Diskuse

Toto diskusní fórum je věnováno Panické poruše.
První panickou ataku jsem zažila v roce 2004. Tehdy pro mě musela přijet záchranka, protože jsem se úplně zhroutila. Točila se mi hrozně hlava, zvracela jsem, bušilo mi srdce a dokonce jsem na několik dní ochrnula na spodní končetiny.  Tehdy jsem byla přesvědčená, že umírám. Až později jsem se dozvěděla, že se jedná o panickou poruchu. Ataky jsem měla 2x až 3x týdně. Vždy, když to na mě přišlo, uklidnilo mě, když jsem si sedla k internetu a pročítala diskusní fóra. Ale časem se to na všech diskuzích zvrtlo na řeči o něčem jiném, než o panické poruše. Proto jsem před 6 lety založila toto fórum, které se věnuje jen této nemoci a ničemu jinému. Věřím, že za ta léta mnohým, kteří tuto diskuzi navštívili, byla k užitku. Prosím i nadále vkládejte všechny své poznatky, rady a tipy, jak se s touto zákeřnou nemocí vyrovnáváte právě vy. Ale zároveň prosím, abyste se neodchylovali od tématu, protože  příspěvky nesouvisející s PP odradí ty, kteří hledají na této diskuzi skutečnou podporu a pomoc. Věřím, že vzájemným předáváním si vlastních pocitů a zkušeností s touto nemocí spojených, se s ní dokážeme lépe vyrovnat.
Děkuji Všem Zuzka

48 461 reakcí na Diskuse

  1. Karla napsal:

    Ahoj Petře,čtu,že už bydlíš,tak to je paráda,gratuluji !!!U nás dneska mlha,sluníčko asi svítit nebude.Já jsem sem taky moc nechodila,někdy jsem příspěvky přečetla někdy ne.Chodím sem málo…Karla.

  2. DamonImags napsal:

    Find yourself a girl for the night in your city: http://yourls.site/getsexinyourcity63486

  3. Jana napsal:

    Ahoj , tak jak se dneska máte? Já jsem úplně v pytli záda zablokovaný strašně stáhlé , dělá mi problém mluvit s lidma, občas se mi blbě dýchá a neustálý moták hlavy, včera jsem po více jak půl roce dostala svůj panický záchvat nebo je to skřípnutý nerv? nerzumím tomu ale trvá to asi dvě minuty, projede mnou něco jak by mě něco probilo, polije mě horko především v obličeji a z nosu se mi spustila voda, najednou slabé nohy, kovová pachuť , pocit na omdlení … pak jsem dostala zase strach že umřu, šla jsem k autu a vůbec jsem se nesoustředila na jízdu, ale na to ať jsem už doma a lehnu si… máte to někdo podobný? doma jsem si změřila tlak a 93/65, jak zvládáte chodit do práce?

  4. Jarmila napsal:

    Ahoj.
    Máte někdo panický strach, když jdetě k lékaři? Mám hrozné stavy. Musím stále řešit jak to zvládnu. Vždycky, když čekám v čekárně tak jsou to muka. Zvedne se mi mi hodně tlak ve tváři jsem jak pivoňka a srdce mi buší jak o život. Každý pacient sedí v čekárně v klidu jenom já se pořád vrtím na židli mám veliký neklid.
    Nevím jak bych si už sedla. Malá čekárna je plná lidí přetopeno a vydýchaný vzduch.
    Poslední dobou mám zažívací potíže pocit plnosti břicha, pálení žáhy, někdy žaludek jak na vodě.
    Nevolnosti, když se podívám na jídlo tak se mi zvedá žaludek. Mám pocit, že mi netráví jak by mělo.
    Chystám se objednat na vyšetření žaludku, aby se zjistila příčina…a zase mám hrozný strach z vyšetření.

    • Lenka859 napsal:

      Ahoj, taky to mám tak. Strach z toho, že se při vyšetření něco stane. že začnu vyvádět atp. Za měsíc mám jít k zubaři a už teď se bojím, že budu mít třeba špatnou reakci na umrtvení nebo tak něco. Co mi celkem pomáhá je číst, knížku nebo časopis, něco co odvede mou pozornost. I když si sama uvědomuji, že to není vůbec jednoduché myslet na něco jiného.

    • 73Klara napsal:

      Ahoj, při poslední návštěvě gynekologie se mi dělalo zle už v šalině. A pak v čekárně taky hrozně (byla prázdná, vzdušná, nebylo mi teplo, bylo mi prostě zle). Po vyšetření už ok. Bylo mi zle z toho pocitu, že někam jedu. Ale to jsem ještě nebrala AD. Bylo mi zle při magnetické rezonanci, to bylo hrozný (taky ještě bez AD). 14 dnů zpět jsem byla na EEG, když začlo svítit světlo do očí, taky to bylo fakt hodně nepříjemný (a to už na AD). Je to všechno jen psychika, z které pak se to přenáší do žaludku, hlavy…

      • Matluše napsal:

        Ja to mam naopak. Mam uzkost kdyz se necitim zdravotne a pted bysetrenim jsem uzlixek nervu. Ale jak vejdu do cekarny, tak to ze me spadne

  5. Karolína napsal:

    Dobrý den, prosím Vás nevíte o dobrém psychologovi v okolí Plzně? Děkuji za odpověd.

  6. Amarellka3 napsal:

    Ahojte,

    tak mi přišly výsledky z VFN a Pompeho nemoc nemám, tak já už fakt nevím, čím ty slabosti jsou 🙁
    Alespoň, že je venku hezky. A jak se máte vy dnes?
    Hezký den.

    • Klára napsal:

      Amarellko to je skvělé, já věděla, že to mít nebudeš! Takže je to fakt všechno psychika
      .???

    • Panda napsal:

      Amarellko, strašně moc ti gratuluji! Tak teď už ale nemůžeš mít žádnou potvoru nemoc jako bubáka a zástěrku a budeš se do toho fitka "muset" zase pěkně vrátit, když ti předtím pohyb dělal dobře:)
      Jak se jinak máš? Já jsem byla s přítelem a dětmi na dovolené v teplých krajích na týden. Byla to šílená jízda úzkosti, ale dost z objektivních příčin- chytl mě už v letadle zub, 3 dny jsem trpěla šílenýma bolestma a nespala, potom se dostala k místnímu zubaři – zub nebyl zkažený, ale měl velkou výplň už z minulých let a za těch pár dnů zánětu mi umřel:( Takže mě teď čeká čištění kanálků a bůhvíkolik návštěv. Když k tomu připočtu, že se mi brutálně rozjela panika z létání a autonehody, tak mám krční páteř zas jak beton:( A cuká mi jedna svalová skupina v pravé noze už od víkendu. Je to zas nějaké turbulentní, budu se muset nějak klidnit, než mi to zase rozjede psycho stavy a příznaky. Doufám a moc ti přeji, že ti je po vyvrácení té strašné diagnózy lépe. Zdravím všechny.

    • helena napsal:

      Amarelko, jsem moc ráda, že Ti to tak dopadlo.

  7. Darina napsal:

    ahoj, z panické poruchy jsem řekněme, na půl venku, ale tíží mě jedna věc.
    Mám muže, mám dvě dcery, jsme zdraví, tak proč nepociťuji štěstí? proč nejsem štastná? když bych měla být? máte to někdo taky tak? já je přece miluji nade vše… hodně mě to trápí.
    Nevím co s tím.

    • Lucyk napsal:

      Ahoj, mám to stejně, s tím rozdílem, že se pořád sleduji, trpím úzkostmi a přežívám. Už teď vím, že jednou budu litovat toho, že jsem si děti dost neužila. Zaobírám se jen sebou, mluvím s dcerou a neposlouchám ji, raději si měřím tep, co kdyby.. Mrzí mě to moc..

      • matluše napsal:

        Lucyk vím jak se cítíš, já poslední měsíc jsem na tom podobně a hrozně mě to mrzí Dcera mi řekla, že chce mamku takovou jaká byla, že mám žít tím co je teď a ne tím co bude. Ale když člověk má zdravotní problém, tak ta hlava ne a ne přepnout vid

  8. Klára napsal:

    Ahoj, jak vám všem dnes je? Mně se trochu motala hlava dopo, buď lítá tlak nebo krční páteř, každopádně jsem šla umýt země a upéct sušenky, abych nemyslela na to, že je mi na omdlení. Jinak máme akční víkend, běh a plavání, za chvilku procházka, venku je úplně jaro. Ptáci řvali a to sluníčko je blahodárný. Tak pěknou neděli.

    • Karla napsal:

      Ahoj Kláro,já jsme také měla pocit,že se mi trochu motá hlava,ale přesně,jak píšeš.Šla jsem vařit polévku na zítra,péct maso,topit v krbovkách,aby člověk na to nemyslel.Venku je opravdu nádherně.Za chvilku vyrazím ven…Už jsem dovařila,nádobí umyla,tak můžu…Karla.

      • matluše napsal:

        Holky Kláro a Karlo, obdivuju vaši odhodlanost Já si vždycky řeknu,,,, klid bude dobře a stejně mě to semele a skončím v posteli. Jsem v poslední době uplně nemožná

    • Amarellka3 napsal:

      Ahojte,
      já se úplně stydím, ale teď jsem vstávala, spala jsem od 17:30 od včerejška a stejně jsem jako praštěná. Už mě to vážně nebaví a nechápu, z čeho to je, spím takhle pořád, kromě pár týdnů za rok nespavosti. Vůbec nevím, jak zítra půjdu do práce. V pátek jsem měla kvůli tomu dovču. Jsem slabá, vyčerpaná… přijde mi, jako by moje tělo bylo v těžké depresi, ale hlava ne, sebevražedné myšlenky ani nemám, ale občas si říkám, jestli má takový život smysl, když pořád jen spím a nemám na nic sílu. Ale alespoň, že je tam sluníčko. Hezký den všem.

      • Karla napsal:

        Ahoj Amarellko,určitě zase bude lépe,uvidíš!Nesmíš si říkat,jestli takový život má smysl,jsi mladá,vše máš před sebou !!! A nevíš,co na tebe hezkého čeká.Zdraví Karla.

      • 73Klara napsal:

        Ahoj Amarellko, jak je ti dneska? Ta spavost a vyčerpanost fakt není normální. Já vím, že jsem s tím trochu postižená… ale nemůže mít vliv na tvůj stav i jídlo? Myslím moc cukru nebo nezdravé jídlo třeba, jestli tě to netlumí. Zkusila bych ovoce zeleninu, třeba zeleninové šťávy, co trochu nakopnou tělo a dodají vitamíny. Něco na detox… Aby se organismus vzpamatoval. Už bude teď pěkně, už hlásí, že dramatický ochlazení nebude… tak snad i to sluníčko ti pomůže.

        • Amarellka3 napsal:

          Ahoj Klári,
          já vím, že to není normální, hrozně mě to obtěžuje v životě. Je ale fakt, že blbě jím, hlavně sacharidy, když je mi blbě, tak se cpu sladkým… Přibrala jsem 10 kg za půl roku, ale zas takhle spavá jsem byla, i když jsem jedla jedno období (asi 3/4 roku) hodně zdravě a zhubla jsem naopak dost a chodila jsem 6krát týdně do fitka. Ovoce jím dost, každý den si dělám smoothie z mandarinak, kiwi… Vlastně takhle hodně spím asi od doby, co se u mě projevila psychóza v roce 2013, tak možná to nějak souvisí i s tím. Mám od té doby i hrozné problémy s vůlí… A jak se máš ty dnes? Sluníčko je super a je fajn, jestli už nebude dramatické ochlazení. Hezký den.

          • 73Klara napsal:

            To bude asi souvislost s tou psychozou, čili zase hlava 🙁 každopádně tě to musí hrozně obtěžovat, co na to říká psychiatrička?
            Já dnes objednala letenky na konec května na dovolenou, dvě hodiny a půl v letadle nebude příjemný… dřív mně to nikdy nevadilo, ale teď nevím, jak to budu snášet. Teď posledních pár dnů mám takový divný pocity. Včera úplně motavá hlava na omdlení, dneska brzo ráno lehce taky. Ale řekla jsem si "táhni do prd… potvoro panická", nějak to odeznělo. A pak jsem si protahovala krk a pěkně mi tam křuplo, čili asi to bude i od krční páteře. Navíc teda ten tlak a teplo asi dělá svoje. Důležitý je moc se nepozorovat a nepropadat tomu, to si říkám pořád.

      • klabe napsal:

        A psychiatrička nějak řeší Tvoji nadměrnou spavost? To už spíš opravdu hodně. Předpokládám, že krevní obraz máš v pořádku. Hlavně ale nepřemýšlej, jestli má Tvůj život smysl. Už jen to, že nám tu radíš a vyslechneš si naše trápení, je strašně moc.

    • klabe napsal:

      Já mám pro změnu "nepříjemný den" dneska. Byli jsme týden na horách, to bylo super. Zablbli jsme s nejmladším na sněhu, urvala jsem se i na běžky, zrelaxovali jsme se v termálech. Jen bohužel poslední večer třeťátko dostalo horečku a jsou z toho neštovice. Takže teď tři noci stály totálně za prd, hlavně dnešní, kdy ho ty neštůvky hodně svědily. Takže tím pádem mám spánkový deficit a to pak znamená u mě pravidelně nervozitu a navíc mám rýmu, takže mám pocit, že se mi blbě dýchá, že se dusím. Samo, to je blbost. 🙂 Psychika to je. 🙂 Jsou to prostě potvory ty úzkosti. Ale ono to zase přejde. Venku je luxusně, jaro se blíží. už se moc těším.

      • Amarellka3 napsal:

        Ahoj klabe,

        tak to mě mrzí, že dítě dostalo neštovice, mám úplně v paměti, jak jsme je měly my čtyři děti spolu na chalupě všichni naráz a jak to hrozně svědilo… i když už je to opravdu dávno. Úplně chápu, že spánkový deficit tě znervózňuje, mi taky dělá zle, vím, jak je pro nás narušení biorytmu zátěž. Snad už se to bude lepšit, kolik malému je?
        Ale jinak jsem ráda, že jste hory užili a že sis i zaběhala a šla do termálů.
        Tak držím palce, ať jste brzy zdraví.

      • Klára napsal:

        Ahoj Klabe, ten spánkový deficit je hrůza. Já mám dojem, že bylo jen pár nocí, kdy jsem se fakt dobře vyspala – od narození dětí. Mám narusenej spankovej režim, budím se třeba 10 za noc, při každým otáčení. K páté ráno už mu budí tramvaje a ptáci. Pokud jsou děcka nemocný, nespím vůbec ale zas neštovice máte odbyté. Moje děti 12 A15 je neměly a já neustále tápu a laboruju, nechat naočkovat nebo jít někam, kde to chytí… Bohužel ve skolkovem věku to žádný nelapl.

        • klabe napsal:

          Já jsem ráda, že už je budeme tím pádem mít potřetí odbyté. Nejmladší synek má 3 a půl, takže na neštovice vlastně ideální věk. A snaší je zatím pěkně, jen ty noci jsou nepříjemný. Já bych děti nad 6 let nechala naočkovat (a to očkovací příznivec moc nejsem), protože pak ten průběh může být pěkně hnusnej.

  9. Jana napsal:

    Ahoj všem,

    už pár měsíců jsem tady nebyla, v roce 2017 v listopadu mi začly problémy, kdy jsme jely s přítelem na prodloužený víkend do polska, dostala jsem záchvat v autě, nepopsatelný pocit polévalo mě horko, mysl jak kdyby mimo tělo těžké to popsat, vysoký tep, třes…otočili jsme to a jeli na pohotovost kde mi zjistili mírné změny na ekg tak si mě tam nechali na pozorování, protože byl víkend, pak se se mnou vlekla různá vyšetření od srdce, rezonance hlavy atd… zjistili mi akorát tetanii a zablokovanou krční páteř, tak to diagnostikovali jako panickou poruchu začala jsem chodit k psycholožce, změnila jsem život od základů, odstěhovala se od mamky,šla jsem bydlet sama, koupila si králíčka, rozešla se s přítelem a začala se vídat s přáteli… myslela jsem že to bez léků nedokážu a dokázala jsem , někdy mi bylo hůř někdy lépe ale podařilo se mi dostat do takové fáze kdy mě nic netrápilo … chodila jsem na párty, jezdila po výletech , dokonce i na výšlap na který jsem myslela že nikdy nepůjdu jsem byla…ale nedávno mě jeden člověk zklamal,pak ozval se přítel a nění to jako dřív konverzace mezi náma,tak nevím co s tím dělat, práce mě trápí do té práce se mi vůbec nechce chodit, protože sedím v kanceláři a prakticky nemám co na práci tak je čas na to útapět se, zase mám stavy kdy se bojím v obchodě když čekám u pokladny, jít sama velkou vzdálenost, vyděsí mě i např. když jen zacítím něco na sobě malinko jinak, jak jdu po ulici jsem jak mimo svou hlavu nevím jak to popsat.. zase přeměřuju tlak… s čím jsem předtím skončila, opět se mi blokují záda… Máte někdo stejné stavy? Myslíte že je to to samé jak minule? Mám s tím zase chodit po doktorech a nevím jestli to můžu zvládnout bez léků, když už jsem to zvládla jednou?

    • Jana napsal:

      ještě chci podotknout, bolet mě nic nebolí jen mě děsí to že jsem tím myšlením jinde a ten strach zas mezi lidma a vadí mi strašně světlo z počítače atd… Je pravda, že práce mě trápí, protože málo pěněz a chodím do dvou prací , v práci kde jsem dělala noční jsem zůstala a dávám občas 4 hodky odpoledne 16-20 ale po sve praci kde jsem nekdy 6- 7 h a nekdy víkend( většinou 1-2 něděle v měsíci) . Jestli jsem si toho spíš nenaložila moc:(

    • Amarellka3 napsal:

      Ahoj Jani,

      myslím, že si tě pamatuji a jsem moc ráda, že ti bylo lépe a zas sis užívala života. Teď to může být nějaké přechodné období vyvolané tím vším, co uvádíš, PP má tendenci se někdy vracet. Možná, že než AD, tak bych vyhledala psychologa a povídala si s ním o tom, protože u tebe je hodně vnějších okolností.
      Moc držím palce, ať je ti zas lépe.

      • Jana napsal:

        Ahoj Amarellko3, ano také si Tě pamatuji a jsem ráda, že i ty na mě. Své psycholožce, která mě měla předtím jsem se ozvala a bude mít volno až někdy v březnu, tak musím vyčkat. Každopádně se musím snažit s tím bojovat není přece možné, aby člověk jen tak z ničeho nic na tom byl špatně. Je dost okolností, které mě trápí, každopádně pokud je nezměním tak se nic nezlepší. Říkám si kolikrát jsem na párty v létě vypila hodně alkoholu a neumřela jsem a teď bych měla umřít jenom tak, lidé přece neumírají jen tak, je asi hloupost chodit po necelém roce zase na holtera nebo něco takového viď?
        A jak se daří Tobě je Ti lépe?:)

        • Matluše napsal:

          Ahoj Jani, možná sis opravdu naložila hodně práce a ten vnější stres a zklamání tě rozhodilo. Já byla v pohodě 10 let, loni mi umřel táta na rakovinu, kamarádce syn a v práci paní dcera a já jsem začala mít určité zdravotní problémy. A jsem kolikrát ve fázi, že nevím co už je zdravotní problém a co psychosomatika. Takže jsem se rozhodla, že dokončím poslední vyšetření – tj. kolonoskopie v pondělí a pokud bude vše ok, budu se snažit hodit to za hlavu. říct si prostě, že je to opravdu z nervů a dál nepátrat. Protože přesně jak píšeš… jeden týden máš pocit že je to hlava , další týden srdce, pak střeva… člověk by nedělal nic jiného než chodil po doktorech. A musíme ten život taky trošku žít a ne přežívat (říká ta co se hroutí každé ráno). Přeji Ti, aby bylo líp

          • Jana napsal:

            Ahoj Matluše, moc děkuji za podporu a plně souhlasím, chce to žít a ne jen pořád hledat dianózy , já se snažím zuby nehty, i když včera šílené motáky a strašně negativní přístup celkově to mi řekla moje mamka a kamarád, že jsem strašně neativní, že se nediví že mi je jak mi je a mají pravdu, chce to taky nějakou radost a užívat si něčeho, takže ruším teď druhou práci a možná si vemu aspoň dva dny volna ať můžu něco dělata dát se trochu dokupy, mám strach jít třeba na rande s někým novým ať mě nevidí ve špatných stavech, ale v tom je právě ten klíč, nebát se chodit do obchodu, mezi lidi atd. Taky se na to vykašli pokud Ti nic nenašli bude to hlavou, hlava je mocná:)

          • Klára napsal:

            Ahoj Matluše, co dnešní kolonoskopie? Dalo se to?

          • matluše napsal:

            Ahoj Klári, děkuju za optání a omlouvám se, že jsem se tu neozývala V sobotu měla dcera ten maturitní ples, v pátek jsem chytla uplné psycho, protože ta noha tak brněla a nemohla jsem vůbec stát, takže jsem brečela že tam nebudu Naštěstí úžasná švagrová mě v sobotu ráno naložila, odvezla k sobě, celý den mě šlechtila (hlava, nehty, malování….) a večer byla pořád se mnou, kdyby náhodou cokoliv, že to dáme, Ples jsem si užila a hlavně dcera – byla jak princezna, přes bolest jsem si i zatančila. No a od včerejška se pomalu nemůžu hnout, záda zlobí . Dnes jsem byla objednaná na kolonoskopii, ale Mudr naznal, že když je to kvůli táhnutí v konečníku a tak, že stačí malá kolono či co – takže prohléhl 40 cm tlustého střeva – to je prý dostačující a dopadlo to dobře Mám z toho takový rozporuplný pocit, ale říkal, že je to nejrizikovější část a že kdyby to mělo tlačit na páteř a konečník, tak by to viděl. Tak snad. človek má pořád nějaké pochybnosti Každopádně nevím zda to nějak souvisí, ale od té doby mě táhne i v druhém třísle, ale říkám si, že jsou to opravdu ta záda a přenáší se to asi z podbřišku,,, uvidím. Dnes mi taky na tom gastru řekl, že to bude od zad, že by tipl plotýnku a že když je to takhle hodně, tak se to operuje, což mě vyděsilo Náš neurolog zas říká, že dokud člověk může aspon trochu lézt, operaci se vygnout, tak nevím. Jsem z toho všeho taková zoufalá, protože záda už mě bolí i v leže a to jediné jsem dosud měla celkem klid. Ale je to asi i tím, jak jsem opravdu taková lenošnejší, práce sedavá a doma kolem kuchyně a tak, ale žádné cvičení… no a teď ty rehabilitace a protahování… možná to s tím souvisí…A hlava asi k tomu a je to… člověk se moc pozoruje.
            Amarellko skvělá zpráva že výsledky jsou negativní. Tolik hodin spánku je ale opravdu extra, zkus to spánkové centrum ještě… ale jak to tady čtu, psychika je fakt mocná, jen si to nechceme přiznat. Ani já si to pořád nějak nemůžu pobrat, že to hodně souvisí… to brnění, bolesti zad a tak.
            Jinak nepřemýšlej vůbec o smyslu života…. vléváš nám tu všem krev do žil, radíš, člověk se těší na tvoje řádky… prosím už takhle vůbec nepřemýšlej. Posílám Ti vřelé objetí a zas bude líp, musí

        • Amarellka3 napsal:

          Ahoj Jani,
          tak to je fajn, že ses ozvala psycholožce, březen je tady za chvíli a snad ti zas pomůže a právě si myslím, že by byla potřeba pracovat na tom, co se ti děje, protože teď je toho evidentně víc – práce, přítel, zklamání tím člověkem… to vše může úzkostně nastavené lidi zas hodit do nepohody. Na Holtera bych na tvém místě znovu nechodila, nejspíš by tam zas nic nebylo, je spíš potřeba se naučit zvládat své strachy pomocí terapie a práce na sobě.
          Já se mám jak kdy, teď nemám zrovna nejlepší období, pořád spím (na včerejšek 19 hodin), jsem vyčerpaná, mívám úzkosti, paranoie… s Dr. jsme zkoušely nové léky, ale měla jsem po nich (nebo ze strachu z nich) šílený stav minulý víkend, volala jsem na krizové centrum… ale nic mi nepomohli a až po 4 hodinách to přešlo.
          Tak se moc opatruj a ať je ti zas lépe a můžeš užívat života.

  10. Petr25 napsal:

    Ahoj Amarelko,tak už jsme zabydleni v novém. Jsme nesmírně nadšení. Je to bomba, klidné krásné místo. Super. Proto jsem nepsal,neměl jsem vůbec čas. Jak se máš? Doufám že dobrý vše.

    • Amarellka3 napsal:

      Ahoj Péťo,

      tak to je paráda, že už bydlíte, takže už je vše dokončeno? Jsem moc ráda, že jste nadšení. A jak ti je psychicky? Já nic moc, na dnešek jsem spala 19 hodin, zítra mám dovolenou, protože bych ráno nevstala a pak jdu k psychiatričce. V neděli jsem měla nějaký záchvat, který trval 4 hodiny, šíleně mi bušilo srdce a měla jsem pocit, že neovládám nohy a ruce. Tak ať se vám nadále hezky bydlí a jste spokojení.

      • Petr25 napsal:

        Amarelko, opožděně, Už máme vše hotovo, už jen dělám drbky.. klasika. Ale paráda, navíc mě to baví. Jinak se cítím moc fajn. Kupodivu. To mě mrzí,že u tebe to není moc dobré, určitě bude lépe. Já jen prožil nějakou 3 denní virózu. Ale ještě mě nepustila rýma.. jinak jsem už dobrý. Uf. Měj se hezky a držím palce ať je lepe

  11. Zuzka napsal:

    Ahoj, bojoval tady nekdo s agorafobii? Beru ad, vystavuji se tem situacim, ale jak se mi nekde udela zle, tak nad tim pak premyslim a mam problem jit znova do stejne situace 🙁 jak jste to zvladali? Dekuji za rady

    • 73Klara napsal:

      Ahoj Zuzi, mě se dělalo zle ve městě (moc lidí), v obchodě (teplo a moc lidí), v autě, v divadle… Moc sem nad tím nepřemýšlela, řídit potřebuju, do obchodu potřebuju, do divadla chodím ráda… mám děti ve školním věku, rozvážím je na kroužky, nakupovat musím. Takže jsem úplně vytěsnila myšlenku, jestli to zvládnu nebo ne. Tím se to překonalo nějak samo. Vůbec na to nemysli, zakaž si nad tím uvažovat. Jako je jasný, že hlava je potvora, třeba min. týden jsme byly v divadle s dcerou a hlavou proletí, co když… ale okamžitě to zapudím. Chce to trénink. Držím palce. Postupně to bude lepší a lepší a zvládneš to.

  12. carmen napsal:

    Ahoj Amarelko a všichni co mi tu pomáháte tak EEG je čisté a MRI je totožná s předešlými takže taky v pořádku stejný počet mých bílých puntíku (demeylizačních ložisek)žadný nepřibil ,ale ani neubyl….byla tam už nová dr. ta moje odešla na mateřskou i když ještě měla být …nová dr. mě vyšetřila opravdu důkladně aniž bych ji cokoliv říkala tak mi zničeho nic řekla že na ni působím strašně staženým tělem jestli nejsem úzkostná tak jsem řekla ze jo..že se léčím a že mě přepadla v prosinci panická ataka….na migrénu mi zatím nic nedala ten topamax prý ze začatku může dělat zle ale ja ho vzala jednou a druhý den mi bylo blbě ….takže zatím když bolesti nejsou silné stačí ibalgin….napsala mi magnosolv na uvolnění s tím že tu fyzio určitě ještě jednou dát….a ještě mi doporučila psychoterapii já se na ni chci zeptat i psychodr.prý v Olomouci je i tydenní pobyt kde s lidma pracuji a že si myslí že jsem vhodný adept ,ale nevím jak bych to pořešila s dětmi no….uvidím co mi řekne psychodr….určitě chci pokořit tu bestii a zase žít smát se být normální….sice mě dneska bolí celý den hlava přičítám to MS..někdy mi to tak dělá…ale jsem ráda že v šišce nemám nějaký nádor epi nebo něco podobného jo ještě me poslala na orl kvůli tomu mýmu uchu co mi tam občas hučí píska šumí no měla jsem tam byt už před 2 lety no není čas ….ale objednám se tam to je jasný…takže dneska jsem měla volno tak odpočívám . Zítra budu v práci dýl…a co ty Amarel jak je tobě dneska kdy budeš mít ty výsledky na tu pompeho nemoc? i když si myslím že to bude v pořádku…ještě jednou všem díky…

    • Amarellka3 napsal:

      Ahoj Carmen,
      tak to jsem moc ráda, že EEG máš bez nálezu a MRI beze změny a je fajn, že tě Dr. pořádně vyšetřila. Ten pobyt v Olomouci pokud vím, není týdenní, ale 6ti týdenní – oddělení 32C ( https://www.fnol.cz/klinika-psychiatrie-zakladni-… ) , během týdne by se toho asi moc nevyřešilo, je to ve fakultce na psychiatrické klinice.
      Na Pompeho nemoc stále výsledky nemám, ale Dr. říkala, že mohou být i až za 2 měsíce a to bude až v březnu.
      Tak odpočívej, já dnes taky měla volno a celé odpoledne jsem prospala.
      Hezký večer.

      • Carmen napsal:

        Aha ona říkala týden nebo že bych to nějak blbě preslechla je to možné ….no zeptám se…tvůj odkaz mi nejde otevřít ale podívám se na jejich stránky …

  13. Matluše napsal:

    Ahojky, tak se konečně zas ozývám. Plácám se v tom … prostě mazec. Ta záda tuhnou čím dál víc, stahuje se mi to dole uplně až do kostrče, začne mě polévat studený pot, pocit na omdlení… noha brní jak čert. Na rehabkách mi řekli že se to přechodně může zhoršit, ale že mám asi větší nervové vnímání… prostě cítím to daleko víc jak jiní. V pondělí jdu na kolonoskopii, protože mou chytrou hlavu napadlo, že by mohlo něco být ve střevu či konečníku (nádor co jiného…) a že proto to tlačí na ten konečník a páteř…. ach jo holky, ať už je půlka března a můžu pro ty prášky,… já to snad do té doby nedám..
    Amarellko a co ty, jak se daří? Je to trošku lepší? Co ten nový lék?
    73 Klára – moc fajn že ti výsledky dopadly dobře. Také máš strach z nemocí a pořád se sleduješ? To jsme na tom asi stejně. Já mám občas pocit, že umírám i při teplotě…
    Carnen jak jsi dopadla?

    • Amarellka3 napsal:

      Ahoj Matluše,
      to mě mrzí, ale myslíš, že to fakt nemůžeš mít od psychiky? Každý se tu na něco soustředíme a s tím máme největší problémy. Na kolonoskopii jsem byla v lednu, taky jsem si myslela, že mám nádor, protože mám střídání průjmu a zácpy a krvácela jsem, ale nic tam nebylo, takže závěr dráždivý tračník. Věřím, že i ty tam ni nebudeš mít, ale tak chápu, že tam pro jistotu chceš jít. A nemůže ti prášky zatím napsat obvodní?
      Jinak já mám dnes náhradní volno, ale od dvou doteď jsem spala, jen ráno jsem byla u doktorky. Ty nové léky už neberu, bylo mi po nich fakt zle a ta noc se soboty na neděli byla úplně příšerná.
      Tak se opatruj a ať ti kolono dobře dopadne.

    • Klára napsal:

      Ahoj Matluše, teď jsem trošku zmatená, ty máš dostat v březnu jaké prášky, AD? Já myslím, že ti strašně pracuje psychika a nervy, a proto si stažená a je to horší. Nejhorší je, že dost blbě jde nemyslet na to furt. Já se dnes byla lehce proběhnout, jen pět km, ale to břicho jsem u běhu cítila, prostě je tam jedno bolestivý místo. Tak teď si teda říkám, že to je skříplý nerv… Prokleplá jsem, takže jak říká moje sestra, je to diagnóza hlava… Drž se!

      • Matluše napsal:

        Ahojky, jj asi ano. V březnu jsem objednaná k psycholožce a psychiatričce, tak předpokládám, že mi napíšou AD. Psychika a nervy mě pracují hodně, to vím, mám i takové jakoby záškuby ve spaní. A právě tím si stahuju svaly a blokáda zad se asi prohlubuje. Nejhorší že nemůžu přestat myslet na to, že se něco přehlídlo. Prostě mi to nějak hlava nechce přijmout, že jsou to hold záda a psychika…A tebe obdivuju, že to takhle dáváš a přijímáš. Máš na to nějaké cvičení nebo jak přinutíš ten mozek přepnout? To bych chtěla umět…

        • 73Klara napsal:

          Já jsem měla hroznej strach, když jsem jela na ten uzv. Ale zas jsem si říkala, na gyn. jsem byla koncem října, dr dělala i UZV. Tak třeba jen nějaká cysta… a kdyby to byl slepák, už by mě dávno odvezli. Každopádně jsem si představovala, jak mě vezou na operační sál a dávají narkozu – v tom okamžiku jsem cítila horko v nohách, pocit jak při atace. Takže jsem se nutila si to nepřipouštět. Udělala jsem si teda teď svou diagnozu, že je tam nějaká mikrotrhlinka svalu, nebo natažený skříplý nerv, a to časem povolí. Pochopitelně mě jako první napadne vždycky rakovina… Každopádně, mě hodně pomohly AD a myslím, že tobě taky pomůžou. Jen je blbé, že jdeš k dr až v březnu a pak taky chvilku trvá, než zaberou 🙁 nemůžeš tam třeba zavolat, že je to akutní, jestli tě nevemou dřív?

          • Matluše napsal:

            Zkoušela jsem tam volat, ale prý je nás moc. Poslala mi erecept na neurol, takže v případě nouze. Ale snažím se moc ho nebrat, jen když se fakt klepu že to nedávám. A ano, rakovina je mým strašákem.. loni jak umřel táta, pak syn té kamarádce, dcera kolegyni v práci… prostě všude kolem je a když se člověk necítí ok, hledá za tím to nejhořší…

          • 73Klara napsal:

            To je blbé, řešit to tím neurolem. Protože termín máš za měsíc, plus náběhová fáze. A jinam jít nemůžeš? Ale fakt je, že já taky čekala aspoň sedm týdnů, než jsem měla termín u dr…

          • Matluše napsal:

            Já to neurolem snažím neřešit, měla jsem ho zatím cca 4x, ale je to náročné. Jsme malé město, takže bohužel nikdo jiný tu není a ve větších městech je také bohužel dlouhá čekací lhůta co jsem se ptala. Hlavně aby ta AD zabrala a aby to opravdu byla psychika.. pořád se plácám, že to není tím… když já mám víc zdravotních problémů a nevím, jestli jsem si je vyvolal jako symptomy a nebo je fakt zdravotní problém. Nejhorší je asi to stahování zad, brnění nohy a její ochabování. Ale k tomu mi i promodrává ruka -jakoby prsty… prostě naběhnou uplně modré žilky a ruka jakoby zmramorovatí… prý to může být vazoneuróza a může to být od psychiky, ale nemusí… prostě musela bych oběhnout plno vyšetření a všeho a to je při zaměstnání a tak nereálné a asi i nesmyslné… prostě bud to se srovnáním psychiky přejde a nebo se z toho něco vyvine… ale prostě hlava to nechce přijmout

          • Anna napsal:

            Zdravím Matluše uz jsem sem dlouho nepsala,ale kdyz jsem mela problemy tak mi to tady strasne moc pomahalo,uz jen procitani a i rady od lidi.To co popisujes to uz mam davno za sebou ,taky jsem toho mela plnou hlavu nemoci ja si zase myslela ze mam ucpavani cev,protoze me strasne bolela noha,nakonec to bylo od patere.Ale pocit strachu ,bolest zad hlavne trapez ,brneni nohy,ruky obliceje ,jen leva strana a nevim co jeste obehala jsem plno vysetreni a nikde nic ,proste psychika ,takze nasazeni AD + sem tam neurol a ted to bude 2 roky a pomalu AD vysazuji je mi uz normalne.Tak jen takova podpora a at ti je co nejdriv fajn.

          • 73Klara napsal:

            Aha tak 4x není moc, já pochopila, že ho jíš častěji. Ale jak píše Amarellka, je opravdu zvláštní, že jsi dostala recept na návykovou věc bez návštěvy Dr…
            Mě například začala mrtvět noha, nebo brnět a problém s hlavou mi vůbec nenapadl. Říkala jsem to fyzio a přisoudili jsme to přetrénování nebo něco víc namožené. Prostě jsem hodně běhala a běhala a občas mi noha trnula. Až vlastně pak jak jsem se složila v práci mi začaly brnět obě dvě…fakt zvláštní. Kdyby mi někdo před rokem řekl, jaké budu mít problémy, budu si ťukat na čelo.

          • Matluše napsal:

            Já se snažím to neurolem moc neřešit, měla jsem ho zatím cca 4x, ale je to náročné. Bohužel na malém městě je jeden Dr a ve větším městě je také dlouhá objednací lhůta, prý musím vydržet nebo nějak akut krizové centrum. Ale to si pořád říkám, že nejsem na tom tak zle. Snažím se chodit do práce, doma teda funguju už míň a co se u mě nyní vyvinulo, tak mám strach někam jít, že se mi tam udělá špatně. To jsem dosud nikdy neměla. Ale tak snažím se to překonávat a just jít, říkám si, že buď se hold složím a nebo to dám…. Jinak já mám zdravotní problémy, které už nedokážu posoudit zda jsou psychika nebo ne. Nejhorší je asi to svírání a bolest zad, brnění a oslabování nohy . to mě prostě irituje a nejde na to přestat myslet. A taky mi promodrává ruka – prostě naběhnou modré žilky a kůže zbělá… ruka je taková mramorová… ale to mi dr po telefonu řekla že to může být taky od psychika… ale prostě hlava nechce věřit, že to tak je…. Musím vydržet hold . Buď se to bude vyvíjet a horšit a začne se to řešit a nebo to je psychika a musím se s tím srovnat. Připadám si občas jak rozpolcený člověk. Jednu hodinu odhodlaná je to psychika to dáš a za hodinu strach z ochrnutí, rakoviny….

          • 73Klara napsal:

            Já si myslím, že je to moc dobrý přístup – buď se složím nebo to dám. Podle mě tě toto vnitřně posílí a taky trošku uvolní, že vlastně co se může horšího stát – přinejhorším omdlím. A tím pádem se to nestane. Protože budeš uvolněnější, než kdyby sis pořád říkala hlavně neomdlít, hlavně neomdlít.

          • Amarellka3 napsal:

            Ahoj Matluše,
            trochu mě zaráží, že ti Dr. poslala recept na Neurol, aniž by tě kdykoliv viděla. Tohle bych si tedy být lékařem na triko nevzala, měla tě třeba nasměrovat k praktikovi. Chápu, že ti chce pomoci, ale když tě vůbec nezná? A kolikátkový Neurol ti dala?

          • Matluše napsal:

            Moc moc vam vsem dekuji za podporu. Dr me viděla naposledy pred deseti lety, to jsem brala AD a po telefonu mi rekla ze jsem uzkostna a ze mi pošle recept na neurol a eliceu. Kdyz.jsem ji ale rekla, ze beru leky na stitnou zlazu a krev tak rekla ze ad napise az kdyztak po prohlidce a zatim jen ten neurol. Prave proto se mu vyhybam, protoze vim, ze je navykovy. Mam to jako.berlicku.
            Moc mi pomaha byt tu s vami, videt ze clovek v tom neni sam.a pred vami se nestydim. Pořád mě udivuje, co nervy dokážou, tak jak.psala zreba Anna, fakt mi hlava nechce prijmout co vsechno si mozna jen vsugerovavam. Dnes jsem treba od rsna nebyla ve sve kuzi. Ospoledne jsem mela jit s kamaradkou na kafe. Uz v poledne jsem to chtels odpiskat, protoze noha brnela jak cert, ale premohla jsem se a šla, A dosla tam i zpatky, posedela na kave. Sice zada si zabolela, noha zabrnela, ale nic se mi tam nestalo …proste takhle se to.snazim ja prekonavat. Mozna jsem blazen , teda adi urcite, mozna nekomu k smichu , ale me to normalne.udelalo.radost. ze jsem to nevzdala. A to i diky vam, ze čtu jak s tim bojujete a jde to. Moc moc dekuju…vážím si podpory vas vsech

          • Amarellka3 napsal:

            Ahoj Matluše,

            tak to je super, že jsi dala s kamarádkou kafčo, doufám, že jste si pěkně popovídaly, určitě to chce se překonávat, mně se taky často někam nechce, ale když pak jdu, tak jsem většinou ráda a když zůstanu doma, tak mám akorát výčitky. Takže skvělé, že jsi s ní šla.

            Jinak s tou Dr., když tě neviděla 10 let, tak se mohlo vše změnit a já osobně bych ti určitě léky nepsala, aniž bych tě vyšetřila, co kdyby ses s nimi chtěla předávkovat např.? Nebo bys už byla závislá a takhle bys sháněla další "dávky"? Ale to nevytýkám samozřejmě tobě, to je na rozhodnutí Dr. a ona si to bere na triko, já jen píšu, co bych dělala já.

            Já na dnešek spala s jednou přestávkou 19 hodin a jsem stejně ko. Na zítra jsem si vzala dovolenou, protože tuším, že bych zas nevstala, nějak mi poslední týden není dobře. Zítra jdu k Dr.

            Tak klidný večer a ať je ti lépe a odměň se nějak za to kafčo, že jsi vyrazila, je fajn podporovat úspěchy.

          • 73Klara napsal:

            Ahoj Matluše, k smíchu nejsi a blázen taky ne. Já si myslím to co Amarellka, je strašně dobře, že jsi se překonala a vyrazila! Nejhorší podle mne je uzavřít se doma před světem a čekat, až problémy přestanou – ony nepřestanou, protože je máme v hlavě a pobytem v izolaci by jen přetrvávaly a zhoršovaly se. Paradoxní je, že já když měla úzkostné stavy a ataky, musela jsem ven z bytu. Jednou se mi stalo třeba, že jsme došli s děckama z venku, mě se začlo dělat zle – brnět nohy, na omdlení a já stála u dveří a ječela na ně, ať se okamžitě zas oblíknou a znovu jdeme ven… takže na sebe naházeli hadry rychlostí blesku a chodili jsme po naší čtvrti. Byly naštvaní, už se jim nechtělo… ale nějak jsme takto překlenuli do doby, než dorazil manžel – a to už jsem si říkala, kdyžtak mi zavolá sanitku on… hrozná doba to byla a přitom to všechno je v hlavě. Neuvěřitelný.

          • Matluše napsal:

            Klárko máš pravdu, uzavírat se doma není řešení. Kolikrát si říkám třeba v práci, když se mi udělá zle, že jdu domu, ale pak se zapřu a řeknu si, že to musím vydržet, že kdyžtak jsou tady lidi a zavolali by mi záchranku. Moje kamarádka právě bojovala s tím, že se uzavírala doma a dostala se do stádia, že jen ležela v posteli, tam se cítila bezpečná. Ale taky to po čase zvládla a dnes žije uplně normální pohodový život – škoda jen že je uplně na druhé straně republiky, takže se moc nevídáme jak dřív, když jsme byly v jednom městě. Tebe obdivuju, že jsi to takhle dávala s malými dětmi. Je vidět, že máš odhodlání a že ses tomu nepoddávala, což já mám někdy bohužel tendenci dělat a to je nejhorší, to vím. Jste tu pro mě takovou vzpruhou, že vidím, že když člověk řekne a dost, že se to zvládne. Motivujete mě.
            Jinak Amarellko odměnila jsem se hned horkými malinami – to můžu. A s tou Dr máš pravdu, mě se totiž taky ten přístup nelíbil, proto jsem se objednala rovnou i k té psycholožce. Protože Dr psychiatrička mě 10 let neviděla a po telefonu poslat recept – vůbec to ve mě nechalo takový divný pocit. A ještě se divila, že se chci objednat na sezení, že to můžeme vyřešit jen takto… prostě nevím. Za 10 let se člověk mění zdravotně, situace je jiná a nenechalo to ve mě moc důvěry. Nasadit prášky a basta… vyřešeno… proto chci spíš pracovat tou formou psychologie a že mi třeba poradí jak s tím bojovat. I když je mi jasné, jak píše Klárka, že to největší je na nás. Prostě si to v hlavě porovnat, že se nic nestane a ono to časem snad bude lepší. Nejhorší je rozeznat to co je opravdu zdravotní a co psychický příznak, to zatím neumím a nevím, zda to se dá naučit.
            Ami a to tvoje spaní – nemůže to být dáno nějakými léky, že jsi pořád tak unavená a ospalá? Právě ta kamarádka jak jsem psala výše, tak v té nejhorší fázi, kdy jen byla doma, spala klidně celý den i noc a budila se jen na jídlo – půl roku… a bylo to při nástupu AD. Ale ty je asi bereš už dlouho a žádné nové léky nemáš viď? Co na to Dr? Neví čím by to mohlo být ta únava? Napiš, jak jsi dopadla dnes a doufám, že už taky bude líp. Měj se co nejlíp, vy všechny tady

          • 73Klara napsal:

            Přesně – když máš viditelný problémy – viz ta brnící noha nebo i ruka promodralá, tak si logicky myslíš, že tam musí být nějaký zdravotní problém. To stejný je ten můj pseudoslepák. Cítíš bolest, tak je jasný, že je tam nějaká fyzická překážka. Mimochodem furt mi na tom boku píchá nebo bolí, teď teda je to spíš fakt "bolest" jak nataženého svalu. Ignoruju to, včera jsem měla 15 km běh a večer plavání, odmítám se nechat tím stresovat nebo omezovat ve sportovních aktivitách, když to zkontroloval doktor a vyhodnotil jako že vše je ok.

          • Matluše napsal:

            Máš můj obdiv Klárko, doufám, že to budu umět časem přijmout jako ty. Dala jsem si závazek, že pokud v pondělí kolonoskopie dopadne ok, budu řešit už jen záda a na vše ostatní kašlu. Buď se to časem zhorší a ukáže se co to je a nebo to je psychika a zlepší se to… doufám, že to budu umět dodržet..

          • 73Klara napsal:

            Vůbec nejsem hodná obdivu 🙂 já jsem co se týká sportu hodně pošahaná. Mám svůj plán, týdenní kilometráž, co "musím" splnit. Jak mě něco vyhodí z rytmu a rutiny, už mě to naštve. Takže kolikrát jdu přes bolest, přes stres. Na druhou stranu, zas bych byla naštvaná, kdybych si neodběhala to, co mám v plánu. Je to takovej začarovanej kruh.
            Přistupuješ k tomu dobře, kolonskopie dopadne určitě dobře, a zbytek bude psychickýho původu. Ale chápu tě velice dobře, mě to břicho šíleně nervovalo. Když jsem vytáhla na doktory triko a na břichu namalovanej fixem křížek, kde přesně cítím bolest, museli si myslet, že jsem totální magor…
            Já si myslím, že pokud to přijmeme s tím, že šak ono to nějak dopadne, buď odpadnu, nebo ne, někdo nám zavolá sanitku a pomůže… tak v hlavě se něco uvolní a ta panika/ataka/nějaký projevy odezní. A to podle mě je celej krám s naší chorobou.

          • Martin napsal:

            Přesně takto jsem to dělal já, do toho psychické stresy…Už 7 let,každý den bolest a řezání ve svalech, vegetativní labilita a mnohé jiné. Úzkosti se nedá utéct, naopak to chce zpomalit. Je to jen k zamyšlení. Krásný den.

          • Amarellka3 napsal:

            Ahoj Matluše,

            tak horké maliny také miluji, jsem ráda, že ses odměnila.
            Aha, tak to je divné, pokud to Dr. chtěla řešit jen takto, že by ti posílala recepty na Neurol a u vás nikde jinde není jiný psychiatr? Já vím, že jsi psala, že jdi odněkud z menšího města, ale pokud je tahle Dr. takováhle, tak nevím. Ale tak je super, že ses rovnou objednala i k psycholožce, protože léky samy o sobě to stejně většino nevyřeší.
            To moje spaní léky nebude, beru stejné už skoro rok a tu spavost mám už asi 4 roky, jen teď je to ještě horší. Já psala e-mail do spánkového centra, ale neodepsali mi, každopádně přemýšlím, že se objednám do jiného.
            A jak je ti dnes?
            Hezký den, pokud možno.

          • Matluše napsal:

            Ahoj Amarelko, právě jiná tu není, ale tohle mě hodně zklamalo, proto to chci řešit tou psycholožkou ještě. S tím spánkem je to zvláštní. A co ti na to řekla Dr? Jí to nepřijde divné? Nebo jestli to může být třeba také psychikou? Ve spánkovém centru by ti měli umět odpovědět a udělat potřebná vyšetření. Ale vůbec nevím, kolik takových center je.
            Pochopila jsem, že jsi z Prahy, takže vy máte přeci jen větší možnosti jak tady u nás.
            Jinak děkuji za optání, je chvilku líp, chvilku hůř, ale zatím jsem odhodlaná se nedat. A co ty, jaký máš dnes den?

          • Amarellka3 napsal:

            Ahoj Matluše,
            super, že jsi odhodlaná se nedat, moc ti v tom fandím, opravdu si myslím, že u tebe to budou záda + zhoršuje to psychika, ještě uvidíš, co kolonoskopie, i když si myslím, že tam taky nic nebude, máš nějaké problémy s vyprazdňováním, krev, hlen…? Já právě několikrát krvácela a ještě mám střídání průjmu a zácpy. Jen jsem ti chtěla doporučit, ale už je asi pozdě, pokud jdeš v pondělí, ať si na vyčištění řekneš o Picoprep (nevím, co dali tobě, ale třeba Fortrans je fakt hnus).
            A je super, že to chceš řešit i s psycholožkou, ta tvoje psychiatrička se mi zdá nějaká pofidérní trochu.
            Jinak já dnes měla dovču, jak mám spavé období, tak bych ráno nevstala do práce a bojím se, jak to dám v pondělí, ale víc dovči si plácat nechci, měla jsem ji i v pondělí. Dnes jsem byla u psychiatričky, tak jsme se dohodly, že ten lék, jak mi po něm bylo blbě, brát nemusím. Do Šternberku ještě nevolala, říkala, že jsem stejně předtím byla psychotická a že by mě tam takhle nevzali, ale že tam zavolá příští týden.
            S tím spánkem nevím, já si myslím, že se tomu prostě musím podřídit, někdy nespím vůbec, tak když jsem moc vyřízená, tak jdu na neschopenku a když spím moc, tak chodím v 18 h v pracovní dny spát, nevím, co by se s tím dalo jiného dělat.
            A co ty dnes?
            Opatruj se.

  14. Carmen napsal:

    Ahoj všem po dlouhé době se opět hlásím zítra jdu do RS poradny pro výsledky eeg a MR. Tak se trochu bojím co na mě vyskočí….Jinak řídím je to lepší někdy tak trošku strach tak chcem tic tak no a už mám 2 kg navíc fuj jsem jak před porodem …

    Na dálnici delší trasu jsem si zatím netroufla tak snad to půjde…hlava už mě tak často nebolí ještě jednou musím k fyzio jen doladit moje stara zada ….anarel jsem ráda že je líp…co ten stenberk pojedes? Ja tam byla s dcerou u soudniho znalce….prostredi dobry jen my byly v takove hnusné budově ale kdyby ti to melo pomoci určitě jed ….73 klára gratulace k dobrým výsledkům

    • Amarellka3 napsal:

      Ahoj Carmen,

      tak to ti moc držím palce na zítra, ať je MRI a EEG v pořádku, dej pak určitě hned vědět.

      2 kg navíc máš po AD? To ještě není tolik, já nabrala 10 kg od června, jak mám ty svalové slabosti a nechodím do fitka a nemůžu cvičit.

      Jinak jsem ráda, že tě hlava už tolik nebolí, sna dto fyzio ještě doladí. Já zas budu chodit na rhb na pánevní dno.

      Jinak ten Šternberk nevím, musím to probrat s Dr., měla tam volat.

      A co je jinak nového? Já dnes mám náhradní volno, byla jsem u doktora a teď odpočívám.

      Opatruj se.

  15. 73Klara napsal:

    Pěkné poledne,
    mám za sebou zas lekci, "co všechno umí hlava".
    V ponděli návštěva praktické, vzala mi krev a moč, prohmatala břicho – měla podezření na vaječník. Krev i moč v pořádku. Dnes dopo uzv břicha. Velice pečlivá paní Dr. mi projela komplet břicho, žlučník, střeva, játra, slezina, slepák… a nic. Čekala jsem alespoň vaječník zvětšený do velikosti pomeranče, a vše je v pořádku. Speciální pozornost věnovala slepáku. Absolutně vše čisté. Ani ten žlučníkový kamínek nebo játra z dřívějšího popíjení vína! Takže závěr, opravdu asi zřejmě něco skříplého. Jela jsem tam úplně paralyzovaná strachem. Takže teď se můžu zas hodit do klidu a přestat se zas pozorovat… uff…. doufám, že ostatní se cítí taky dobře!

    • Karla napsal:

      To by člověk ani nevěřil, co ta hlava dokáže! Někdy se mi tomu nechce ani věřit! Drž se, ať je lepe! Karla

      • 73Klara napsal:

        Já byla fakt přesvědčená, že je tam nějakej problém, cysta nebo něco. Prostě když si v určitým místě máčknu na břicho, tak mi to bolí…no tak teď si toho už nebudu všímat.

    • Amarellka3 napsal:

      Ahoj Klári,
      předně mám moc radost, že ti Dr.nic nenašla, jak píšeš, můžeš se přestat pozorovat a soustředit na "slepák", protože je to vše v pořádku. Je možné, že je to fakt nějaký přetažený sval, nebo tak něco, ale to není nijak nebezpečné, takže hurá běhat :-).
      Jinak já dnes tak napůl, není mi nejlíp, ale dá se.
      Hezký den.

  16. Ardy napsal:

    Ahoj už od úterý mě v kuse boli hlava a když pojmu okem do leva nejspíše to bude migrena ale ze tak dlouho? Měl bych navštívit doktorku?

  17. Klara napsal:

    Ahoj, panickou poruchou trpnim uz spoustu let…jde to ruku v ruce s tetanii. Uz si snad ani nepamatuji,kdy me to potkalo poprve. Ale zazila jsem to nespocetkrat. 2x jsem brala antidepresiva…naposledy,,kdy jsem je brala, jsem trpela i depresi a nebyla jsem cele prazdniny normalne fungovat a chodit mezi lidi. Jen nutnosti do prace a zpet domu…a domu ne k sobe, ale k nasim, jelikoz predstava,ze budu sama me vyvolavala paniku uplne silenou…a predstava byt ve spolecnosti cizich lidi nebo i jen kamaradu…panika. Dostala jsem tedy antidepresiva a rok je brala. Prvne v kombinaci s Xanaxem (neurol uz ani nepomahal). Po roce jsem se citila ok a pomalu je vysadila. Nejakou dobu jsem mela klid…obcas nejaka ta tetanie, ale jinak ok. Jenze loni na konci leta v naprosto necekane situaci…v Tatrach na ture…na hrebeni skal me prepadla brutalni panika, motani hlavy, odkrveny ruce nohy, zima a horko, panika, ze se mi neco stane a bylo to. Neurol nikde…jen Magne B6…tak aspon to, pomuze to taky. Museli jsme se s pritelem vratit…i presto, ze uz jsem byla na normalni hrebenovite ceste a ne na skalach, tak jsem porad citila uzkost,ze musim byt nekde, kde jsiu lidi, nejaka pomoc. Bylo to hnusny…ale vim, ze uz ani na hory nemuzu bez uklidnujici tabletky. No a pak zase nejakou dobu klid. Bohuzel posledni mesic jsem v pracovnim stresu a nejak me to poznamenalo…minuly tyden jsme byli v Alpach se znamyma. Jedeme na lanovku a sedame do vajicka na lanovce, ktere bylo fakt maly a pro 7 lidi vubec neeee…jenze to byl pouze muj pocit (trpim klaustrofobii). Jen co jsme nasedli a dvere se zavrely vedela jsem, ze je vymalovano. Nastoupil stav paniky, ze nemuzu ven, nemuzu si otevrit dvere sama od sebe a jen tak odejit pryc…okamzite otevrit okno at aspon mam pocit, ze tam je kyslik a neudusim se…cesta nahoru byla vecnost a cely zbytek dne naprosto v prdeli. No nic, snazila jsem se vzpamatovat a mozna by se to podarilo, ale druhy den znovu lanovka (ja krava si zapomnela vzit neurol)…sice tato lanovka byla vetsi, ale uz pred nastupem jsem stala a sledovala, kde jsou okna…at tam je vzduch. Jakmile jsme nasedli, prisel ten pocit uzkosti a paniky, ktery v me hlave kricel Klarooooo, okamzite odtud utec. Tady nemuzes byt…ale bylo pozde, dvere se zavrely. No a aby toho nebylo malo, tak pri nasi ceste nahoru zacala byt takovy silny vitr, ze misto 15 minut jsme jeli hodinu s nekolika zastavkami, kdy lanovku zastavili z bezpecnostnich duvodu. Snazila jsem se ze vsech sil se ovladnout…kvuli decek a at me nemusi krisit, kdyz bych ondlela, ale moje panika se mi opet a znovu vratila. Hned v pondeli na obede jsem se v pulce jidla zvedla a odjela domu, protoze jsem mela paniku, dneska jsme jeli na prochazku na Pustevny a nahore jsme vjeli do kolony, na obou stranach haldy snehu a vidina,ze se jen tak lehce neotocime s autem,abychom odjeli, tak byla naprosto tragicka a panika. V dubnu mame letet, uz ted jsem ve stresu, jak to zvladnu. Rozhodla jsem se, ze s tim musim neco jdelat, ale ne antidepresiva, ty nechci, ale nejak jinak, at me to da dohromady a paniky mi neobtezuji zivot. Mam strach, kdy to zase prijde a co se stane. Je tady prosim vas nekdo, kdo jiz panikami netrpi a muze poradit, jak to lecit? Mockrat dekuji Klara

    • Amarellka3 napsal:

      Ahoj Klárko,
      no já PP měla v roce 2008 a pak v roce 2012 od té doby pokoj, ale jiné problémy, až pak v tuhle sobotu jsem měla šílený stav, který byl jako ataka, ale nevím, jestli to byla ataka, nebo z nového léku. Ale co mi pomohlo na PP – určitě trochu AD, ale hlavní roli podle mě hrála terapie, chodila jsem nejdřív na individuální KBT, pak na skupinovou. Pak mi pomohl sport – v tu dobu jsem každý den chodila běhat. Pak mohou pomoci různé relaxace (Jacobsonova progresivní svalová relaxace, autogenní trénink…), práce s dechem, meditace. Najít si něco, co tě baví a tomu se věnovat – háčkování, čtení, sport… Držím palce.

Napsat komentář: 73Klara Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *