Diskuse

Toto diskusní fórum je věnováno Panické poruše.
První panickou ataku jsem zažila v roce 2004. Tehdy pro mě musela přijet záchranka, protože jsem se úplně zhroutila. Točila se mi hrozně hlava, zvracela jsem, bušilo mi srdce a dokonce jsem na několik dní ochrnula na spodní končetiny.  Tehdy jsem byla přesvědčená, že umírám. Až později jsem se dozvěděla, že se jedná o panickou poruchu. Ataky jsem měla 2x až 3x týdně. Vždy, když to na mě přišlo, uklidnilo mě, když jsem si sedla k internetu a pročítala diskusní fóra. Ale časem se to na všech diskuzích zvrtlo na řeči o něčem jiném, než o panické poruše. Proto jsem před 6 lety založila toto fórum, které se věnuje jen této nemoci a ničemu jinému. Věřím, že za ta léta mnohým, kteří tuto diskuzi navštívili, byla k užitku. Prosím i nadále vkládejte všechny své poznatky, rady a tipy, jak se s touto zákeřnou nemocí vyrovnáváte právě vy. Ale zároveň prosím, abyste se neodchylovali od tématu, protože  příspěvky nesouvisející s PP odradí ty, kteří hledají na této diskuzi skutečnou podporu a pomoc. Věřím, že vzájemným předáváním si vlastních pocitů a zkušeností s touto nemocí spojených, se s ní dokážeme lépe vyrovnat.
Děkuji Všem Zuzka

48 133 Responses to Diskuse

  1. Anonymní says:

    Ahoj všichni, tak jak jste přežili silvestra. M jsme byli do 12 u kamarádů a pak jeli domů opět neskutečnej průjem. Dneska jsem byl zase 2x na záchodě. Nejhorší na tom je, že mám neustále neskutečnej strach úplně hroznej že je to prostě opět zase ta Crohnova choroba co jsem si vsugeroval před 3 lety. Já když mám ten průjem tak musím jít okamžitě jinak se z toho až pozvracim prostě je tohle normální? Stolici mám nonstop jen žlutou nechápu.. Lidicky hrozně moc se bojím, že je to něco vážného mám hrozný až nesnesitelné strach. Už opravdu nevím co mám dělat na kolonoskopii se mi opravdu jít nechce. Myslíte tě si, že pokud bych měl ten nespeficky střevní zánět, že by se to projevilo v krvi? Že bych měl obrovský bolesti břicha? Nebo teplotu? Já se prostě od toho nemůžu odprostit. Je normalni že pokud mám průjem.a držím to, že se mi udělá neskutečně zle.na zvracení že se skoro až pozvracim? Prosím o rady

    .

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Anonyme,
      já si myslím,že podle toho, co jsi tu tady vše psal, tak to prostě psychika je, i ti to říkal ten bývalý primář, který se asi vyzná. IBD se někdy projevují zvýšeným CRP a já už ani nevím, čím vším, ale také nemusí být žádný nález v krvi. Pokud máš opravdu takový strach, tak si na kolonoskopii zajdi, ale podle mě je to blbost, budeš se dožadovat dalších a dalších vyšetření a kolonoskopie tě stejně uklidní jen na chvíli, jako ta minulá. Ale tak i kdybys měl Crohna, co by se tak strašného stalo?

      • Anonymní says:

        Ahoj, co by se stalo? Celej život nevylecitelne nemocný nonstop dieta a tuna prášku. Do toho pak třeba operace na zkrácení střev atd. To by pro mě byl hroznej život. aá minule měl CT střev a nějakou kontrastní látkou. Já nevím mám hroznej strach. Např. Dnes probudil jsem se v 7 už a do 12 jsem polehaval, strach potil jsem se, klepal nohou v hlavě včerejšek, že není možný abych se bavil a z ničeho nic zase průjem a to jsem nejedl nic špatného celej den.. Já nevím už co by to mohlo být, rodina doktoři, přítelkyně všichni říkají že je to psychika. Ano já vím, že jsem na tom psychicky zle ale kvůli čemu? Kvůli tomu, že mám tyhle fyzicky příznaky. Kdybych neměl tyhle příznaky jako neustálá nevolnost, průjem pocit na zvracení a bolesti celého břicho tak bych byl psychicky úplně v pohodě.

        • Amarellka3 says:

          To si maluješ ty nejhorší scénáře, dieta nemusí být tak přísná, prášky třeba jen udržovací dávka a větší při akutním vzplanutí, operace nemusí být vždy, znám lidi s touhle nemocí a žijí normální životy většinou. Jasně, někdy někdo musí na operaci a pak se zánět pořád opakuje a je na tom špatně, ale tak no kolonoskopii jsi nic neměl, tak proč bys měl Crohna mít? Jak se stravuješ? Není ta žlutá stolice z toho?
          Vidíš, že ty průjmy přichází, když se stresuješ, můžeš mít klidně dráždivý tračník, jako je nás tady hodně. Já jdu na kolonoskopii v lednu, měla jsme krev a hlen ve stolici a mám střídání průjmu a zácpy, takže je možné, že třeba IBD mám také, ale prostě kdyby se to ukázalo, tak to začnu řešit pak.

          • Anonymní says:

            A to jsi takhle v klidu? To jsi dobrá. No mně hlavně hrozně vadí to, že mi nonstop na zvracení a celkově zle. Kdybych chodil na záchod 4x denně a měl průjem tak by mi to ano nevadilo. Jenže mě je z toho hrozně celkové špatně od žaludku atd. Já se právě takhle nervuju pořád a vždycky celej život. Už od mala jsem všechno hrozně špatně snášel. Např. Když byli čerti a měl jsem jít do školy tak jsem doma zvracel. Maturitu jsem kompletně celou prosral a prozvracel. Ale to jsem měl nějakou důvod víš. Teď je vše jak má být a mám pořád tyhle problémy. Nerozumím mému mozku! Mám neskutečnej strach o svoje zdraví ale neskutečnej prostě. Mě bolí záda a moje první myšlenka je co když mám zánět v ledvine. Mám vyrustek na holeni a já hned mám rakovinu kosti. Bolí mě hlava a když volí třeba 3 dny už mám rakovinu v hlavě. Ale tyhle střeva to je hrozný prostě. Nerozumím tomu. A pořád nemám chuť k jídlu protože je mě na zvracení.

          • Amarellka3 says:

            Tak nejsem úplně v klidu, ale doufám, že ulcerózní kolitidu prostě mít nebudu a kdyby náhodou jo, tak se to bude alespoň léčit a pak se bojím kolorektálního karcinomu. Mi spíš vadí to samotné vyšetření, nechce se mi na něj.
            Jako já tě chápu,taky sama šílím z nemocí, ale mám prostě nemoci rozdělené na ty, které by mi vadily míň a na ty, ze kterých mám noční můry a to je zrovna teď Pompeho nemoc. Jako za 10-15 let skončit na umělé plicní ventilaci bych asi dřív spáchala sebevraždu.
            Vidíš, psal jsi, že žádný stres teď nemáš a pak píšeš, že se nervuješ celý život. Opravdu by ses měl léčit u psychiatra je dobře, že tam jdeš. Somatoformní poruchy jsou hnus, taky ji mám a byla jsem s ní i poprvé v roce 2009 v léčebně na KBT programu.

          • Anonymní says:

            Snažim se stravovat zdravé, beru 2 X denně probiotika. Nejím sladké, tučné atd. Je jedno co jim stejně je mi zle a mám průjem..

          • Anonymní says:

            A ty máš taky průjmy? Že jdeš na toto vyšetření. O té druhé nemoci jsem v životě ani neslyšel. To určitě nemáš to je velice nepravděpodobné. Dusnost je typická pro úzkost.

          • Amarellka3 says:

            Psala jsem to tu několikrát, ano mám i průjmy, v létě jsem lítala třeba 10krát a vícekrát denně, teď se to střídá se zácpou, to je zas typický znak pro kolorektální karcinom, jenomže nehubnu, tak snad ho mít nebudu. Krev nejspíš hemoroidy, byla jsem v září na anoskopii a mám je potvrzené, ale i tak pro jistotu kolono.
            Jenomže průjem je i typický projev úzkosti a pocity na zvracení také, vždyť jen kolik lidí píše tady, že má ten dráždivý tračník, o tom si přečti a třeba se v tom poznáš spíše, než v Crohnovi.
            Ano, dušnost je typická pro úzkost, ale já mám úzkosti 11 let a nikdy jsem problémy s dechem neměla, teď musím spát v polosedě. A mám šílené svalové slabosti, které se půl roku zhoršují. Je fakt, že mi Dr. v červenci diagnostikovala astma, tak moc doufám, že je to od toho.

          • Anonymní says:

            To víš že to bude od toho, neboj se. Já právě zhubl během 2 měsíců 10 kilo a teď se držím pořád na 77 kg a mám 176 cm. Možná mám ten dráždivý tracnik to je možný. Ale nerozumím tomu, že když jsem doma nebo někam jdeme je mi to úplně jedno zle je mi pořád stejně a na záchod jdu 3x denně většinou. Mně spíše znepokojuje to, že pokud potřebuji na WC je mi hrozrě na zvracení prostě. Celkově mám pořád žaludek na vodě. Ale pokud potřebuji na WC úplně se potim a je mi hrozně špatně.

          • Amarellka3 says:

            No dráždivý tračník může být i "v relativním klidu" doma. Já jak jsem tady psala, tak mám psychické problémy s močákem, už 11 let, nemůžu pořádně čůrat, musím se docévkovávat a je to taky z psychiky (urologie, neurologie i gynda v tomto směru byly ok) a mám to i venku, že nemůžu čůrat, ale i doma, když jsem jakoby v klidu. Psychika fakt udělá vše možné. Samozřejmě je potřeba udělat nějaká základní vyšetření, aby se vyloučila jiná příčina, ale ty už jsi skoro na všem byl, možná si tedy nech ještě ty potravinové intolerance udělat, ale pak bych si prostě zakázala cokoliv číst o nemocech, nadměrně se sledovat a pracovala bych s tím, že je to psychika. Uvidíš, co ti řekne psychiatrička, ale podle mě bys měl začít i s tou terapií.

          • Anonymní says:

            Dobře, moc děkuji za rady. No test na alergii na lepek prodávají i v lékárně. Tak si ho zkusím koupit. Zase si říkám, mám to už 2 měsíce a kdyby to opravdu byl zánět ve střevech tak mám.ve stolici hleny nebo krev atd. Určitě trošku zvýšený crp nebo teplotu zvýšenou. Ani jedno nemám též jsem četl že se to většinou projeví i v krevním obraze. Že je něčeho pak málo a to jsem měl taky v pořádku. Už s tím otravuji celou rodinu a nikdo se se mnou o tom už nechce bavit. Říkají mi, že mám vyšetření ať už neotravuji a schopim se. Ale je to tak hrozné těžké bože.

          • Amarellka3 says:

            Já ti rozumím, pro okolí je to náročné, já také někdy mluvím doma jen o nemocích, mám za to na sebe vztek, taky mi říkají, ať se vzchopím, babička mi dnes dělala přednášku, jak se mám usmívat… Je to těžké, když má člověk v hlavě nemoci, kterých se bojí, ale pro okolí je hypochondr a ze začátku s ním třeba soucítí, když jde na vyšetření, ale když je opakovaně negativní, tak pak už to přestane každého bavit. Proto je podle mě dobře, že jdeš k psychiatričce a mohl bys zkusit psychoterapeuta, tam o tom můžeš otevřeně mluvit a neodsoudí tě a nebude ti říkat, ať neotravuješ. Držím palce.

  2. Carmen says:

    Ahoj všem krásného silvestra a všem štěstí lásku a hlavně zdraví v Novém roce 2019.A děkuji že jste mě vzali mezi vás carmen

  3. Amarellka3 says:

    Jste někdo na Silvestra doma? Já ho nemám ráda, jsem doma, padá na mě smutek, mám hroznou úzkost, neklid, brečela jsem, uběhl další rok, zas jsem nic nedokázala… Nějak v ničem nevidím smysl a bojím se toho, co bude.

    Ale i tak bych vám všem chtěla popřát do nového roku hodně zdraví, to je to nejcennější, co máme, pak hezké vztahy s blízkými a ať se splní vaše tajná přání <3

    • Dagmar_N says:

      Ahoj Amarellko,
      já jsem taky doma. Cíleně, nemám Silvestr ráda, nucené veselí, alkohol, petardy. Mrzí mě, že Tě přepadá úzkost, možná špatné konstelace, já už taky pěkných pár dnů blbnu a odolávám vzít si AD. Jak to, že jsi nic nedokázala? Pokud vím, tak pracuješ, pomáháš lidem tady a určitě si důležitá pro svou rodinu a přátele. Každý život má smysl a možná už ten rok 2019 pro Tebe chystá nějaké nové perspektivy. Obecně většina lidí má tendence se zbytečně podceňovat. Vím, že život je někdy pěkná houpačka, ale to asi pro všechny. Jde o to to nevzdat a snažit se bojovat dál. Nejsem fandou klasických předsevzetí, ale nějaký plán toho, co by člověk chtěl dál je fajn. To je ale samozřejmě pouze můj pohled. Mě osobně to pomáhá. Nemusí to být nutně reálné cíle, někdy stačí sny 🙂 Myslím ale, že jsi dost silná se z toho vyhrabat. Já tomu věřím. Přeji klidnou noc a krásný rok 2019.

      • Amarellka3 says:

        Ahoj Dášo,
        díky, no mně je blbě už od listopadu, byla jsem 3 týdny na neschopence, pak přes svátky byly hrozné noci, raději nebudu psát své myšlenky, pak samé úzkosti, nespavost, svalové slabosti tak silné, že už téměř ani nejsem schopná domácích prací a sebeobsluhy a není to tedy jen záležitost dneška.
        Já se snažím se nevzdat, bojuji už 11 let, ataky dávno nemám, ale jiných problémů spousty, už jen v lednu zas milion doktorů… Takže já nevěřím, že se z toho někdy vyhrabu úplně. Ale samozřejmě, že bojuju. Bohužel mé sny jsou buďto nesplnitelné (dítě, rodina…), nebo nepředstavitelné (další studium, i psycholožka, než šla na MD, mi říkala, ať s tím počkám, protože opakovaně pokusy o studium nedopadly dobře).
        Chtěla bych alespoň trošku zhubnout a přestat zas kouřit, ale vím, že to nebude předsevzetí od 1.1. Cvičit kvůli slabostem nemůžu, sotva chodím.
        Tak se omlouvám, že tu valím negativní, ale tak přijde mi, že občas mám také nárok se vypsat já, když se jinak snažím na každého tady reagovat a nestěžovat si zas tolik.
        A jak se máš ty? Dlouho jsi tu nic nepsala.
        Tak hezký Nový rok a hlavně hodně zdraví a děkuji.

        • Dagmar_N says:

          Amarellko, je mi jasné, že člověk propadá zoufalství. Snad se Ti to v lednu nějak pohne kupředu a lékaři zjistí příčinu. Já vím, že bojuješ již dlouho a jsi z toho unavená. Moc bych Ti přála, aby jsi se z toho bludného kruhu konečně vymotala. Někdy nevím, jestli by nebylo lepší, aby člověku opravdu bylo něco fyzicky, aby se to léčilo a vyléčilo. Mě třeba bolela noha, ne moc, ale pořád. Žádné otoky apod., prostě jenom bolela. Po 14- ti dnech jsem se dokopala k lékaři a ejhle, trombóza. Od té doby jak mě píchne v noze, tak šílím. Před Vánoci zablokovaný krk, od té doby pokaždé, když si lehnu o postele, tak jsem jak na horské dráze, točí se mi hlava, brní všechny končetiny, nechce se mi ani jít spát. 🙂 Pořád něco, ale proti Tvým obtížím prkotina. Snažím se tím říct, že je hrozně těžké poznat, co je psychika a co už pravdu problém. Ještě jsi mladá, tak sen o rodině bych neházela za hlavu. Nikdy nevíš, kdy a kde potkáš nějakou lásku. A i ta škola není nereálná, podívej na mě, letos mi bude 47 let. Ve škole se trápím už 7 let. 🙂 Nejdřív matura, pak Bc a teď už snad skončím a nebudu chtít školu už ani vidět. Takže bych to nevzdávala. Nikdy nevíš, co ještě přijde. Jsi velmi inteligentní a empatická a určitě jednou odejdou bolístky a přijde znovu chuť do života. 🙂 Zhubnou bych potřebovala taky, já na AD hodně přibrala. Ode dneška začínám z Low Carb stravováním, přihlásila jsem se na jógu a chci zase začít plavat. A asi budu muset něco udělat s těmi zády. No a kouření, to je kapitola sama pro sebe 🙂 Já tedy od března nekouřím klasické cigarety, ale IQOS. Jestli jednou přestanu úplně, to by byl zázrak. Tady mi ta vůle chybí. Naplánovala jsem si toho do nového roku dost, tak uvidím, jak to zvládnu. Musím dopsat diplomku, mám jí tak polovinu, takže ještě dost práce přede mnou. Občas sem na vás všechny nakouknu, léky už neberu, ale myslím, že těch občasných úzkostí se už úplně nikdy nezbavím. Tak ať je nám líp, teď už jsme vlastně v dalším a určitě lepším roce. Drž se.

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Dáši,
            moc díky za povzbudivá slova. Kdy jsi měla tu trombózu? To bylo štěstí v neštěstí, že jsi šla k lékaři ještě včas (neměla jsi embolku, že?) A asi tě hospitalizovali? Vůbec se nedivím, že pak z každého píchnutí šílíš. A s tím krkem už je to lepší? Chodíš na rehabky? Plavání je taky na záda super (pokud tedy neplaveš jako já á la čubička s hlavou zakloněnou nad vodou) a jóga taky, to je super, že ses přihlásila.
            Ty jo, to jsi dobrá, že si doděláváš školu po čtyřicítce, tak budu doufat, že mám ještě čas. Můžu se zeptat, co studuješ? Mě láká nutriční terapie. Na diplomku budu moc držet palce a věřím, že to brzy dopíšeš a bez problémů obhájíš, ty jo, jsi fakt dobrá.
            Low carb bych já nedala, prostě mám pořád nutkání jíst cukry, to nemůžeš ani ovoce? Ale budu držet palce, ať se dietka daří, já bych potřebovala dolů 10 kg, ale nemám na to sílu, nabrala jsem to, jak teď půl roku téměř necvičím a cpu se sladkým.
            O IQOS jsem také uvažovala, ale mi nejvíc chutnají normální cigára, já nekouřila květen – prosinec, ale jak mi začalo být blbě, tak jsem si znovu zapálila.
            Právě k těm problémům, já také nevím, kde je to psychika a kde nějaká nemoc (mám podezření na tu Pompeho nemoc), ale tak moc doufám, že pokud se vyloučí, tak že se třeba uklidním, nebo alespoň budu vědět, že to můžu nějak překonávat. A jdu v lednu i na komplexní psychosomatické vyšetření. Prostě chci s tím bojovat, ale chci vědět s čím, jestli se svojí hlavou, nebo fyzickou nemocí.
            Tak moc držím palce, ať se ti v novém roce daří všechna tvá předsevzetí, diplomka a vůbec vše, co si přeješ a hlavně to zdraví.

          • Dagmar_N says:

            Amarellko, já studuji kriminalistiku. 🙂 To víš, že máš ještě čas. Se mnou chodí i starší než jsem já. Takže v pohodě, navíc produktivní věk se zvyšuje a makat budeme do sta let. 🙂 S tou trombózou jsem normálka chodila do práce. Dostala jsem léky na ředění krve, chodila jsem na kontroly, ale naštěstí to bylo v nějaké žíle ve stehně, která nebyla ta hlavní, takže ne hluboká trombóza. Mě to ani nijak hodně nebolelo, ale pořád. Tak snad už se to nevrátí. K tomu hubnutí, pávě že já taky do sebe pořád cpu něco sladkého a kynu a kynu. Ovoce smíš, al málo a určité druhy. Nesmíš pečivo a klasické přílohy. Já budu mít asi boj s tím pečivem. Ale lidi mají s tímhle stravováním úžasné výsledky, tak snad to vydržím. Na IQOS sem si zvykla v pohodě, ale pořád je tam nikotin, takže žádná výhra. Jinak super, že jdeš na to celkové vyšetření. Moc Ti přeji, aby se to nějak rozseklo a Ty jsi věděla s čím se potýkat. Věřím, že tvůj mozek Tě přesvědčil o nemoci.Vím, jak je to těžké. Ty myšlenky na nemoc jsou tak nutkavé. Je zvláštní, o čem nás mozek dokáže přesvědčit. Chtělo by to něco, co by Tě nakoplo do života. Mě docela pomáhá, když je mi blbě, a to je hlavně večer po ulehnutí, že si nakonec řeknu, že jestli mám umřít, tak se to stane. -) Morbidní, ale funguje to. Většinou se uklidním. No a taky asi ten neustálý zápřah, mám vypozorované, že když mám čas se moc pozorovat, tak to začne. Tomu odpovídá i to moje večerní blbnutí, ale léky na spaní brát nechci. Budu na Tebe myslet a držet všechny palce, Ty určitě napíšeš, jak jsi dopadla, tak já budu nakukovat. Ale určitě dobře,

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Dášo,
            ty jo kriminalistiku? Tak to musí být zajímavý obor, co vše tam třeba máte za předměty? A o čem píšeš diplomku (pokud to není tajné)? To jsi fakt dobrá.
            No já jeden čas (2 měsíce) studovala sociální práce a chodili se mnou i 50ti letí, takže doufám, že se mi studovat také jednou zas podaří.
            Aha, takže jsi měla trombózu v nějaké povrchovější žíle? Stejně to pro tebe muselo být nepříjemné a vyděsit tě to.
            No já bych se neobešla bez sladkého pečiva, rohlíky ani housky nejím, přílohy trochu, zrovna dnes jsem měla těstoviny. Ale tak moc ti držím palce, ať tu dietu vydržíš.
            No jak říkáš s tím, že jestli máš umřít, tak se to stane, tak to si říkám taky, taky mi to funguje, já se i 5-krát pokusila o sebevraždu a ležela jsem v bezvědomí na JIP, takže z toho strach nemám, ale já se bojím hnusných nemocí, že budu nemohoucí… a už se ani nebudu moci zabít. Děda, jak měl ALS, tak ochrnoval a hrozně si přál euthanasii, pak už ale nemohl hýbat rukama, ani nohama, takže si nemohl ani nic udělat a jen ležel a čekal, až se udusí, to je fakt strašné a toho se bojím a právě ta Pompeho nemoc mi průběhem ALS trochu připomíná. Na vyšetření jdu nakonec už v pondělí, domluvila jsem se s jednou Dr., tak určitě dám vědět, až budu mít výsledky.
            Moc ti děkuji za podporu a přeji ti, ať je ti co nejlépe, pokud možno a ať se i ten spánek upraví. Hezký den.

          • Dagmar_N says:

            Ahoj Amarellko,

            omlouvám se z opožděnou odpověď, ale já prostě nestíhám. 🙂 Předmětů je spousta, kriminalistická technika a taktika, právo, bezpečnostní vědy, forenzní psychiatrie, psychologie a sexuologie, probační služba, sociologie deviace a sociálně-patologických jevů a podobně. Diplomku píšu na téma Vývoj československé kriminalistiky. Téma fajn, ale vzhledem k tomu, že jdu daleko do historie, tak velká spousta materiálů je těžko sehnatelná a nikdo ti je nepůjčí domů, takže jsem odkázána na studium v knihovnách. Sociální práce je také fajn obor. Myslím, že by Ti to mohlo sednout. A věk na to vážně ještě máš. Dneska si lidi rozšiřují kvalifikaci v každém věku. Fakt to ještě nevzdávej, mě k tomu nakopla právě tahle nemoc. Prostě jsem si řekla, ž se tím semlít nedám, naopak, že jí to nandám. Někdy má převahu ona, někdy já. -) To už se asi nezmění. Právě ten strach z nemocí tě asi válcuje. Chtělo by to něco, abys na ty blbosti přestala myslet. Ale co vid? Snad Ti pomůže to vyšetření, potom se uklidníš a bude zase chuť na nějak aktivity. Pro mě třeba nic nedělat je zaručeným spouštěčem úzkostí. Ty to zvládneš. Uvidíš. Napiš, jak jsi dopadla na těch vyšetřeních. Držím palce.

        • Panda says:

          Ami, držím palce, ať se aspoň něco začne zlepšovat a můžeš z toho mít radost. Nejde o to, vyhrabat se ze všeho, ale o malé kroky a pokroky. Třeba nějaký kurz něčeho, co tě baví, místo studia, to je přece jen dost náročné i pro "normální" lidi. Já Silvestr nesnáším, tento rok petardy práskaly ještě v 5 ráno, bylo to šílený. Vše nej do 2019

    • Petr25 says:

      Amarelko, taky jsme byli doma. Nějak to moc neresime. Jen jsme se byli dopoledne projít,kousek jsme zajeli do hor, kde je sníh. Tady u nás je totiž akorát tak bahno 🙂 Když jsme tam přijeli, zjistil jsem, že mi dělá hodně zle, kdyz je okolo mlha. V momentě se na mě rozběhla úzkost. Ale nějak jsem to pak ustál. Jinak ti přeji sťastný nový rok a ať je jen dobře. Hlavně zdravíčko.

      • Klára says:

        Petře, já se cítila taky tak špatně, než mi naběhly AD, když byla venku inverze. Takový ten poklop. Měla jsem pocit, že nemůžu ven, pryč… Naštěstí už mi to nedělá. Nesmíme nad tím moc přemýšlet, člověk si vsugeruje cokoliv

        • Petr25 says:

          Klári, to máš fajn. Já AD beru delší dobu. Dokonce vše je celkem v pohodě. I dr.byl spokojen a jdu na kontrolu v březnu a to se prý domluvíme na pomalém vysazování. Ale ještě mu o tomhle řeknu. Radši. Bylo to nepříjemné. Úplně strach, asi ze nic nevidím, že by nas nikdo nenašel. Či co já vím. Ale pak jsem to nějak přešel a bylo to lepší.

      • Amarellka3 says:

        Ahoj Péťo,
        tak mlha asi nedělá dobře skoro nikomu, také ji nemám moc ráda, bojím se, když je hustá, že se ke mně nedostane pomoc, kdyby něco. Ale jsi dobrý, že jsi to nějak ustál. Kde jste byli v horách?
        Tobě také krásný nový rok a hlavně to zdraví.

        • Petr25 says:

          Amarelko, přesně jak píšeš, proto to vadilo i mě. Ale ustál jsem to. 🙂 Byli jsme Na Rejvízu 🙂 taky děkuji

    • Klára says:

      Amarellko my byli taky doma. Taky to nesnáším, v deset jsem zavelela zhasnout a pokoušela se usnout. Syn usnul a spal jak dřevo, manžel taky chrapal, jen já přes to jeho chrápání a petardy nemohla zabrat. A dcera si psala s kamarádkama ještě po půlnoci.
      Jinak plně souhlasím s Dášou. Máš ještě vše před sebou, můžeš zvládnout u školu, i rodinu! Všechno je to v hlavě, bylo by skvělé kdyby se ti podařilo zvládnout ty úzkostné stavy a pak vyřešit svalové problémy. Od toho se odrazit a postupně na to nabalovat další pozitiva a úspěchy. Pochopitelně si taky postěžuj, když to na tebe přijde. Jsem tady krátce, ale jak píše Dáša, jsi empatická a milá a ochotná všem pomoci! Moc by sis zasloužila, aby se to začlo obracet k lepšímu!

      Zkus taky zvážit low carb, není to úplně dieta ( už jen to slovo je stresor), je to spíš životní styl! Minimálně bys měla něco, nad čím bys musela přemýšlet, jak nakombinovat jídlo, a třeba bys neměla tolik času špekulovat nad věcma, co tě trápí teď. Chci tím říct, dostatek času k přemýšlení taky není vždycky ideální, a někdy je třeba hlavu zaměstnat něčím jiným, novým. Já taky si teď dám chvíli low carb, hubnout ani nepotřebuju, ale tento typ stravy mně dělá dobře. Nevím, zda nemám nesnášenlivost na lepek, každopádně sacharidy mně úplně nedělají dobře. Věčné bolesti břicha, nadýmání, je docela hnus. Začla jsem už včera, abych se vyhla chlebíčkům, cukroví, chipsum atd. Zazni zuby a zaměř se na tu stravu, nebo něco jiného, co máš ráda (kočky, knížky třeba), něco co tě rozptýlí a dostane do pohody. Moc držím palce!

      • Amarellka3 says:

        Ahoj Klárko,

        děkuji za reakci, ty jo, šli jste spát už v deset? Já nakonec usnula až ve čtyři, špatně se mi dýchalo, tak jsem ve dvě vylezla z postele a ještě jsem si psala s kamarádkou na fb, která taky nespala. O půlnoci tady byl šílený rámus, mně ty ohňostroje přijdou trochu zbytečné vyhazování peněz a plašení zvířat.

        No já nevím, je mi 33 let a tak si nemyslím, že toho tolik zvládnu ještě, když jsem doposud nic nezvládla. Musím nějak stabilizovat psychiku a pracovat na sobě. Příští týden jdu na psychoterapii a pak na to komplexní psychosomatické vyšetření, tak tam třeba taky pochopím nové souvislosti.

        Tak to jsi dobrá, že jsi včera už začala s low carbo, já uvidím, jak mi bude, teď fakt nemám sílu se ještě nějak omezovat v jídle, možné nejíst chipsy a čokolády, ale ne nějaká přísnější dieta. Mi sacharidy asi ani tolik nevadí, břicho mě (ťuk ťuk) skoro nikdy nebolí, jen mívám to střídání průjmu a zácpy a měla jsme krev a hlen ve stolici, proto jdu na tu kolonoskopii.

        Jinak moc děkuji a přeji hezký nový rok a hlavně hodně zdraví.

        • Klára says:

          Amarellko ale já si vůbec nemyslím, že si doteď nic nezvládla! Tak například máš daleko větší rozhled co se týká medicíny než my tady všichni dohromady! A určitě i plno dalších věcí, které nevím, protože tě třeba neznám osobně. Rozhodně se zbytečně nepodceňuj!
          Doufám, že ty psycho vyšetření dopadnou dobře, dodá ti to trochu víc sebevědomí a zvedne tě to trošku. Potřebuješ trošku nakopnout a bude to dobrý!

          Já zhasla sice v deset, ale usnul jen syn a pak manžel, já sebou házela dlouho přes půlnoc. Pak ty petardy, nesnáším to. Naši mají psa, ten ve stresu… Já bych to zakázala. Teď tady nějakej magor zas venku pálí.
          Zítra zad do pracovního procesu, no ještě že je krstkej týden, nebude to takovej šok…

          • klabe says:

            A já se přiznám, že mám Silvestr ráda. U nás neprobíhají žádný divoký oslavy, ale pravidelně se vídám se svojí kámoškou ze základky a její rodinou (jednou u nás, letos zase u nich). Bydlíme od sebe 60 km a Silvestr a čarodějnice jsou jediný období, kdy se vždycky setkáváme. Takže je to hlavně pokec, srandičky, naše a jejich děti si věkově i jinak sednou, takže se vyřadí. Taky hrajeme deskovky, o půlnoci odpálíme pár petard, děti spokojený, prostě poklid a pohoda.

          • Amarellka3 says:

            klabe,
            tak to je fajn, že ti Silvestr nevadí, já ho dříve taky měla ráda, zejména zážitek jednou byl, když jsme někdy v 18ti letech jely s kamarádkami do Špindlerova Mlýna, na Silvestra jsme si vyšly na běžkách na hřebeny hor, i když bylo doporučeno kvůli mlze nevycházet a málem jsme se někde ztratily. Pak nám ujel poslední autobus, který jel z té jedné horské boudy zpátky do Špindlu a my musely jít v noci asi ještě 10 km po silnici. Byla šílená zima, já vím, jak jsem brečela, že mi upadnou prsty. No pak jsme došly do teplého penzionku, daly si svařák a usnuly. Vzbudily nás půlnoční ohňostroje, tak jsme utíkaly ven. To byl zážitek.
            Je fajn, že vy takhle trávíte Silvestra s kámoškou a její rodinou, věřím, že je to fajn pokec. A co hrajete za deskovky? My na Vánoce hráli s rodinou Activity, Dobble, pexeso a Bang, tak chvílemi, když mi bylo lépe, to bylo fajn.
            Tak hezký večer a do nového roku hodně zdraví a spousty pěkných chvil a rodinou a přáteli.

          • Amarellka3 says:

            Klári,
            děkuji, no já medicínu 4 roky studovala a psychiatrie je můj teď asi jediný koníček.
            Já petardy také nemám ráda, je mi fakt líto těch zvířat, jak chodím krmit opuštěné kočky u nás v ulici, tak někdo střílel petardy už v neděli a kočičky zrovna papaly, no chudinky jak se ozvaly ty rány, tak všechny nadskočily a utekly. Naše kočka doma je asi výjimka, že se nebojí vůbec, naopak na to kouká, což nechápeme, protože jinak je šíleně úzkostná a bojí se úplně všeho. Ale i tak bych to taky zakázala.
            Njn, zítra práce, ale ty jsi psala, že se docela těšíš? Nebo si tě s někým pletu? Já chci vidět, jak ráno vstanu, když teď jsem 10 dní po sobě usnula ve 4 ráno, děsím se dnešní noci, ale tak si zas přetočím režim.
            Tak ať zítra vykročíš pravou nohou a v práci ti to rychle uteče. Hezký nový rok.

    • klabe says:

      Amarellko,
      Ty jsi pro mě nejstatečnější hrdinka tohoto serveru a této diskuze. Opravdu obdivuju, jak se s nemocí pereš. Dostala jsi neskutečně naloženo a zvládáš to opravdu skvěle. Jasně, máš propady, nekdy i velký a máš před sebou asi ještě obrovskej kus práce, ale pro spoustu lidí jsi tady vzor, jak se s nemocemi porvat. A tohle je obrovská věc, co jsi v životě dokázala (škola není všechno a navíc není ještě nic ztraceno). I na rodinu máš čas, i když si to nemyslíš. A kolikrát to pak přijde, ani nevíš jak. Zase bude líp, zase si najdeš něco, co pro Tebe bude velkej důvod, proč se zase snažit. Moc Ti to přeju, zasloužíš si to vrchovatou mírou.

      • Amarellka3 says:

        Ahoj klabe,

        moc ti děkuji za tvá slova, opravdu si toho vážím. Já mám ale spíš pocit, že jsme slaboch a fňukna, kdybys viděla, jak se se mnou někdy doma nedá bavit o ničem jiném, než o nemocích, kazím život celé rodině. Dříve jsem jezdila jako dobrovolník pracovat po Evropě, teď nevytáhnu paty z Prahy. Myslím, že moji rodiče o mně měli jinou představu. Měla jsem už být atestovaná lékařka, bydlet s manželem a třeba už 2 dětmi v pěkném bytě, jezdit na akce s kamarády, kteří také mají děti… Když už jsem se konečně trochu z nicoty vyhrabala a našla si fitko a v něm smysl života, tak jsem začala mít svalové slabosti a cvičit nemůžu. No nebudu si více stěžovat, vím, že to mají lidé horší, když vím, co existuje za nemoci a lidské osudy, ale i tak je mi líto, když vidím, kde jsou spolužáci ze SŠ a VŠ a kde já.

        • Klára says:

          Amarellko myslím, že nejhorší je snažit se naplnit představy svých rodičů. A vykašlala bych se taky na srovnávání se spolužákama, prostě ty jsi v jiné situaci. Někdo má karty rozdané tak, někdo jinak…a něco ti povím, ta nutriční terapeutka je náhodou super nápad a myslím si, že to je zrovna obor, který má velký potenciál!

          Jj psala jsem, že se i do práce těším. Já jsem celkem extrovert, máme v práci dobrej kolektiv, i když někdy stres, ale to je všude.

        • Carmen says:

          Ahoj amarel ba to kde jsou spolužáci se vykašli holt tys vytáhla černého petra ale podle toho co zde píšeš jsi velmi statečná..snažíš se tu pomáhat poradit. Jen mě napadlo neprameni tvé obtíže z něčeho co jsi prožila v dětství?např pocit že tě rodiče mají malo rádi?Nebo něco podobného vím že jsi tu psala o sikane…ale nemůže tam být něco co tvůj mozek zakopal někam hluboko do zapomnění….třeba kdyby se odstranila příčina udělalo by se ti líp….já si teď sumiruji kdy jsem měla prvně pocit úzkosti a bylo mi zle….bylo to před rokem v nákupaku ale bez úzkosti jen se mi udělalo zle….A pak při cestě na dovku mě vytlačil náklaďák na svodidla a ještě mě vybrzdil..
          Ale to byl jen třes a pak ještě jeden incident kdy zřejmě poprvé zaútočila panika a to při předjíždění auta a to předtím byl ohromný stres a hádka s ex….no zbytek už znáš takže si myslím že mam zakoreneny strach ze strachu při jízdě….Vše okolo stresu se vyřešilo tak teď prostě musím zvyšovat vzdálenosti a snad budu opět mít řízení pevně v rukách.a co jak dnes je? Já mám ještě volno a příští týden to začne…

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Carmen,
            tak to je fajn, že máš dnes volno, já byla v práci a docela ok. Jen to vstávání v 7 bylo krušné, ale co tady Klárka píše, že vstávala v 5:40, tak si nemám na co stěžovat. Ty pak vstáváš v kolik do práce?
            Takže ty to máš spojené hodně s řízením, viď? Moc ti přeju, abys zas nabyla jistotu a řídila stejně ráda, jako předtím.
            Jinak v dětství bylo spousty problémů, nejen šikana od spolužáků, ale nechci tu vše rozvádět, navíc jsem se i jako úzkostná už asi narodila, protože jsem se nadměrně bála už jako malé dítě a od 10ti let jsem začala mít psychiatrické problémy.
            Hezký den, co jste dnes dělali?

          • carmen says:

            Když makám tak vstávám cca 6.10 zatopit(když jsem doma s děckama sama)malé udělat mlíko namalovat se oblíct malou do školky nachystat té nejstarší snídani..najíst se .ovézt malou do školky a jedu do práce cca většinou kolem 8.30 někdy na 8 …u klientu většinou na 9 h ..ale jsem vždy k.o po cestě z práce zase sbíram děcka rychle bud zatopit nebo přiložit podle toho jestli je u nás moje mama…a můžu teda říct že mě to zmáha jsem v 20h k.o…dnes se ještě dovím jak budu pracovat a kde..už se bojím no …já měla např. z dětství otřesné vzpomínky naši jako fungovali nikdy se před námi nehádali ale přesto cítila že mě otec nemá rád vždy měli raději ségru a já zlobila vjtěla jsem asi nějak upoutat pozornost pak mě ve školce učitelka jednou zavřela do sklepa po tmě za trest a já prý ve 3 letech přestala mluvit…kolem 15 roku se mi začaly zdát podivné sny že jsem v temné místnosti a přijdou si pro mě malí mužíčci no pak jsem odhalila že mě tak za trest zavírali i do umyvarny v těch snech totiž bylo moc malých umyvadel i zachodku tak jak to ve školce býva .mluvit jsem pak postupně začala ale koktala jsem do toho ty ruce …a pocit že jsem škaredá….pak na intru se mi někteří posmívali a to docela brutálním způsobem dnes by to byla šikana tenkrát mě to nenapadlo…a naši jen říkali hlavně otec že jsem jim určitě něco provedla…takže žádné zastání děs…dlouho dobu mi trvalo jim odpustit teda hlavně tatovi mnoho modliteb odříkaných,ale odpustila jsem dnes máme jak to říct korektní vztahy bavíme se…naši se nakonec rozvedli a každy žije svým životem a my jako děti a vnoučata je moc nezajímají investují jen do svých protějšku…s tím řízením doufám modlím chci věřit že to dám..minuly rok byl pro naprostá pohroma tak snad ten letošní bude lepší štastnejší….i si znova hledám cestu k manželovi měli jsme příliš mnoho věcí k řešení do toho moje panika manžel udělal něco co jsem mu dlouho nemohla odpustit (nevěra ne)i těd se pozastuvuji jak to mohl dopustit a hodně jsme se od sebe vzdálili..a přestali rozumět po skoro 10 letech…vše ci jsme chtěli a přesto se z toho nemůžu radovat…vzali jsme se mame dítě spolu dům a přesto….nevím jestli to dáme jestli já v sobě najdu cestu .. je to těžky …ty jo od 10 let se trápit to je šílené třeba jak máš jít na to psychosomatické vyš.na něco přijdou odstraní se o špatné a bude postupně lépe….dnes jsem uklízela vařila pere mi už konečně poslední pračka…za chvíli dojede kamarádka a bude večer rano už jde prcek do školky …

  4. anonymní says:

    Ahoj všichni,
    tak po 2 měsících braní Asentry 100 se pořád cítím zle. Neustále je mi zle od žaludku, prostě pořád na zvracení pocit, do toho často chodím na velkou třeba 4x denně. Mám vyšetření zaludku a jicnu rentgenem a kontasni latkou. Všechno v pořádku. Hadičku jsem bohužel nevydžel. Kompletní vyšetření krve. Ledviny,játra krevni obraz, cukr, zanety atd. vše v pořádku. EKG v pořádku., Teplotu nemám..Prostě mi je neustále na zvracení, do toho mě občas škrábe v krku a občas průjem. Normální stolici jsem neměl ani nepamatuji.. Bolí mě celý břicho ale ne na hmat prostě všude mě bolí. Před 3 rokama jsem byl na vyšetření střev protože jsem si vsugeroval Crohnovu chorobu a to mi vyloučili. Jsem už bezradný ráno vstanu a hned mám strach hned žaludek na vodě prostě. Hrozně se bojím že mám nějakou nemoc co mi tohle způsobuje. Je mi 24 a chci žít normální život. A ne, aby mě bylo pořád špatně. Je jedno jestli jím nebo ne zle je mi pořád prostě. Někdy se z toho až pobliju. Obvodak říká, že si myslí že je tohle psychomatický ale beru AD už 2 měsíce a prostě mi to vůbec nepomáhá. Jo a je uplně jedno kde jsem jestli v kině, krámu nebo doma. Zle je mě pořád stejně přijde mi že když jsem doma je mi ještě hůř.. Nemuzu dostat myšlenku z hlavy, že tahle nevolnost,pocení,prujem a třes a strach má za příčinu nějaká fyzická nemoc.. Prosím vás, může tohle opravdu způsobit psychika? Děkuji.. Jinak všem přeji štastnej novej rok a hlavně zdraví!!

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Anonymní,
      mrzí mě, že máš pořád potíže, ale to, že bereš AD nemusí znamenat, že se jich zbavíš. Je potřeba na sobě pracovat v terapii, vyhledat nějakého psychosomatického lékaře, pokud jsi z Prahy, můžu ti dát kontakty.
      Jinak ano, psala jsem ti tu už několikrát, že psychika udělá vše, já někdy chodím 10krát denně na velkou, mám retence (zadržování) moči a musím se cévkovat. Také jsem dlouho nevěřila, že je to psychika, pořád jsem chodila na vyšetření, přeci to, že nemůžu čůrat nebude psychika, ale ona fakt je. Do toho mám posledního půl roku zhoršující se svalové slabosti a dušnost. EMG i odběry v normě, teď půjdu ještě na vyšetření na Pompeho nemoc (vzácné metabolické onemocnění, které se může svalovými slabostmi projevovat), ale pokud to bude negativní, tak to asi také zbude na psychiku. Je mi také pořád blbě, hrozně špatně spím… ano, psychika je všemocná, už jsem objednaná i na komplexní psychosomatické vyšetření a snažím se na tom pracovat. Držím palce.

      • anonymní says:

        Ahoj Amarelko, děkuji za odpověď. Ale víš co je na tom nejhorší, že si nepřipadám ani nějak extra ve stresu. Jsem ve stresu kvůli tim fyzickým příznakům. Teď máme jít ke kamarádům na silvestra a já řekl že pít nebudu, aby jsme mohli spát doma. Místo toho, abych si užíval tak se mi tam nechce protože se bojím že se tam poseru a pobliju. Pardon za ty slova… Proč mám pořád v hlavně myšlenku, že mám nějakou vážnou nemoc. Že ta mi tohle způsobuje a že už mi zbývá jen dožít prostě.. Já se toho hrozně bojím. bojím se že prostě mám tu nějakou nemoc a že mi způsobuje ten prujem a pocit na zvraceni obcas zvraceni, třes, pocení a strach 🙁

        • Amarellka3 says:

          To si nemusíš připadat ve stresu, může to být reakce podvědomí, na nějaký minulý stres, ale někdy se ani spouštěč nenajde. Ale dá se s tím pracovat, opravdu. Zkus terapii a nejlépe nějakého psychosomaticky zaměřeného psychoterapeuta. Ke kamarádům určitě jdi, wc tam mají, ne? Tak když bude nejhůř, tak si odskočíš. Ale třeba, když se s nimi budeš bavit, přijdeš na jiné myšlenky. Pocity na zvracení a nutkání na stolici jsou sice nepříjemné, ale neumírá se na ně. Nechci zlehčovat tvoje problémy, ale třeba mě už několikrát močový měchýř málem praskl, když jsem ještě neměla cévky. Jednou jsem přijela na pohotovost za 5 minut 12, měla jsem v močáku 1700 ml (normálně člověk močí tak 300-400 ml) a já pořád nic
          Opravdu bys měl vyhledat odborníka na psychosomatiku a nespoléhat jen na AD, navíc ta u somatizačních poruch apod. podle mě zas takový efekt vždycky nemají a ještě 100 mg Asentry není tolik, já brala 300 mg a stejně mi nepomohla moc.

          • anonymní says:

            Asi to moc nepomáhá.. Ale jak si přiznat, že je to psychický? A nemám např. nějakou alegii na jídlo, nebo nějakou celiakii nebo něco takového prostě.

          • Amarellka3 says:

            Tak já myslela, že ti testy na celiakii a jiné potravinové intolerance dělali, když píšeš, že jsi kompletně vyšetřený a nikde nic. Ano, testy na celiakii se dělají z krve, řekni si o ně, ale definitivní potvrzení je až z biopsie z gastroskopie, takže bys ji stejně musel nějak vydržet. Já vím, že se těžko přiznává, že je to psychické, ale když se vyloučí všechny příčiny, což u tebe už se toho opravdu hodně vyloučilo, tak si pak člověk musí říct, že už nebude hledat nemoci, že je to psychika a začne na sobě pracovat. Mně to s tím močákem trvalo asi 8 let, než jsem uvěřila, že je to psychika a někdy to stejně zahlodá, že co když, ale snažím se si to nepřipouštět. S tou svalovou slabostí a dušností teď nevěřím, že je to psychika, ale když se vše vyloučí, tak to vezmu jako téma do psychoterapie a budu na tom pracovat.

          • Anonymní says:

            Na alergie na jídlo mi bohužel krev nevzali. Doktor mi říkal že byl primářem 40 let a že je na mě vidět že je to 100% psychika. Pro jistotu mi udělal kompletní vyšetření krve prý abych se hodil více do klidu. A dál mi doporučení na psychiatricku. Tam jsem objednaný 29 ledna. U nás v rodině nikdo na nic alergický není a nikdo nemá žádnou nemoc. Jen mamka a její bratr měli též hodně po hromadnou psychiku která se jim projevovala fyzicky na orgánech který byli ale zdravý. Hrozně se bojím toho, že jeden den mi je jakž takž normálně. Žaludek na vodě a strach mám nonstop. A někdy se ráno probudim a jdu na velkou třeba 2x a pak ještě je mi tak zle že se pozvracim. (To se stalo 2x) ale zvracel jsem jen sliny neměl jsem nic v žaludku. Nejhorší stavy mám vždy ráno a dopoledne. K večeru se to trošičku lepší. Mám hroznej strach ze mam něco v žaludku nebo ve střevech co mi způsobuje průjem a nevolnost. Jak říkám žádné obrovské bolesti žaludku ani břicha nemám. Jen mě jakoby tlačí celý břicho. A nemůžu si dát do hlavy, že mi to způsobuje stres. Mám skvělou práci, přítelkyni, auto, jsme finančně zabezpečení. Pořád se hrozně bojím, že už se nikdy nevylecim a celej život mi bude takhle špatně. To bych opravdu nechtěl. Už teď mi stačí že ve 24 letech mám takové problémy a kamarádi kteří si užívají chlastaji, ji velice nezdravě a jsou šťastný a žádný problémy nemají. Jinak jsem nekuřák a alkohol si dám příležitostně. Poslední má otázka zní tedy Amarelko myslíš si že tohle je od stresu? Nebo to může způsobit rakovina nebo nějaký vážný onemocnění nebo zánět ve střevech nebo něco takového.

          • Amarellka3 says:

            Já myslím, že už jsem svůj názor napsala, nemá cenu pořád ujišťovat, to nikam nevede. Je dobře, že jdeš k psychiatričce. Držím palce.

    • Dagmar says:

      Ahoj anonymní, já myslím, že pokud nepřijmeš, že je to psychické, tak se to nezlepší. Můžeš vymýšlet milion nemocí, ale téměř jistě je to psychika. Já se v začátcích skoro nemohla hnout od toalety. Nezvracela jsem. ale neustále mě to nutilo na stolici. Do teď, s přicházejícím nepohodlím, a ani to nemusí být ataka, se většinou u mě objevuje i tento příznak.. Jo a stresové období jsem při vypuknutí nemoci měla již více než rok za sebou a skolilo mě to na vytoužené a naprosto pohodové dovolené. Takže to, že nejsi, nebo se necítíš být ve stresu, nic neznamená. Já na to taky koukala jak blázen. A věř mi. Mě to dostalo v cizině do nemocnice To byl teprve mazec. 🙂

  5. Karla says:

    Přeju všem hezkého Silvestra a hodně zdraví do nového roku 2019.Teď nemám vůbec čas psát…Zdraví všechny Karla.

    • Amarellka3 says:

      Karli,
      děkujeme za přání, tobě také pokud možno hezkého Silvestra a hlavně hodně zdraví do nového roku. Doufám, že jsi v pořádku.

  6. Carmen says:

    Amarel právě že na velkou no ani nevíš kolikrat když jsem snědla něco nového musela zastavit a skočit někam do keřiku ale neřešila jsem to….prostě jsem si řekla že wc nebo kerik jsou všude a než se posra.t radeji treba ten keř….ale v tom buse me oblevalo horko a to jsem fakt myslela ze se po…hned na zvonařce směr wc.

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Carmen,
      aha, tak to je nepříjemné, já ty průjmy měla v létě, chodila jsem třeba 10krát denně, ale vždy jsem stihla wc, ale je fakt, že keřík bych taky dala, i když v Praze se zas tak dobře všude nehledají. V tom autobuse to úplně chápu, já právě mezi městy vůbec nejezdím, protože by se mi chtělo čůrat.
      A jak se máš dnes? Já usnula až ve čtyři a je mi blbě. Hezkého Silvestra.

      • Carmen says:

        Ahoj amarel dnes u nás byla kamarádka tak jsme pokecali já mezitím uvařila oběd pak odjela pojedli jsme a já vytuhla v obýváku na sedacce spala jsem do 15.30 udělala pomazanku chlebíčky….v 19.30 jsme jeli do města na ohňostroj byl krásnej jen ty moje emoce jsou na bodu mrazu.domu jsme dojeli kolem 21.Tak honem malou vykoupat dát spát….cesta autem v poho jsem si řekla že se nenechám pp rozhovor a že max.zastavim kdyby něco….jinak až na tu únavu dobrý .hezký silvestr a hodně zdraví do Nového roku 2019

  7. Carmen says:

    Amarel ty terapie nevím obecně psychologum nevěřím mám mnoho zkušeností s dcerou kdy jsme ro absolvovali kvůli péči důchodu apod. A pravda je že jsou to z veliké části podle mě sarlatani mohou z tebe udělat zdravou ale i debila….neříkám že jsou všichni takoví ale z 10 možná 1 má dar naslouchat a pomoci člověku pochopit jej.jinak je to jen spousta nacteneho a nic víc….totéž si myslím i o psychiatrech…např jeden mé postižené dceři furt kladl otázky typu co si myslí o politice o Trumpovi atd…má iq 52… chtěl po ní aby četla noviny a podobný kraviny oba číst umí ale nechápe co čte…No uvidím co mi psychodr.řekne 15 měl by mít na mě více času…

  8. Lenka859 says:

    Ahoj, tak jsem to včera asi zakřikla, dnes mi bylo celý den špatně. Zase ztažené hrdlo, a mám hrozné tlaky v hlavě a do uší. Nešla jsem ani na oběd ke tchýni, ale na druhou stranu jsem uvítala, že jsem sama i když mi to moc nepomohlo 🙁

    • Amarellka3 says:

      Leni,
      tak někdy bohužel může přijít i propad, ale chce to se tomu nepoddávat, nepozorovat se moc a snažit se se nějak zaměstnat. Mně dnes taky bylo blbě, pak jsem se viděla s kamarádkami, to jsem přišla na jiné myšlenky a teď to na mě zas padlo. Doufám, že ti zítra zas bude lépe.

      • Lenka859 says:

        Děkuji,ky doufám, tlak trochu ustal, ale zase mi začali extrasystoly, nějak nemůžu s myšlenkami jinam.

        • Amarellka3 says:

          Tak si zkus dát vanu/sprchu s nějakou solí/pěnou, pustit si hudbu, přečíst si něco pozitivního… Mně se zas točí myšlenky kolem svalových slabostí a taky se úplně nemůžu odpoutat, ale v horké vaně mi bylo chvíli lépe. Teď zas přemýšlím, že už se mi i blbě polyká a dýchá a že mám tedy určitě postižené kosterní svalstvo.

    • Carmen says:

      Ahoj neboj zase bude líp!

  9. Misa says:

    Ahojte vsichni,mam pocit,ze se nejak horsimBeru cipralex 1tabletku,ale uzkosti nonstop,kdyz kamkoliv mam jit mam prujem,v podstate se mi chce permanentne na zachod a uz mam szrach nekam jit,nechci uz ani na navstevy,s nikym ven..je to cim dal horsi..porad jen myslim na to kam pujdu na zachod,kdy kde se mi bude zas chtit na wc..Cele dny mi strasne busi srdce a spatne se mi dycha.Jakoby nemuzu dodychnout,dycham tak melce,slabo a z toho se mi mota hlava.Je toho nejak moc..mate take nekdo takove stavy ted?Lecim se 10let,jednu chvili bylo fajn,ale letos v unoru jsem podstpupila silene moc zmen v zivote a jeste jsem je nerozdychala a v zari mi umrelama nejlepsi kamaradka,mela 34let..nemuzu se vzchopit..pomozte mi nekdo prosim..v okoli me nikdo nepochopi,vy snad ano 🙁

    • Klára says:

      Ahoj Míšo, bylo toho na tebe za ten rok asi moc myslím ale, že zavírat se doma a izolovat není dobré. Zkus to nějak překonat, nemyslet na to, že se ti bude chtít na záchod (nota bene všude sou záchody). Zkusila bych přírodu jestli máš možnost, kde je klid, žádní lidé… Ať je ti brzo líp!

      • klabe says:

        Ahoj Míšo,Klárka má pravdu, nejlepší je se překonat, záchody jsou opravdu všude, přinejhorším vlezeš do nějaké restaurace, a co, nic neobvyklého to není, dělá to určitě hodně lidí. Bohužel u PP si člověk ten původní radostný život musí získat zpátky sám. Samo to asi nepůjde, i když AD jsou moc fajn berlička (taky mě teď podpírají). Zkus zabojovat, sama píšeš, že máš úžasného partnera a dcerku, oni za to stojí. Vím, že si řekneš, že se mi to píše, ale taky jsem měla teď hodně špatný pocity v šalině (snad každý den jsem v ní měla PA), ale jezdí s ní dál, prostě nevystoupím, ať se děje, co se děje. Moc držím pěsti, ať si zítřejší návštěvu užiješ.

        • Klára says:

          Já bych si myslela, že to je přesně ono. Jakmile jednou vystoupíš, už pak znovu nenastoupíš. Obrazně i do té skutečné šaliny. Klabe ty jsi z Brna? ☺️

          • klabe says:

            Klári, bydlíme kousek u Brna, v Brně jsem studovala a teď tu pracuju. Ta šalina mě prozradila, co? 🙂

            A pozor, po Vánocích jsem zvládla aquapark, dokonce i s vířivkou (poslední dobou jsem měla pocit, že se mi v teplé vodě dělá nedýchatelno). Tak jsem byla ráda. Snad to půjde i příště. 🙂

        • Misa says:

          Ahoj Klabe,dekuji..myslis,ze ten zivot..radostny,ze to jeste bude?Ze to pujde bez prasku?Ja bych strasne chtela,mozna i chci od tebe slyset,ze ano,ze bude zase fajn,i kdyz to treba neni pravda.Jsem ted tak jaksi smirena s tim,ze kazdy den budou uzkosti a smutek a strach,ze umru.Partner je uzasny,dcerka je zlato moje,je ji osm a je mi ji lito,ze ma takovou mamku..miluju ji celym svym srdcem,ona je na me fixovana az nezdrave..mam strach,ze to vse,bude mit take,chci at je silna,vesela holka 🙁

          • Carmen says:

            Ahoj miso no taky bych to chtěla vše zpět radost že života…nam 3 dětí z toho jedno postižené nejmladší jsou3 a jsem asi momentálně jsem matka na baterky…navíc ataka ne přepadla v autě na dalnici a tak teď se bojím řídit mám strach ze strachu co jsem prožila holky tu mi poradili nepřestat jezdit no moc se mi nedaří má 5-6 km a to jsem fakt v křečí a nervózní myšlenky me paralyzuji.a já mám problém se soustředit na řízení….zpívám pouštím rádio někdy to pomůže někdy ne tento týden chci jet delší trasu….ale uvidím snad to dám nechci se povolit Pp ale je to potvora…poslední cca 2 měsíce se neumím ani pořádně zasmát od srdce….drž se

          • klabe says:

            Míšo, jasně že budeš mít zase radostný život, jen to prostě potrvá a musíme se o to aktivně porvat – psychoterapie, změna přístupu k životu, naučit se říkat "ne", myslet na sebe a udělat si na sebe čas, prostě ta věčná klasika, která se ale špatně v tom každodenním shonu těžko dělá. Taky se mi to špatně občas dělá, taky mám občas chvíle, kdy si říkám, jak to že to není ještě pořád ideální. A pak mi dojde, že to chce čas a makat na sobě.
            A Tvoje dcerka určitě ví, že má úžasnou mámu a vůbec o tom nepochybuje. I děti by ale měly vědět, že jejich maminky nejsou superhrdinky. Naši kluci vědí, že mám záchvaty strachu, jednou si se mnou PA prožili, bohužel nešlo to jinak (v Egyptě na dovolené u oběda, nepanikařila jsem, nedělala scény, jen to vydýchávala, ale všimli si toho). A já vůbec nepochybuju, že jsem ta nej mamina pro ně, i když samozřejmě jsem často podle nich ta nejhorší matka na světě. 🙂
            Budeme si zase užívat život, jen to možná nebude tak bezstarostné jako dřív. Jsme prostě úzkostné typy, ale každý je nějaký.

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Míšo,
      s tím wc ti úplně rozumím, měla jsem asi půl roku takové období, že jsem pořád lítala na wc, nakonec se to uzavřelo jako dráždivý tračník. Teď mám naopak střídání průjmu a zácpy. Ale mám ještě hyperaktivní močový měchýř, takže nejdu nikam, kde není wc, mám je zmapovaná po celé Praze a jinak nejezdím. Sice to, že na to myslíme, to ještě zhoršuje, ale ono se na to dost blbě nemyslí, když to nutkání člověk pořád má, ale na druhou stranu, pokud se mi podaří odvést pozornost, tak třeba i 1,5 h čůrat nemusím. Napadá mě, chodíš na psychoterapii, když se léčíš už 10 let? Ony samotné léky to nevyřeší, je třeba pracovat i s příčinou a se spouštěči a ty jsi měla těch negativních věcí hodně. Nebo se poraď s Dr., jestli třeba i nezvýšit Cipralex, pokud bereš 1 tabletku 10 mg, tak to zas není tak vysoká dávka. Každopádně moc držím palce, ať je lépe.

      • Misa says:

        Ahoj vsem,moc dekuji za zpravu.Psychoterapii jsem nezkousela,porad mam v sobe,ze to zvladnu,nevim jak by mi to pomohlo a vsemu se vyhybam skrz to wc.Vim,ze je to na hlavu a nejde to pochopit,ale mam porad paniku,ze budu muset na zachod a je mi z toho tak zle,ze nemuzu ani k dr.Vzdy to vsude pretrpim,uz me to vycerpava.Treba k zubarce bych klidne sla,bolesti se nebojim,ale nejdu skrz to,ze se mi chce na wc a jemi to trapny a nejde to vydrzet,neni to totiz jen pocit,opravdu musim na wc.Uz se citim jak magor,kdyz to nekomu reknu tak na me koukaji,jestli si delam srandu nebo to myslim vazne.Rano,kdyz vstavam tak uz myslim na to kam zas budu muset a kde pujdu na wc a jak mi bude.Kamaradka mi doporucila Kineziologii nebo tak nejak,ale zas tam nejdu skrz wc.Ted na Silvestra mame jit na navstevu a uz tyden je mi z toho zle..

        • Amarellka3 says:

          Míšo,
          podle toho, co popisuješ, tak to fakt vypadá na ten dráždivý tračník a pořádně rozjetý. Naopak bys měla k Dr. jít (v čekárně jsou wc) a mohla by ti na to dát nějaké léky, př. sulpirid se dává na dráždivý tračník, nebo lidé píší, že jim pomáhá Imodium. A nebo by to ještě chtělo dovyšetřit, jestli není jiná příčina (př. potravinová intolerance, zánět…) Psychoterapie by tě mohla naučit s tím pracovat. Čeho se nejvíc bojíš? Že se někde na veřejnosti po….? Já kdysi četla v jedna knížce od Praška (psychiatr a psychoterapeut, který píše hodně knih pro pacienty mimo jiné), že měl pacienta, který se bál, že se pomočí na veřejnosti. Tak prý Praško s ním šel, počůral se na veřejnosti a pak šel do obchodu a nic hrozného se prý nedělo a toho pacienta to uklidnilo, nebo tak nějak to bylo. Jako já tě chápu, protože to mám takhle teď s tím chozením čůrat, prostě si přesně zmapuju, kde všude jsou po cestě wc, než někam vyrazím a pořád se mi chce strašně čůrat. Beru na to i léky, ale nepomáhají. Držím palce. A než na kineziologii, to bych opravdu raději vyhledala kvalitního psychoterapeuta.

          • Misa says:

            Amarellko,moc dekuji za povzbuzeni.Take,nez nekam jdu,mapuju,kam bych mohla odbehnout..jsme na tom podobne 🙂 Jak pujdu ke sve doktorce,asi ji reknu,ze potrebuju asi neco vic.Nerozumim tomu,proc se tak horsim,jim leky,mam praci,zdravou dceru,pritele,co by se pro nas rozdal,tak proc to nestaci.Mozna je to vanocema,ale jsem tak strasne vylekana,vystresovana..uz chci mit klid a radost ze zivota,ale nevim,co vic pro to udelat..Amarellko,dekuji,ze jsi tu..

          • Amarellka3 says:

            Míšo,
            tak určitě si zajdi jak k praktické Dr., tak k psychiatričce, pokud máš Cipralex od ní. Určitě to chce vyloučit i jiné příčiny, proč chodíš tak často na wc, ale minimálně psychická nadstavba tam bude, podle toho, jak líčíš, že to prožíváš. Já jdu právě v lednu na kolonoskopii, nejdřív jsem měla pořád průjmy, teď se mi to střídá se zácpou, ale tak alespoň budu vědět, jestli to není něco horšího, s psychikou se dá nějak pracovat v terapiích a podpořit léky. Sice píšeš, že je u vás doma vše ok, ale zároveň jsi psala, že v únoru bylo hodně stresů a že ti umřela v září tvá nejlepší kamarádka, už jen to je veliký stresor a není divu, že je ti hůře + Vánoce k tomu jsou vždycky jako takový "bonus" na nervy. Tak určitě neváhej navštívit Dr., popsat jí, jak moc tě to trápí a ona už něco vymyslí, léků je dost, terapií také, takže si nech pomoci. Moc držím palce.

    • verunka008 says:

      Ahoj Miso…znám přesně to, co ty prožíváš..je to dráždivý tračník, i tady s Amarelkou jsme to probíraly. Kdo tohle nezažije, nepochopí..Mám dráždivý tračník od 17 let, ted je mi 38:( k tomu samozřejmě úzkostnou poruchu a panické ataky…čím víc budeš uhýbat, tím horší to bude, což víš, ale pro mě jediná berlička, i když vím, že ve své podstatě je to špatně, je právě Imodium..to tě prostě fakt zablokuje!!!! Věř mi, mám přesně to, co ty..ikdyž vám, že pto střeva je to asi docela blný, nevím, jak bych bez něj zvládala chodit do práce atd…..zkus to jako berličku a pak ti mohu jen a jen doporučit právě tu kineziologii. chodím na ni taky a i když je to masakr (myslím nářez), tak zjistíš, jak vše, ale opravdu vše máš ve svých rukou..jinak od ledna taky začínám chodit na psychoterapii. Nespoléhej poize na prášky, ty ti pomohou třeba překonat ta nejhorší obodbí, ale chtěj se vyléčit a to napořád..

      • Misa says:

        Ahoj Verunko008,moooc dekuji za zpravu.Ja se ucpavam enterolem,nekdo sni jednu tabletku a nejde tyden,ja si dam tri a druhy den je to zase nanovo.Na kolonoskopiijsem byla,na gastroskopii take,sice je to uz nejaky rok zpet,ale vse v poradku.Dekuji Amarelce,uz delsi dobu premyslim,ze zajdu na krev,jestli mi nevadi lepek nebo mlecne veci..ale vim,ze je to psychikou.Kdyz jsem doma,je mi dobre,v praci je mi taky dobre,ale cesta do prace,cesta kamkoliv,je pro me peklo.Mam dojem,zeje to horsi a horsi.Mela jsem to uz v 16,ale vse zmizlo a ted se to objevilo a behem toho roku je to horsi.Strasne mi ublizila smrt kamaradky,nemuzu to vstrebat.Zacinam v sobe citit i takovou jakoby nervozu,nebo vzteklost..nevim,jestli nemam vymenit prasky,ale beru je uz tak dlouho.Uz aby bylo po svatcich a doktorka byla zase v praci..Vsem vam moc dekuji za ucast,za pomoc,je fajn si popovidat s nekym,kdo ma stejne nebo podobne trapeni.Vsem peji zdravicko a at je v pristim roce lepe

  10. Carmen says:

    Ahoj amarelko tak výlet do Brna busem cesta tam šílená chtěli se mi zvracet a k tomu na velkou děs chtela jsem jit za ridicem at me vysadí…hruza nakobec jsem se v duchu modlila ze mi nic neni a ze dojedu v poho pred brnem to přešlo pak dobrý v obchoďáku jednu chvíli mi dělaly zle lidi ale v poho….cesta zpět již na pohodu…jo a koupila jsem si par drobnosti a samozřejmé te nejmenší nejvic meli v nextu…vyprodej hotové davové šílenství zesky se div nepopraly….dnes celkem dobry jen si musim zakazat myšlenky že mam strach z toho strachu co jsem zazila no….a pristi tyden chci zkusit cestu do olomouce ne po dálnici he to cca 15km od nás….

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Carmen,
      tak to jsem moc ráda, že jsi to Brno zvládla, i když začátek cesty vypadal špatně. Jak dlouho od vás trvá cesta do Brna? Mám radost, že jsi koupila i něco pro sebe. No v Nextu toho mají hodně pro děti a hezké věci, to malé bude slušet. Jsi dobrá, že jsi to ustála i v davech, já byla v pátek v obchoďáku a nebyl tam skoro nikdo, tak jsem tam zas pěkně utrácela ve slevách.
      Moc ti držím palce, ať tu cestu do Olomouce zvládneš, s kým tam pojedeš?
      A jak se jinak máš? Hezký den.

      • Carmen says:

        Ahoj amarelko s kým pojedu nevím buď s kamarádem nebo s manželem jenže ten mě nechápe prej se mám hodit do klidu….A nemyslet na to…dnes při řízení jsem měla pro změnu pocit že když pustím volant tak už ho nechytnu jakoby mi chtěly ruce ochrnout ale pak jsem si vzpomněla že při te atace na tě dalnici jsem úplně křečovitě držela volant abych ho nepustila….Tak jestli to nemá souvislost no….k psyhodr.jdu 15.1 a tentýž den i do RS poradny tak tam dr řeknu o tom tocení hlavy a těch migrenach a pocit s těma rukama rs mi před 3 lety vyloučili A ještě furt mám pocit únavy…

        • Amarellka3 says:

          Ahoj Carmen,
          určitě to s Dr. prober, ale když ti RS vyloučili, tak to spíš bude ta mrška PP. Mně taky před 3 lety RS vyloučili, ale občas mě to taky napadne. Unavená jsem naprosto šíleně, buďto spím přes 12 hodin, nebo skoro vůbec, ale únava při obou "druzích spánku" je stejná a strašná. Dnes jsem měla 2 silná kafe a stejně bych jen spala. Myslím, že je to tím, jak je člověk vyčerpaný z těch stavů + ta zima a málo světla k tomu.

          • Carmen says:

            Dnes mi psala fyzio že příští týden podle rozpis služeb se mi ozve a naplánujme tu mojí krční páteř tak mám radost…ty myšlenky jsou fakt hnus kde se pořád berou nechápu jsem jakýsi slaboch teď po těch atakach..dřív bych si řekla kašlu na to a vytesnala to z myslí…s tím wc jsem taky měla jednu dobu boj po cestě do města zmapovane kde všude je wc…před 15 lety když jsem ještě byla s ex.on byl psycho tyran + alkoholik strasne me deptal vzdy kdyz jsem se blizila k domu děs nervy tak vim co to je. A vlastně dodnes když se mi chce tak prostě musím ale není to často…spíš pricitam teď mám 3 porodum…

          • Amarellka3 says:

            No tak to je fajn, že tě fyzio konečně vezme. Jj, myšlenky jsou hnus, ale dá se s nimi pracovat, o terapii jsi neuvažovala? Ono léky jsou spíš takový berlička, potlačí sice úzkost (někdy), ale myšlenky mohou zůstat, proto je dobré na sobě pracovat u v terapii. Mrzí mě, na koho jsi v minulosti narazila, já mám z alkoholiků hrůzu. A na wc se ti chtělo čůrat nebo na velkou? Tak po 3 porodech je možné, že máš pánevní dno oslabené, tak hlavně, že už nemusíš tolik často.

      • Carmen says:

        Jo a ještě od nás je to do Brna cca 65km asi 50 min.rychlym busem jede jen prostějov brno bez zastávky

  11. Lenka859 says:

    Ahoj, dnes je mi lépe, dokonce jsme byli v kavárně a pak jeli ještě k našim a až na dvě lehké krize, které jsem se snažila nevnímat celkem dobrý. Tak doufám, že to chvilku vydrží 🙂 Všem přeji krásný zbytek dne.

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Leni,
      to je super zpráva, jen tak dál a ať to vydrží už napořád 🙂 Hezký večer i tobě.

  12. Klára says:

    Dobré ráno, já už se pomalu těším zas do pracovního procesu. Teď v tom volnu je to takový od ničeho k ničemu, jen přejídání..o to víc se snažím sportovat. Navíc je to období náročný na psychiku, všechny ty návštěvy třeba i slidma, se kterýma si nemá člověk co říct. Každopádně včera už mi bylo celkem fajn, občas mi probouchne srdce, na kardiologii jdu v půli ledna. Včera jsem zvládla nákupák s děckama a odpoledne kluziště. V tom nákupáku si mi posledně dělalo zle. Díky negativním vzpomínkám jsem měla včera lehce náběh, ale zahanla jsem to velice rychle pomocí Hašlerek a taky jsem se vyslíkla a chodila bez bundy.

    Martine, ty počáteční stavy po začátku braní AD znám moc dobře, ono to odezní, neboj. Já myslela, že to nikdy neskončí, ale odeznělo to. Takže vydržet!

    • Martin says:

      Ahoj Klaro,
      jsi sikovna s tim nakupakem. Me pomahaly zvykacky – kdesi jsem cetl, ze se kousanim osali mysl, protoze prece nemuzes neco jist kdyz jsi v nebezpeci 🙂 nebo jsem na zemi pocital kachlicky.

      Dneska uz je to malicko lepsi. Vcera jsem fakt cely den prospal. Sice se mi porad trosku mota hlava a obcas mam takove „zaseky“, ze mi jakoby ztuhne krk. Porad ten knedlik v krku a pocit na zvraceni. Ale jak rikam, dnes je to lepsi, tak zitra to snad bude jeste lepsi 🙂

      • Klára says:

        Žvýkačky mi taky pomáhají, jedu v obojím 🙂 zvýkačky, tic taky, hašlerky bez cukru, hallsky… cokoliv co mně zaměstná pusu.
        Já obecně kšefty nesnáším vůbec, chození po nákupácích a zkoušení hader bylo a je pro mě vždycky zničující utrpení. Ale moc dobře si uvědomuju, že pokud se těmto situacím budu vyhýbat – jízda autem (protože se mi v něm dělalo zle), konkrétní nákupák (bylo mi v něm na omdlení) atd. tak si vytvořím blok. Ale asi už u mně AD začla fungovat dobře (mám je od listopadu), protože už ani o těch situacích coby kdyby neuvažuju – dřív jsem si vždycky říkala, mám sebou Lexaurin, kdyby něco… teď už mi to ani nenapadne. Tak snad je to na dobré cestě.
        Ty stavy motavá hlava tuhej krk, tlaky v hlavě – kolem uší, nosu, měla jsem dlouho. Určitě to byly tři týdny aspoň, než AD začla fungovat. Nejdřív byl velkej propad, šílená ataka a úzkost trvající dva dny, kdy jsem myslela, že mně budou muset volat rychlou. Po cca třech týdnech jsem si najednou uvědomila, že tlaky jsou pryč. Jen ten ztuhlej krk je pořád, krční páteř je prevít. Hodně se to snažím rozcvičovat. Denně několikrát protahuju.

      • Klára says:

        Kruci odeslala sem odpověď, a není to tady 🙁
        Žvýkačky používám taky, ty a Hašlerky, tic taky, Hallsky… prostě cokoliv, co na chvilku zaměstná pusu 🙂
        Jinak ty stavy motání hlavy, tlaky a tuhej krk, já to měla po nasazení AD aspoň tři týdny. Ze začátku byl šílený propad, ataka s úzkostí trvající dva dny s pocity na omdlení, skoro mi volali rychlou. Po cca třech týdnech jsem si najednou uvědomila, že tlaky jsou pryč. Občas se mi hlava zhoupne (ale fakt hodně málo), občas probouchne srdce… ale více méně asi AD začala fungovat.

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Klárko,

      super, že jsi dala nákupák, jsi fakt dobrá, že ses nenechala odradit negativními vzpomínkami a šla jsi tam opět, i když ti tam předtím bývalo blbě. A jsi dobrá, že sportuješ, já dnes chtěla jít do fitka, ale zaprvé jsem ráno v 8 byla úplně marná (spala jsem do jedné nakonec) a zadruhé mám tak hrozné svalové slabosti, že sotva chodím. Jsem z toho hrozně nešťastná a nevím, co s tím mám dělat. EMG bylo v létě v pořádku, tak nechápu, z čeho to mám. Možná zas nějaký psychický blok, ale tedy jak ho odbourat, netuším. V lednu jdu na psychosomatické vyšetření, tak jsme zvědavá.
      Já se naopak pracovního procesu trochu bojím, jak mám veliké problémy se spánkem, tak nevím, jak ráno budu vstávat a jak pak vydržím.
      Tak moc držím palce, ať se ti nadále daří zvládat různé výzvy (obchoďáky…) a ať ti kardiologie dobře dopadne.

      • Klára says:

        Tak já nevím, co jsem udělala blbě…na počítači nevidím ani jeden můj příspěvek, ale v telefonu oba …

        Amarellko pokud je to psychickýho původu, zkus ty svalové slabosti překonat, bohužel mi nenapadá jak , pohyb obecně podle mě léčí, určitě by ti to pomohlo. Úplně nejhorší je myslím zůstat sedět doma, izolovat se. Psychiatr ti na to nic neřekl? Já jak nemám pohyb, jsem úplně psychicky v háji. Musím ze sebe dostávat stres a napětí pravidelným pohybem, teď jsem přidala i doma rotoped.
        Jinak já prostě si nemůžu dovolit některý situace nezvladat, třeba to auto… Po tom srpnu kdy jsem se složila, se mi v autě motavala hlava, při předjíždění z pruhu do pruhu a ohlédnutí se mi hlava zhoupla. Bylo to strašně nepříjemné. Pak jednou na červené i takový jakoby záchvat úzkosti a paniky, říkala jsem si furt kurník ať naskočí zelená! Naštěstí to zvladam dobře, auto ke svymu životu potřebuji, nemůžu se nechat někým převážet…to jsem si nastavila v hlavě jako fakt a je to ok, vyřešené.
        Jsem s děckama čtyři dny u našich, zítra už se vracíme do Brna. Plnej barák lidí, někdy je to náročný…

        • Amarellka3 says:

          Klárko,

          já tady také tvé příspěvky normálně vidím a píšu z noťasu, tak nevím.

          Jinak já právě nevím, jestli jsou ty slabosti psychického původu, ještě potřebuji vyloučit Pompeho nemoc, musím jako samoplátce, protože Dr. už mě poslat nechce, tak po Novém roce to budu řešit. Bojím se, aby to nedopadlo jako s mým močákem, kdy jsem skončila na cévkování a příčina se taky nenašla.

          Máš super přístup, že si nemůžeš dovolit situace nezvládat a že i řídíš, když víš, že to potřebuješ k životu, i když ti v autě bývá blbě. Myslím, že čím vícekrát pojedeš, tím to budeš zvládat lépe a lépe. Chce to prostě postupný trénink.

          Já tě obdivuji s tím cvičením, já teď fakt nemůžu, snažím se, ale nejde to. Nechci se izolovat doma, strašně se kvůli tomu trápím, ale nevím, co s tím 🙁

          • Klára says:

            Já ráno taky psala z noťasu, příspěvek se objevil a teď dvakrát ne, tak nevím kde je problém…
            Amarellko to mě moc mrzí s tou svalovou slabostí. Co kdybys začla polehounku, opatrně, krátkýma prochazkama a postupně přidávala? Já zas obdivuju, že bys vyrazila do posilky. Tam mě to netáhne, mám z těch chlapů tam trochu obavy.

          • Amarellka3 says:

            Klárko,

            já chodila do dámské posilky a ne na přístroje, ale na skupinové lekce. Jenomže teď vůbec nemůžu. Už tady zase šílím z Pompeho nemoci, sedí na mě vše, svalová slabost, nevyspání po noci, šílená únava jak fyzická, tak psychická, problémy začít nějakou činnost, nezvednu se ze dřepu… Ven chodím, na menší procházky, chodím krmit kočky, chodím pěšky, místo busem, ale nejsem schopná třeba popoběhnout…

          • Klára says:

            Amarellko to půjde, nešpekuluj nad tou Pompeho chorobou, to určitě nemáš! Super, že aspoň malé procházky zvládáš, postupně přidáš na vzdálenosti i rychlosti a rozběhneš se! Prostě po malých dílčích krůčcích. Hrozně moc bych ti to přála, a věřím, že to zvládneš. Pro nás ostatní tady je fajn tvá lékařská minulost, ale pro tebe je to asi přítěž, protože se analyzuješ což chápu. Když jsem se v srpnu složila, našla jsem na internetu plno chorob na mě pasujících .
            S dámskou posilkou nemám zkušenost, ale vím, že i v Brně jich pár je. Zvažovala jsem to, protože silový trénink je údajně dobrej..

          • Amarellka3 says:

            Klári,
            když já už nevěřím tomu, že budu zas sportovat. Ještě v květnu jsem zvládla lekci trampolínek a po ní hned lekci dynamický bodystyling a teď sotva vyjdu schody, je to fakt strašný propad. Včera jsem byla v Camaieu se hrabat ve slevách oblečení a jen jsem se chvíli dívala na cedulky s velikostmi a hned mě šíleně bolela ruka. Nebo se hned rozklepu. Nechápu to a mám na sebe hrozný vztek.
            Dámská posilka je fajn, já byla několikrát i ve smíšené, ale připadala jsem si tam blbě, jak tam byli ti namakaní chlapi, nebo když byl na trampolínkách i kluk, prostě ta dámská mi víc vyhovuje. Kdybych měla fyzičku a svaly, tak jdu klidně do smíšené, ale takhle fakt raději ne (no teď nejdu nikam 🙁 )

          • Martin says:

            Přesně takové pocity teď zažívám když jsem začal užívat AD. Mám pocit jakobych měl silnou chřipku… sotva popojdu pár kroků a už se mi podlamujou kolena, v ruce když něco držím, tak se mi okamžitě rozklepe a celkově celý jdu dolů. Představa, že bych vyšel někde ven, tak se úplně vidím, jak bych se nestyděl lehnout si na zem a chvilku si odpočinout 😀
            Nechci to zlehčovat, ale nemůžeš to mít spíš nějaký vedlejší efekt nějakého léku?

          • Amarellka3 says:

            Martine,
            to mě mrzí, ale u tebe je veliká šance, že to přejde, protože nasazuješ nová AD a tak chemie s tebou cloumá, ale já tohle mám přesně od konce května, kdy jsem byla doma 14 dní na ATB se zánětem průdušek. To se to nastartovalo. Léky beru stejné od dubna, jako mám teď a v tom dubnu a květnu jsem to neměla, před tou nemocí. Normálně jsem chodila 6-krát týdně cvičit. Lehký třes mám z antipsychotik pořád, ale teď se celá šíleně rozklepu, když mám něco dělat. Takže z léků to nebude. Prostě buďto Pompeho nemoc, nebo psychický blok opět 🙁

          • Klára says:

            Amarellko a co ti na ten třas a slabost řekl doktor, to je přece strašně dlouhá doba už od května, takové stavy…jako zvládnout dvě hoďky cvičení (s trampolinkama nemám zkušenost, ale musí to být makačka, když si to představím) to už vyžadovalo nějakou fyzičku! Snad půjdeš brzo na vyšetření, ať víš co a jak. Moc bych ti to přála ať se to vyřeší. Napadla mě jedna věc, co zkusit změnit jídlo? Třeba by ti to pomohlo. Omezit nebo vyřadit sacharidy, který by měly spouštět záněty v těle? Hodně lidí si tím vyřešilo tělesné problémy, co jsem četla. Mrkni na knihu Jídlo na prvním místě… Já držela whole30 dvakrát loni, během té doby jsem daleko líp spala a neměla žádné trávicí problémy.

          • Amarellka3 says:

            Klári,
            no na neurologii mi řekli, že mám normální nález, že třes mám z léků (ten slabý) o tom velikém při cvičení jsem jim tehdy neříkala, protože ten mám až poslední tak 2 měsíce a na neurologii jsem byla v srpnu naposledy. Byla jsem i na neurologické pohotovosti, tam právě byla chápavá Dr., říkala, že jsem hrozně úzkostná, že mám zvýšenou nervosvalovou dráždivost a že vidí, že bez té EMG se neuklidním, tak mě na ni poslala. Jenomže u Pompeho nemoci může být i EMG normální. Prostě v lednu si tedy zaplatím to vyšetření a uvidím.
            Sladkého jím pořád hodně, nedokáži bez něj být. Zkoušela jsem jíst zdravě, ale vydržím to chvíli a pak se stejně musím nacpat sladkým, nebo prostě sacharidy, jinak je mi zle. A jedla jsem ho, i když jsem hodně cvičila a nevadilo mi to, tak nevím. Ale na tu knížku mrknu, díky.
            A jak se máš ty?

          • Klára says:

            Amarellko to je mi moc líto, tak snad Pompeho nemoc vyloučí a postupně se to zklidní. A budeš moct zase sportovat, safra dvě hoďky intenzivní trénink, to už chce nějakou páru! Věř tomu, že ty svalové problémy postupně vymizí! Já si pořád říkám, že chci zpět svůj starej život! A udělám pro to maximum, pokusím se to v hlavě přenastavit, nemyslet na negativa…

            Já se mám dnes dobře, vracela jsem se s děckama do Brna, takže auto a i Lidl, haslerky v autě došly, zvládla jsem i bez nich. Ještě poženu děcka na vycházku, jsem s tím pohybem taková pošahaná máme v rodině cukrovku a mamka vždycky říkala, hlavně pohyb jako prevence, tak to mám nějak v sobě. A hlavně mladší děcko (ten co má ADHD) musí mít pohyb na vzduchu. I když je k neutahání, dělám co můžu.
            Teď jsem si taky dala čokoládu a koupila na večer chipsy a víno, zas tak dokonalá s tím jídlem nejsem ale od zítra chci zas omezit sacharidy. Amarellko, když jsem to vydržela já dvakrát 30 dnů na low carb a bez sacharidů, zvládneš to taky. Nikdy bych si nemyslela, že to dám. A pak jsem se zakousla, jak dny postupovaly jsem si říkala, přece si to nepokazim. A byla jsem na sebe sakra pyšná po ukončení. Vedlejší bonus byl, že jsem zhubla cca šest kilo relativně bezbolestně a zpět nenabrala…

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Klárko,

            no já už jsem tak zoufalá, že bych tu Pompeho nemoc pomalu i brala, aby měly moje problémy nějaký název a dalo se to nějak léčit (podávají se infúze chybějícího enzymu). Protože ty slabosti se pořád zhoršují a já nevím, jak s tím bojovat. Strašně chci zpátky svůj cvičební režim, za ten půlrok jsem nabrala cca 12 kg, nevážím se, ale poznám to podle oblečení, nejdřív jsem do fitka ještě chodila, např. v létě a do října, ale už jen méně a méně a šlo to hůř a hůř, až teď to nejde vůbec, takže je tam neustálá progrese. Ještě děda zemřel na ALS a já si říkám, jestli taky neměl Pompeho nemoc, protože v té době ještě nebyla tak dobrá diagnostika a tehdy nebyly ještě ty enzymy a člověk také ochrnoval a nemohl dýchat, ale tak nevím. Bojím se i ALS, ale to by ais musel být nález na EMG a tam nebylo prý nic.

            Přesně, s tím pohybem, jak píšeš, tak já mám také strašný strach z cukrovky, jednou ročně si nechávám nabírat cukr a právě jsem si také říkala, že pohyb je docela prevence. Věřím, že když má tvůj syn ADHD, tak že potřebuje nějak utahat venku, musí na to brát léky, nebo to ještě relativně zvládá?

            Já vím, že low carbo nedám, protože bez sladkého je mi zle a navíc na to nemám vůli. Navíc jdu v lednu na kolonoskopii a tam můžeš pak už jíst jen pribiňáky, přesnídávky a poslední den jen pít a to já musím samé slazené nápoje a jíst hroznový cukr, abych ten den vůbec přežila. Tak i kdyby, tak s tím můžu začít až po kolonoskopii.

            Jsi dobrá, že jsi dala 2-krát 30 dní bez sacharidů, já jsem na nich závislá.

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Klárko,

            tak jsem si včera studovala ještě něco o Pompeho nemoci a beru zpět, že bych ji i možná brala, protože přežití od doby diagnózy je 10-15 let, i když se podává ten enzym. Psala jsem do jednoho centra, kde ji léčí a Dr. mi napsala, ať se stavím na testy, že mi dá žádanku. Usnula jsem dnes až ve čtyři ráno, jak jsem vyčerpaná ze stresu, že bych tuhle nemoc mohla mít. Mám z toho šílené úzkosti.
            A jak se máš ty?
            Pokud možno, hezkého Silvestra.

        • Carmen says:

          No s tím autem jsi dobrá já bojují….No jezdím cca 5-6km ale dal bych se asi bála sravh že strachu co jsem prožila na začátku prosince už jsem to tu psala kamarád na tel.me musel navest na sjezd z dálnice chtěl a jsem zastavit auto a utéct hucelo mi v hlavě pocit Jako bych měla ucpané dutiny…
          A obrovský strach ani nevím z čeho myšlenky že skolabuju…klepne mě…vejdu do protisměru že blaznim hrůza jela jsem cca 50 max 60 km/h…..druhý den jsem se ceka klepala za oknem strachem že budu muset do práce. Naštěstí mě sefka omluvila….od té doby se bojím na dalnici že se mi zase bude motat hlava ….ale jsem na tom jak ty auto potrebuji k práci i k rozvozu děti no a chodu domácností….Tak to budu muset nějak prubnout …a nastavit si to v hlavě

          • Klára says:

            Carmen já to četla o té dálnici… Ale prostě pořád jezdit a zkoušet to, častěji a dál. Ono to půjde. Život bez auta si nedovedu představit, přesně jak píšeš, rozvozy dětí na kroužky, pak nákupy, jezdila jsem denně do práce (to jsem odbourala, protože Brno je rozkopaný a kolony mě lezly na nervy. A taky teď v zimě než to ráno v šest oskrabu, už bych dávno seděla v šalině). Každej týden jezdíme k našim, prostě jezdit musím. To beru jako fakt a nějaký slabosti si vůbec nepřipouštím. Zkus to taky tak, nejhorší je ten strach ze strachu, že něco přijde..

  13. Sájule says:

    Amarellka13.. jojo chce to přestat hned. Když není vůle… Snad bude lépe, ráda bych už. Mám poslední dobou hrozné stavy. Nejraději bych vypla internet a bylo by moje hledání diagnóz ke všemu je fakt příšerné… Nemohu spát, tak hledám a narazila jsem na levostranné selhávání a samozřejmě mám veškeré příznaky. Už se fakt zbláznim….

    • Amarellka3 says:

      Tak si to vyhledávání zakaž prostě. Já se snažím hledat méně, ale někdy to taky nejde, navíc spoustu nemocí znám ze školy, tak je na sebe rovnou napasuju. Jak jsi přišla na levostranné srdeční selhání? To určitě nemáš, neboj. Kolik ti je?

      • Sájule says:

        Je mi 27, nevím koukala jsem co může znamenat ten kašel a vylezlo na mě tohle a samozřejmě to sedí, nebo spíš jsem si to vsugerovala

        • Amarellka3 says:

          Tak kdybys kašlala, tak si myslím, že už by to bylo pokročilejší srdeční selhání, protože pro něj je typická dušnost, nejdřív námahová, pak klidová, jak dochází k městnání tekutiny v plicích, ale fakt tohohle se neboj, internet na tebe vyplivne milion věcí, ale nemá to pořádně kontext, zadáš nějaké heslo a může pod tím být milion věcí.

  14. Carmen says:

    Ahoj amarelko teď čtu tvůj příspěvek Martinovi a píšeš že ad se nesmí na lacno a já to tak jim pac ráno tak brzy nesnidam…

    • Amarellka3 says:

      Carmen ahoj,
      já nepíši, že AD se nesmí nalačno, ale že lepší je se trochu najíst, aby se tím zmírnily možné nevolnosti. Jinak u většiny AD je podle mě jedno, jestli se jí nalačno, nebo ne. Ale mělo by to být uvedeno v příbalovém letáku.

      • Carmen says:

        Aha já začala číst pribalak ale raději jsem přestala už jen z těch nežádoucích účinků bych onemocněla (Myslím s nadsázkou)beru ještě anopyrin a ten teda se smí až po jídle….

        • Amarellka3 says:

          Carmen,
          tak nečti nežádoucí účinky, ale jen "Užívání s jídlem a pitím" + já vždycky čtu kontraindikace, jak toho beru hodně, tak aby se něco netlouklo.

  15. Lenka859 says:

    Ahoj, máte někdo problémy s dýcháním? Jsem astmatik a dnes od cca poledne se mi špatně dýchá, léky moc nezabrali, ale nejsem si jistá jestli je to astmatem. Spíš mám jakoby stažené hrdlo a tak jako mělce dýchám, jako bych se musela strašně soustředit na to, abych vůbec dýchala. Jsem z toho zase celá rozhozená, chvilku už jsem byla i pěkně protivná na děti.

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Leni,
      já mám také diagnostikované astma, ale astmatický záchvat jsem naštěstí nikdy neměla a léky zatím brát nemusím, jen jednou ročně kontrola a při potížích inhalovat Ventolin. Ale je možné, že u tebe hraje roli psychická nadstavba, ono je astma do jisté míry psychosomatická věc a psychika jeho průběh určitě ovlivňuje. Také se mi někdy hůř dýchá, třeba když jsem ve stresu, nebo když ležím v posteli. Ale to, že píšeš, že se musíš soustředit na to, abys jakoby dýchala, tak to asi svědčí trochu i o psychické složce. Dýchání je řízeno mimo jiné centrálně v prodloužené míše a my můžeme ovlivnit hloubku a rychlost dýchání, když se na to soustředíme, ale dech se nám nemůže zastavit, pokud není nějaká porucha.

      • Sájule says:

        Já se zase potýkám delší dobu s kašláním. Je tedy pravda, že jsem byla nastydlá a stále mám rýmu. Ale když jsem měla v červnu poprvé ataku, tak celý měsíc předtím jsem kašlala.. Může to tedy souviset s psychikou?? Sice kouřím, ale už v tom vidím, zase to nejhorší

        • Amarellka3 says:

          Ahoj Sájule,
          psychogenní kašel se také může vyskytovat, znám kluka, který tak kašlal, až z toho zvracel a nikde mu na nic nepřišli (jakože plicní atd.), tak skončil u psychiatra. Já taky opět trochu kouřím a také pokašlávám, tak samozřejmě už vidím také nejhorší scénáře (vím, že bych kouřit neměla, ale jak jsem byla v prosinci na neschopence, tak mi bylo tak blbě, že jsem se ke kouření vrátila).

          • Sájule says:

            Tomu naprosto rozumím, také se snažím přestat kouřit, dost jsem to omezila, ale stejně nemám tu vůli úplně přestat. Tskr4si přikláním, že kašel se připojil k tomu stresu, protože když se mi pak udělalo v červnu dobře, tak jsem kašlat přestala. A teď co se mi to opět po půl roce vrátilo, tak i nastal ten kašel. Zkouším různé sirupy na kašel a nic nepomáhá, tak to přikládám tomu. Hlava si ale jede své. Musela jsem si vzít opět půl Rivotrilu, ale nějak nepůsobí. Zase jsem si dala do hlavy, že nemohu kombinovat Rivotril a Sinecod kapky a jsem z toho celá vedle… Srdce buší, chodím po bytě, stažené hrdlo… To bude zase noc..

          • Amarellka3 says:

            Nám říkali v Centru pro léčbu závislosti na tabáku, že omezit kouření de facto nemá význam, že se prostě má přestat. Já vždycky nějakou dobu nekouřím, ale pak do toho zas spadnu, když je mi psychicky hůř. A proč myslíš, že by se neměl Rivotril a Sinecod? Jakože tlumení dechu? Já se snažila najít příbalák (SPC), ale ukázalo mi to vždycky, že to nejde zobrazit, tak se ti na to nemůžu mrknout, ale já beru benzáče různě taky a praktická Dr. mi doporučovala na kašel právě Sinecod, nebo Levopront, já si nakonec vzala Levopront, ale brala jsem v tu dobu Rivotril taky. Tak moc držím palce, ať je lépe.

  16. Sajule says:

    Ahoj všichni, chtěla bych se zeptat zkušenějších. Beru Rivotril mám 0.5mg ale beru jen půlku. Teď jsem začala užívat Vitamín B komplex forte? Nebudou se tyhle dva prášky „tlouct“??

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Sajule,
      já myslím, že by to určitě vadit nemělo, B-komplex jsem normálně brala delší dobu a různé benzáče k tomu (Rivotril, Lexaurin, Neurol…) dokonce v léčebně mi dávali B-komplex spolu s Rivotrilem a to jsem Rivotrilu měla 6 mg denně.

  17. Martin says:

    Ahoj Amarelko,

    omlouvam se, ze zase otravuju. Dnes rano jsem si dal prvni prasek AD (blbec jsem ho snedl na lacno a sel zase spat). Jak jsem se vzbudil, tak od te doby mam hrozne tlaky v hlave, mota se mi hlava, je mi na zvraceni a mam tresavku v rukou. Je toto normalni stav, ktery za chvili vymizi? Od ledna zas musim chodit do prace, tak me desi co bude… Uzkost ted zadnou nemam, jedna se mi vylozene o tyhle neprijemne fyzicke priznaky.

    Predem moc dekuju a nezlob se ze te tak vyuzivam 🙁

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Martine,

      v pohodě, mě vůbec neotravuješ, myslím, že to, co popisuješ, bude z nasazení nových AD, může to třeba i týden přetrvávat v určité míře, ale mělo by to vymizet. Já třeba po nasazení citalopramu (SSRI AD) měla první týden tak šílené zhoršení stavu, že jsem myslela, že vyletím z kůže, ale po týdnu bum a bylo lépe. Určitě ho neber nalačno příště, ale věřím, že to bude reakce na to nasazení, přeci jen je to docela silné AD, i když máš malou dávku. Vzal sis na to ten Rivotril? Ani ten nepomohl? Zkus to vydržet do kontroly u psychiatra, ono se obecně říká, že když člověk takhle reaguje na začátku, že ta AD pak mohou i lépe zabrat.
      Držím moc palce.

      • Martin says:

        Dekuju moc za odpoved.. ja si prave radeji vedlejsi ucinky ani necetl, tak jsem vubec necekal, ze to bude takova pecka do hlavy. Az ted jsem se probudil a neco malo snedl, ale jinak jsem mel snad i halucinace, krom toho motani hlavy a nevolnosti. Hruza, des. Snad uz to bude zitra lepsi a dnes to bylo jen sokem pro telo 🙂
        Dekuju moc za podporu, trosku me to uklidnilo.

        Jinak Rivotril nevim jestli zabral – nechci radsi vedet jake by to bylo bez nej 🙂

        • Amarellka3 says:

          Ahoj Martine,
          tak snad zítra bude lépe, i když většinou ty stavy trvají více dní, ale ten první den to může být šok. Moc ti držím palce, aby venlafaxin byl tím lékem, který tě vytáhne z nejhoršího a uvažovala bych o té terapii.
          Teď se dívám na Život za zdí na zatím poslední díl Arteterapie, viděl jsi to také?

          • Martin says:

            Dobre ranko,
            ten jsem jeste nevidel. Zatim jsem se dival jen na par dilu – o benzacich, antidepresivech a pak vliv jidla a nikotinu – to me zajimalo nejvic protoze jsem byval dost silny kurak. Ted uz jen el.cigaretu. Dokonce i alkohol uz nepiju a marihuanu jsem v puse nemel dva roky (po ni jsem tehda mel prvni ataku).

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Martine,

            mě zrovna ten díl o jídlu a nikotinu nebavil, nemám ráda Dr. Hollého, protože je ředitel Bohnic, které nesnáším. Říkal tam něco zajímavého? Já kouřím teď opět, od doby, co jsem byla na neschopence, takže někdy od začátku prosince. Některý den nekouřím vůbec, některý do 10ti cigaret denně. A kolik jsi kouřil ty? Alkohol už taky téměř nepiju, byla to u mě poslední kapka pro vyvolání panického záchvatu. No ta marihuana je blbá, často spouští paniky, nebo toxické psychózy.

          • Martin says:

            Mno jediné co tam zmiňoval bylo, že nemá smysl užívat vedlejší doplňky vitamínů, že v našem prostředí, pokud člověk správně jí, jich má dostatek. U cigaret akorát zmínil, že kuřáci co mají ještě psychickou poruchu si snižují věk až o deset let. Pak tam mluvil zase nějaké doktor z příjmu a říkal, že jediné co se vyplatí vedlejší jíst je "Guajacuran", že ten je jediný lékařsky osvědčený + k tomu magnézko. Ale B-Complexy atd. že nemá smysl.

            Já jsem kouřil 20 denně. Před měsícem jsem s tím prostě praštil a teď už bafám jen elektronickou – konečně jsem našel tu, která mi kompenzuje závislost a zároveň už nemám ani napínky jako dřív – kafe – cigáro – jídlo – cigáro atd.

            Mno já trávu kouřil dost často, prakticky každý večer k filmu a nebo po noční – skvěle se mi usínalo. Pak ale přišel panický záchvat, tak jsem vše vysypal do záchodu a od té doby jsem neměl.

          • Martin says:

            Teď jsem si pustil tu Arteterapii – ty to máš za sebou? Zkoušela jsi to? Já jsem si právě udělal radost a koupil si boty a oblečení na běhání, tak čekám až mi bude trošku lépe a půjdu si pročistit hlavu během do lesa 🙂

          • Amarellka3 says:

            Jj a dokonce znám osobně toho Mgr. Segerta, byla jsem totiž i v Kosmonosích, kde pracuje, jen na arte jsem k němu nechodila, protože mě víc bavily košíky. Ale třeba na jednom 9ti měsíčním stacíku jsme měli arte každý týden hodinu a půl a to mě docela bavilo. Běhání je super, taky bych chodila, kdybych neměla ty šílené svalové slabosti a podezření na Pompeho nemoc. Ale chodila jsem každý den v roce 2008/9, kdy mi PP propukla a pomáhalo to na psychiku, tak držím palce, ať brzy můžeš také vyrazit.

  18. Williamdag says:

    Hot women for good sex every day: http://www.short4free.us/SEXYGIRLS84370

  19. SCMeege says:

    This is may depend from implementation front-rank equipment park,technology,equipment,algorithm,cleaning,methods,equipment,components,mechanisms and industrial equipment, specialized detergents and cleaning funds and also beautiful organization work cleaning service.
    In our world use support Cleaning firms made necessarily authoritative and relevant.

    Some enterprises and organizations Partnership long for a time enjoy help with cleaning companies, but not conclude personal frames swabber for such types of services as Cleaning a private house and Bathroom cleaning in TriBeca .

    Long-term practice General Partnership in Chinatown & Little Italy owner specialized company is STEPHEN WILLIAMS, revealed that hired trained staff cleaning firms produce cleaning well faster, neater, scrupulous and cleaner, than for example own regular cleaners.

    You will be spared from wasting time on training and recruitment frames , on check his work, you it will not be necessary to allocate room for cleaners and organize storage inventory.

    We Limited liability Limited Partnership is that is on the street Douglaston invite you personally work with uson profitable conditions.
    Any Economist Proves You contain Multiple workman at a loss in collation with employ foreign cleaning service.

    cleaning lady near me90 – top maid services

  20. zavodMeege says:

    Мы выполним для вас прямые поставки широкого перечня металлопроката, которые сертифицированы согласно с KZ и интернациональными стандартами потребительского качества ГОСТ и отвечающих самому высокому уровню конечного качества.
    Прокат может использоваться в разных секторах экономики в нашей стране. Скажем в таких, как строительное производство индустриальных и квартирных комплексов, автомобильной индустрии и других необычных отраслях современной жизни.
    За 10-ть недолгих лет получен громадный производственный опыт, неоднократно доказана незапятнанная репутация влиятельного и надёжного партнёра. Ныне А Рязанская область – это деятельно стабильно и развивающаяся преуспевающая производственнаякорпорация с огромными складами.

    листовой прокат оптом – листовой прокат Самара

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *