si veci, omluvila se a vypadla. Vsichni na me zirali. Pak jsem se svalila na zachodech a tak 10 minut see jen klepaala. Zaprisahla jsem se ze si to necham pro sebe. Ale bydlim sama a kdyz jsem dojela domu, nedalo se to. Volala jsme tatovi a ten mi rekl ze jsou vsechny jeho deti trosku zvlastni a ze i ja jsem zvlastni. A ze tohle nic neni a jsou lidi, co maji vazne zrdravotni problemy. Je to pravda, uznavam to. Ale citim se snad jeste hur. Zitra mam dalsi zkousky a nemam absolutne naladu ani motivaci. Je to jak zacarocany kruh..

    • klabe napsal:

      Jahůdko,
      když to by bylo moc jednoduché, ona ta PP je hodně zrádná a přichází nejčastěji právě v období, kdy je člověk v pohodě, uvolněnej, všechno běží, jak má. Důležitý je, že umíš ataku zvládnout a to Ti už jde líp a líp, aspoň podle toho, co píšeš. Musíš si věřit, že ji překonáš. Vím, jak moc těžký to je v okamžiku, kdy ataka nastoupí, člověk pořád pochybuje, zda je to opravdu ataka nebo něco jiného (vážná nemoc, infarkt, mrtvička), ale už tolikrát jsi ji zvládla, že Ti to půjde stále lépe, hlavně o tom nepochybuj. Já, když to na mě přijde a ataka nechce odejít a jsem sama, taky volám kamarádům, partnerovi, rodičům. Jen teda když volám partnerovi, tak tomu jedinému přiznám důvod, proč volám. Zbytek si myslí, že si prostě jen chci pokecat. 🙂
      Moc přeju,ať se Ti zítra u zkoušek daří.

      • Jahudka napsal:

        Dekuju! 🙂 jo jo povidat si s limi mi taky hodne pomaha nebo spis jen s nimi byt. Driv jsem mela socialni uzkosti a nedokazala se s nikym nez s rodinou poradne bavit, nedokazala jsem se nikomu podivat do oci a ve spolecnosti lidi jsem si pokazde propotila snad vsdchny vrstvy obleceni :D. Dneska uz je vse jinak a s lidmi je mi dobre, moderuju akce, pusobim pred lidmi celkem sebevedome..ale prave kvuli minulosti mam sileny strach, ze ztratim pratele a nikdo o me nebude stat. A taky silena demotivace, protoze clovek si rika, ze je konecne v pohode
        Casto se mi ataky poji s misty plnych lidi (desi me jit treba na demonstraci, koncerty..) a prave s myslenkou “nesmim se znemoznit pred ostatnimi”. Neni to primo spoustec, ale kdyz uz se mi treba rozbusi srdce napadne me hned, ze musim utect od tech lidi mebo se ztrapnim a upoutam na sebe pozornost.

    • 73Klara napsal:

      Jahůdko to je mi moc líto, byla jsi tak nadšená po té masáži… Bude líp! A táta má pravdu! Fakt jsou lidi smrtelně nemocní a tam ta beznaděj je na místě, my jsme na tom fakt líp.

      • Jahudka napsal:

        Presne tak, to si porad rikam a jsem za to hrozne vdecna. Driv jsem se bala, ze mi vlastne neco asi “musi byt”, ale uz mam potvrzeno, ze vsechno je to od psychiky a od ty doby si vazim zdravi mnohem vic.

  5. Lenka859 napsal:

    Ahoj, tak mi včera paní terapeutka sdělila, že mám panicko depresivní poruchu, vyplnila jsem dotazník, nakreslila obrázek. Napíše mi správu pro psichiatra, abych s ním konzultovala užívání léků. Myslíli si, že tritico pro mě není vhodné, nebo spíš dávka a to, kdy ho užívám. Beru ho večer na spaní, ale problémy se spánkem nemám. Trochu jsme pokecali, trochu jsem si pobřečela. Příští týden, jdu zase, a zkusíme nějaké relaxační techniky. Měla bych prý víc myslet na sebe, upřednostňuji zájmy ostatních před svými. Teď momentálně jsem nervózní z toho, že mě pořád bolí žaludek 🙁

    • Amarellka3 napsal:

      Ahoj Leni,
      tak je zvláštní, že ti Dr. dal Trittico, když spíš dobře, ale asi k tomu měl nějaký důvod a nevím, jestli zrovna psycholog má mluvit do medikace. Ale tak třeba má pravdu a je dobře, že ti napíše zprávu. A jaká terapeutka jinak byla? Co jsi kreslila? Já nesnáším strom a postavu, to už jsem kreslila milionkrát. Ty relaxační techniky by mohly být fajn, my zas dnes na terapii pracovali s vtíravými negativními myšlenkami, jak na ně večer, abych mohla usnout. Tak se opatruj a ať je brzy lépe.

      • Lenka859 napsal:

        Tritico mi napsala protože jsem nechtěla cipralex, bojím se nástupní fáze, pamatuji si ji ještě z minula. Terapeutka je v pohodě, i když mi neřekla, nic co bych nevěděla, zatím, uvidím jak dopadnu v pondělí. Spoléhám na meditační a relaxační techniky.Do medikace právě moc mluvit nechtěla, jen mi doporučila psychiatra, abych to s ním probrala s čímž souhlasím. Přesně…kreslila jsem strom a postavu, nemohla jsem si vybrat, tak jsem nakreslila oboje + jsem k tomu měla napsat krátký popis. Vtíravé myšlenky..to bych taky potřebovala nějak ukočírovat. Každopádně jsem ráda, že jsem ze sebou začala něco dělat.

        • Amarellka3 napsal:

          Leni,
          ale tak AD je tolik, nejen Cipralex. Zrovna Trittico je docela slabé a v nižších dávkách se dává hlavně na to spaní. Jé tak ten strom a postavu fakt nemám ráda, neumím vůbec kreslit, vždycky jsem nakreslila nějaký hybrid. Udělala jsi stromu kořeny? Jinak je fajn, že jsi začala k psycholožce chodit. Relaxační techniky by mohly být fajn, já bych se jim taky měla věnovat, ale moc mi to nejde. Tak ať je ti lépe.

  6. Ardy napsal:

    Ahoj chci se zeptat někdy mívám ze se mi vytvoří takový tlak na hrudi jako kdyby přestalo bit na sekundu a ten tlak a teplo jede až ke krku mívá to někdo taky ?

  7. Ivča napsal:

    Jak překonat období do zabrání AD (mám hrůzu z anxiolytik, ani nevím proč, sice mi je MUDr. předepsala, ale neberu je, beru jen AD)? Záchvaty paniky mi začaly v práci, musela jsem si vzít neschopenku (podruhé v životě). Přijde mi, že se to teď i zhoršilo po nasazení AD (mám neustálý třes rukou a pocit neklidu, špatně spím).

    • 73Klara napsal:

      Ivčo já jsem na AD od 20. listopadu a taky pořád ještě v nabíhacím procesu (občas neklid, třas noh, točení hlavy, horkost, pocit na omdlení). První týden jsem musela brát Lexaurin, pak týden byl klid a zvládala jsem bez a dnes jsem si ho musela vzít zas, protože to na mě šlo. Asi bych se tomu nebránila a ty léky si vzala… to tvrdím já, velký odpůrce chemie a prášků 🙂 Bohužel ale jsem prošla situacemi, kdy to bez nich nešlo a ulevilo se mi.

    • Bára napsal:

      Ivčo, nelze jinak než to vydržet, nástup AD u mě byl cca měsíc a pak přišla úleva. Paradoxně po nasazení AD se mi stavy také zhoršily ( stavy jak při panice ) Při třetím nasazení AD jsem období překlenula Neurolem ( také jsem se ho hrozně bála) a co nejdříve se ho zbavila zhruba do třech týdnů. Vydrž bude lépe.

      • Ivča napsal:

        Děkuji za odpovědi. Je to dlouhé, AD tedy beru teprve od pátku. Dostala jsem i Atarax na překonání té doby než AD zaberou, ale bojím se ho vzít (jen na to pomyslím, začne mi zase bouchat srdce), mám představu, že mě to zklidní až umřu. Připadám si jako blázen.

        • Bára napsal:

          Ivčo, normální uvažování nás panikářů 🙂 bohužel nebo možná bohudík. Stejné obavy jako máš ty, jsem já měla z Neurolu. Asi také záleží na předepsané dávce a na každého má jiný účinek. Tak se neboj…

          • 73Klara napsal:

            Báro přesně, taky jsem si nechtěla brát Lexaurin… že to zvládnu a překonám bez. Ale pak jsem si přestala hrát na hrdinku a cítím se líp.

          • Ivča napsal:

            Mám jenom ten nejslabší Atarax. Neurol jsem před lety brala a ten mě dokázal vyřadit na den a noc z provozu. To si teď s dětmi nemůžu dovolit. Tak se jen modlím, aby AD brzy zabrala. Teď mi přijde, že mám neustále hypoglykemii, ale nemůžu nic sníst, do jídla se musím nutit.

          • Bára napsal:

            Další z průvodních jevů…já byla schopná zhubnout během 14 dnů 10kg. Stažený žaludek absolutní nechuť k jídlu. Zkoušej pravidelně a pomalých dávkách a hlavně dodržuj pitný režim.
            Že se lepšíš poznáš i podle chuti k jídlu. Já pak i "litovala" že zase přibírám, i když raději kila navíc než tu potvoru 😉 Neboj AD bereš kraťounce a bude opravdu lépe!

          • Amarellka3 napsal:

            Baru,
            tak s tím nesouhlasím, trpím záchvatovitým přejídáním, přibrala jsem asi 12 kg za půl roku, jsem jako slon, vše je mi malé, jíst nechci, ale prostě mám pořád šílený hlad, ze kterého je mi zle. Raději bych zpátky anorexii a PP, než tohle. Je to mor, pořád něco jíst, zejména v noci. Jídlo nesnáším a zároveň pořád musím. Kdo nezažil, nepochopí. Já jsem vždycky šťastná, když mám nechutenství a hubnu, ale to jsem asi nějaký zvláštní případ, vím, že když jsem zhubla poprvé při PP 16 kg, tak jsem se sice bála, že mám nějaký nádor, ale zároveň jsem byla happy, ale chápu, že někomu to vadí. Ale samozřejmě respektuji, že někdo je z hubnutí a nechutenství nešťastný. Ale já fakt kdybych si mohla vybrat mezi nechutenstvím a záchvatovitým přejídáním, tak volím všema deseti nechutenství. Omlouvám se za tento názor, ale jakožto bývalá dvojnásobná anorektička a bulimička to tak prostě mám.

          • Amarellka3 napsal:

            Ivčo,
            Ataraxu se nemusíš být, no není návykový benzodiazepin, jako např. Neurol, Lexaurin…., ale je to právě nenávykový lék proti úzkosti, jeho nevýhoda je, že je slabší. Já jich jednou snědla několik a vůbec mi to nezabralo. Jinak vydrž, první týden až dva na AD ti může být hůř, ale přejde to, já první týden na Citalecu myslela, že vyletím z kůže, ale po týdnu se to začalo lepšit. Držím palce.

        • Ivča napsal:

          Amarelko, já tě jako chodící PPP chápu s tím hubnutím a přibíráním.
          Baru, děkuju za uklidnění, když to bude k nevydržení, tak ten Atarax zkusím.
          Doufám, že AD zaberou co nejdřív. Navíc jsem musela přestat pít kafe a kouřit (zhoršovalo mi to PP, kafe jsem pila hodně, kouřila jsem do deseti cig. denně), jsem unavená a nervózní o to víc.

          • Amarellka3 napsal:

            Ivčo,
            ty máš taky PPP? Jinak toho Ataraxu bych se fakt nebála, předpokládám, že máš 25 mg (on se snad ani jiný nedělá, alespoň myslím), fakt je to docela slabé, ale pokud nejsi zvyklá na benzáče, tak by mohl úzkost zahnat, jen může tlumit, tak kdyžtak je lepší ho vzít poprvé možná večer.
            Jinak kofein je panikogen, já taky kafe omezuji, jedno denně ještě snesu, ale když si někdy dám 2, hned mám úzkosti a cigára – těmi jsem se naopak pokoušela úzkost o víkendu zahnat (blbý nápad, vím), ale taky to úplně nefungovalo a cigára psychiku naopak zhoršují, nám říkali v Centru pro léčbu závislosti na tabáku, když jsem odvykala, tak když přestaneš kouřit, tak pro sebe uděláš určitě jen dobře. Držím moc palce a těm AD dej ještě šanci. Jaká vlastně bereš?

          • Ivča napsal:

            Amarellko, ano, střídavě jsem měla epizody anorexie a záchvatovitého přejídání. Teď mám problémy v partnerství, takže zase náběh na anorexii, který mi teď doplnila PP.
            Přestat kouřit mi nikdy nedělalo problém, jen jsem do toho pak třeba po roce zase spadla.
            Teď beru Sertralin, na noc mám mít Prothiaden, ale ten neberu, usínám relativně dobře, jen se brzo budím.

          • Amarellka3 napsal:

            Ivčo,
            aha, tak to mě mrzí, ale hned bych s tebou měnila, pro mě anorexie vždycky byla výhra, důkaz toho, že jsem silná, že bez toho hnusu (rozuměj jídla) vydržím a nenechám se jím zahltit. Jenomže ten poslední půl rok se strašně přejídám a dietu už nevydržím. A jak nemůžu spát, tak se celé noci futruju a ještě, než to sním, tak vím, že se za to budu nenávidět, ale sním to stejně, protože to nejde zastavit.
            Ale kdyby sis chtěla nechat pomoct, tak doporučuji sdružení Anabell, tam se na PPP specializují, já tam chodila, když jsem měla zrovna bulimii.
            Jinak Sertralin je dobré AD, já ho brala 2-krát, jakou máš dávku? Tak budu moc držet palce, ať ti zabere, ono se říká, že když je na začátku léčby AD člověku hodně hůře, že to může znamenat, že to AD pak dobře zabere (samozřejmě ne vždy, ale říká se to).
            Já přestávala kouřit už asi 3krát a vždycky jsem do toho znovu spadla, teď se docela držím, poslední půlrok, až na ten minulý pátek a cigáro jsem měla i dnes. Tak to jsi dobrá, že tobě přestávání nedělá problém, já už 2-krát brala Champix na odvykání.

          • Ivča napsal:

            Amarelko, ono je vždy něco něčím vykoupené. Můj muž zjistil, že kromě mě by ho bavilo souložit s dvacetiletými prostitutkami, kterým se ani postavou ani ksichtem nemůžu rovnat. Připadám si úplně na nic. Porodila a odkojila jsem dvě naše společné děti, byla jsem schopná se přes to přenést jednou a on to udělal opakovaně. Jsem v situaci, že s ním musím zůstat, protože nebudu kvůli jeho neposednému přirození dětem bořit svět. Uvnitř jsem rozložená na kousky a vím, že panika je způsobena tím, že city nesouhlasí s rozumem. No co už.
            Ty máš docela velké sklony k závislostem, co? Mám to taky tak 🙁

          • Amarellka3 napsal:

            Ivčo,
            to mě moc mrzí s tím mužem :-(, já nemyslela, že bych si s tebou vyměnila celou situaci, ale tu anorexii bych brala zpět (tu svojí – poprvé ji způsobil ve 14ti otec, když říkal, že jsem tlustá, podruhé byla poslední kapka to, když o někom z kruhu docent na tělovýchovném lékařství prohlásil, že je hubenější, než já).
            No právě, že já mám závislosti jak na čem, třeba benzáče jsem brala v mega dávkách, roky a vysazení úplně v pohodě a neberu je, alkohol jsem pila přiměřeně, teď na léky de facto vůbec, drogy jsem nikdy neměla, kromě trávy, jen mám závislost na nakupování :-(. A ty na čem?

          • Ivča napsal:

            Já mám sklony k závislosti na cigaretách, alkoholu, kofeinu, osobách (mužích) a práci. Na drogy a léky jsem strašnej srab.

          • Amarellka3 napsal:

            Ivčo,
            tak to je pěkná kupa a řešila jsi to někdy na terapii? Jinak já zapomněla svoji hlavní závislost – internet 🙂

          • Ivča napsal:

            Amarelko, na terapii jsem byla jednou na VŠ, to mi terapeut řekl, že si PPP vymyšlim, protože se jen přežírám a nezvracím. Podruhé jsem byla po smrti táty a tam mi terapeutka řekla, že mám začít myslet pozitivně a nebrat si to tak. Tak jsem se na to vykašlala.

          • Amarellka3 napsal:

            Ivčo,
            tak to mě moc mrzí, to jsi musela narazit na nějaké fakt debily terapeuty. Ale tak mohla bys vyzkoušet to sdružení Anabell, tam se PPP vysloveně zabývají a mají tam i terapeuty.

          • Ivča napsal:

            Amarellko, Anabell je nejblíž v Praze a to mám trochu z ruky. Je pravda, že ti dva terapeuti mě trochu odradili od všech psychologů. Ale budu to muset řešit, nedá se nic dělat. Muž si myslí, že si vymýšlím, máma se zase moc zajímá (celé dětství si mě nevšímala, nechci před ní ukazovat slabost). Je to složitý.

          • Amarellka3 napsal:

            Aha, tak to je blbý, že to máš tak daleko. Já myslela, jestli nejsi z Prahy, Brna, nebo Ostravy. Ale mají i internetovou diskuzi a pak jestli znáš stránky http://www.idealni.cz tam je o PPP hodně info + nějaká diskuze, kontakty, doporučení… Já taky vyzkoušela hodně terapeutů a několik z nich mi vůbec nesedlo, ale nenechala jsem se odradit a hledala jsem dál. Moc ti držím palce, určitě na to nebuď sama.

    • klabe napsal:

      Ivčo, já bych se taky Ataraxu nebránila. Moje psych. tvrdí, že většinou, když klientům nasazuje AD, tak jejich tělo má z těch úzkostí už tak dost a musí vynakládat tolik energie, aby ty úzkosti aspoň nějak vykompenzovalo, že je hloupost odmítat při nasazování AD (kdy se očekává, že přijde na nějakou dobu ještě další zhoršení stavů), že máme být ohleduplní vůči sobě a těmi Neuroly, Lexauriny či Ataraxy si prostě vypomoct. Já nasazovala AD před dvěma týdny a půl a lexaurin nosím v kabelce a jsem připravená si ho prostě vzít, pokud to bude neúnosné. JE to jen na to překlenovací období (cca měsíc), takže na vznik závislosti to nebude (navíc, jak píše Amarellka ten Atarax ani na závislost není). Takže bych se vůbec nebála, naopak.

  8. Sajule napsal:

    Ahoj chtěla jsem se zeptat zda má někdo zkušenosti? Píchá mě u srdce, sem tam píchnutí a konec. Kašel mám ale k němu i rýmu. Může to píchání být i z PP? Děkuji za odpovědi hezký vecer

    • cippi napsal:

      Pravdepodobne ano ma to suvis. Bud su to stiahnute svaly alebo jednoducho nervova bolest nic ine ak to je PP

  9. Amarellka3 napsal:

    Ahoj Carmen,
    ty jo v půl čtvrté ráno? Tak to jste slušně pařili 🙂 Co jste pekli za cukroví? My už máme 5 druhů a budeme dělat ještě 5. No to trhání vlasů začalo, když mi bylo 10 let, když jsem zažívala šikanu na ZŠ. Pak jsem změnila školu, přestalo to, ale v roce 2015 to propuklo v plné síle a byla jsem skoro plešatá. A teď jsem znovu, mám lysinu tak 10×10 cm. Vlasy už nedorostou, protože na těch místech, kde trhám, už jsou zničená a dorostou max pár cm, prostě vypadám jako koště a stejně trhám pořád dál :-(. Ty jo a ještě jste ozdobili stromek? Jaký máte? My budeme zdobit příští víkend. Neboj, určitě se to zlepší, podchytila jsi to včas, z obsesí ses také dostala, jsi silná bojovnice. Jen to chce čas a práci na sobě. Držím moc palce.

    • Panda napsal:

      Ahoj Ami, taky jsem zazila sikanu na zakladce, vlastne i pak.na gymplu. Ja jsem.si rozskrabavala nohy do krve, jednu dobu jsem.je mela samy strup a jizvy mi zustaly jeste nekolik let potom, co jsem s tim skoncila. Tak verim, ze stejne to bude i s vlasy, ta obnova potrva, ale dorostou. Drzim palce, at je lepe a at muzes i do prace, aspon prijdes i na jine myslenky. Jak je jinak? Ja mela ted nejake utkvele vracejici se myslenky na rakovinu a mam knedlik v krku a rymu. Ale jinak to jde, tesim se na Vanoce a oddych.

      • Amarellka3 napsal:

        Ahoj Pandi,
        tak to mě moc mrzí, že jsi zažívala taky šikanu, je to hnus, co ty silnější děti dokáži slabšímu dělat, jen moje psycholožka se pořád divila, že se to 3 roky neřešilo, nebyla jsem u školního psychologa… nikdo mi v tom nepomohl, až jsem pak "utekla" na 6ti letý gympl, kde jsem zas spadla do anorexie. S tím škrábáním nohou – to je i diagnóza skin picking disorder, já si takhle drápala tu hlavu, až byla celá krvavá. A pak jsem se jeden čas drápala hranou brýlí po celém těle vč. nohou a břicha a prsou. Jinak vlasy myslím, že nedorostou, trhám je těch 23 let s pauzou a neumím se toho zbavit. Navíc už jsme je rvala tolikrát na stejném místě, že mám dojem, že už tam ani delší být nemůžou, jak píšu, dorostou jen pár cm a je to takové chmýří. A tobě v té šikaně pomáhal nějaký odborník, nebo ses s tím také prala sama?
        A na jakou rakovinu jsi měla myšlenky? Hrtanu? Já co beru Prosulpin těch 14 dní, tak už asi týden jsou myšlenky lepší. Jinak na dnešek jsem konečně po 2,5 týdnu trochu víc spala, tak snad to zas bude lepší, já mám většinou na podzim propad, tak už snad bude zas lépe. Do práce půjdu v pondělí. Tak se moc opatruj a ať jsi zdravá.

        • Panda napsal:

          Ami, ja vyrustala v dobe, kdy se sikana moc neresila – nasi me naopak dorvali, ze se mam s detmi vic kamaradit, ze skoly se snazila pomoct jen jedna ucitelka, takze jsem z toho odesla s pocitem, ze to je moje chyba, za to, ze jsem divna a nechci se kamaradit. Je to uz dlouho a odpustila jsem, myslim, ze mi to i pomohlo ve smyslu, ze uz bych se do takove situace napr.v praci nikdy nedostala. Vidis, ani nevim, ze to drapani nohou ma take vlastni diagnozu:) S vlasy chapu, chapu i to nutkani…tak co.nejaky kratsi sestrih? Snad se to i zlepsi ted jak se dostanes z toho propadu. Ja mam podzim kazdorocne taky horsi a depkovy. Rakovina hrtanu me i pres nachlazeni nedesi, spis tak celkove, aby na me nekde nevybafla, ale je fakt, ze se o ni ted vsude casto pise a mam i pribeh z okoli, tak musim davat pozor abych to neprevzala jako RS. Pekny den tobe i vsem!

          • Amarellka3 napsal:

            Ahoj Pandi,
            no za mě se ta šikana právě taky moc neřešila, doma mě nechápali, že jsem divná, proč ve škole nemluvím (měla jsem selektivní mutismus). Já to těm spolužákům asi neodpustím nikdy, já tohle moc neumím, zejména jednu nejhorší krávu, co mi nejvíc ubližovala, si pamatuji do dnes a to je to cca 20 let už. No raději nevzpomínat. Mrzí mě moc, že tobě v tom taky nikdo nepomohl.
            Ale všechno zlé je pro něco dobré, že víš, že už bys podobnou situaci nedopustila, u mě se bohužel vzorec chování opakuje, nedávám kolektivy.
            Krátký sestřih mít nemůžu, to bych vypadala hrozně a musela bych nosit paruku. Jeden čas jsem tedy nosila šátky, protože jsem byla na temeni úplně plešatá, teď tam ještě nějaké vlásky jsou, ale hrůza.
            Já z rakoviny mám taky strach a přiznám se ti, že jsem měla pár cigaret, v pátek mě totiž chytla hrozná úzkost v Arkádách a já nevěděla, jak se jí zbavit, tak jsem si koupila krabku, kdyý mi benzáče nefungují.
            Tak moc držím palce, ať je ti lépe a hezký večer.

    • Carmen napsal:

      Amarel to až v půl čtvrté ale bylo to opravdu super.ja peču jen vanil.rohličky.linecke a takové hnědé mandlove pak se slepuji. Každý rok objednávám u cukrare tady u nás. A něco nafasujem od mamky. S těmi vlasy mě to mrzí jak to že se toho za tolik let nemůžeš zbavit ? Psycholog by v tom měl pomoct ne?stromek máme umělý zdobime vždy po mikuláši.. to víš setrime lesy čr…Dnes zas mě bolí hlava ne tak moc ale rozčiluje mě to …párkrát na mě padla úzkost zahnala jsem ji…už bych chtěla být v cajku….jenže všude čtu že je to na dyl..nejraději bych se probudila a zjistila že je to jen sen.vse co se událo za poslední 4 měsíce…..četla jsem že jdeš v po do práce co děláš? Těšíš se?
      .

      • Amarellka3 napsal:

        Ahoj Carmen,
        tak to jsem moc ráda, že jsi večírek užila. Takže pečeš 3 druhy a zbytek objednáš? Já bych umělý stromek nechtěla, protože miluji vůni toho čerstvého, my ho máme dlouho, takže i když tím nešetříme lesy, tak si ho alespoň užijeme. A jednou jsme ho měli v květináči a pak jsme ho zasadili.
        A na tu hlavu, zkoušela jsi zas za krk to suché teplo?
        No na dýl je to jak u koho, někdo se toho fakt zbaví rychleji, záleží.
        No s těmi vlásky mi nikdo nepomohl, sice mi psychologové říkali různé techniky, ale mně to nefunguje, prostě je to tak šílené nucení, že se neovládnu a rvu klidně celý večer.
        Do práce tu nechci psát, kam přesně chodím, ale je to pro lidi s psychickým onemocněním. Těším se docela.

        • Carmen napsal:

          jojo zbytek objednám nejsem zas až taková pekařka:D my jako tak stejně toho moc nepojíme spíš když někdo dojde…my tu máme šíleny horko a zdobíme brzy tak by nám do 24 asi ani nevydržel dřív jsem žívý mívala od známého lesníka…těd už ne. to je škoda že ti nikdo nedokázal pomoci to tě musí šíleně bolet ,ale třeba to přejde musíš věřit že to přijde…ale chapu když je to to silnější než ty. to je jasný s tou prací moc jsem zvědavá no…ale hlavně že tě to baví to je hlavní navíc tě tam jistě chápou tak to je super…ja jsem dceru chtěla dat do chraněné dílny ale ona by si na sebe nevydělala tak ji tam nechtěli…je po dětské mozkové obrně takže hafol omezení ma kombinované postižení…

  10. klabe napsal:

    Úplně Ti rozumím, já teda divadlo (i přes místa uprostřed řady) úplně v pohodě (měli jsme s sebou i tříleťáčka, takže spíš jsem koukala po očku i na něj, jak to vnímá, jestli se nebojí a tak). Ale minule jsem zase protrpěla návštěvu bazénu, kde mi teda bylo všelijak (jak je tam dusno a vlhkej vzduch a u brouzdaliště nízkej strop navíc ke všemu), bála jsem se, že se tam složím, tak jsem se pořád omývala vodou a nakonec dobrý, zvládli jsme to s prťousem taky fajně. A to jsem v bazénu nikdy krize neměla. Tak si to ale hodlám o víkendu zopakovat, tentokrát teda s celou rodinou, tak snad už to bude lepší.

    Spím naštěstí dobře, ale mám vypozorovaný, že jakmile se blíží psychický propad, tak se mi zdají barvitý a dlouhý sny a ráno mě budí brnící ruce ( a když je to nejhorší, tak i brnící nohy). Takže se špatným spaním soucítím, navíc mi přijde, že nevyspání PP velmi přivolává. Aspoň já to tak mám.

    • 73Klara napsal:

      O bazénu jsem psala Amarellce…v akqaualandu Moravia mě už dlouho nikdo neuvidí. Dělá se mi tam zle vždycky, ten pocit uzavřených prostor, vlhko… a poslední návštěva byl fakt horor. Možná na tom něco je jak píšeš, že čím horší spánek, tím větší projevy PP. Dnes je mi tak nějak všelijak, dva dny blbě spím, tak dnes se to možná už projevuje (tlak v uších, motavá hlava). Možná taky citlivěji reagujeme na změny počasí…těžko říct. Zajímalo by mě, jestli s AD tyto projevy úplně vymizí, nebo jestli to je už nadosmrti…

      • Jarda napsal:

        Projevy s AD a expozicemi skoro vymizí. Občas se to objeví, ale jen chvilkově i po pár letech. Tak to mám například já.

        • klabe napsal:

          Takže hurá do aquaparku. 🙂 Ale jo, půjdu zase do toho, snad ty expozice budou časem fungovat. Taky bych tak ráda zpátky normální radostnej život, kdy se člověk nemusel bát a pozorovat se a přemýšlet, co se kde zase stane a jak to s ním kde zatočí.

          Ale jsou horší věci…

          • 73Klara napsal:

            Klabe přesně tak to vnímám i já – chci zpět svůj život 🙂 Nikdy jsem nebyla hypochondr, a teď se půl roku furt pozoruju, co by kdyby, a je to únavný 🙁

            Teď sem si musela vzít půlku Lexaurinu, od včera motání hlavy, teď mi to přišlo horší. Myslím, že trochu krční páteř a taky měnící se počasí tomu asi nepřidá.

  11. Lenka859 napsal:

    Ahoj, dnes první den v práci po 14 dnech ošetřovného, celkem to jde, ale jsem jak pod vodou, nebo jako bych se zrovna probudila, jsem pekelně nervózní, trochu rozmazaně vidím a čekám, jen kdy přijde extrasystola 🙁 Ve tři jdu na svoje první sezení, tak jsem zvědavá jak to dopadne. Všem přeji krásný den, u nás je teda pěkně hnusně, ale snažím se pozitivně myslet.

    • Amarellka3 napsal:

      Ahoj Leni,
      to je normální, když jsi byla 14 dní doma, že jsi z toho teď rozhozená, uvidíš, že se to srovná. A ve tři jdeš na sezení k psycholožce? Držím moc palce, dej pak vědět, já jdu zas zítra na terapii. Jinak jsem 3. týden doma na PN, ale v pátek doufám, že mi psychiatrička už neschopenku ukončí. Tady bylo taky hnusně, ale teď vykukuje sluníčko. Hezký den.

  12. Jarmila napsal:

    Ahoj Kláro.
    Mám PP a také bojuji s hypoglykemií. Problém je v tom , že příznaky jsou stejné jako u panické poruchy. Takže , když mě přepadne ten stav tak nevím, zda mi neklesl cukr a nebo na mě leze úzkost. Cukrovku nemám byla jsem na vyšetření a naměřili mi hodnotu 4,2 což je v pořádku. Nejvíc to pocituji po spánku. Ještě večer i kolem 22. hod se musím vyloženě nutit něco sníst i když nemám chuť do jídla. Tak to polykám s odporem, protože mám žaludek jako naruby.
    Spánkem by se měl člověk osvěžit u mě je to opačně, když se probudím tak mi je hrozně.
    Každý den to řeším..stále musím myslet, abych měla zásobu jídla bojuji i s nadváhou.
    Je pravdou, že když se najím tak se mi udělá ohodně lépe. I když se na PP léčím už hodně dlouho neměla jsem dřívě hypoglykemii. Tyto stavy mě trápí poslední dva roky.

    :(:(

    • 73Klara napsal:

      Ahoj Jarmilo, přesně to je ten problém, že já taky nevím, jestli už úzkost nebo hypoglykemie. Třeba teď se mi začla motat hlava, ráno po příchodu do práce jsem měla jen jogurt a trochu musli a běžela jsem nalačno 6 km do práce – takže spíš bych to viděla na tu hypoglykemii. Snad po obědě to bude lepší.

      • Jarmila napsal:

        Tak to bude hypoglykemie..pokuď jsi měla jenom jogurt s musli tak to bude asi málo….já vždycky nosím v kabelce nějakou sušenku nebo čokoládu, když jsem mimo domov. V případě potřeby mám u sebe záchranu. Nechápu, že někdo vydrží i skoro celý den bez jídla a nic mu není..myslím si, že je to nedostatečná funkce slinivky..chtěla bych shodit pár kilo no neumím si představit, že bych držela nějakou dietu..to bych fakt nedala….

        • 73Klara napsal:

          No já právěže ani nemám moc chuť k jídlu a spíš se musím nutit… přisuzuju to náběhu AD. Teď po obědě o něco lepší. Úplně o hladu bych taky celý den nevydržela, ale spíš mám teď tři jídla denně a nějak to stačí, chuť prostě není.

        • Amarellka3 napsal:

          Jarmilko,
          mám to přesně, jako ty. Potřebovala bych shodit minimálně 10 kg, ale když chvíli nejím, hned je mi zle. Glykémii jsem měla 4,5 u Dr. před měsícem. Já s sebou zas nosím hroznocukrové bonbóny. Přesně nevím, jak bych dala dietu a to fakt shodit potřebuji. Když jsem měla anorexii, tak jsem klidně 3 dny nesnědla vůbec nic a blbě mi nebylo, teď ale když nejím třeba 4 hodiny, už kolabuji.

          • 73Klara napsal:

            Amarellko a je ten hroznovej cukr vhodnej? Já četla někde, že cukr vyletí hrozně vysoko a pak zas rychle spadne – bylo to v souvislosti s pohybem – ultra běhy -, vyčerpáním organismu dlouhou zátěží, a tam se to absolutně nedoporučovalo jíst…

          • Amarellka3 napsal:

            Já nevím, já to nejím často, ale když je mi fakt zle a nemám nic jiného, tak si zobnu. Kamarádka má cukrovku a když má hypo, tak si třeba 2-3 hroznové cukry vezme. A já si ho chci brát před kolonoskopií, kam jdu v lednu, kdy den předem už nesmíš nic jíst a to jinak asi nedám a Dr. mi ten hroznový cukr dovolil.

          • 73Klara napsal:

            Tak to na tebe budu myslet, budeš mít aspoň nějaký oblbovák? Manžel byl na podzim, musela jsem mu dělat doprovod a vyzvedávat ho v ordinaci (přímo to takhle chtějí, aby se pacient po zákroku někde nesvalil), a zvládal pít ty patoky před zákrokem dost s obtížema 🙁 a celkově celou proceduru.

          • Amarellka3 napsal:

            Klárko,
            no oni u nich na poliklinice nabízejí dýchat rajský plny místo oblbováků, jenomže když jsem Dr. řekla, co mám vše za problémy, tak říkal, že by to na poliklinice nebylo ok a že si mě na to vezme do nemocnice. Oblbovák dostanu + léky proti bolesti. Jen na mě ty oblbováky vůbec nepůsobí, takže si myslím, že budu vše vnímat. Půjde se mnou mamka, také mám mít doprovod. Jinak nevím, co pil tvůj manžel na vyprázdnění, ten hnus je Fortrans, už jsme ho jednou pila a zvracela jsem po něm, jak byl hnusný, navíc se ho pijí 4 litry, tak jsem Dr. poprosila o Picoprep, toho se pije jen 300 ml a chutná prý jako šumák. A můžu se zeptat, jaké měl tvůj manžel potíže, že na to musel? Bylo nakonec vše ok? Kde na tom byl?

          • 73Klara napsal:

            Amarellko co pil nevím, byl už na tom dvakrát. Ale "šumák" to nebyl, takže asi ten hnus. Dopadl dobře, ale jinak má plno alergií a potravinové intolerance, zkouší všemožně experimentovat s jídlem (bzl, bez laktozy, atd). Po posledním vyšetření na alergologii dostal seznam toho co nemůže, prakticky by měl žít z prány…krom toho má reflux, bolesti žaludku, pravidelné migrény ze stresu v práci, atd. Prostě další adept na AD.

          • Amarellka3 napsal:

            Tak to mě mrzí, že to má takhle složité s jídlem a intolerancemi. Ale alespoň, že kolono byla ok. A nepřemýšlel o nějaké psychosomatické konzultaci? Já teď nevím, odkud jsi (tuším, že Brno, ne?), ale třeba tady v Praze je několik psychosomatických klinik, já zrovna na jednu psala e-mail. AD tohle nevyřeší, můžou ulevit trochu, ale příčina tam nějaké musí být a s to by se mělo pracovat.

          • 73Klara napsal:

            Ano Brno 🙂 Já mu to zkusím nadhodit, psychosom. je to trochu určitě, protože vždycky byl hypochondr. Navíc to na něho tak nějak padá teď ze všech stran, práce, já se svejma problémama, nemocný rodiče (jeho)…

          • klabe napsal:

            Tak to manžel taky teda nemá jednoduché ( a Ty s vařením také moc ne, pokud teda vaříš doma Ty 🙂 ). On i ten reflux dost často souvisí s psychikou. Aspoň mně se vždycky zhorší, když nejsem psychicky na tom dobře.

          • 73Klara napsal:

            S vařením je to problém, hlavně ve smyslu aby to chutnalo všem čtyřem lidem, ale už jsem si celkem zvykla. No co naděláš…

  13. 73Klara napsal:

    Jardo neutlumí tě ten Lexaurin v autě? Mám z toho trošku obavu… Já si vzala půlku naposledy ve středu, předtím, než jsem vezla dceru do kroužku. Až na šestou večer, takže tma… reflektory aut v protisměru a tma mě nedělá vůbec dobře.
    Ten první týden po nasazení AD a Lexaurinu jsem po poledni v práci měla šílený útlum, šlo na mě hrozně spaní 🙁

    • Jarda napsal:

      Ahoj,ne, takto na mě Lexaurin nepůsobí. Unavený jsem byl až večer a ještě teď se nemůžu vykopat z postele. Několik dní jsem špatně spal a dnes to asi doháním. Jinak auto snáším dobře. Když mě to potkalo před léty poprvé, tak jsem se snad učil vše znovu. Bylo mně špatně ze čtení, z řízení, z davu lidí, ze sebemenší výšky atd. Jo, a šero a tma, byl a je, pro mě tvrdý oříšek.

  14. YOYO napsal:

    VŚE CO OBSAHUJE KOFEIN, TAK NARUŠUJE ANTIDEPRESIVA ! ! !

  15. Jahudka napsal:

    Ahoj vsem, vcera jsem byla na thajske relaxacni masazi a vazne jsem necekala, ze mi to v necem pomuze. Mam uz delsi dobu permanentni uzkost, strach ze strachu a neschopnost se uvolnit. K tomu nespavost. Po te masazi najednou vsechen stres odesel. Najednou je mi krasne, jsem uvolnena a takova veselejsi, i okoli to na me poznalo. Nechapu to, je mi bozsky a nepamatuju, kdy jsem se naposledy citila takhle. Urcite to vyzkousejte, je to neskutecny, jaky to na me ma ucinek. Zkousela jsem spousty prirodnich pripravku, meditace, behani, ale tohle mi pomohlo jako jedine. Jsem najednou po nekolika mesicich statstna. Verim, ze bude uz jen lip a pokud nejaka ataka prijde, tak si hezky budu dychat a ono to proste odejde. Hlavne se ted snazim nenakladat si moc povinnosti a hodne odpocivat. Urcite thajske masaze zkuste, ja odted budu chodit pravidelne.

    • Amarellka3 napsal:

      Ahoj Jahůdko,
      tak to je super, že ti masáž pomohla :-). Já se na ni trochu bojím, protože první ataku v roce 2008 jsem právě dostala na rehabilitaci při masáži, od té doby k nim nemám moc důvěru, i když jednou už jsem byla letos, ale moc mi to nepomohlo, spíš mě to trochu rozhodilo, ale každý jsme jiný a každému pomáhá něco jiného a je super, že sis našla to svoje.

  16. Carmen napsal:

    Ahoj amarel dnes jsem celé dopoledne vyspávala a válela přišla jsem domu v půl čtvrte ráno…jen jsem uvařila polévku k obědu a jako druhé špenat a plnené bramborové placky .pak jsem zas odpočívala od dvou hodin prakticky do těd pečeme cukroví.ještě jeden poslední plech to co úíšeš o těch vlasech je šílené jak jsi prosím tě došla k tolika chorobám…?ale zase na druhou stranu zase dorostou a pár kilo nevadí to s tou váhou jsem na tom hůře já se svými 159 cm do výšky…..jo a ještě jsme stihli nazdibit stromek zdobíme vždy po Mikuláši at si ho dýl užijeme jen letos u nás panuje ponurá nálada za 1/ kvůli té mojí věci a za 2/ kvůli té úzkosti dneska na mě mrcha jednou to zkusila zahnala jsem ji ,ale je to nepříjemné…..pořád nedokážu pochopit proč se mi to rozjelo vždyt ve strsu jsem byla již tolikrát a vždy v pohodě a těd tohle….bojím se že to nejde vyléčit….že furt budu na práškách a to nechci….nechci se pozorovat nechci se bát a strachovat chci být normální…když čtu tvé příspěvky tak si přijdu jako fňukna vím že jsou na tom lidé hůř…ale proč já proč….

  17. Lucie napsal:

    Ahoj, stava se vam, ze nevidite prispevky? Ja treba vubec nevidim od Amarellky, vzdy jen vpravo nahore dle aktivity je problem jen na mem prijimaci?

  18. 73Klara napsal:

    Ahoj při neděli, jak vám dnes je? Mně se daří zvládat bez Lexaurinu, i když… včera ráno jsem vezla syna na kroužek, až kousek od baráku jsem si uvědomila, že nemám sebou Lexaurin. Už sem se nevracela, ale to podvědomí…je prostě mrcha. Ještě sme skočili do Alberta, tam fronta. Začala jsem být nervozní, ale pak jsem si řekla, přinejhorším tam nechám košík stát a půjdu ven. Ale zas sem nechtěla zklamat děti, protože sem slíbila, že budou zdobit perníky takovejma těma barevnejma zdobítkama od Dr.Oetker… Tak jsem to ustála. Tak snad to bude jen lepší a lepší. I když každý večer, když už si lehnu v klidu s knížkou, cítím brnění noh a třeba i trochu motání hlavy. Jak mám nějakou aktivitu, tak se myšlenky ubírají jiným směrem, ale večer se začnu pozorovat 🙁 a jak Amarellka, blbě spím.
    Carmen máš můj obdiv, vypravit se do Olympie. Nesnáším to tam normálně, natož teď a ještě před vánocema… Před měsícem se mi začlo dělat zle ve Futuru, a to je milionkrát menší než Olympie. Obecně jsem nákupáky nevyhledávala nikdy.

    Chci se zeptat, hlídáte si někdo jídlo ve smyslu příjem cukrů resp. sacharidů? Snažila jsem se najít nějakou zmínku ve starších příspěvcích, ale buď blbě hledám, nebo marně… Jde mi o to, někde jsem četla, že přemíra cukrů může mít na PP negativní vliv. Já jsem v květnu a pak srpnu loni omezila sacharidy a byla na whole30, a pak jsem se ze začátku srpna složila – tak nevím, zda právě u mne nedostatek sacharidů PP naopak nevyvolal.

    • Carmen napsal:

      No to víš že po tom kolapsu za volantem jsem se bála i jako spolujezdec jednu chvíli se mi tam u jídla udělalo trošku zle ,ale přešlo to no…pak už dobrý jen po cestě tam řídila kamarádka mi dělala zle dálnice ona si všimla že sedím jak opařena tak mluvila a mluvila že to také přešlo lidí tam bylo tak nějak normálně ale to byl všední den pak prý v něděli jak by byla ségra v peek pro tu tašku jak jsem tam zapoměla hrůza nemohla zaparkovat kolem celé olympie hafol aut a vevnitř se nedalo hnout….já jsem si letos v létě naplánovala jak pojedu si di brna sama malá bude ve školce holky ve škole no a vidíš nejsem schopna ujet 5 km bez strachu úzkosti fuj furt se mi mota hlava tak si zase půjdu nahřát krk mam pocit že to mam od krční pateře jsem celá ztuhla moje fyzioterapeutka je marod…ale v tydnu by mi měla volat ví že jsem akut..chodím k ní domu je super…jen mě štve co se mi ty úzkosti tak rozjely..ale snad jsem to podchytla zavčas…kdybys věděla jak ráda jsem nakupovala dárky nebo jen tak bloumala po obchudkach a těd se ani nikam nedopravím hrůza.

      • 73Klara napsal:

        Carmen a ty ses za volantem úplně složila? To se nedivím, že máš strach… ale zkusila bych to asi pomaličku překonat, nejdřív po okreskách a chvilku a kousek, a pak přidávat. Já obchoďáky nemusím vůbec, vždycky se těším, a pak toho mám po 20 minutách dost 🙂

  19. Carmen napsal:

    Amarel sebevědomí si časem získáš jde to jsem zářný příklad také jsem byla na bodu nula pomohl mi manžel tím že jsem ho potkala samo,že někdy hudruju že jsem taková a maková,ale jsem to já holt už nemám a asi nikdy již nebudu mít 47 kg (mám 72 při výšce 159) ale kašlu na to….dnes jsme měli ten večírek večeře pokec a na závěr tanec super čas bavila jsem se i bez alkoholu holky si dali a ani mi nevadilo že jsem o vodě…nechci v začatku léčby nic pít aby se zase něco nezvrhlo…a co se týče přítele můj názor je ,že každé zboží má svého kupce takže i na tebe někdo určitě čeká a až to bude mít přijít přijde to věř,,,já už taky nevěřila,že potkám normálního chlapa a vidíš podařilo se …

  20. Carmen napsal:

    Ahoj amarel dnes lepší krk i hlava povolili….byli jsme ráno nakoupit přijeli cca v 13h…tak rychle uvařit dát spát malou..teď si jdu taky dachnout….cesta autem už trošku lepší jen náznak úzkosti….ale zaplatila jsem to. S tím přítelem mě to mrzí člověk by neměl být sám…No každý, si z dětství zřejmě neseme nějaký ten balvan..Jo představ si volala jsem ráno do peek a tam ty moje věci mají na pokladně zítra mi je vyzvedne ségra a jak pojede k nám tak mi je hodí. Mám radost že slušní lidé nevymreli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *