Diskuse

Toto diskusní fórum je věnováno Panické poruše.
První panickou ataku jsem zažila v roce 2004. Tehdy pro mě musela přijet záchranka, protože jsem se úplně zhroutila. Točila se mi hrozně hlava, zvracela jsem, bušilo mi srdce a dokonce jsem na několik dní ochrnula na spodní končetiny.  Tehdy jsem byla přesvědčená, že umírám. Až později jsem se dozvěděla, že se jedná o panickou poruchu. Ataky jsem měla 2x až 3x týdně. Vždy, když to na mě přišlo, uklidnilo mě, když jsem si sedla k internetu a pročítala diskusní fóra. Ale časem se to na všech diskuzích zvrtlo na řeči o něčem jiném, než o panické poruše. Proto jsem před 6 lety založila toto fórum, které se věnuje jen této nemoci a ničemu jinému. Věřím, že za ta léta mnohým, kteří tuto diskuzi navštívili, byla k užitku. Prosím i nadále vkládejte všechny své poznatky, rady a tipy, jak se s touto zákeřnou nemocí vyrovnáváte právě vy. Ale zároveň prosím, abyste se neodchylovali od tématu, protože  příspěvky nesouvisející s PP odradí ty, kteří hledají na této diskuzi skutečnou podporu a pomoc. Věřím, že vzájemným předáváním si vlastních pocitů a zkušeností s touto nemocí spojených, se s ní dokážeme lépe vyrovnat.
Děkuji Všem Zuzka

48 871 reakcí na Diskuse

  1. Lenka859 napsal:

    Ahoj, máte nějaký tip na dobrou knihu o panické poruše, případně depresi atp. Děkuji

  2. Panda napsal:

    Amarellko pridavam se k Barce, ta zada mas nejspis stazene svaly uzkosti, co zkusit aspon masaz? Je fakt, ze me pri uzkostech vydrzel ten uvolneny pocit po masazi casto jen v radech hodin, ale aspon mi to dokazalo, ze to je tim stazenim a uzkosti.

    Ano, s tim pitim se mi to stalo, ale u me to byl alkohol – jeste kdyz jsem v te dobe pila vino a vyvolalo mi to prozitek blizky LSD/ parkrat jsem tuto latku mela, a ten pocit byl naprosto presny vcetne barevneho videni, byla jsem.i presvedcena o tom, ze to tam hodil konkretni clovek a opravdu nehodil. Takze z tohi byla jen zbytecne nevyspala noc.

    S hypotekou – kez mas pravdu a dopadne to dobre. Hledame 3+1 nad 70m2, ale trochu vaham, zda nepockat jeste rok, konjunktura pomalu konci a hospodarsky cyklus se obraci zase k recesi a krizi, kdy ceny nemovitosti maji vyrazne klesnout. Ale jsou to spekukace, zase to nechceme procekat.

    • Panda napsal:

      Jinak s kourenim se drzim zatim 5 dnu. Ale moc silna v kramflecich si v tom neprijdu. Popravde bych ted kourila jednu za druhou, ale nemuzu to omlouvat stresem, to bych si jen vytvorila horsi navyk, nez jsem.mela. Snazim se drzet jen tech iqosek a pujcuju si je. Kdybych si koupila vlastni, tak by to jelo. Tak pekny vikend a dekuji za povzbuzeni. At se ti dari ulevit tem zadum! Kde te boli? Krcni, hrudni, nebo bedra?

    • Amarellka3 napsal:

      Milá Pandi,

      tak byli jste dnes podívat na ten byt? Jak se vám líbil? S tím čekáním ještě rok nevím, já se v tomhle vůbec nevyznám, každopádně když objevíte něco pěkného, tak proč to nezkusit už teď, do toho jít. Moc vám přeji, abyste našli byteček snů a byli jste spokojení.

      Aha, tak já LSD nikdy neměla a právě mě ani droga nenapadla, protože jsme byly v kavárně, takže já pomýšlela na nějaký jed, stav to byl fakt hnusný.

      Jinak ti moc gratuluji, že 5 dní nekouříš, ani ty IQOS? To je super, moc tě v tom podporuji a jsem ráda, že se ti to zatím daří, si nezapálit, i když máš takový stres.

      Jinak záda mě bolí celá – od beder po krční. Asi si zajdu na neurologii a nechám si napsat rehabky. A to jsem se tě chtěla zeptat, jak že se jmenuje ta neuroložka, jak jsi mi ji doporučovala? Potřebuji k ní žádanku? Přemýšlím, že se tam objednám, moc díky.

      Tak ještě jednou moc držím palce na prohlídku bytu a hezký den.

      • Panda napsal:

        Ahoj Ami. Byt byl pekny, ale lokalita je pro nas dost daleko a dost depresivni. Budeme jeste dal hledat. S cekanim – byty jsou na historickem maximu, kde dlouho nezustanou a i ted mame jen na byt s mnoha kompromisy, za stejnou cenu bychom meli byt podle nasich snu, az se hospodarsky cyklus obrati. Tak zatim budeme dal setrit a divat se.
        Neurolozka se jmenuje Gabriela Kamencova a nepotrebujes zadanku, ale co se tyka rehabky, tak me zadanku na hrazenou pojistovnu nenapsala, pouze doporucila kvalitni, ale placenou. Podle kamaradky ty neplacene predepisuji spis na ortopedii, kde by ti meli s bolesti zad take pomoci a nasmerovat, kam dal. Jestli mas v dobrem dopravnim dosahu ten Agel, tak tam ortopedie take je, ale neznam objednaci lhuty. Ja si nakonec fyzio asi 2 mesice platila a pak uz cvicila sama a ve fitku. Drzim palce!
        Jo a ke gratulaci neni duvod, vcera jsem zas kourila…no tak aspon, ze v tom jsou ty pauzy a neni to kazdodenni. Sbiram vuli seknout s tim naporad.

        • Amarellka3 napsal:

          Ahoj Pandi,

          jj, Modřany jsou dost z ruky ode všeho, chápu, že vám to přišlo daleko. Tak zatím hledejte a choďte se dívat a kdyby vás něco úplně oslnilo, tak to vezměte teď, kdyby ne, tak počkejte, až ceny nějak klesnou, každopádně moc držím palce a myslím na vás při hledání.

          Díky za jméno neuroložky, já ho včera pak našla. A ty ses jí ptala na neplacenou rehabku? Já vím, že neurologové je normálně píší, tak je mi divné, že tě poslala jen na placenou. Já už na to nemám peníze, když platím psychoterapii. Na ortopedii nechci, protože mám furt ty šílené svalové slabosti a myslím, že moje problémy jsou více neurologické.

          Tak škoda, že jsi včera kouřila, ale chápu, když máš teď takové nervy. Já minulý týdne měla výjimečně nějaké cigarety, ale včera a dnes zas ne a už nebudu.

          A jak ti je dnes? Myslím na tebe a přeji hezký den.

          • Panda napsal:

            Ahoj Ami, no ja od.ni naposled odchazela v rozpolozeni, ze jsem pres plac nevidela, takze jsem nemela silu se ptat na neplacene, vzala jsem papirek s doporucenim a sla…ale melo by to jit, zkus ji trrba napsat i mailem, at mas jistotu?
            Ja dnes docela dobre, vcera jsem byla vecer smutna, ale rozhanim to praci. A co ty? Jak se citis posledni dny?

          • Amarellka3 napsal:

            Pandi,
            aha, tak to chápu a proč jsi tolik plakala? Co jste rozebíraly? Já myslela, že tě naopak uklidnila, že nemáš nic neurodegenerativního. Tak já mrknu, jestli tam mají e-mail a kdyžtak napíšu, každopádně díky moc za tip.

            Já poslední dny dost na nic, jsem nějak mimo, vůbec se nesoustředím, šílené svalové slabosti, vyčerpanost… i kolegyně v práci mi říkala, že jsem dnes nějak mimo. Trochu uvažuji nad neschopenkou. Celý víkend jsem spala, už mi nestačí ani např. 10 hodin spánku, ale potřebuji minimálně 15 hodin. Do toho hrozně moc jím a nejde mi to kočírovat. A co ty dnes? Hezké odpoledne.

          • Vlasta napsal:

            Ahoj Ami,
            taky je mi čím dál hůř. Pořád bych přes den spala a v noci to nejde. Já jím naopak málo, bolí mě žaludek, mám ho jak sevřený. Pořád mám strach, co se mnou bude. Pořád myslím na sebevraždu, ale neudělám to. Mám děti, manžela a maminku a kvůli nim ne. Ale pro mě by to bylo vysvobození. Beru Estan, ale nezabírá mi. Moje psychiatrička mě pořád povzbuzuje, ať jdu někam s kamarádkami, ať se bavím, ale to nejde. Já se před každým uzavřela. Zkoušela jsem s jednou kamarádkou jít posedět, ale celou dobu jsem byla nervozní a už se těšila, kdy to skončí a já půjdu domů. Mně dělá problém s někým být. Nejraději bych někam zalezla, tam se schoulila a spala. Jsem také hrozně vyčerpaná, už nemám kde brát sílu.

          • Amarellka3 napsal:

            Ahoj Vlasti,
            to mě mrzí, že je ti taky blbě. Ale nemůžete vyzkoušet nějaké jiné léky, než Estan? A co ta terapie? Mě taky nebaví nikam chodit, ale občas se přemůžu, ale je mi tam pak blbě. To vyčerpání mi taky vadí, je u mě čím dál tím větší. Přemýšlím, jestli zas nemám sezónní depresi – chutě na sladké, přejídání a nadměrná spavost, už jednou jsem v nemocnici kvůli tomu měla chodit na fototerapii. Ale po pravdě bych byla raději, kdybych jedla málo, pro mě je utrpení, že mám tolik nutkání se přejídat a že bez jídla nevydržím ani pár hodin. A nechceš zkusit nějaký ten denní stacionář? Mně ho Dr. doporučovala.

          • Vlasta napsal:

            Ahoj, zítra jdu na druhou psychoterapii, ale nevím, je to běh na dlouhou trať. Já totiž hrozně negativně vnímám, co se děje kolem nás. Nesnáším moderní technologie, supermarkety, reklamy, drzé lidi, násilí – i v televizi jsou hlavně filmy o násilí. A to se nezmění.
            Všechno krásné, co bylo kolem nás, si my lidé ničíme.

          • Amarellka3 napsal:

            Já jdu zítra také na druhou terapii k novému psychologovi, no je to běh na dlouhou trať, ale musíme být trpěliví. Držím ti na zítra palce. No já televizi nemám, takže na ni nekoukám, jedině u rodičů jsem občas sledovala Tvoje tvář má známý hlas. Jinak máš pravdu, že lidé jsou drzí, puberťáci jsou podle mě horší, než byla naše generace… Ale supermarkety mi nevadí. Moderní technologie akorát nestíhám, jako jsem ráda za mobily, ale jinak nejsem schopná se to naučit ovládat. Ale zas jsem ráda, že je pokročilejší lékařská péče v somatických oborech.

          • Bára napsal:

            Ahoj Amarellko a Vlasti, co terapie ?

          • Amarellka3 napsal:

            Ahoj Barčo,
            no my se s psychologem teprve seznamujeme, tak jsem mu říkala, co ještě mám za problémy a co chci ještě všechno řešit. Jen mi přijde, že nestíhá, jak mluvím rychle a vadí mi, že si vše zapisuje, protože potom mám pocit, že mě tolik nevnímá. Moje bývalá psycholožka si nepsala nic a pamatovala si všechno a přišlo mi, že přesně vše z mého života chápe. Ale tak ještě uvidíme na dalších sezeních. A co ty dnes?
            Vlasti a co ty na terapii?

          • Vlasta napsal:

            Ahoj, u mě je to také na dlouho. Zatím jenom vyprávím, co mě trápí, jaké mám problémy, ale nic neřešíme. Řekl, že to bude se mnou těžké. Já mám totiž – a to si uvědomuji až zpětně – problémy od dětství. A teď se to všechno provalilo, zkumulovalo a mě to drtí. Vůbec nevím, jak z toho ven. Základem je to, že mám nulovou sebedůvěru a každý problém, nezdar a konflikt mě sráží a já padám hlouběji a čím hlouběji padám, tím se moje sebedůvěra v samu sebe ještě snižuje. Z toho pramení moje strachy, že budu nezaměstnaná a nezaměstnatelná. Já se z každé maličkosti hned sypu, a to nikdo nestojí.
            Jinak strach z nemoci jako vy, holky, nemám. Já si spíš říkám, že by mě těžká smrtelná nemoc zbavila tohohle psychického neštěstí. Jediné, čeho se bojím, že to bude bolet. Já fakt nestojím o to žít dlouho, alespoň ne tak, jak žiju teď. Obdivuji a závidím starým lidem, kteří si život užívají a žijí ho naplno, protože oni opravdu žijí, já přežívám.

          • Amarellka3 napsal:

            Vlasti,
            tak to jsme s psychologem ve stejné fázi. Já mu také vyprávím, co mě nejvíc trápí, snažím se to brát stručně, protože jinak bych svůj život vyprávěla tak měsíc. Taky mám problémy od dětství – selektivní mutismus – 3 roky jsem ve škole nemluvila a na základě toho mě spolužáci hnusně šikanovali, pak jsem si začala trhat vlasy, až jsem byla skoro plešatá a do toho jsem spadla do anorexie. To byla moje raná puberta. Jinak se také ze všeho sypu. Jinak jak píšeš, že nestojíš o to žít teď, jak žiješ, tak jí si myslím, že to nemusí být natrvalo, vše se může zlepšit. S terapií i léky jsi v začátcích a naděje je vždycky. Jinak já se bojím nemocí tělesných více, než psychických, protože některé mi prostě přijdou horší a že jsem i s psychickou zažila fakt peklo, jako si myslím, že téměř málokdo. Jeden doktor z jednoho oddělení nejmenované nemocnice říkal mamce, že jsem byla jeho nejtěžší pacient. Ale přesto já mám prostě hrůzu z toho, že kromě toho, že se cévkuji, si ještě budu např. píchat inzulín, pak časem budu mít komplikace diabetu, které vždy dříve či později nastanou a že můj život bude mít ještě horší kvalitu. Kdybych měla nemoc, která se mnou rychle klepne, tak toho se nebojím, ale já se bojím těch pomalých, dlouhodobých, pak např. ALS na kterou asi 5 let umíral děda, že postupně ochrnoval, až se jednou udusil. Žádal o euthanázii, ale v ČR to nejde.
            Ale věř tomu, že terapie tě časem může posunout dál, že spousty věcí se dá řešit, zpracovat, s psychikou se dá pracovat, ale když např. přijdeš o nohu, tak nová už nenaroste nikdy. Držím moc palce, aby ti bylo lépe, kdy jdeš příště na terapii? Já za týden.

          • Vlasta napsal:

            AHoj, jdu za 2 týdny. Také jsem byla šikanovaná, ne moc, ale tak psychicky. Lidé si ze mě utahovali, jak v dětství, tak v dospělosti. Já totiž nevyhledávám veliké společenství lidí, takže jsem moc nikam s grupou spolužáků či kolegů z práce nechodila a neměla jsem potřebu se s nimi sdružovat. Navíc mám až neuvěřitelný smysl pro dodržování zákonů, předpisů, řádů – třeba ve škole – a k povinnostem jsem vždy přistupovala svědomitě, tak jsem byla středem posměchu. Nedávala jsem to najevo, a uvnitř mě to je. Ti lidé si snad ani neuvědomovali, jak moc mi to ubližuje. Teď se jenom na mě někdo trošku křivě podívá, nedejbože že mi řekne něco nepříjemného, a já se z toho hroutím.

          • Amarellka3 napsal:

            Vlasti,
            tak to máme podobné, já také nevyhledávám větší skupiny lidí, kontakt mám nejraději jeden na jednoho, ale snažím se na sobě pracovat. Dřív jsem to nedávala vůbec, teď je to někdy lepší a někdy horší. Ve škole jsem přesně byla taky vždycky svědomitá, taková šprtka, ale zas každému jsem pomáhala, dělala úkoly, učila se s lidmi… Na VŠ jsem několik lidí taháky a nápovědami zachránila od vyhození ze zkoušky a jednou málem kvůli napovídání vyhodil i mě, i když už jsem měla jedničku v indexu a ten dotyčný mi pak ani nepoděkoval, že jsem mu vypracovala otázky. Já také hrozně špatně snáším kritiku, ničí mě to, beru to jako selhání celé své osoby. Já vím, že povahu nám už nikdo nepředělá, ale můžeme se s tím naučit plnohodnotněji žít a myslím, že právě terapie a sebepoznání nám v tom může pomoci.

          • Vlasta napsal:

            Máme to hodně podobné. Taky jsem byla šprt, ale sama od sebe, rodiče na mě netlačili, ale přitom jsem pomáhala druhým. Když někdo něčemu nerozuměl, tak jsem mu to vysvětlila, napovídala jsem a pomohla spolužákovi udělat písemnou maturitu z češtiny. Dala jsem mu svůj tahák. Dodnes si to pamatuje a je mi vděčný.

  3. Bára napsal:

    Hezký den Amarellko, mám tu od včerejška malou neteř, až do neděle, tak se nenudím Odpo jedeme do divadýlka. Aspoň zaměstnám hlavu, ale jsem unavená. Na ranní vstávání v půl šesté už jsem odvykla Ohledně té terapie deep dreining, se docteš i na netu. Asi bych to tu zdlouhavě popisovala. Jinak určitě ta tvá záda, také nic nejsou jen ta potvora se snaží vždy najít naše slabá místa. Odpočívej a drž se.

    • Amarellka3 napsal:

      Ahoj Barčo,
      jé, tak to máš nabitý program, kolik je neteřince? A na čem jste byli v divadýlku? A to tě ráno budí v půl šesté? To bych nedala vstát.Tak na ten deep draining mrknu na netu. No záda mě bolí hrozně, od beder po krk, tak doufám, že je to jen psychika a ne třeba nádor, nebo Bechtěrev. Tak moc díky a užijte zbytek neděle.

      • Bára napsal:

        Amarellko, neteřince jsou tři a kousek, prvně spala bez rodičů. Byla úžasná…v neděli u jsme vstávaly v sedm hodin 🙂 V divadýlku, jsme byly v Říši loutek ( Tři zlaté vlasy děda Vševěda ). Ta záda máš určitě z úzkostí, jak jsi psala, také míň cvičíš. Žádná nemoc to není, neboj :):)

        • Amarellka3 napsal:

          Ahoj Barčo,
          tak jste divadýlko užili (no asi hlavně malá, ne?). Tak to je šikovná, že to u vás zvládla i bez rodičů, skvělá. No já teď prakticky necvičím, protože mi to nedovolí svalové slabosti a vyčerpanost, ale hrozně mě to štve. Strašně bych si přála, aby vše bylo jako do května, kdy jsem dávala 5-6 hodin týdně ve fitku a klidně 2 lekce po sobě. Vůbec nechápu, co se to stalo. A jak se máš dnes? Já jsem nějaká úplně mimo. Hezký den.

          • Bára napsal:

            Ale stojí to za prd. Vedoucí co nemusím ( sedím s ní v kanclu ) dala výpověď a ředitel aniž by měli za ni náhradu jí to podepsal dohodou do konce roku. Nabídli to mně, ale s díky jsem hned vedoucí funkci odmítla. Nebudu si přidělávat nervy. Ale ty mám vlastně i tak, nějak se neřeší, že jsme tu byly dvě a zůstanu tady teď sama. Nebudu si stěžovat může být hůř, ale jako panikář nemám ráda změny…třeba to přinese něco pozitivního. Ještě jsem to dostala 🙁 trochu se mi opět blbě dýchá a sedí mi to na bedrech do toho občas cítím jak mi tluče srdíčko, což je vlastně dobře :)))))))))) Amarellko co kdybys zkusila nějaké cvičení doma, nemusíš hned na 100%, ale pravidelně. Oni ty
            svaly mohly být přetížené, co píšeš tak jim dáváš pořádně zabrat, když jsi OK. Já bych zkusila posilování vlastní vahou, pilates a protahování…vím že jógu nemusíš.

          • Amarellka3 napsal:

            Ahoj Barčo,
            chápu, že nemáš ráda změny a že nechceš vedoucí pozici, ale zas je to fajn, že na tebe myslí a asi si tě váží a dobře pracuješ, když ti to nabídli, tak v tomhle to vidím pozitivní. Ale jasně, měla bys nervy navíc a věřím, že ses rozhodla správně.
            Jinak cvičit doma se prostě nepřinutím, navíc mám pocit, že jsem úplně paralyzovaná. Na jógu na bolavá záda jsem měla jít v pátek s kolegyní, ale jak jsem si vzala sick day, že mi bylo blbě, tak jsem tam nešla. Ale bojím se, že nedám už ani jógu, já se totiž hrozně klepu, když cvičím.
            Tedy MS je otrava, taky mě to čeká brzičko. Tak ať je ti lépe, klidný večer.

  4. Karla napsal:

    Přeju všem hezký víkend!!!

    • Amarellka3 napsal:

      Karli, tobě také. Jak se daří dnes?

    • Bára napsal:

      Karly, vzpomněla jsem si, že přes bylinky jsi tu ty, tak jsem s dovolením předala informace :)) Doufám, že si v poklidu užíváš víkend, manžel nemusí být v práci a ty nejsi sama doma. Měj se krásně.

      • Karla napsal:

        To si mě potěšila s těmi bylinkami, že sis na mě vzpomněla. Ano,manžel je konečně dneska doma,takže nejsem sama…

  5. Jahudka napsal:

    Lidičky, ráda bych se zeptala, jestli máte často úzkosti spojené se strachem z paniky a nebo úzkost prostě z ničeho. Některé dny je to mazec.. Někdy ráno zvracím, bolí mě břicho nebo jsem celý den v napětí jako před důležitou zkouškou nebo tak… Jediné co mi fakt zabírá je Neurol.. a vím, že to není nejlepší řešení :-). Navíc to člověka pěkně otupí. Ale stačí mi jen 0,25 mg. Zítra jdu na svůj první meeting v práci v životě, ještě k tomu v angličtině.. a kromě běžné nervozity mám zase ten strach "co když mi tam začne být zle a budu muset utéct". Vím, že bez prášku to zítra nezvládnu a říkám si, že si snad dám i 0,5 mg, to by byl fakt průser, kdyby mě to tam chytlo… Ale jakmile si ten Neurol dám, je mi božsky a konečně zase vím, co je to pocit klidu. Poslední dobou ho beru tak 2 až 3 x týdně, když je nejhůř a já musím fungovat. Neznáte něco přírodního, co taky člověka trošku zklidní? Nechci zatím brát antidepresiva, ale kdyby to mělo pomoct s tou permanentní úzkostí z paniky, tak bych do toho šla. Není den, kdy bych neřešila tyhle pocity…

    • Bára napsal:

      Jahudko, mně úzkost rozjede něco fyzického. Třeba se mi špatně delší dobu dýchá, pak nastoupí myšlenky a už to jede. Co se týká něčeho přírodního, tak přes bylinky je tu Karla. Co ještě zkusit psychoterapii?

      • Jahudka napsal:

        Na psychoterapie chodim a myslim ze mam fakt skveleho terapeuta. To taky odpovida cekaci dobe, je tezke se k nemu objednat, jaky je o nej zajem :). Ale byla jsem jdn trikrat zatim, tak to chce cas

        • Bára napsal:

          Jahudko, to jsi na dobré cestě :o))) bude to chtít trpělivost a čas. Opatruj se a překážky ber jako výzvu. Hezký víkend

      • Karla napsal:

        Děkuji za kompliment Baru.Ja se o bylinky opravdu zajímám a také o homeopatika. Testuji na sobě…

    • Karla napsal:

      Ahoj Jahudko, promiň, že píši až dnes. Z bylinek bych ti poradila medunku,ale ze zahrádky, trezalku,mucenku.Me dělal dobře i Persen

  6. Bára napsal:

    Ahoj lidičky, jak je dnes ? Já od rána úzkost a k tomu bušení srdíčka a ne se uklidnit. Chodí to v takových vlnách.
    Ach jo ten podzim a do toho ještě v neděli očekávám menstruaci. Snad je to tedy jedno s druhým. Doufám, že vám se daří dobře nebo alespoň lépe. Mějte krásný den 🙂

    • Karla napsal:

      Ahoj Báro,já myslím,že je to i k té menstruaci.Já jsem vždycky taky taková divná,Buď mě všechno rozčiluje,nebo se mi chce brečet. HrůzaChtěla jsem se zeptat,jestli se ti už uklidnily zuby po vrtání.Karla.Já jsem teď taky taková bez nálady,manžel je dlouho v práci,každý den…Já pak doma sama…

      • Bára napsal:

        Ahoj Karly, děkuji za optání zuby tak o 80% lepší, byla jsem tam týden potom a ještě mi to zabrušovala. To se mi hodně zlepšilo. Přesto když ještě teď něco zkousnu tvrdého dá to o sobě vzdáleně vědět. V únoru tam jdu na prevenčku případně to dořeším pak. Být sama doma je opravdu na palici, hlavně když je brzo tma…a to počasí je na listopad opravdu divné…Už se ti upravilo zažívání ?

        • Karla napsal:

          Máš pravdu,že počasí na listopad je divné.Bůh ví,jaká bude zima.S mým zažvíáním,je to jako na houpačce.Teď mometnálně mě zase trápí nadýmání…Ale to je všechno psychika,já tomu plně věřím.Vzpomínám si,že už jako dítě jsem naříkala,že mě bolí břicho.Takže vlastně tím trpím celý život.Piju dost bylinek a ty mi dělají dobře,ale také vš nesvedou.Musím se s tím naučit žít, co naděláš Báro…Za hodinu vyrazím k vlaku,půjdu manželovi naproti.Jsem praštěná,viď. Jiná ženská je ráda,když nemá muže doma a já mu ještě chodím naproti…

          • Bára napsal:

            Náhodou mně to přijde hezký. Já jsem také ráda, hlavně když mi není zrovna nejlépe, že mám manžela doma. A ještě se hezky projdeš :o)))

    • Jahudka napsal:

      Mam to dnes podobne. Od rana se citim divne. A v praci se mi asi trikrat rozbuselo srdce a zacla motat hlava. Uz me to tam jednou chytlo tak jsem radsi sla domu. Pak jsem stejne nebyla schopna odjet, potrebovala jsem se uklidnit venku na vzduchu. Zacinam byt zoufala, porad se snazim byt pozitivni, ale uz me to vycerpava. A to jsem byla hodne energicky clovek..

  7. Jahudka napsal:

    Zdravim vsechny 🙂 Da se s PP zit kvalitni zivot jako driv? Jsem clovek, ktery toho hodne stihal, skolu, praci, zabavu, konicky… A ted mam strach casto nekam jit, o vyuce se mi dela z niceho nic zle a pak se klepu 20 minut na zachode. Porad se bojim, ze tahle skoncim jako clovek, co bude schopen pracovat jen z domova a nic narocneho. Taky ze budu muset skoncit v praci a delat jen skolu..Kdyz jsem se jednou dostala na krizove centrum, psychiatr mi tam rekl, ze panicle ataky maji casto uspesni lide jako manazeri, moderatori, atd a svoji praci zvaldaji, umi se s timhle vyporadat a normalne fungovat. Ja si ted pripadam jako ufnukanek, co se uz nedokaze ani poradne bavit a porad jen mysli na to, kdy to prijde. Ti z vas, co mate narocnou praci, jak to zvladate? Co delate kdyz vas to chytne v kancelari nebo hur na porade?

    • Bára napsal:

      Ahoj Jahudko, abych pravdu řekla nevím. Konkrétně u mě je to jak na houpačce už od mých 19-ti ( 11 let bez AD ) ve třiceti jsem začala brát Zoloft a ten "zobu" už 12let. Dávka podle situace od 50mg do 100mg. Záleží na okolnostech. Paniky už většinou mám minimálně zato úzkosti a strachy přetrvávají a pokaždé si najdou jinou formu. Když to shrnu asi je to individuální a záleží, kdy se to podchytí. Já to nechala asi dlouho být, ale pravda je, že před dvaceti lety nebyla taková osvěta a léky jako dnes. To do mě chtěli rvát léky na spaní a návyková AD ( ještě že jsem to nebrala ) Tak držím palce, ať je pro tebe ten boj vítězný 🙂

    • Lenka859 napsal:

      Ahoj, určitě můžeš vést normální život, ale musíš se to naučit. Jak se s atakou vyrovnat, co ti pomůže ji zvládnout, ale nudu ti lhát občas je to opravu těžké. Chodíš na terapii?

    • Daniela napsal:

      mám to od 21 let dneska 45..popravdě už to nikdy nebylo jako před tím ,ale je možno tím,že jsem to taky nechala být..kdysi nebyla taková osvěta jako dneska..takže poprvé AD beru 4 měsíc a žádná sláva to teda není

      • Atsalv napsal:

        Ahoj, prosím o radu, jak vytvořím nové vlákno? Díky – jsem totální technický analfabet.
        Díky

        • Amarellka3 napsal:

          Když sjedeš úplně dolů na stránce, tak tam je Vložit nový komentář, kdyby to nešlo, piš.

          • Vlasta napsal:

            Ahoj, díky moc – to jsem já Vlasta, ale zaregistrovala jsem se pod Atsalv.

    • Amarellka3 napsal:

      Ahoj Jahůdko,
      já znám tolik lidí, kteří mají PP a většina z nich žije dosti plnohodnotný život. Záleží, jestli člověk má dobrou terapii ev. v kombinaci s AD, která sednou, jestli se sebou umí pracovat, relaxovat… Já se PP zbavila a kdybych neměla jiné problémy, tak by mě omezovala minimálně. Bohužel díky jiným nemocem a jejich léčbě zdaleka nefunguji jako předtím. Po 2 sériích elektrošoků mám vygumovaný mozek a nejsem schopná si prakticky nic zapamatovat, takže školu jsem vzdala. Pracuji na 0,5 úvazek. Jsem ale pořád strašně unavená, takže celé víkendy většinou prospím, večer chodím spát taky brzo, proto nemůžu jít nikam večer posedět s přáteli, protože nevydržím nespat a nepiji navíc alkohol, protože se mi po něm začalo dělat zle. Snažila jsem se alespoň hodně sportovat, ale teď mě v tom půl roku brzdí šílené svalové slabosti a ta únava a třes, když začnu cvičit. Ale zas si nechci stěžovat, protože by mohlo být daleko hůře. Jen prostě nemám život jako před 22. rokem, kdy jsem vše zvládala. PP má třeba Iva Pazderková, jestli ji znáš, já si ji oblíbila v Tvoje tvář má známý hlas a myslím, že se s ní úspěšně pere, alespoň podle toho, že pořád někde vystupuje, proto ano, myslím, že i s PP se dá žít plnohodnotný život. A v dnešní uspěchané době mi přijde, že lidí s úzkostmi jen přibývá a mají je lidé, do kterých bych to třeba vůbec neřekla.

      • Panda napsal:

        Ahoj Amarellko, to s Ivou Pazderkovou jsem nevedela, je mi sympaticka a pere se s tim tedy dobre, kdyz v sobe vzdycky najde odvahu na verejne vystupovani. Jak se ti dari? My jsme zacali resit to bydleni, ale je to tedy pro me hruza. Mam zase uplne stahlou a bolestivou krcni pater, pres den od obeda strasna unava, ale vecer neusnu a v noci se budim. Podotykam, ze jde jen o prohlidky bytu, zatim nic definitivniho. Uz me zase zacalo i brnet mistecko na noze, nastesti jsem si to racionalne spojila se stresem, nevyspanim, PP a nevysiluju s neurodegenerativnimi nemocemi.

        • Bára napsal:

          Ahoj Pando, u mě je to zase hrudní páteř. Včera jsem si zacvičila, ale pomůže to na chvilku…přijde úzkost a jsem tam kde jsem byla na začátku. Nové bydlení pro tebe může být stresující a odrážet se na fyzičnu. Třeba ta změna bude mít nakonec pozitivní účinek 🙂 PS: S tou Pazderkovou jsem to věděla říkala mi to dcera. Člověk by na ní nic nepoznal, ale tak to většinou bývá.
          Zdravím Amarellku 😀

          • Panda napsal:

            Ahoj Báro, tu hrudní mívám spíš výjimečně, ale je to taky libovka, viď? Já mám přitom pocit, jako bych měla srdce na odpis. A u té krční mě zase v noci brní ruce ze spaní a mívám ty stavy, kdy se děsím nějakého šíleného onemocnění. Poslední dny mě bolela i hlava a to na bolest hlavy jinak fakt netrpím. Ano, změna by měla mít pozitivní efekt, naopak setrvávat tady dál k ničemu nevede, ale vysvětluj to PP:) Je to zkrátka stres, i když by měl být do jisté míry pozitivní, ale tělo na něj reaguje nepřiměřeně. Přeju klidné dny!

          • Bára napsal:

            Ahoj Pando, jojo hrudní je libovka 🙂 a k srdíčku a dychání patří. Dříve jsem mívala také krční, ale to jsou zase pocity na omdlení, tak si nevybereš, ale s tím už jsem uměla za ta léta pracovat. I tobě klidné dny a fajn odpočinkový víkend.

          • Amarellka3 napsal:

            Ahoj Baru,
            také moc zdravím. Holky, jak se bavíte o páteři, tak mě včera tak strašně bolela hrudní i krční, že jsem se pořád kroutila, asi bych potřebovala rehabky. A hlava mě třeštila také. No snad bude lépe. Opatrujte se.

          • Bára napsal:

            Ahoj Amarellko, tak super že se zadařilo sehnat terapeuta co ti sedí a přeji ať je to ten pravý :o)) Stejně je zajímavé co naše mozky dokáží vyplodit za katastrofické scénáře. Nemohla jsi mít úzkost z té kávy a od toho bych viděla krůček k těm zatuhlým zádům. Včera bolela hlava více lidí asi zase tlak…Když je tělo unavené a žádá si spánek tak spi, když to jde. Měj se krásně

          • Amarellka3 napsal:

            Ahoj Baru,
            no já doufám, že bude i nadále v pohodě a že mi ta naše spolupráce pomůže. Jinak myslím, že úzkost z kávy jsem neměla, záda mě bolela ještě předtím a kafe to bylo první za ten den a slabé a to mi většinou nevadí. Blbě se mi udělalo až když mě to napadlo s tou otravou.
            A co ty dnes, Baru?
            Hezký den.

          • Bára napsal:

            Ale jo jde to…dopoledne bylo lépe, teď to na mě trochu padá. Opět pocit, že nemůžu dýchat
            a že mi přeskakuje srdíčko a pocit slabosti. Jsem přesvědčena že v tom jedou ta moje záda :o) Když mám srdíčko vyšetřené, jak v nemocnici na pohotovosti tak u kardiologa a vše OK, tak se tím musím uklidňovat…ale ve střehu jsem stále :o)) Koncem měsíce jdu k psycholožce, která mimo jiné využívá metodu deep draining. Nevím jestli ji na mě použije :o) Docela se těším, je zároveň i fyzioterapeut, chodím k ní cvičit, tak by se to mohlo hezky propojit. Ať je ti lépe a bez úzkostí

          • Amarellka3 napsal:

            Ahoj Baru,
            to je možné, že to máš od páteře, píšeš, že máš fyzioterapeutku, dala ti nějaké cviky na doma? Nemůžeš se nějak protáhnout? Mě taky strašně bolí záda a začaly mě napadat metastázy v páteři. Srdíčko máš důkladně vyšetřené, tak to bude ok po téhle stránce určitě.
            A co je ten deep draining? Jak to probíhá? A to ona je psycholog i fyzioterapeut v jednom? Tak to je fajn, že to takhle propojuje, doufám, že ti pomůže. A co máš v plánu na víkend?
            Hezké odpoledne.

        • Amarellka3 napsal:

          Ahoj Pandi,
          jj, já o tom s Pazderkovou četla a viděla nějaký rozhovor, snad měla i deprese k PP, ale působí, že to nějak zvládá.
          To mě moc mrzí, že tě takhle stresuje to bydlení. A vy chcete nějaký vlastní byt? Já vím, že jsi to asi psala, ale já vše zapomenu, tak se omlouvám. Věřím, že je to náročné, už i jen ty prohlídky a přes co ty byty hledáte? V jaké lokalitě byste nejraději? Jinak tě chválím, že sis brnění určitě správně spojila se stresem a že dokážeš už neřešit ty neurodegenerace, já pořád řeším ty svalové slabosti a jsou čím dál tím horší.
          Já byla včera u 4. psychoterapeuta a působil na mě dobře (konečně po těch předchozích 3), tak máme na příští týden další sezení. Tak snad mi bude vyhovovat i nadále. Jinak dnes mám sick day, protože jsem v noci skoro nespala, mám úzkosti a jsem celkově vyřízená. Navíc jsem včera byla ještě s kamarádkou na kafi a když jsme šly ven na cigáro (ano, přiznám se, měla jsem cigarety), tak jsem si vevnitř nechala pití a pak jsem nabyla dojmu, že mi ho někdo otrávil a rozjely se mi hrozné úzkosti a asi proto jsem v noci nespala. Jinak jsem taky pořád šíleně unavená a chodím spát v šest až sedm hodin.
          Tak se moc opatruj a držím palce, ať najdete nějaký pěkný byt a ať jsou prohlídky méně stresující a zajímavé.

          • Panda napsal:

            Ami, ano, hledame vlastni a lokality zatim nechavame otevrene, v nedeli jedeme podivat se na jeden do Modran. Mam v hlave strasne peklo, ze treba udelame spatny krok, ze se nam tam nebude libit a uz s tim nic neudelame, protoze je to na hypoteku atd.
            Ami, s tim pitim.jsi mi uplne pripomnela zazitek z min.roku, kdy jsem mela podezreni, ze mi nekdo hodil do piti drogy, fakt mi to rozjelo uplne strasne halucinogenni stavy a nespala jsem do 4 do rana, pritom slo jen o mou projekci, kamarad pil ze stejne lahve a druhy den mi rekl, ze on nic. Silene, co vystresovana mysl dokaze, vid? Mam obrovskou radost, ze jsi nasla psychoterapeuta, co ti sedl! Snad se podari zapracovat i na tech svalovych slabostech a nebude te to tak trapit. Z cigarety si nic nedelej, verim, ze to zase krasne zvladnes brz nich a takto ojedinele to ani neni zdravotni riziko. Myslim na tebe, at mas pohodovy vikend a nasbiras energii!

          • Amarellka3 napsal:

            Ahoj Pandi,
            úplně chápu tvoje pocity a že ti z toho není dobře, je to veliký krok vzít si hypotéku, tak chápu, že máš strach, abyste se nerozhodli blbě, ale věřím, že najdete ten pravý byt. Tak dej pak vědět, jak se vám ten v Modřanech líbil. Máte nějaká kritéria na ten byt? Jako počet pokojů, vybavení… ?
            Pandi, fakt se ti to také stalo s tím pitím? Já ani tam nemyslela drogu, jako nějaký jed, ale stavy byly psycho a nespala jsem skoro celou noc. Ale asi opět samozřejmě zbytečné vypsychování se.
            Z těch svalových slabostí jsem už zničená, do toho je tady poslední dny extrémní únava a vyčerpanost a mě nově napadá, jestli nemám třeba nádor míchy, nebo něco takového, nebo nějaké metastázy v páteři, protože mě strašně bolí záda.
            Já doufám, že už zas kouřit nebudu, po pravdě jsem jich za ten den měla docela dost, skoro krabičku. A jak jsi na tom ty s kouřením? Tak vám moc přeji příjemnou prohlídku bytu a hodně štěstí při hledání toho pravého bytečku, kde budete všichni spokojení.

  8. Karla napsal:

    Ahoj Petře,chtěla jsem se zeptat,jak ti je? Karla.

    • Petr25 napsal:

      Ahoj Karli, uz je to lepší u me. Moje vyprazdňování se dalo do normálu řekl bych 🙂 uf. A co ty? Jak je? Co víkend?

      • Karla napsal:

        Ahoj Petře,tak to jsem ráda,že se ti zažívání spravilo.Já také s tím bojuji.Včera i v sobotu odpoledne,tlak v břiše,jídlo mi šlo nahoru,tak zase bylinky,pak bylo lépe.dneska jsem si nasadila homeopatika,dobrá je Nux Vomica 9 CH,tak snad mi to pomůže.Jinak víkend docela ušel.V nedeli jsme byli nakupovat v Kauflandu a v Albertu.Vždyť to znáš.Tak zatím ahoj Karla.

  9. Lenka859 napsal:

    Ahoj, po tom co jsem přežila včerejšek, s vypětím všech sil, bych chtěla poděkovat všem co jste mě podpořili. Měla bych ještě jeden dotaz, stává se Vám někomu takové to "zakoukávání" se, třeba píšete na PC a najednou se Vám oči zakoukají až rozmažou, takový ten stav jakoby koukání do blba.

  10. Lenka859 napsal:

    Ahoj, tak teď mám těžkou krizi, třes, stažené hrdlo, čekám, kdy mi začne "pomalu" bušit srdce. Pořád musím polykat, v práci polední pauza, mám strach, že sebou seknu. Pekelná nervozita a to jsem až do 17:00…

    • Bára napsal:

      Leni, jedno vím od psycholožky bezpečně, při PP sebou nejde seknout, protože ti tlak jde nahoru. Zkus něčím zaměstnat hlavu, nemáš tam někoho na pokec? Nebo se jít někam projít….

      • Lenka859 napsal:

        nemám, projít se nemůžu, jedině po chodbě a to by bylo všem podezřelé, opláchla jsem se studenou vodou, je to lepší, ale vždycky jen na chvilku, pak to zase přijde, jsou to takové vlny

    • Amarellka3 napsal:

      Ahoj Leni,
      to mě mrzí, ale všichni tyhle stavy důvěrně známe a nesekneš sebou. Zkoušej dýchat – nádech na 5 dob, zadržet dech na 6 a výdech na 7. Většina těch problémů při atace je díky hyperventilaci, proto je potřeba snížit překysličení mozku. Nebo dýchej do sáčku. To opláchnutí studenou vodou je dobrý nápad, nebo si s někým promluvit, ať se nesoustředíš jen na své příznaky, mně to vždycky pomáhalo mít vedle sebe někoho. Nemusíš jim povídat, co ti je, pokud to neví, ale prostě mluvit s někým. Držím moc palce.

  11. Lenka859 napsal:

    Ahoj, asi před třemi měsíci jsem začala asi po 5 letech opět brát hormonální antikoncepci a co myslíte, ke všem mým obavám z infarktu, mrtvice, epilepsii a podobně přibyl strach z trombózy. To už přece opravdu není normální. Ze strachu jsem si ani nepřečetla příbalovou informaci, protože bych sto pro měla všechny vedlejší příznaky. Jsem z toho už unavená 🙁

    • Amarellka3 napsal:

      Ahoj Lenko,
      to riziko trombózy u antikoncepce tam samozřejmě je, ale zas si myslím, že není takové obrovské, protože antikoncepci bere tolik žen. Jinak ty strachy z nemocí má tady asi každý z nás, já momentálně řeším kolorektální karcinom, cukrovku, myopatii či ALS, HIV a prionové demence (Creutzfeldt-Jakobova nemoc). Je to pořád něco, ale chce to s tím bojovat, nepoddávat se strachu. Chodíš na terapie?

      • Lenka859 napsal:

        Taký toho máš hodně 🙂 na terapie nechodím. Asi před 6 lety jsem chodila, užívala jsem cipralex, ale po poradě s lékařem jsem přestala kvůli druhému dítěti a byla jsem v pohodě. Vrátilo se to asi před dvěma lety. Už jsem se celkem naučila s tím bojovat, ale někdy je to hrůza. V práci, doma, na výletech… manželovi už ani neříkám, že mám ataku, nechci mu kazit příjemné chvíle.

      • Lenka859 napsal:

        Někdy bych nejraději utekla, schoval se někam do lesa, jenomže tam bych zase dostala strach, že se ke mě pomoc nedostane dost rychle. Asi jsem k tomu měla vždycky sklony, ale co to vyvolalo opravdu nevím. Bojím se, že selžu a nebudu tu pro svoje děti a manžela. Nechci brát léky, já se totiž bojím i těch léků!

        • Amarellka3 napsal:

          Já to takhle měla při atakách, pocit, že musím utéct, vyskočit z okna a běžet – lesy, pole, louky… asi to je nějaký signál, že člověk chce utéct před tím, co ho doma trápí. Ale přesně čím dále jsem od výjezdových míst záchranky, tím hůře se cítím. Já se snažím také s tím bojovat, ale někdy mě ty tělesné příznaky prostě přesvědčují o tom, že je za tím nějaká fyzická nemoc a bojím se. Učím se, abych se tolik nepozorovala, ale je to těžké.

          • Lenka859 napsal:

            úplně přesně! Manžel mi vždycky říká, že to zvládnu. Máme za sebou i složitější období, ale jinak je skvělý. Už mi i volal záchranku. Nikdo jiný to neví a nechci aby to někdo jiný věděl, nesetkala jsem se s pochopením. Uklidňuje mě to, že jsem zažila ataky už moctkrák a vždycky jsem to přežila, ale takové to "co kdyby" je tu stále. Dnes jsem byla se synem asi 4 hodiny sama, manžel je pryč a dcera byla u kamarádky… a zase, motání hlavy,necitlivost rukou, sucho v krku a ten strach, že sebou seknu a on zůstane v bytě sám …hrůza. Stává se ti třeba, že špatně vidíš. Tento týden se mi to stalo, na jedno oko jsem prostě viděla jen na půl.

          • Amarellka3 napsal:

            U mě to, že se léčím na psychiatrii, naopak ví v mém okolí skoro všichni. Já už nemám ataky, ale zůstal mi ten strach z nemocí a tělesné příznaky, pak mám ještě jiné problémy a diagnózy. Chápu, že tam máš stálo to "co kdyby" to je takový červík, který tam pořád hlodá a je těžké se od toho úplně odprostit a nevšímat si toho.
            S tím zrakem jsem to měla na začátku, že jsme měla jakoby zúžené zorné pole, neviděla jsem do stran a zrak se mi rozmazával, šla jsem na oční a ta mě pro jistotu poslala na perimetr, ale tam to vyšlo vše naprosto ok. A tobě se to stalo jen jednou? Teď je to ok? Jak dlouho to trvalo? Kdyby se to opakovalo, tak bych si možná zašla pro jistotu na oční, ale snad to nic nebude. Držím palce.

          • Lenka859 napsal:

            Přesně tak jak to popisuješ to bylo, neviděla jsem do strany, stalo se mi to asi 2X za celý život. Děkuji, pomohla jsi mi, opravdu!

        • Petr25 napsal:

          Leni ahoj, i ostatní. Ja mam taky strach ze všech různých nemocí, nehledě na to, ze kdyz me nekde něco boli jinak nez jsem zvyklý, chápete jak to myslím.. v momentě za tim vidím něco vážného :-/ zrovna ted to břicho..taky, proste neni to normální u me jev, divne pocity kolem břicha, jiny režim chození na WC.atd.. a hned neni to rakovina? Neděje se něco špatného? No a embolie a tyhle děsný věci, tak to mam taky strach :-/ prostě furt něco 🙁 Jsou lide, co vůbec neřeší nemoci.. aspoň tuhle vlastnost bych chtěl mit. A nebát se. Tak snad nas to přejde. Mimo jine, ani dnes se necítím právě dobře, uz jen kvůli toho břicha a ještě sem tam divný pocit jakoby od žaludku, pak ještě se mi tak nejak zatočí treba hlava a uz citim, zhoršené dýchání a je to :-/ Tak pokud mozno, hezky zbytek neděle.

    • Katka napsal:

      Ja jsem po plicní embolii.A pořád se přesvědčuji,že to tentokrát je panika a ne,že se to vrací….

      • Lenka859 napsal:

        Strejda měl plicní embolii jakmile mi to řekli, byla jsem přesvědčená, že ji dostanu taky. Chápu, že když to člověk opravdu zažije, je to stokrát horší!

      • helena napsal:

        A jak se Ti to prosím projevilo?

        • Katka napsal:

          Příznaky panické ataky.Malátnost,únava,pocení,dušnost,která přestala v leže na zádech.Ale vše se stále zhoršovalo.A proto jsem teď tam,kde jsem:-).Ale snažím se fungovat,opravdu:-)

  12. Bára napsal:

    Amarellko myslím, že individuální terapie v případě, že najdeš vyhovujíciho psychologa je dobrá volba. Teď ho ještě najít viď? Přijde mi, že na netu je jich hafo, každý “odborník” a pak si vyber. Já nic moc. Je to pořád dokola, přežít den pokud možno s co nejmenšími fyzickými příznaky. Jsem stále ve střehu. Jak je tobě?

    • Amarellka3 napsal:

      Baru,
      no já už jsem objednaná k psychologovi, který podle svých zkušeností vypadá dobře, tak uvidíme. Jen už jsem byla u těch 3 terapeutek a z těch mi nesedla ani jedna, tak samozřejmě, že už se bojím trochu. No na netu se mi každý nelíbí, já mám spousty podmínek a ty splňuje jen minimum z těch na netu.
      Mrzí mě, že ty nic moc, jaké máš fyzické příznaky? Já nic moc také, teď jsem na 2 hodiny odpadla a jsem tak vyřízená, že jsem myslela, že už se nezvednu a to jsem včera šla spát asi mezi osmou a devátou a vstávala jsem v půl sedmé. Tak moc držím palce, ať je ti lépe.

      • Bára napsal:

        Ale zase si ta mrcha našla cestu… sevřené hrudní svaly, špatně se mi dýchá a občas přeskočí srdíčko. To mě samozřejmě děsí. Je to nepříjemný pocit. Vzhledem k tomu, že jsem letos jak v nemocnici tak u kardiaka byla a vše ok tak bych neměla plašit. Extrasystoly ale vyšetření prý nemusí vždy zachytit. Četla jsem že mohou být i od zad a já mám jeden hrudní obratel trochu soupnuty a nebo psychika. Jinak 28.11. jdu na terapii tak jsem zvědavá. Potřebuji vyřešit, kde se ty strachy stále berou. Amarellko ono asi také to počasí bude dělat své. Všichni jsou unavení. Odpočívej a nabirej síly :o)

  13. Kuk napsal:

    Kdo zvás bere antidepresiva, nevidíte občas mlhavo? (oční potíže)

    • Vlasta napsal:

      Často vidím mlhavo – rozostřeně.

    • Lenka859 napsal:

      Antidepresiva neberu, ale mlhavě vidím, čas od času, teď se mi stalo, že jsem neviděla do strany na jedno oko. Když jsem brala antidepresiva, stávalo se mi to taky, ale vždycky to tak do hodinky přešlo.

  14. Ardy napsal:

    Ahoj jsem na dně nevim co mám děat záchvat mám snad obden a trvá mi dost dlouho než se uklidnim začínám už si myslet ze to není PP ale opravdu nějaká nemoc antidepresiva nezabírají ale 8.listopadu začnu chodit na psychiatrii tak snad mně to nějak pomuze ale teď dost často mívám ze když vstanu mám takový tlak v hlavě ale nemota se jen jak kdyby měl explodovat mozek ale za 10s dobrý nemivate to někdo taky ?

    • Lucie napsal:

      Ahoj, tlak v hlave nemam ale tak celkove je mi divne, pocit na zvraceni, strach, ze omdlim, ze se zblaznim a to jsem do soboty byla ready, zvladla rodinnou svatbu a v nedeli totalni sesup a hrabu se z toho doted 🙁 a fakt nevim, co bylo tim impulsem 🙁 drz se!

    • Lenka859 napsal:

      Tlaky v hlavě mívám, posledních pár týdnu, taky v žaludku asi nějaká krize, možná ten podzim, paradoxně mám podzim ráda 🙂 "zle" je mi prakticky každý den, pomáhá mi nají nějakou činnost co odvede moji pozornost, ale není to tak snadné. Terapie pomůže! Mě pomáhali dechové cvičení, ale teď mám strach z překysličení a omdlení 🙂 Pokud budeš mít dobrého psychologa/ičku bude ti lépe!

  15. Richard 7766 napsal:

    Ahoj všichni, už 3 měsíce beru sertralin 50 mg, 1-1-0.

    Vidím zlepšení PP tak o 50%, pořád mám celodenní úzkosti a tak jednou týdně ataku. Příští týden jdu na kontrolu a nevím co mám řict lékaři, mám strach, že mi změní AD. Jsem z toho zoufalý. Hodně mi to zasahuje do práce a do života. Pořád žít ve strachu, to je život na …..Doufám, že Vám všem se daří dobře a to Vám i přeji.

    • Bára napsal:

      Richarde, zlepšení o 50% je super asi nebude důvod aby ti lékař měnil AD. Evidentně na tebe dobře působí. Ty úzkosti jsou peklo mám je také pomalu celý den plus další fyzické příznaky, které se různě mění. Je to nejen otravné, ale i vyčerpávající… opatruj se

    • Zuzana22 napsal:

      Ahoj,ja kdysi brala Sertralin a taky mi zabiral jen na 50%.Po půl roce jsem přešla na Estan a ten mi zabral výborně.Po 1.5 roce jsem vysadila a 3/4 roku byla bez AD,ale nešlo to.Jsem znova 8 měsíců na Estanu,ale uz nezabírá jak poprvé.
      Nechala jsem si z vlasů udělat biochemicky rozbor na vitaminy a minerály a vzhledem k neuspokojivym výsledkům,začínám užívat vitaminy od Nutrilite.Hlinik,olovo nepříznivě působí na centrální nervový systém.Zkusim detox,no co už…zkusim,za každou úlevu od tech odpornych znicujicich stavů budu vděčná.
      Všem hodně sil

  16. Amarellka3 napsal:

    Ahoj Vlasti,
    tak jaká byla terapie? Co ten terapeut? Sedl ti? Budeš tam chodit? Myslím na tebe.

    • Vlasta napsal:

      Ahoj, jsem na mobilu. Zatím nevím. Něco málo jsem mu o sobě řekla, poplakala jsem si a pak mě začal učit meditovat – zatím dýchání. Moc mi to nešlo. Jdu zase za 2 týdny. Teď je mi trošku líp.

      • Amarellka3 napsal:

        Ahoj Vlasti,
        to dýchání není jen tak, chce to pořád trénovat. Určitě to s tebou příště zopákne a bude tě v tom podporovat. A jaký na tebe udělal jinak dojem? Jak byl zhruba starý? Tak držím moc palce.

        • Vlasta napsal:

          Byl mladý a docela sympatický, ale nevím, jestli je dobrý. Já nevím, jak to poznat.

          • Amarellka3 napsal:

            Dobrý je pro každého někdo jiný. To záleží, jaký z toho máš pocit ty a jestli to tobě bude něco dávat. Já třeba byla u psycholožky, která měla samá nejlepší hodnocení na netu a mně vůbec dobrá nepřišla. Proto hledám pořád dál.

          • Vlasta napsal:

            Já nevím, jak se to pozná. A teď pracuješ – a pokud ano, jak to zvládáš. Já z posledních sil.
            Sice to byl "jen" psychoterapeut, ale shodli jsme se na tom, že v mém případě by byl lepší denní stacionář nebo hospitalizace – abych mohla pracovat na sobě intezivně. Ale já se bojím být tak dlouho z práce – že oni přijdu a jinou si nenajdu.

          • Amarellka3 napsal:

            Vlasti, pracuji, ale na 0,5 úvazek a i tak mám ze sebe hrozný pocit. Také jsem pořád vyčerpaná, klepu se, mám milion špatných myšlenek, ale přetvařuji se snažím se, aby nikdo nic nepoznal. Hospitalizovaná jsem byla už 17-krát, dohromady 3 roky a už bych dobrovolně nikdy nešla a na stacionáře jsem chodila na 3 a 2 byly naprostá katastrofa. Tím tě nechci odrazovat, některá psychoterapeutická oddělení jsou fajn, např. Národní ústav duševního zdraví v Klecanech, oddělení 1 zaměřené na KBT a některé stacíky také mohou být fajn, také hodně záleží, co tam potkáš za lidi, já právě 2krát hrozná parta a jednou super.

          • Vlasta napsal:

            Ahoj, obdivuji tě, že pracuješ s tím, co jsi už prožila. Opravdu jsi hodně silná osobnost.
            Nabízeli ti plný ID. Možná to máš podobně jako já. Práce mě vyčerpává, ale zase kdybych zůstala celý den doma, tak bych se asi nudila, ale hlavně pořád bych se zabývala sama sebou a tím by se nejspíš můj stav zhoršoval. Je to takový začarovaný kruh.

          • Amarellka3 napsal:

            Vlasti,
            no však já také moc dlouho nepracuji a dělám na pozici pro lidi s duševním onemocněním. A ještě mám pořád pocit, že mě vyhodí, protože si připadám k ničemu. Jinak přesně, kdybych byla celý den doma, tak řeším jen nemoci a sebe, takhle jsem mezi lidmi a vnímám někoho jiného a ne sebe. Možná bys mohla ale jít dočasně na PN a zkusit třeba ten stacík, tam si odpočinout, nabrat síly, mít intenzivní terapii, stacíky bývají tak na 6-12 týdnů, záleží kde a pak se do práce zas vrátit. Jen prostě, abys nebyla celé dny doma bez činnosti, ve stacionářích i na psychoterapeutických odděleních se snaží aktivizovat a zaměstnat také. Prober to ještě s psychiatrem a tím psychologem, kdybys kdyžtak chtěla něco doporučit (stacík, oddělení), napiš, mám zkušenost v Praze i Středočeském kraji skoro se vším. Jinak já už jsem objednaná k psychologovi také, na příští týden, tak jsem zvědavá. Moc ti držím palce a myslím na tebe.

          • Vlasta napsal:

            Ahoj a díky za podporu.

          • Amarellka3 napsal:

            Ahoj Vlasti,
            tak jsem dnes byla u psychiatričky a také mi doporučovala stacionář. Jenomže já se bojím, že kdybych kvůli tomu šla na PN, že by mě vyhodili z práce. Já si říkám, že ještě počkám, zkusím nejdřív tu novou individuální terapii, kam jdu příští týden a uvidí se. Dr. říkala, že bych si prostě potřebovala odpočinout, načerpat zas síly a pořešit problémy. A ty o tom stacionáři, nebo hospitalizaci uvažuješ? Myslím na tebe, ať je lépe.

          • Bára napsal:

            Amarellko v první řadě bych myslela na sebe. Myslíš, že by ti práci vyšli vstříc, kdyby ses rozhodla pro stacionář?

          • Amarellka3 napsal:

            No mohli by mi pak ukončit třeba pracovní poměr, navíc oni neví, že mi je často blbě. Já si myslím, že mi bude stačit ta individuální terapie, pokud tedy najdu někoho, kdo bude opravdu dobrý. A co ty, Baru?

          • Vlasta napsal:

            Ahoj Ami a Báro, úplně Amarellku chápu. Já mám to samé. V práci (jsem tam 3 měsíce) neví, co mi je a moje panické stavy vyplývají z nulové sebejistoty, strachu, že nic neumím, že mě prospustí, že budu bez peněz. Takže se bojím jít na neschopenku, ještě na takhle dlouhou – důvod mě propustit. A to se provalí, že jsem se léčila na psychiatrii. To prostě u neschopenky neutajíš.
            A pro Amarellku – nějak jsem si myslela, že děláš v práci, kde to vědí, popř. kde pracují lidé, kteří mají psychické problémy. Ami – drž se. Já se zatím držím, ale nevím, jak dlouho to vydržím.

          • Amarellka3 napsal:

            Vlasti,
            takže ty jsi ještě ve zkušebce, nebo už po ní? Je fakt, že by tě kvůli tomu vyhodit opravdu neměli, pokud už máš zkušebku za sebou, ale na druhou stranu neznám tvé zaměstnavatele. Jinak ano, dělám v práci, kde se ví, že mám psychické problémy, ale neříkám jim, co prožívám teď a přijde mi, že se nehodí, abych to tam rozmazávala. Sice už jsem letos měla 4 týdny dovolené (ne v kuse), ale asi bych potřebovala další. Teď jsem tady na 2 hodiny úplně odpadla. Tak na tebe moc myslím.

          • Vlasta napsal:

            Ty jsi teď v práci? Mám dnes první den po zkušebce, ale tady nemají problém někoho vyhodit, jak jsem slyšela. Asi tě nevyhodí na hodinu, dostaneš prostě výpovědní lhůtu a jdeš. Navíc dost šetří a tedy i na lidech.

          • Amarellka3 napsal:

            Aha, ale tak pokud pracuješ dobře, tak by tě prostě neměli vyhodit za to, že nějakou dobu marodíš, i když to, že je PN z psychiatrie, se asi dozví a bohužel někdo má stále předsudky, to já nevím, jak je to u vás.
            Nene, v práci nejsem, myslela jsem jako doma že jsem odpadla.

          • Vlasta napsal:

            Oni by mě nevyhodili kvůli nemoci, ale prostě kvůli nadbytečnosti. Tak se to dneska dělá. A já fakt nejsem kdovíjak skvělý pracant. V podstatě nejsem v ničem odborník. Vždycky jsem dělala naučenou administrativu. O ty moc zájem není. Je nás moc těch obyčejných.

  17. Panda napsal:

    Ahoj Ami, nemůžu najít do naše vlákno, do kterého jsi odpovídala, tak zakládám nové. S tou psycholožkou – tak to chápu, pokud sis ji sama vyhlédla, že se ti s ní skvěle pracovalo. Jak to vypadá, zkoušela jsi už nějakou další? Mně osobně připadala při hledání po telefonu úžasná tato: http://www.psycholog-praha.cz/phdr-lucie-belohlav… ale měla tenkrát půlroční čekací lhůtu na nové pacienty. Držím palce, ať tu pravou brzy najdeš a můžeše si oddechnout.
    S kouřením, já do toho spadla znovu:( Měla jsem teď nějaké stresy, ale vůbec to tím nechci omlouvat. Prostě jsem po nich sáhla. Na druhou stranu to nechci brát, že zase kouřím, tenhle víkend budu mít nějaké srazy, a po nich chci opět začít nekouřit.
    Včera jsem v tom počasí měla strašnou krizi, ale dnes už vidím všechno lépe. je to zvláštní, jak se mnou sluneční svit mává – a trochu děsivé, protože teď budou měsíce temna a zimy.
    Přeji všem krásné dny.

    • Amarellka3 napsal:

      Ahoj Pandi,
      z toho kouření si nic nedělej, až nastane ten správný čas, tak zas přestaneš, opravdu se těžce přestává a mně říkali v Centru pro léčbu závislosti na tabáku, že je to silnější závislost, než na heroinu. Chápu, že když jsi měla stresy, že sis zapálila a že na srazech si to ještě chceš užít a věřím, že se ti potom podaří přestat, jak si přeješ. Já od toho května kouřila 3-krát, teď už přes měsíc ne, ale co já vím, kdy do toho můžu znovu spadnout, takže tě úplně chápu.
      Mrzí mě, že jsi včera měla krizi, ale to asi dost lidí, já také, šla jsem do fitka a když jsem tam čekala na lekci, tak jsem se celá šíleně rozklepala, nešla to ovládnout, pak jsem skoro nemohla cvičit a ještě dnes se klepu a brní mě ruka. To ponuro fakt na psychiku působí hrozně. Dnes je krásně a já mám alespoň lepší náladu, i když teď jdu na proktologii, kvůli mým dotazům ohledně kolonoskopie.
      Jinak díky za tip na PhDr. Bělohlávkovou, ale koukala jsem, že dělá KBT a to mi už nevyhovuje, já nepotřebuji nějaký nácvikový směr, ale spíše jít do hloubky. KBT mám za sebou už hodně. Jsem objednaná za 14 dní k jedné další psycholožce a v tomto týdnu mám ještě volat jednomu psychologovi. Moje psycholožka je oba zná, jen říkala, že jsou docela přísní, ale možná to právě potřebuji, tak jsem zvědavá. Berou si 800 Kč. Teď jsem ještě něco řešila po sms s tou moji psycholožkou, co jde na MD, ale už je mi blbé ji obtěžovat. A ty terapii nehledáš?
      Moc na tebe myslím, ať je ti lépe <3 Hezký den, když máme to sluníčko.

      • Panda napsal:

        Ami, děkuju za povzbuzeni a tobě moc gratuluju, jak si skvěle s nekouřením vedeš. Vím, že relaps může přijít vždycky, já nekouřila nejdéle rok a půl, ale to bylo kvůli těhotenství a kojení, takže to šlo úplně automaticky a až teď zjišťuji, jak je těžké přestat normálně.
        To mě mrzí s tím třesem, ale na druhou stranu, máš toho teď hodně a ta změna psycholožky je obrovský vnitřní stres, který se ti projevuje navenek. Věřím, že až najdeš, tak přijde i zklidnění. Jak ti dopadla proktologie? A držím palce na tu kolonoskopii, to je taky stres, ale mamka mi říkala, že se kvůli tomu nervovala zbytečně a byla to mnohem menší zátěž, než čekala.
        Já se s tou terapií pořád nemůžu rozhoupat. Mám v sobě takový blok řešit to s pro mě neznámým člověkem.

        • Amarellka3 napsal:

          Ahoj Pandi,
          díky, já jsem za to nekouření ráda, ale přesně jak píšeš, je to pořád tenký led a proto si neříkám, že mám vyhráno. Ale když jsi to zvládla v těhotenství a kojení, tak až nastane ten správný čas, tak to zvládneš znovu, je vidět, že vůli v tom máš, někdo nepřestane ani v těhu.
          Na kolonoskopii půjdu v lednu (chtěla jsem až po Vánocích), Dr. byl super, chápavý, nakonec mi to bude dělat v nemocnici, že jsem takový složitý pacient. Bojím se tedy už teď, ale zas Dr. věřím. Jen musím pít ten hnus Fortrans 4 litry, protože ty novější preparáty jako Picoprep apod. prý tak dobře nečistí.
          Jinak mám za 14 dní termín k další psycholožce a dnes mám volat o termín psychologovi, tak jsem zvědavá. Já naopak terapeuta hrozně potřebuji, nevadí mi cokoliv o sobě říct, když tomu člověku důvěřuji. Ale chápu, že to můžeš ty mít jinak.
          A jak se máš dnes? Hezký den.

          • Vlasta napsal:

            Amí, moje 18-ti letá dcera na tom byla, dali jí uspávačku, a říkala, že o ničem nevěděla, že úplně v pohodě. A to je taky nervák po mně.

          • Amarellka3 napsal:

            Vlasti,
            Dr. mi říkal, že píchají Apaurin a ten mě rozhodně neuspí, ano neoblbne, na psychiatrii mi ho píchali tak zhruba 300krát za ty 3 roky a to ještě spolu s Haloperidolem a většinou to se mnou nic neudělalo. Já jsem na léky hodně odolná. V celkové anestezii mi to dělat zas nebudou, jen ten "oblbovák", který mě ale neoblbne, tak proto se dost bojím. Ale jdu tam až v lednu, tak se snažím na to ještě nemyslet, ale bojím se, že tam zkolabuji 🙁

          • Panda napsal:

            Ami, urcite to zvladnes. A neslo by domluvit s lekarem nejakou silnejsi medikaci, kdyz je to takhle jednorazove a na bezne oblbovaky jsi rezistentni? Ja se mam jako ma houpacce. Jeden den super, druhy bojuju sama se sebou. Ale celkove je to uz mnohem lepsi nez ten vikend a pondeli.

          • Amarellka3 napsal:

            Ahoj Pandi,
            já Dr. poprosím o silné dávky, tak uvidíme, je to až v lednu, tak teď do Vánoc to řešit nebudu. Jsem ráda, že je ti lépe, než o víkendu a že máš alespoň nějaké dny dobré a moc ti přeji, aby jich přibývalo. Mně dnes psychiatrička doporučovala stacionář, ale já ještě počkám, příští týden mám termín u nového psychologa, tak se uvidí. Tak ať máš dobrých dnů co nejvíce a díky za podporu <3

  18. Petr25 napsal:

    Ahoj Karli a Amarelko, po delsi pomlce zase píší, jak se holky máte? Doufam ze dobře. Ja v jednom kole, ohledně rekonstrukce. Dneska jsem jeste vysekaval kangem pro vodu, no nevzal jsem si špunty a píská mi v pravém uchu a mene na něj slyším. Doufam že mě to přejde do rana :-/

    • Amarellka3 napsal:

      Ahoj Péťo,
      tak přešlo tě pískání v uchu už? A co je kangem? Já tě obdivuji, že takhle makáte na té rekonstrukci, já jsem pořád hrozně unavená. Do toho poslední dny úzkost, včera šílený třes, bolest hlavy, zad… Tak snad je ti lépe. A do kdy to tak zhruba budete mít hotové, tu rekonstrukci? Hezký večer.

      • Petr25 napsal:

        Amarelko ahoj,no je to lepší, ale stále trochu píská :/ No uvidim, buď to nepřejde a nebo jo. Kango je na bourání zdí. Jeste jsem tím sekal beton. Je to mazec, tesim se, až to bude hotove. Přijde mi to nekonečné. Vynosil jsem 15tun sutí. Uz stojí nové zdi, tak jak jsem chtěl ja. No ale ted vodar a elektrikář.. pak vylít podlahy. Potom omitky,stropy, obklady. Hromada práce ještě :/ chteli jsme původně do Vánoc. Tomu ale ani zdaleka nevěřím. Spise snaad do konce ledna.

        • Karla napsal:

          Ahoj Petře,jsi dobrý,co všechno zvládneš.Vynést 15 tun sutí není žádná legrace.Aspoň je vidět, že jsi zdravý,jinak bys to nezvládl ! Držím palce,ať vše zdárně pokračuje.Já se mám také docela dobře,občas zažívací potíže,nebo mě něco bolí,ale ještě to jde.Vždyť to znáš sám…Moc mi nevyhovuje,že manžel změnil práci,chodí domů později,mzdu také nedodrželi,vždyť víš,jak jsem psala…Jsem z toho smutná a zklamaná.Nevím,jestli se s tím srovnám…Všechno mi moc dlouho trvá,než ostatním.Jsme moc citlivá,bohužel…Zdraví Karla.

          • Petr25 napsal:

            Ahoj Karli, ja ti rozumím, nevim co bych ti poradil 🙁 Vis co se vyskytlo u me? Uz 3ti den sem si pořádně nezašel na velkou, ani se mi nějak nechce… nechápu co se deje. Vzdycky chodím minimálně jednou denně,nekdy i 2x. A ted nic.. jsem z toho trošku zaskočený

          • Amarellka3 napsal:

            Péťo,
            tak jez hodně vlákniny, nebo si kup myslím Psyllium… hodně pij vodu a hýbej se (i když asi pohyb máš, když pracuješ na baráku). Jinak 3 dny je ještě ok, já jednou nebyla 8 dní a to už jsem pak pila projímadlo a táta mi u nich v nemocnici zařídil výplach střev, ale asi jen kvůli mé úzkosti, protože Dr. pak říkala, že to bylo zbytečné. Jinak o problémech se stolicí mi raději ani nemluv, já mám střídání průjmu a zácpy, měla jsem krev ve stolici a nově i hlen, v lednu jsem objednaná na kolonoskopii, tak už teď pomalu šílím. Tak držím palce, ať se to brzy srovná.

          • Petr25 napsal:

            Amarelko děkuji za tip. Vyzkouším. No je to divne, nejsem zvyklý na to. Říkám si, aby nebyl někde nějaký problém. :-/ Tak snad se to srovná. Ty jo. 8 dni. Mazec. Já aspoň ted už trošku byl na záchodě, ale mám pocit, ze to je málo.. Vis. Nevim no.

          • Petr25 napsal:

            Amarelko a ještě, pak dej určitě vědět, až budeš mít po vyšetření. Budu na tebe myslet. Jistě to nic nebude. !!! Verim tomu. Mej se hezky

          • Petr25 napsal:

            Amarelko, ja mam strach, aby mi neprasklo třeba střevo. Na to se prý umírá 🙁 ani nevim, zda bych to poznal 🙁

          • Karla napsal:

            Ahoj Petře, pokud nemáš bolesti,tak se určitě nic neděje.Ale poradila bych ti,kup si v lékárně od Megafytu – Projímavou směs,večer vypij šálek a ráno určitě půjdeš,na mě to zabralo.To mi poradila kdysi moje kamarádka primářka. Mě to vždycky pomohlo.Zdraví Karla.A také hodně musíš pít,třeba i obyčejnou vodu !!! Pak dej vědět…

          • Petr25 napsal:

            Karli moc děkuji. Vyzkouším neco. Začnu tou vodou. Normálně mě vzdy protáhlo kafe a teď ani to nic. Bolesti nemám, jen takové divne pocity,tot otazka zda uz to neni psychicky podvědomí ze jsem z toho nervozni. Hmm.. :-/ dekuju Karli, snad to nic fakt není

          • Karla napsal:

            Určitě to bude Petře dobré !!! Ale tahle směs je opravdu dobrá, i u nás na vesnici ji mají v lékárně,tak snad bude i u vás,nebo požádej lékárníka,ať ti ji objednají .Karla.

  19. Lucie napsal:

    Ahoj všem, jak se cítíte po změně času a tomto počasí? Mi je děsně, už dlouho jsem nebrala neurol, ale teď za dva dny už 4, i když 0,25..snad bude zas lepe :-(:-(

    • Bára napsal:

      Ahoj Luci, mně dává zabrat to počasí a to brzké stmívání. Každý rok to na mě touhle dobou padá a psychika se tím pádem horší. Navýšila jsem Zoloft z 50mg na 75mg. Tak se uvidí. Ať je ti lépe.

      • Lucie napsal:

        Děkuji, ja pred par mesici snizila Sertralin ze 75 mg na 50, bylo dobre, ale nevim, jestli zas postupne nenavysim 🙁 je to boj 🙁 nejhorsi jsou ty propady kdy je vam super a pak sesup dolu a zas chvili trva nez se z toho vyhrabu 🙁 vsichni se opatrujte!! Dobre, ze se tu mame, strasne me uklidnuje, kdyz vim, ze v tom nejsem sama, dekuju.

  20. A. napsal:

    Zdravim vsechny 🙂 v poslednich par mesicich jsem zacala mit ataky a pote co se to na 2 mesice uklidnilo, behem minuleho tyden prisly 3 a to v situacich, kdy mi bylo dobre. Samozrejme me to dost vydesilo a najednou mam fakt strach nekam jit. V patek ani dneska jsem nesla do prace a to mam jit vecer do skoly. Porad na to myslim ze zase neco prijde… Dnes rano jsem se probudila s uzkosti, kterou jsem asi nikdy zatim nezazila. Neslo o ataku, ale o silnou uzkost, co trva nekolik hodin. Trikrat jsem rano zvracela, trasla se a spatne se mi dycha. Mam v sobe silene napeti a nedokazu se uklidnit. Ze zoufalstvi jsem sla ke s ve prakticke doktorce a ta mi napsala Neurol. Na cca 3 hodiny se to zklidnilo a bylo mi fakt fajn. Ted citim, ze se to zase vraci. Znate nejake techniky, jak se uklidnit? Nebo mam cely den radsi jist prasky, abych neceho byla schopna?

    Cekaji me ukoly do prace, prubezny testy a dalsi povinnosti Mam pocit, ze uz jsem vazne na prasky a lide kolem me si toho zacinaji vsimat, coz me desi a mam u toho jeste vlastne dalsi uzkost. Do toho cerstve rozchod, nespavost, prace na castecny uvazek, vejska a dalsi aktivity. Je mi 24 a misto holky s plno energie, co vsechno stihala, denne sportovala a motivovala ostatni, je ze me vyplaseny clovek, co se boji jit do prace a radsi predstira virozu.. Co vam pomaha, kdyz se citite fakt nejhur?

    • Bára napsal:

      Ahoj A., důležité je zaměstnat hlavu nějakou činností i když se ti nechce. Rozhodně se nesnaž situacím v kterých ti není dobře vyhýbat. Okolí neřeš a pokud můžeš vyhledej terapeuta co se zabývá PP. Tato "nemoc" se v začátcích dá naučit celkem dobře zvládat. To napětí a roztěkanost je hnus, znám…z toho mi pomohla až AD, ale já to cca 10let neřešila ani léky ani terapií. Také jsem do svých 19-ti vše zvládala, sportovala a překypovala energií…ať je lépe

    • Vlasta napsal:

      Ahoj, je to nejspíš z prepracovanosti – tělo si řeklo už dost. Já mám to samé. Akorát jsem starší než ty a v práci jsem trávila i 12 hodin denně, málo jsem jedla, a pak jsem se z toho sesypala a teď se v tom plácám.
      Jsi mladá, zkus psychoterapii, pracuj na sobě. Prášky sice potlačí nepříjemné příznaky, ale problém nevyřeší.
      Já jsem na práškách 7 měsíců a zítra jdu na první psychoterapii. Tak doufám, že mi to pomůže. Držím ti palce, ať je ti lépe.

      • Amarellka napsal:

        Ahoj Vlasti, pisu z mobilu, tak jsi nasla psychoterapeuta? V Praze? No pojistovnu, nebo soukromy? Ja uz vyzkousela 3 a nikdo mi nesedl, ale ted pujdu k dalsim 3, tak moc doufam, ze konecne nekoho vyberu. V patek jsem byla naposledy u moji psycholozky, ktera jde na tu materskou. Tak moc drzim palce a dej vedet, jaky novy terapeut je.

        • Vlasta napsal:

          Ahoj, našla jsem ho přes Internet a samozřejmě nevím, jaký je, ale do telefonu jsem mu řekla, co mě trápí a na to on mi odpověděl, že nás je hodně s podobnými potížemi. A chce 800,- Kč za 50 minut. Je to dost, ale mně je dneska snad nejhůř od té doby, co to mám. Pořád, ale fakt pořád mám hrozný strach, svírání na hrudi a bolest kolem žaludku. Celou noc jsem nespala. Já totiž beru každý večer už těch 7 měsíců Oxazepam a včera večer jsem si ho zkusila nevzít. Ráno jsem si vzala půlku, ale nepomohlo to. Bojím se, že už jsem si na něm vypěstovala závislost. Abych toho neměla málo. Zítra tam jdu odpoledne, pak napíšu.

          • Amarellka3 napsal:

            Ahoj Vlasti,
            tak to moc držím palce, ať je dobrý, je to tedy muž? Četla jsi na něj nějaké recenze? Já našla terapeuty také za 800 Kč za 50 minut, ale co se dá dělat. Mrzí mě, že ti je dnes tak špatně, já také žádná sláva. S tím Oxazepamem bych to probrala s Dr., jako za 7 měsíců může vzniknou závislost, ale zas Oxazepam je takový slabší, tak to třeba bude spíše psychická závislost, že máš strach z toho, že ti bude blbě, když si ho nevezmeš, ale nevím. Mně třeba Oxazepam vůbec nepomáhal, byl to první benzáč, který jsem měla. Tak se zítra určitě ozvi co a jak u toho psychoterapeuta, moc držím palce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *