Diskuse

Toto diskusní fórum je věnováno Panické poruše.
První panickou ataku jsem zažila v roce 2004. Tehdy pro mě musela přijet záchranka, protože jsem se úplně zhroutila. Točila se mi hrozně hlava, zvracela jsem, bušilo mi srdce a dokonce jsem na několik dní ochrnula na spodní končetiny.  Tehdy jsem byla přesvědčená, že umírám. Až později jsem se dozvěděla, že se jedná o panickou poruchu. Ataky jsem měla 2x až 3x týdně. Vždy, když to na mě přišlo, uklidnilo mě, když jsem si sedla k internetu a pročítala diskusní fóra. Ale časem se to na všech diskuzích zvrtlo na řeči o něčem jiném, než o panické poruše. Proto jsem před 6 lety založila toto fórum, které se věnuje jen této nemoci a ničemu jinému. Věřím, že za ta léta mnohým, kteří tuto diskuzi navštívili, byla k užitku. Prosím i nadále vkládejte všechny své poznatky, rady a tipy, jak se s touto zákeřnou nemocí vyrovnáváte právě vy. Ale zároveň prosím, abyste se neodchylovali od tématu, protože  příspěvky nesouvisející s PP odradí ty, kteří hledají na této diskuzi skutečnou podporu a pomoc. Věřím, že vzájemným předáváním si vlastních pocitů a zkušeností s touto nemocí spojených, se s ní dokážeme lépe vyrovnat.
Děkuji Všem Zuzka

46 849 Responses to Diskuse

  1. Viktor says:

    Ahoj 3 měsíce kdy jsem vysadil Neurol jsem byl v pohodě, mohl jsem pit, hulit a další den jsem necítil uzkost, pocity tlaku atd. Vykašlal jsem se i na psychiatra a chodil jsem si pro léky k praktickému lékaři (cipralex 10 mg 2x ) ale pak když zjistila 6e tam nechodím tak mi předepsala elice 2x 10 mg a teď kdyz hulim a piju tak mám další den pocity úzkosti a tlaku sem tam mi připadá že se mi točí hlava, ty úzkosti atd… Co se vrátili myslíte že to můžou být změnou prášku ?

  2. Jarmila says:

    ahoj všem.
    Mohl by mě někdo odpovědět co je potřeba si sebou vzít , když se rozhodnu pro pobyt v ústavu?
    Je potřeba nějaká finanční hotovost? Popřípadě je pobyt zdarma, nebo ho platím. Fakt už je mi každý den zle AD mi nezabírají jak bych chtěla. Musím tam sama přijet a nebo odváží sanitka?
    Jak dlouho trvá pobyt, zda je nás na pokoji více a nebo si můžeme vybrat.
    Děkuji za odpovědi

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Jarmilko,
      ty to nazýváš, ústa, psychiatrie je nemocnice. Kam bys chtěla? Většinou je nejlepší se domluvit s ošetřujícím psychiatrem, aby ti dal doporučení k hospitalizaci, když tam přijedeš sama, tak tě nemusí vzít a sanitku bych si fakt nevolala, ta je pro život ohrožující stavy (mě tam třeba vozila sanitka, když jsem spolykala léky nebo se pořezala na šití, ale rozhodně bych si nedovolila zavolat sanitku jen jako dopravu do nemocnice). Pobyt trvá různě, podle oddělení, u úzkostných poruch jsou nejlepší psychoterapeutická oddělení, tam je pobyt na 6-8 týdnů, ale většinou je právě předem potřeba dojednat to přes ošetřujícího psychiatra, protože tam většinou mívají pořadníky a nějakou dobu se čeká (např. na KBT oddělení v Národním ústavu duševního zdraví neberou ani jinak, než dokud tam nezavolá ošetřující lékař a nedomluví to a nepošle jim tam zprávu). Na pokoji je to také různé, v Bohnicích jsou na některých odděleních i pokoje po 10, žádné soukromí, na pokoj tě navíc přidělí a nemůžeš si určovat, každý chce menší pokoj. Ale třeba v tom Národním ústavu duševního zdraví jsou pokoje po 2 se sociálním zařízením na pokoji. Pobyt je klasický v nemocnici, nic neplatíš, ani se nedoporučuje si s sebou brát moc peněz, na psychiatrii se strašně krade. Jen třeba na kafe, cigára, pokud kouříš… Takže závěrem, kontaktuj svého psychiatra, ať ti vypíše žádanku, pokud i on uzná, že je to na pobyt v nemocnici a vyberte spolu nějakou v tvém okolí (i když dá se i jinam na psychoterapeutická oddělení, já byla např. i v Horních Beřkovicích a Kosmonosích). Kdyby tě cokoliv napadlo, ptej se, já byla hospitalizovaná už 17-krát a v nemocnici na psychiatrii jsem strávila 3 roky. Držím palce. Jo ještě mě napadá, někde (ale výjimečně), se dá připlatit nadstandardní jednolůžák, ale skoro nikde to nenabízí, rozhodně ne např. v Bohnicích.

      • Jarmila says:

        ahoj Amarellko.
        Z toho co jsi mi napsala, fakt mám hrůzu neumím si představit být na pokoji s více lidmi a ještě přes noc. Nevyspala bych se jsem zvyklá na svoje soukromí. To by mi museli dát nějakou koňskou dávku diazepamu abych se uklidnila a nic nevnímala. Takže ten pobyt zase vzdávám… Píšeš, že si byla hospitalizovaná už vícekrát. Takže by mě to vlastně ani nepomohlo. Poslední záchrana je navštívit mého psychiatra a možná změnit prášky i když ten Cipralex je na úzkosti. Dále se podívám po knížkách co jsi mi doporučela.
        A zase jsem na začátku…..:(

        • Amarellka3 says:

          Jarmilko,
          já tě nechtěla vyděsit, jen ti píšu realitu, jak to je. Nadstandard se dá někde zaplatit, ale fakt o moc jich nevím. Ale tak kdybys třeba šla do toho Národního ústavu duševního zdraví, tak tam jsou pokoje po 2, to bys také nedala? Jinak jsou fakt všude po 3 a více, ještě po 2 jsou vlastně na příjmovém pavilonu 26 v Bohnicích, ale tam není přes den de facto žádný program, skupiny… tak si myslím, že by ti to bylo k ničemu. Já neříkám, že by ti to nepomohlo, naopak si myslím, že třeba ten Národní ústav duševního zdraví je super. A v Kosmonosích to taky bylo super. A já nikdy nebyla hospitalizovaná kvůli PP, tak si myslím, že třeba to někdy může pomoci. Já jsem takový složitější případ. Já bych to fakt probrala s psychiatrem, jestli by ti něco nedoporučil. Nebo fajn jsou denní stacionáře, také jsem chodila, tam jsi přes den, máš tam terapie, různé aktivity… ale spíš doma. Kdybys chtěla, můžu ti dát tipy, kam jít (tedy pokud jsi z Prahy).

          • Jarmila says:

            Amarellko to jsi mě nevyděsila , chtěla jsem vědět jak to chodí, jsem kousek od ÚSTí n/ L. za dva týdny jdu na sezení k psychiatrovi a pořeším můj stav. Potom napíšu jak jsem dopadla.
            Jinak moc děkuji za rady a duševní podporu. Jsi velmi ochotná a myslíš to s námi dobře.
            Přeju Ti ze srdce moc zdravíčka…
            Jarmila

          • Amarellka3 says:

            Jarmilko,
            tak v Ústí nad Labem je psychiatrie v nemocnici, jakože ne bývalá léčebna, ale jako jedno z oddělení Masarykovy nemocnice a tam by mohl být i nadstandardní pokoj. Ale zavolej si tam kdyžtak, nebo to prober s psychiatrem. V těhle nemocicích jsou většinou menší pokoje, např. po 3. Mrkni tady: http://www.kzcr.eu/cz/ul/pro-pacienty/zdravotnick
            A myslím, že někdo z Ústní nad Labem byl s námi i v Horních Beřkovicích na psychoterapeutickém oddělení. Nebo bys mohla zkusit ten národní Ústav duševního zdraví v Klecanech u Prahy, je to sice u Prahy, ale když jsem tam byla já, tak jsem byla jediná Pražačka a byl s námi třeba i samoplátce ze Slovenska a lidi z celé ČR. Mrkni http://www.nudz.cz na oddělení 1, zaměřené na KBT.
            Takže určitě se poraď s psychiatrem, zmapujte nemocnice ve tvém okolí, nebo ty stacionáře, v Ústí snad nějaký bude. A chodíš na individuální psychoterapii? Třeba by pomohla výměna léků a individuální psychoterapie, hospitalizace bývá až krajní řešení, já se nejdřív léčila rok ambulantně, než jsem poprvé šla do nemocnice. Moc držím palce, dej pak určitě vědět, co jste s Dr. vymysleli.

    • Rosie says:

      Narodni ustav dusevniho zdravi nabizi pobyt pro lidi s uzkostnymi poruchami. Myslim ze dalsi kolo zacina za 10 dni. Je to pry narocne ale pomuzou. Jen tam musi zavolat psychiatr. Podivej se na jejich stranky, je tam vic informaci.

    • Real says:

      Tak si to tam uži, zažijete pěkně psycho.

    • J&K says:

      Milá Jarmilo, nikdy jsem hospitalizována nebyla i když s tím moje MUDr. koketovala, ale naznali jsme, že nemožnost opouštět oddělení svobodně a držet se programů, když mám stavy mám často potřebu hodně odpočívat. AD snad nikdy nezaberou jak chceme a hlavně jak rychle chceme. Pokud máš pocit, že pevný denní režim, vypnutí starostí z vnějšku ti pomůže, tak jdi do toho. Pokud jsi spíš jako já a nerada se podřizuješ, nedoporučuju to. Bohužel rychleji tam léky nezaberou, maximálně to mohou podpořit benzáky 🙁 mnohdy první léky nejsou ty správné. Vydrž, vydrž, vydrž, jednou se ty správné najdou a jak zaberou svět bude hned hezčí místo 🙂

  3. Amarellka3 says:

    Ahoj Solanko,
    diagnózu ti nikdo po internetu neudělá, na to by měl být psychiatr (ale píšeš, že u vás je těžké se k němu dostat), nebo psycholog, píšeš, že na terapii chodíš, tak by ti mohl doporučit kolegu klinického psychologa, který by ti testy mohl udělat (není vhodné, aby ti je dělal psycholog, u kterého terapii máš). Ale jak říká moje psycholožka, tak diagnóza není to hlavní, léčí se spíše příznaky, které tě obtěžují a je jedno, jak se to jmenuje, i když někomu (jako třeba mně) na tom záleží.
    PP se projevuje atakami masivní úzkosti, doprovázené tělesnými příznaky, trvají zhruba pár mnut, až výjimečně hodin. GAD je vleklá, celodenní úzkost, strachy o blízké, o sebe… Doporučuji knížky z Portálu Agorafobie a panická porucha, nebo z Grady Panická porucha, nebo o GAD je z Portálu Úzkost a obavy, nebo Generalizovaná úzkostná porucha z Grady, všechny 4 publikace napsal Praško a kol.
    Jinak na tvůj dotaz ohledně Elicei, já ji brala několik měsíců 10 mg, ale byla jsem po ní tak šíleně unavená, že jsem ji po několika měsících musela vysadit. Navýšit se dá až na 20 mg denně. AD se většinou berou ještě rok od doby, kdy vymizí příznaky nemoci, ale pak se musí vysazovat velmi postupně.
    Jinak psychoterapie určitě velmi pomáhá, pokud máš dobrého terapeuta, já na terapie chodím s přestávkami 10 let a teď jsem měla 3 roky úplně skvělou terapeutku (bohužel včera jsme měly poslední sezení, protože jde na mateřskou), ale hledám dále jiného terapeuta, protože terapii mám nadále indikovanou. Ale musíš si s tím terapeutem sednout, musí ti vyhovovat styl práce, kterou dělá (jaký má výcvik) apod.
    Ještě jak se ptáš na vyšetření, tak myslím, že všichni tady byli na EKG, echu, měli Holtera apod., ale někdy mi to přijde až zbytečné. Já sama byla jen na EKG a to ještě ne když jsem měla PP, ale pak v rámci vyšetření před celkovou anestezií. Jednou mě neuroložka posílala na kardiologii, ale tam mi dali termín za rok, tak jsem se na to vykašlala. Ale já ani tolik kromě arytmie problémy se srdcem neměla, spíš neurologické příznaky a to jsem byla na všech neurologických vyšetřeních. Jako doporučuje se základní vyšetření udělat, aby se mohla vyloučit fyzická příčina, takže možná na tom EKG bych trvala.
    Pokud tě ještě něco napadá, určitě se ptej, pokusím se poradit.

    • cippi says:

      Ahoj ja ti poviem ako sa z toho dostane skedze ja som bol jeden z tych co to mali. Nie su to lieky, nie su to vysetrenia. Co sem tam sledujem tuna ked nakuknem ludia uzivaju menia lieky a vacsinou nic:)) Toto nie je klucom a nikdy nebolo. Kluc je v tom ze ty mas tuto vec a nezbavis sa jej pokial sa na nu stale budes sustredit. Co robi vacsina uzivatelov tohto fora. Tym ze budes mysliet na toto a tuna pisat stale ako ti je zle a ake lieky uzivas a budes uzivat a ako ti nic nefunguje utvrdzujes svoju navyk navyk bat sa este viac. Je to navyk. predizpozicia. Tu ti nepomoze ani svatena voda ak ho podporujes a sustredi sa na neho mozes uzivat akekolvek lieky:)) Kedze ten navyk tam je stale a lieky co urobia ho stlmia. Ty musis vytvorit novy navyk:) navyk kedy myslis na uzkost len minimalne. opakovat to stale kym sa nevytvori novy navyk:) Ciel je teda mysliet na priznaky uzkost len minimalne a nech je to akokolvek zle vzdy rozptylovatmysel a opakovat to stale. Ina cesta z tohto nie je:)) Vo vnutri musis ty chciet sa toho tiez zbavit a nie lieky 🙂 PRetoze ty mozes mat stale svoje pochybnosti ze to nepojde a uzivas lieky to nikam nevedie:)

      • Solanka says:

        Ahoj Cippi. Děkuji za odpověď 🙂 Já se právě nechci léčit – ale vyléčit. Souhlasím s tím návykem. Nebaví mě 1/3 života fantazírovat nad možnou katastrofou svého života, která se pravděpodobně nikdy nestane. Naprosto souhlasím, snažím se, ale nejde to pořád. Mám dny, kdy se mi to daří, kdy si řeknu: "holka prosím tě, co blbneš, vždyť je to zase jenom úzkost"… a dokážu být v pohodě, ale pak přijde propad. Ty jsi měl PP? Jak dlouho jsi už bez toho? Nebo to prostě dokážeš ignorovat bez toho, abys řešil tu otázku "co kdyby"? Začala jsem brát ta AD s vírou v to, že tohle mě nastartuje do života a zbytek si budu muset "odmakat" sama, protože podle mě takto psychika nějak funguje, pokud to člověk vzdá a nemá vůli, tak ho žádné léky nespasí. Ale ty stavy jsou otravné, děsivé (však to musíš znát), že občas člověk berou z tváře nejen úsměvy, ale i poslední zbytky energie. Asi to bude běh na dlouhou trať, jen nemám ještě zkušenosti, tak jsem se chtěla zeptat tady. 🙂

        • cippi says:

          Ahoj mal ale uz je to prec:) Chodim tam kde som nechodil nikdy sam robim veci ktore som rpedtym nerobil:)) No trvalo to mozno co ja viem rok kym som sa z toho dostal:)) Ale nie kazdy to dokaze mat to riadnu silu. Nie je cielom vobec sa na to sustredit a voci tomu bojovat ze ako ked to pride pretoze sa na to sustredis ccielom je nedavat tomu pozornost 🙂 Ziadnu:) Spociatku to bude tazke ale postupne to bude slabnut:)Bez toho uz asi dva roky:)) Presile som si vsetkymi vysetreniami tuna co vacsina kazdy co ma pp sa chova ako cez kopirak 🙂 Ja neignorujem nic ako strach ma clovek stale ale zdravy clovek to ma tak ze ma strach iba ked ho ma ma a nie ked ho nema mat:) Cim viac tomu covek ustupuje a sustredi sa na to tym silnejsie to je:). AD nie AD nezmenia navyk:)) PP vlastne nema s depresiou mnoho spolocneho:) Co mas robit v prvom rade je minimalizacia myslienok na PP a nevyhybanie sa situaciam. Ak to pride niekde mimo na teba treba rozptylit mysel napr hudbouzacnes pocuvat alebo niekomu zavolas:)) A zabudnes:)) A toto robit stale a stale nech je akokolvek:)) Jedine tak prepises stary navyk v mozgu 🙂 Inak sa z toho nedostanes ani kebyze neviem co robis:)) Takto funguje psychika kazdeho cloveka:) Uz mam nastudovane aj knizky a casto sa mi sami nauciem bat sa my sami si sposovbime PP. Napr ja som bol vzdy bojazlivy hanblivy uzavrety:) Tj mal som predispoziciu urcite:))

    • Solanka says:

      Ahoj Amarellko, moc děkuju za tvou odpověď. My se právě moc o mojí poruše s terapeutem nebavíme, spíš řešíme rodinu, původ úzkostí apod., ale já nedávno začala, tak o tom ještě moc nevím. K tomu psychiatrovi se objednám i přes dlouhou čekací dobu, bude to asi lepší, znát názor odborníka. Děkuju i za literaturu, četla jsem tohle v PDFku a dost jsem z toho načerpala. A právě mi připadá, že mám možná obojí, ale to je v podstatě jedno – jak říkáš ty, nebo tvoje terapeutka, já se potřebuju napřed naučit, jak s tou úzkostí pracovat a potom, jak se jí zbavit. Mě právě děsí to srdce, máme to v rodině z tátovy strany, babička měla infarkt, které přežila, taťka taky jeden a přežil. Možná se mi to vrátilo i kvůli tomu, netuším. A vlastně mě trochu zaskočilo, že si moje srdce ta lékařka ani neposlechla. Ale takhle vzniká ten začarovaný kruh. Pořád se sleduju a ty myšlenky se točí přesně kvůli jedné a té samé věci pořád dokola. A o pár hodin později přijde píchání u srdce a já se můžu znova zbláznit strachy.
      A co tobě pomáhá na uklidnění? Nějaké čaje? Jóga? Apod.? Myslím spíš přírodní cestu.
      A ještě jsem se chtěla zeptat, jestli je u téhle, nebo tomu podobné poruchy běžné, že člověk strašně moc pije (myslím vodu). Jsem docela drobek a vypiju spoustu litrů vody denně a neustále běhám na malou. Tuším, že ten Praško se v jedné z těch knih o tom zmiňoval, že to je zabezpečovací chování, ale já nerozumím tomu proč? A co má zabezpečit, když se pak člověk stresuje, aby byl pořád poblíž toalety. 😀 Možná to zní hloupě, ale tohle je můj častý problém. Díky moc.

      • Amarellka3 says:

        Ahoj Solanko,
        to je možná právě přesně to nejlepší, řešit původ úzkostí a pracovat na jejich odstranění, pracovat s věcmi z rodiny, okolí, vztahů… to vše nás nějak formuje a má to vliv na rozvoj nějaké poruchy. Je jedno, jestli je to PP, nebo GAD, nebo něco jiného, prostě se ti děje něco nepříjemného, tak je fajn to řešit. Moje psycholožka se také nechtěla bavit o diagnózách, ale přesně o tom, co se mi děje, jaký na to měla vliv minulost, rodina… Takže myslím, že tvůj terapeut na to jde dobře. ale pokud chceš znát názor odborníka, tak se k psychiatrovi objednej, pokud ses rozhodla brát AD, tak je podle mě stejně lepší, aby je psal psychiatr a ne praktik.
        Pokud máš obavy o srdce (i když podle tvých popisů to fakt vypadá na úzkostnou poruchu), tak si zajdi za praktickou, ať si srdce poslechne a ev. ať tě pošle na EKG, ale pokud to bude ok, tak se snaž už o tom více nepřemýšlet, nehledat na netu diagnózy… a nepožadovat vyšetření stále dokola, protože to je pak ten bludný kruh. Ale jednou základně vyšetřit je za mě ok, to ostatně doporučují i psychiatři.
        Na uklidnění mi pomáhá pohyb – hodně jsem sportovala, jen bohužel od května mám šílené svalové slabosti a právě mi zas běhají hlavou nemoci a cvičím už daleko méně, ale i tak se snažím. Pak mi pomáhá hudba. Jógu po pravdě vůbec nemám ráda, strašně mě to nebaví, já mám ráda dynamické sporty, kde se zapotím. Relaxace, ani meditace také nemám ráda. Čaje mě také nezklidní, ale pila jsem meduňku, domácí, sušenou a trochu lépe se mi po ní spalo. Pak jsem si koupila kozlíkové kapky, ale ještě jsem je nezkoušela. Ale pozor na třezalku, nesmí se s AD.
        No a s tím pitím, já také strašně moc piji, měla jsem období, kdy nebyl problém i 6 l denně, což je samozřejmě zátěž pro ledviny. Zabezpečovací chování to může a nemusí být, záleží, proč tolik piješ. Já mám třeba fakt hodně žízeň a to si nemyslím, že je zabezpečovací chování, ale někdy, když si třeba zapomenu pití a jdu do MHD a napadne mě, co když blbě polknu, začnu se dusit a budu si potřebovat loknout a pití u sebe nemám, tak když si ho hned pak letím koupit ze strachu, aniž bych měla žízeň, tak to je zabezpečovací chování. Jinak je samozřejmě potřeba udělat odběry na cukr, protože člověk hodně pije a čůrá mj. i při cukrovce (diabetes mellitus). A také je potřeba vyloučit tzv. žíznivku (diabetes insipidus). Někdy se ale jedná i o tzv. habituální – návykové pití, kdy se tím člověk uklidňuje… a pak je potřeba si pití rozplánovat po menších dávkách a hlídat si to.

  4. Rosie says:

    Ahoj. Máte někdo zkušenosti s pobytem v Národním Ústavu Duševního Zdraví Klecany? Děkuji

    • Amarellka3 says:

      Tam ještě ne, ale na bývalém Psychiatrickém centru Praha ano a to se právě transformovalo v NÚDZ. Byla jsem tam na oddělení 1 u MUDr. Kosové a na oddělení 2 u MUDr. Bareše (tihle vedoucí lékaři jsou pořád stejní). A byla jsem pak v NÚDZ na neurologickém vyšetření na oddělení kognitivních poruch a pak jsem tam teď jezdila za kamarádkou, takže vím, jak to tam vypadá. Za mě určitě super. Ty tam o pobytu uvažuješ? Na jakém oddělení? Na KBT pobytu (oddělení 1)?

      • Rosie says:

        Děkuji 🙂 , příští týden právě nastupuji na 3 oddělení. Na diagnostiku. Ještě jsem nikdy nikde nebyla, tak jsem nervózní. Kamarádka byla na 1 oddělení?

        • Amarellka3 says:

          Nene, kamarádka byla na oddělení 3. S čím se léčíš? Neboj, je to tam fajn, jsou tam hodní a je to tam na rozdíl od Bohnic hezky vybavené a pokoje po 2 se sprchou a wc na pokoji.

          • Rosie says:

            Jídlo se tam dá jíst? Nevíš? 😀 Právě ještě nevědí co mi přesně je. Tam se budou snažit na to přijít.

          • Amarellka3 says:

            Kamarádka říkala, že jídlo bylo docela ok, určitě lepší, než Aramark, který vaří pro Bohnice, to je vyslovený hnus.

  5. Bára says:

    Ahoj Amarellko a všichni,
    jak se vám všem daří? Já byla relativně v pohodě, až tak, že jsem uvažovala o snížení Zoloftu z 50mg na půlku a místo toho jsem si dnes navýšila na 75. Stačila jedna blbá migréna s aurou ( následují katastrofické scénáře + strach že se to bude opakovat atd.) Trpíte někdo na to?
    Do toho vrtání dvou zubů i po týdnu to bolí. Celkově se cítím na nic, nechuť k jídlu, bolest hlavy, žaludek na vodě, spánek nic moc, nohy mě nenesou. Nejraději bych se sbalila do klubíčka, zalezla do postele a vylezla na jaře. Snažím se naladit optimisticky, že mě jedna migréna nebo bolesti nerozhodí, ale nejde to….Přeci není možné, aby člověka sebraly takové prkotiny co ostatní moc neřeší??? Přeji vám poklidné podzimní dny 😉

    • Katka says:

      To znám,já byla taky v pohodě.Stačí trošku ženské problémy a jsem taky zralá na navýšení.Nepanikáře napadnou problémy s hormony.Panikáře jen,kolik mi asi zbývá času:-).Člověk by se měl umět zasmát.I sám sobě.Poté věřím,že se s tím dá úspěšně bojovat.Jsem namotivovaná od návštěvy psychiatra a objednáním na psychoterapii.Snad mi to chvíli vydrží.Mějte krásný den.

      • Karla says:

        Ahoj Báro,já také nic moc.Zase mě trápí dráždivý tračník.Jednou průjmy,pak zase zácpa,je to na nic.Pořád jsem taková bez nálady,nic se mi nechce.Ale bohužel musím…Píšeš,že vrtání dvou zubů i po týdnu bolí.To je divné.Mě takhle jednou po vrtání také bral nesnesitelně zub,také už jsem potom k té zubařce nikdy nešla a ještě jsem t ozařídila manželovi,aby tam už také nikdy nešel.Protože to bys musela vidět.Vybavení ordinace,děs bes,všechno od ní jenom bolelo.Nakonec také zkrachovala a neměla vůbec žádné pacienty.Jestli můžu poradit,zkus řebíčkový olej,asi tak 4 kapky dej do půl hrnečku vody a kloktej.Mělo by to aspoň trošku pomoci…Ane nechci radit.

        • Bára says:

          Ahoj Karli, děkuji za typ myslíš že by to mohl nahradit i odvar z řebíčku místo oleje, ten nemám? Koupila jsme si dnes pastu na citlivé zuby. Ten dráždivý tračník také znám, nic moc příjemného to máš pravdu. Já dnes za krkem napětí a pobolívá mě hlava, i když se snažím dost pít. Ale jak jsem měla tu migrénu moje pozornost je teď zaměřená na hlavu. Celý den k tomu čučím do počítače a to tomu také moc nepřidá. Těším se domu nahřeji to a protáhnu. A to jsem byla včera na masáži právě těchto partií. Ať máš v rámci možností poklidný víkend a děkuji ti za radu 😀

          • Karla says:

            Baru,odvar z hrebicku nepomůže,tomu nevěřím. Olej je jiný, ten to znecitlivy a bolest by měla odezní.Nebo zkus, hrebicek-koreni zvykat.

          • Karla says:

            Chci všem popřát hezký víkend, ale nějak mě zlobí připojení k internetu…

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Báro,
      to mě mrzí, že tě migréna takhle rozhodila, já migrénu nikdy neměla, jen 7 let tenzní cephaleu a bolesti hlavy také někdy šílené, ale ne aura. Ale trpí na to craziness.cz odsud, co vím. A je mi divné, že tě to po vrtání ještě týden bolí, mně nedávno vrtal naráz 3 zuby a vůbec to nebolelo. Jakého máš zubaře? Já mám hrozně šikovného, ale zas drahého. Jinak k tomu, jak se ptáš, že není možné, že nás prkotiny rozhodí, právě to možné je, mě rozhodí všechno také. Jinak dnes je mi fakt blbě, šílená úzkost, do toho jsem dnes měla poslední terapii se svojí psycholožkou (jde na MD) a celou cca 1,5 hodiny jsem brečela, ona je nejlepší psycholog, jakého jsem poznala a nevím, kam budu chodit teď, nemůžu nikoho sehnat (už jsem 3 vyzkoušela, stálo mě to 2000 Kč a nic). Dala mi i dáreček, já jí také dárky. Teď jsem dojela domů, jsem celá uplakaná a nateklá a zoufalá. Tak ať je ti lépe.

      • Bára says:

        Amarellko, nebuď nešťastná…já vím že se to lépe říká. Sama nemám ráda změny. Velká škoda, že ti terapeutka odchází na MD hlavně jak píšeš, že jste si stoprocentně sedli. Třeba budeš mít zase štěstí a někdo dobrý se objeví. Budu ti držet pěsti. A zkus se netrapit.

        • Amarellka3 says:

          Baru,
          díky, no já jsem hrozně náročná, projela jsem na netu všechny pražské psychoterapeuty a psychoterapeutky a líbí se mi jich jen minimum a ti zrovna většinou už neberou nové klienty. Ještě čekám na odpověď dalších 4, ale kdoví, jestli se ozvou. Já psycholožce samozřejmě mimi moc přeji, ale trápí mě, že mi odchází. Chodila jsem k ní 3 roky a je naprosto nejlepší psycholog, kterého jsem poznala a že jsem jich poznala opravdu hodně. Ach jo :-(((((((((.

          • Bára says:

            Že jsi náročná na to mít kvalitního psychoterapeuta plně chápu. Když ti nesedne lidsky je to k ničemu. Třeba ta tvoje bývalá nebude na mateřské dlouho.

      • Panda says:

        Ahoj Ami, a jak sis sedla s tou stavajici psycholozkou? Vedela jsi, ze je to ta prava uz od prvniho sezeni? Nekdy to clovek vi hned, nekdy si najde cestu k druhemu az na vic pokusu a presto z toho muze byt skvely vztah. Drzim ti moc palce, at se to uz podari a nemusis zkouset, je to drahe a demotivujici, vid. Jinak me ted skoncilo nachlazeni, byla jsem zdrava jen par dnu a dnes zase knedlik v krku:( Snad to tak nepujde celou zimu. A do toho kvasinky a dost prace, tak se tesim, ze o vikendu trochu zvolnim. Jak uz tu nekdo psal, zalezt si a vylezt na jare by ted byla nejlepsi moznost. Zdravim vsechny a pekny vikend.

        • Amarellka3 says:

          Ahoj Pandi,
          ráda tě čtu, už jsem si myslela, že sem ani nechodíš. Mrzí mě, že jsi zas nachlazená, to je pořád něco, viď? Nebereš něco na podporu imunity? Já už o něčem uvažuji, protože jsem také často nemocná (ten zánět průdušek, pak střevní chřipka, pak nedávno týden viróza a minulý víkend zvracení a teplota). Přesně, taky bych na zimu zalezla a vylezla až se sluníčkem a teplem na jaře.
          Jinak tu stávající (no teď už bývalou) psycholožku jsem si "vyhlídla" na skupinové psychoterapii na psychiatrii v Kosmonosích, vedla tam naše skupiny a moc se mi líbilo, jak pracuje, tak jsem se s ní rovnou domluvila tam, protože jsem se doslechla, že je z Prahy. Takže pak od prvního sezení jsem z ní byla nadšená. Já prostě potřebuji, aby ten člověk měl nějakou "auru", aby byl energický, hodně také mluvil (jako reakce na moje povídání) a myslím, že to poznám už na prvním sezení. No tak uvidíme, hledám dál, včera večer se mi ozvali další 2 terapeuti a oba berou do terapie, tak jim mám příští týden zavolat a domluvíme se, tak uvidím.
          A co jinak u tebe nového? Nekouříš? Já se držím a už ani nemám chuť.
          Klidný víkend, pokud možno a odpočiň si.

    • Aknela says:

      Ahoj Barčo. Znam taky tyto stavy. Nejradeji zalezt a cekat az to orejde a pritom si rikam jestli se jeste probudim. Je podzim a panika zacina. Byl klid a ja si rikala kdy se objevi. V noci jsem se vzbudila sla curat a kdyz jsem si lehla zpatky,mela jsem povit ze mam malo kysliku, ze se nemuzu dodechnout. A pak me zacalo busit srdicko a ja uz zase v hlave scenate ze mam embolii nebo infarkt.
      Potom jsem nejak usnula a zatim jsem tady mezi zivymi. Ach jo. Co ta hlava vse dokaze vymyslet. Odpolesne jdeme na oslavu narozenin ,snad prepnu hlavu. Mejte se vsichni pekne

      • Bára says:

        Ahoj Aknelko, ten podzim je fakt peklo. To dýchání také znám…mám ti pocit že už mě nemůže nic překvapit a ta potvora si najde vždy jiný příznak. Díky migréně a protože mě poboliva hlava a za krkem,očekávám mrtvičku, nádor nebo migrozni mrtvici. Jsem pako vím. Ještě se mi hůře v tomhle obdobi kouká mám pocit jako bych silhala, občas tlak do uší. Celý rok bojuji s alergií. Užij si oslavu určitě bude vše OK. Většinou rozptýlení pomůže. A děkuji za odpověď. Pak písni, jak jsi to dala.

  6. Ála says:

    Ahoj,chtěla jsem s zeptat,v poslední době se cítím strašně unavená.Vstávám ve 4.00 hod. ráno,usínám asi ve 22.oo.hodin.,ale probouzím se a nemůžu spát. Přes den mám forfr,moc se nezastavím.Nevím,jestli je to k PP,nebo,že jsem dost nevyspalá a unavená.

    • Jahudka says:

      Hezky vecer vsem 🙂
      Taky mate po atace vzdycky pocity vycitek, zklamani, atd? Zazivam tohle relativne kratce a po kazde me to uplne vyradi z celeho dne. Dnes me to chytlo v praci, ale nestesti jsen se uklidnila celkem rychle. Ale byla jsem pak v takovym napeti, ze jsem se sbalila a sla pracovat domu. Misto toho ale celej den brecim a nejsem schopna nic delat, citim se unavena a nejradsi bych spala. Uz mam zase mysleky, ze me z orace vyhodi, ze jsem flakac a do toho nestiham skolu (pracuju na castecny uavazek + studuju prezencne VS). Mate nejake svoje „ritualy“, jak se po tomhle hodit do pohody? Jsem ted trochu demotivovana, tak si rada vyslechnu ruzne rady..

      • Jahudka says:

        Ala: nechtene jsem vlozila svuj prispevek jako odpoved :/ ale co se tyce toho spanku u vas, urcite ne potreba vice jak 6 hodin, ideal je 8. Jakmile spim jen 6 a mene tak je mnohem vetsi pravdepodobnost, ze me ataka nelde chyti

      • Bára says:

        Tak tenhle pocit znám, vždy když odezněla ataka měla jsem na sebe vztek a hlavně jsem nechápala své chování. Jakoby jsem to nebyla já. A hlavně pocit vyčerpanosti. Ty slzy k tomu patří také, sebelítost, deprese….jak čtu mám pocit, že toho máš víc než dost, škola, práce. Klobouk dolů, v tomhle případě bych trochu zvolnila. Držím palečky ať to zvládáš.

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Álo,
      podle mě spíš hrozně málo, já bych ve čtyři nevstala nikdy, ale chápu, že když člověk musí do práce, tak není zbytí a vím, že každému stačí spát jiný počet hodin, ale stejně mi to přijde málo. Já chodím spát klidně v 19 h (někdy) a vstávám v 7 h v týdnu a o víkendu spím třeba do dvou odpoledne, já jsem tedy zas druhý extrém, ale jsem také pořád šíleně unavená a u tebe mi to přijde úplně pochopitelné, když tak málo spíš a ještě se budíš. A zkoušela jsi večer na zklidnění a spánek např. meduňku, Persen forte, nějakou relaxaci…? Můžeš se vyspat o víkendu?

  7. Rosie says:

    Zdravím, máte někdo zkušenosti s jinými léky než jsou antidepresiva či benzodiazepamy? Třeba beta blokárory, nebo buspar? Pomáhají? Děkuji

    • jozef 7 says:

      Veľa pohybu , prechádzky…vytrvalostný beh , čim viacej tým lepšie…zdravšie sa stravovať…prestať fajčiť a piť alkohol….pre niekoho je spúšťač aj kofein …prestať sa stresovať …nebrať všetko veľmi vážne…myslieť pozitívne ..cvičiť autogénny tréning …lieky vám môžu nejaký čas pomôcť ale vás nevyliečia ….len utlmia vaše problémy ako alkohol…..pokiaľ nezmenite životosprávu a svoje myslenie tak sa to bude stále vracať …žijem s tým už dlhé roky prešiel som aj tou etapou keď som si myslel , že si dám nejaký iný nový liek a bude dobre…liek je len ako barlička..
      chodíť s barlou celý život tiež nie je nič moc (:

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Rosie,
      já mám zkušenosti s mnoha léky a to nejen antidepresivy a benzodiazepiny, jen beta-blokátory jsem nebrala, protože nemám moc bušení srdce. A Buspar má být co? Dívala jsem se do databáze všech léků na trhu a Buspar mi napsalo, že to nebylo nalezeno. Ale pokud myslíš Buspiron, tedy nebenzodiazepinové anxiolytikum, tak ten jsem brala. Jinak z psychiatrických léků beru ještě antipsychotika a stabilizátory nálady.

      • Rosie says:

        Ahoj, a byl buspirone účinný? Taky beru antipsychotika. Antidepresiva mi nikdy nedělaly dobře. Jaký druh antipsychotik bereš? Já risperidone.

        • Amarellka3 says:

          Ahoj Rosie,
          Buspiron byl u mě úplně k ničemu, je na úzkosti, ale nezabral mi ani trošku, ale každý jsme jiný, třeba by ti pomohl. Jinak z antipsychotik mám depotní injekce Fluanxol a v tabletách Abilify. Risperidon jsem také brala, ale měla jsem po něm mléko. Tobě pomáhá? Kolik bereš mg?

          • Rosie says:

            Četla jsem na Abilify dobré recenze. Pomáhá? Risperidon mi Teď mi pomohl z nejhoršího, beru ale jen 1g. Je dobrý na noční můry. Příští týden jedu na diagnostický pobyt do ústavu, tak se mi léky nejspíš ještě přenastaví. A antidepresiva ti nepomáhaly?

          • Rosie says:

            Viděla jsem na abilifi Dobré recenze. A antidepresiva ti nepomáhaly? Já beru jen 1Mg, ale pomohlo mi to z nejhoršího.

          • Amarellka3 says:

            Beru i antidepresiva – Deprex. Abilify už beru asi potřetí, měla jsem bludy a docela mi to na ně zabralo. A nemám po něm NÚ. A ty máš i PP, nebo něco jiného? Na PP si totiž myslím, že se Abilify ani nedává.

          • Rosie says:

            Mám PP. ALe asi ještě něco k tomu, protože mě doktorka poslala do toho NUDZ na tu diagnostiku. Tak uvidíme. 🙂 ty máš ještě něco k PP?

          • Amarellka3 says:

            A proč tě tedy posílá na uzavřené oddělení? Jsou tam převážně lidi s psychózou, nebo těžkými depresemi se sebevražednými myšlenkami. Já už PP ani nemám, mám diagnóz hodně, ale jako hlavní hraniční poruchu osobnosti, psychózu, OCD a somatoformní vegetativní dysfunkci.

          • Rosie says:

            Tak třeba mě dají do jiného oddělení. Uvidíme. Dám vědět 🙂

          • Amarellka3 says:

            Uvidíš, no. Budu držet palce a ozvi se, kdy tam přesně nastupuješ?

          • Rosie says:

            Ozvu 🙂 ve středu ráno.

          • Rosie says:

            I tobě držím palce!

  8. Karla says:

    Ahoj lidi,jak se máte v dnešním větrném dni ?Vidím,že nikdo nepíše,tak si říkám,že jste snad všichni v pohodě. Karla.Já se cítím lépe než včera,tak uvidíme,jak mi to dlouho vydrží.

    • Danča says:

      Ahoj Karli.. Ja taky na nic proto moc ani nemám chuť psat.. Sice lepší je to ano, zachvaty slabé spiš jenom takové nabehy, ale tam uvnitř na dušičce mi neni dobře uzkosti a strachy zustaly a nevím jak si stim poradit nic už nefunguje každý mi radi to co už roky vim, ale nefunguje myslím, že plus twn umelej prechod me dostal úplně na kolena tak jde den za dnem a čekám kdy bude lip

  9. Karla says:

    Ahoj lidičky,jak se máte? Já se cítím nějak divně,sklesle,unaveně,je mi slabo,bolí mě břicho,jako nadýmání…Ještě menstruace.Možná,že je to vše dohromady…Karla.

  10. Bára says:

    Ahoj, právě jsem prodělala migrénu s aurou a úplně mě to rozhodilo. Tak tři roky už jsem ji neměla. Jako dítě, něž mi začala menstruace jsem na ni trpěla často. Na webu jsem ještě přečetla článek, že podle nové studie u migrény s aurou je zvýšené riziko mrtvice a infarktu.

  11. Baru says:

    Zdravím, prý pomáhá http://growmart.cz/zbozi/meladol-poruchy-spanku/?… řikala známá, nemáte nějakou zkušenost někdo? jsem zoufalá, děkuji..

  12. Jarmila says:

    Ahoj.
    Léčím se na PP a poslední dobou asi tak dva týdny pociťuji žaludeční nervozitu. Nemám na nic chuť, a musím se vyloženě nutit do jídla, aby se mi neudělo špatně, protože trpím hypoglykémií. Žaludek je jako na vodě, kdyby byl převrácený a ještě mě v něm tak divně kručí a mám i nějak zvětšené břicho.
    Má s tím někdo zkušenosti co na to pomáhá?
    Jsem už z toho zoufalá.

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Jarmilko,
      myslím, že jsme si tu jednou o té hypoglykémii psaly, také jsem ji měla. Teď mám naopak strach z hyperglykemického kómatu. Co na žaludek moc nevím, lehká, dietní strava mě asi napadá. Já mám teď také problémy se žaludkem, v sobotu jsem 6-krát zvracela a od té doby mě pořád tlačí a pořád mi je na zvracení. V sobotu jsem jen popíjela studenou colu, ta se na žaludek doporučuje. Držím palce, ať je lépe. A na tu hypoglykémii stačí hroznocukrové bonbóny, ty snese i žaludek.

      • Jarmila says:

        Ahoj Amarellko.
        Myslíš, že hypoglykemie je nějak provázána s panickou poruchou? Zajímá mě co komu pomohlo.
        Nějak jsem dnes pátrala na netu a doporučují dýchání do břicha na pět dob nádech a výdech tři doby jako ve zpomaleném filmu. Též doporučují nějaké čaje na spánek a nervy, meduňku a též třezalku, ale u této léčivky vím, že se nesmí používat při antidepresivech.
        Na to hyperglykémické koma si dávej pozor. Skrátka musíš pořád něco jíst, aby hladina krevního cukru nespadla pod hodnoty glykemické křivky . Vím, že je to těžké zvláště když zvracíš.
        Už jsem si dlouho neřekla, aby mi aspoň jeden den bylo dobře pořád musím něco řešit.
        Víš o čem mluvím jednou je lépe jindy hůř.
        Přeji Ti abys byla v pohodě a klid na duši.

        • Amarellka3 says:

          Ahoj Jarmilko,
          to dýchání do břicha je dobré na zastavení paniky, ale i na celkové zklidnění, jen ten výdech by měl být delší, než nádech. Ty poměry se uvádí různě, ale pokud máš nádech na 5, tak pak zadržet dech a výdech na 7. Čajů je hodně, ale na tu třezalku pozor, pokud bereš AD, tak se nesmí ani v čaji v nějaké směsi na nervy. Z bylinek na zklidnění je dobrý kozlík v kapkách, meduňka, mučenka pletní…
          Jinak to kóma myslím hyperglykemické – tedy z vysokého cukru, ne hypoglykemické z nízkého, já mám právě hrozný strach, že se mi plíživě rozjíždí cukrovka a že to začne rovnou tím kómatem.
          Jinak stavy jako hypoglykémie jsem měla při PP také, jednou jsem ti to tu popisovala, ale nevím, jestli jsi to pak četla, je možné, že jak je člověk ve stresu, tak se více spotřebovává energie, ale myslím, že zdravý organismus by si s tím měl poradit a jen my máme strach, že se nám něco stane. Hypoglykémií jsou opravdu ohroženi až diabetici, když si např. píchnou více inzulínu, nebo i v jiných situacích, zdravý organismus si vezme cukr ze zásob a nenechá člověka upadnout do hypoglykemického kómatu, i když máme ty pocity, že nám to hrozí při panice.

          • Jarmila says:

            Tak to se omlouvám. Je to dosti podobné slovo hyper a hypo nějak jsem to rychle přečetla.
            Máš nějakou opodstatněnou obavu, proč by k tomuto muselo dojít? Máš nějaké příznaky? Pro tvůj klid bych si dala vyšetřit krev na hladinu cukru, abys věděla jestli Ti to hrozí nebo né.

          • Amarellka3 says:

            V pohodě, no na krvi jsem byla v dubnu a bylo to ještě ok, asi 5,4. Někdy mám ale prostě ten pocit, navíc hodně piji, hodně čůrám a mám pořád šílený hlad (kromě tedy teď, jak mám tu virózu) a prostě někdy úplně cítím, že ten cukr mám vysoký, cítím to jakoby v mozku, nevím, jak to popsat,já vím, že jsem na hlavu, ale tyhle pocity mám.
            A ty sis někdy cukr měřila, když ti bylo blbě, že víš, že máš opravdu hypoglykémii? Nebo si to myslíš také podle příznaků? Já si to právě myslela podle těch příznaků, které byly ale podobné panice, tak nevím, co z toho to bylo, i když lépe se mi vždycky udělalo až když jsem se přejedla sladkým. Ale bylo to v roce 2012, teď už tyhle stavy nemám, teď si zas myslím právě opak – vysoký cukr.
            Každopádně moc držím palce, ať je lépe.

          • Jarmila says:

            Před dvěmi měsíci jsem byla na celkové vyšetření krve. Cukr v pořádku jenom vysoký cholesterol. Takže cukrovku nemám. Taky hodně piju, ale, žízeň moc nemám jenom, abych měla nějaké tekutiny v těle. Možná, že je to jen nějaká vtíravá myšlenka, že máš cukrovku.
            Jestliže jsi byla asi před půl rokem na krvi bylo by málo pravděpodobné, aby se Ti o tolik zvedl cukr.
            Jak jsem Ti už psala pokuď je to možné tak si dej zase vyšetřit krev, abys byla v klidu, nebo Tě to bude pořád pronásledovat. Příznaky jsem měla jako při panice třes a pocit na omdlení, ale pokuď jsem se s nechutí najedla, tak se mi udělalo lépe. Dozvěděla jsem se, že hypoglykémie spouští i paniku.

          • Amarellka3 says:

            Jarmilko,
            to jsem přesně měla i já v tom roce 2012, že jsem měla jakoby paniku – bušení srdce, třes, chvíli zima, chvíli horko, motanice… a nutilo mě to jít se najíst a když jsem snědla hrozně moc sladkého, tak se mi udělalo lépe.
            Jinak ten cukr bych si ráda nechala nabrat, ale nevím, kdo mě tam pošle, většinou mě tam posílala psychiatrička, ale teď mi přišlo, že už nechce moje "hypochondrování" podporovat, tak ale zkusím ještě poprosit praktickou, nebo si koupím glukometr, ale to bych se pak měřila pořád, tak raději jednorázový odběr u Dr.

          • Jarmila says:

            Ahoj Amarellko.
            A jak jsi se toho zbavila? Myslíš, že to bylo panikou a nebo hypoglykemie. Já právě nevím, tak se pořád láduji jídlem a stále přibírám na váze už takto mám 90 kg při výšce 160. Dříve jsem to něměla tak často. Teď už to mám každý den a léčba nějak nezabírá beru Cipralex 20 mg 15 kapek ráno skoro měsíc a nezlepšuje se to. Pořád cítím úzkost a záchvaty jsou tak 2x do týdne. Myslíš, že budu muset zvýšit dávku AD?

          • Daniela says:

            ahoj Jarmilko..já beru cipralex 10 brala jsem 20,ale snížil mi to na 10 a je líp..ale taky záchvaty tak 3x do týdne,ale už to není jak před práškama jsou to takové náběhy hnusné ,že stejnak musím lupnout neurol a záchvat se tak nerozjede jsou slabší..ale co mi příjde horší tak ty celodenní ůzkosti jsou pěkně hnusné..přidal mi trittico 75 k tomu,ale necítim nic tak nevím..kurde fakt už mě to nebaví..jako je lepší ,ale pořád na ho..:S

          • Jarmila says:

            No to mi je líto, že máš po všech těch léčení stále tyto problémy.
            Je to takové utrpení na tomto světě. Já to definuju jako peklo na zemi co naše duše prožívají. Vlasně máme pořád panický strach a nevíme z čeho….
            Já se ani nedivím, když si někdo sáhne na život, protože už nemá sil dál žít a pořád a pořád v tomto nepředstavitelném strachu přežívat. Já díky Bohu ještě nemám tyto myšlenky. Co si myslíš o užívání Allegra komfortu je to prý přírodní AD.
            Četla jsem recenze i diskuze a tam si to chválí, že jim to pomohlo z těchto stavů.
            Mě se tomu nechce nějak věřit, kdyby to byl takový zázrak tak nám psychiatr nebude předepisovat AD .:(

          • Daniela says:

            jj přesně tak peklo na zemi..opravdu už mě to nebaví..nemám normální život a ani jsem nikdy asi neměla nevím proč to tak je..mám stastnou rodinu zdravé děti hodného chlapa jen já jsem nějaká pokažená ničí mi to život a omezuje..poslední dobou se mi chce často brečet sama ze sebe..nic mě nebaví,ale taky bych si nic neudělala nemám na to koule a navíc mám tu děti a za ty bych i dýchala kdybych mohla…ale jen tak přemýšlím,že bych třeba šla spát a člověk by se už neprobudil..člověk už je unavený z toho všeho,že by radši už nebyl:|

          • Vlasta says:

            Ahoj Daní, já prožívám to samé. Peklo na zemi, peklo, které si dělám sama.
            Mám zdravé děti, manžel jakž takž – někdy lepší, někdy horší. Ale co má taky chudák dělat s ženskou jako jsem já. Často přemýšlím o tom nebýt, ale jak píšeš, na sebevraždu nemám – jsem srab. A pak – mám 2 děti, sice už mě tolik nepotřebují, ale nedávno jsem četla článek o slavných, kteří přišli jako děti o maminku a v podstatě si to trauma nesou celý život. Tak se v tom plácám, beru prášky a vždycky když jdu v noci spát, tak krásně usnu a chci se neprobudit. Jenomže přijde 3 – 4 ráno a já se probudím, žaludek sevřený, celá se klepu a vím, že mám zase před sebou celý hnusný den. A večer si zase zobnu Neurol, schoulím se na gauči, klimbám a tak pořád dokola. Nežiju, přežívám. Trpím. A nevím, proč.

          • Jarmila says:

            Ahoj Vlasto.
            To utrpení si neděláš sama, nemůžeš to nijak ovlivnit, prostě to přijde samo od sebe. Máš dvě možnosti buď lupneš do sebe neurol a nebo si budeš říkat v duchu to bude dobrý nic mi nehrozí je to jen klam a zbláznily se neurony. Jenže každý to nedokáže se takto uklidnit a říct si to rozumově. Obyčejně to řešíme pilukou, protože chceme, aby se nám rychle ulevilo.
            Je lepší být srabem než si sáhnout na život. To se stává většinou u těžkých depresí, kdy už pacient přestal mit o všechno zájem na tomto světě.Připadá si zbytečný nic ho netěší, jenom leží….zkrátka už to vzdal a chce jenom umřít. Zní to morbidně, ale pro takového člověka je smrt jistým způsobem vysvobození. Pokuď je nějaké nebe tak jeho duše najde konečně klid.
            Já se taky budím nad ránem kolem 3. hodiny ze stejnými pocity. Najednou jsem nějak vyspalá, tak se pokouším nějak přepnout to myšlení v hlavě a zapnu si televizi. Snažím se myšlenky přepochodovat na jinou stranu. Někdy se to daří lépe jindy sáhnu po půlce neurolu 0.25mg. Říká se, že strach má velké oči, jenom nevím jak to souvisí PP…..

          • Amarellka3 says:

            Jarmilko,
            ono to přešlo nějak samo. Měla jsem to asi rok každý večer, takže jsem se pořád večer cpala – čokoládové mysli, sušenky, čokolády… ale jinak jsem celé dny nejedla, takže jsem pořád měla kolem 53 kg. AD jsem brala, na terapie jsem chodila, asi mi možná pomohl stacík pro hraniční poruchy osobnosti, protože jsem se víc začala zabývat problémy z jiné oblasti psychiky, než je PP a tak pro PP nebyl tolik prostor. Já měla skoro všechny psychiatrické diagnózy za těch 10 let (kromě mánie) a vždy, když se zlepší jedna, se zas objeví jiná. Je to prostě boj. Jinak nevím, co mi pomohlo se toho zbavit, tedy PP a hypoglykémie, nebo co to bylo z toho. Ale teď jsem měla období, že jsem strašně jedla, asi půl roku, doslova jsem se "vyžrala" o 10 kg a to počáteční váha bohužel nebyla už těch 53 kg. Asi prostě nervy pracují, tak to zajídám, i když já za tím stejně vidím tu cukrovku, nebo nějakou poruchu v hypothalamu.
            S tím Cipralexem ti nevím, jestli by pomohlo to zvýšit např. na 20 kapek, to už není takový rozdíl. Možná by to chtělo zkusit jiná AD, nebo něco přírodního – kozlíkové kapky, meduňka, mučenka… Prober to s Dr., co si o tom myslí. A máš nějaký pohyb? Ten na psychiku taky fakt hodně pomáhá, když jsem poprvé bojovala s PP v roce 2008, tak jsem kromě AD a KBT chodila každý den běhat a mělo to pozitivní vliv na psychiku také. Můžeš ale např. načít procházkami, nordic walking, plavání, jóga… nevím, jestli by ses něco donutila. Já zrovna četla studii, kde léčili skupinu lidí s GAD léky a KBT a druhou léky, KBT a pohybem, nebo možná tam nebyla ta KBT, už nevím, ale každopádně ti s pohybem se zlepšili daleko víc, podle škál.

          • Jarmila says:

            Ahoj Amarelko .
            Podle toho co mi tady píšeš, tak jsi postoupila všelijaké možnosti léčení a přesto máš špatné stavy a nebo jsem to špatně pochopila?……..:|

  13. Karla says:

    Ahoj Amarellko,jak je dneska ? Já nic moc, v sobotu silná menstruace,měla jsem menstruační koliku Hrůza.dnes o něco lépe,ale jsem taková zesláblá.A co ty ? Jsi v práci,nebo marodíš? Karla.

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Karli,
      to mě mrzí, že tě takhle trápí ta menstruace, já ji dostala včera a také hrozné křeče v podbřišku. Do práce jsem chtěla jít, i jsem se oblékla a nasnídala, ale bylo mi blbě, tak jsem si vzala sick day a jsem doma. Tak ať je ti lépe, hezký den.

      • Karla says:

        Tak jsi na tom podobně jako já,viď ? Venku se už má pomalu ochlazovat.Máme tady podzim…Teď jsem si objednala homeopatické léky na silnou a bolestivou menstruaci,protože už mě to opravdu vyčerpává.A s homeopatiky mám vlastní a dobrou zkušenost.Když budeš chtít,napíši ti názvy tří léků.ale nevím,jestli homeopatii uznáváš.Dej vědět. Karla.

  14. BrianSwere says:

    Now every person can start a business at home with an income of $ 100,000 or more: http://tnyhs.com/41821

  15. petr says:

    Ahoj mám dotaz jelikož už na sobě delší dobu pozoruji že semnou není něco v pořádku je to možná víc jak 2 roky . Že trpím depresemi dobře s tím jsem se smířil nejsou tak intenzivní a zvládám to jen ta panická hrůza popravdě nwm jestli jí trpím ale učil jsem se psychologii zaklady na maturitu a tam jsem měl příznaky a vše pasovalo uvedu příklady mám rád zpěv a kytaru a mé sny se rozplynuli u vystupování jsem od 5 třídy viděl jak se na podium strašně třesu potím a nejsem schopný fungovat od té doby nevystupuji to ale není příznak tak uplněě paniky .až na střední škole jsem si toho začal všímat . jednou byla naká akce v tělocvičně a ja nwm jak se to stalo nemám rád když jsem v davu a nemužu nikam jít mám navaly horka začnu se strašně potit musím jít pryč pak se uklidním a jsem v pohodě to samé se děje když je na mě větší pozornost lidé se na mě dívají nebo musím mluvit panikařím navaly horka zase strašně se potím a chci odejít to samé se děje když na něco čekám ve frontě na poště u pokladny když musím stát v pozoru a někdo něco říká tak mam pocit jako kdybych byl středem pozornosti a všichni na mě se dívali kdybych neměl navaly horka a nepotil se tak moc tak bych byl v pořádku ale to pocení mě uplně zničí je mi 21 let a stydím se o tomhle mluvit a nebo říct doktorovi . nemáte někdo řešení jak si pomoc.

    • Lenka859 says:

      Ahoj, zkus trochu experimentovat, co funguje a co ne. Dýchání, bylinky, pravidelný přísun minerálů. Zdravá strava a sport pocení může taky omezit, ale úplně se asi odstranit nedá, je to prostě v hlavě. Já se taky potím. Musím tomu přizpůsobit šatník, aby to alespoň nebylo tak vidět, ale bojuji s tím stále.

      • petr says:

        na mém oblečení to vidět nejde spíš v obličeji a to mi dělá největší problém.souhlasím je to v hlavě vždy se to začne dít když udělám chybu třeba taky . no uvidím co se dá dělat , ano mužu takhle žít ale to už bych nežil jen přežíval prracoval a nic od života nečekal a to nechci .

  16. Ema says:

    Ahoj.Nemate nekdo zkusenost s Mgr.Kundratou z Ostravy?muzete mi doporucit dobreho schopneho terapeuta klidne i soukromeho z ostravy.Dekuji

    • Amarellka3 says:

      Já se přidávám se stejným dotazem, jen na psycholožku z Prahy, také klidně soukromou. Moje jde na MD a já nemám návaznou péči zatím. Moc děkuji.

    • Lucie says:

      Osobně ne, ale byl u něj taťka a maximální spokojenost 🙂 a mi jej psychiatrička doporučila 🙂

  17. Jo says:

    Panicka ataka, může způsobit inkfart pokud osoba trpí hypertenzi? Nebo jsou nepodložené záznamy?

    • Lenka859 says:

      Ahoj, o tom jsem nic neslyšela, možná jedině v případě, kdy osoba patří do rizikové skupiny kardiaků. Ale určitě ho nezpůsobí sama osobě ataka.

  18. A. says:

    Ahoj, do diskuze o PP pisu vubec poprve. Panicke ataky zazivam od konce cervna a nekdy jsou mirne, kdyz to „rozdycham“, jindy masakr, kdy nejsem schopna se postavit na nohy a dusim se. Pokud jsem zrovna nekde ve spolecnosti lidi, vetsinou si toho oproste vsichni vsimnou. Silene se pak stydim. Dnes jsem se skvele bavila na jedne akci se suepr lidma a proste to prislo. Takoca stresova vlna a silena uzkost, pocit duseni se, mzitky, pocit, ze jsem mimo a omdlim. Vybehla jsem z mistnosti na vzduch a venku uz jsem se nebyla schopna ani poradne postavit. Bojim se, ze takova ataka prijde i ve skole na prednasce nebo v praci v kanclu. Ze se naprosto znemoznim a skoncim nekde v zachrance jako se to uz jednou stalo minule praci. Dokazete v takove sitiaci reagovat tak, ze si u vas ataky nekdo nevsimne? Ja se proste v tu chvili neovladnu a mam strasny strach. Pak prijdou vycitky, ze jsem lidi kolem sebe vystresovala, ze se chovam jak blazen.. Mate nekdo podobne pocity?

    • PETRA says:

      ahoj posílám odkaz s výpisem terapeutů, najdete si dle vašeho města ,http://www.cskbt.cz/adresar-terapeutu.php
      musím říct že mě tedy KBT pomohla, měla jsem ošklivé ataky, mě tedy odvážela RZ několitrát 🙁 děsný ale prošla jsem léčbou 2 roky na AD pod vedením psychiatra a později pod vedením terapeutky jsem vysazovala a zařadila mě do normálního života… je to běh na dlouhou trať… škoda že jsem tenkrát nezašla na PSY dříve… pořád jsem zkoušela vše možné že to zvládnu sama nějak…od léčitelů po různé homeopatika, bylinky a co já vím… třeba by se mi to nerozjelo tak hodně… nic méně paniky se mi zase vrací , zatím se to dá není to tak silné ale jsou…je super že s tím umím pracovat, vím co to je, a jak se k tomu chovat a to díky KBT terapii, je fakt že na termín jsem čekala děsně dlouho ale pak jsem měla objednávky po týdnu, 14 dní, jsem zub. instrumentářka a když mě to zrovna chytne třeba u křesla při asistenci na chir. tak je to hustý 🙁 ale dá se to … je to hodně o tréninku a určo doporučuji terapie čím dříve tím lépe….přeji mnoho zdaru je nás dost co to máme a spouty lidí ani neví co to je a žijí s tím… tak všem hlavu vzůru.. 😡

    • Katka says:

      Ahoj,vítej v mém světě.O víkendu byla na návštěvě rodina a já se tak snažila,aby na mě nepoznali,že mi je špatně.Opět bez jakéhokoli důvodu z ničeho nic.V práci to stejné.Dneska v noci zase najednou šíleny tlukot srdce a pocit,že mi někdo sedí na plicích.Tak jsem vzala neurol a čekala než zabere.Ráno jsem měla pocit,že jsem celou noc skládala uhlí.A stejně je třeba vstát,dojet do práce a fungovat.Držte se!

      • Vlasta says:

        Ahoj, a jak to zvládáš v práci. Já velmi těžko a nevím, jak dlouho to vydržím.

        • Katka says:

          Prostě musím:-).Někdy úplně v pohodě,někdy už jsem přicházím s tím,že sebou seknu.Každopádně je to vždy lepší po obědě a odpoledne,když už mám pocit,že jdu brzo domů.

  19. Karla says:

    Ahoj lidičky,pokud to půjde,tak přeji všem krásný víkend.Zdravím Petra a Amarellku !!!

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Karli,
      díky, tobě také krásný víkend. Já ho moc krásný nemám, celou noc jsem zvracela a je mi pěkně blbě, i mám teplotu a celá se klepu. To už je čtvrtá nemoc od konce května a já už zas plaším, že mám něco s imunitou. Tak snad tobě je lépe. A co manžel v práci?

      • Karla says:

        Ahoj Amarelko,tak to mě mrzí, že ti není vůbec dobře!Já také nic moc, mam menstruaci, zase křeče, jako vždycky… Manžel si už v práci docela zvykl,co mu také zbývá, zpátky se už vrátit nemůže…Držím palce, ať je Ti už konečně lépe! Dobrou noc

  20. Ema says:

    Ahoj Amarelko.muzu ze te zeptat kolik si uctuji psychoterapeuti a terapeuti KBT za jedno sezeni?chodim sice k psycholozce,kterou mi hradi pojistovna,ale jak pises ….dlouhe cekaci doby,,sice si myslim,ze mi pomaha,ale kdyz mam zhorseni stavu musim cekat minimalne mesic.premyslim ze zkusim KBT terapii na paniky a uzkosti.dekuji zaodpoved.

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Emo,
      no je to různé, já třeba za individuální KBT doplácela 200 Kč za hodinu, ale bylo to v roce 2008. Odkud jsi? Můžu ti sem hodit link na seznam KBT terapeutů z celé ČR a můžeš si jim zkusit napsat – jsou tam i kontakty a zeptat se jich, kolik si berou, ale myslím, že průměrná cena dnes za terapii je za hodinu 600-800 Kč. Já platím 500 Kč, ale je to výjimka a protože jde moje psycholožka na MD, tak budu u nové (kterou tedy ještě nemám) platit asi 700 Kč, tedy tolik se platí u těch, co mi doporučila místo sebe.

      • Ema says:

        Diky.jsem z Ostravy.

          • Vlasta says:

            Ahoj Amarellko, začala jsem shánět v Praze psychoterapeuta, ale je to dost obtížné. Začala jsem těmi levnějšími, a ti neberou. Teď zkusím ty od 800,- nahoru. Ale je to palba. Je to paradox, bojím se, že budu bez práce a tedy bez peněz a teď budu muset platit takovéhle pálky za to, aby mě toho strachu zbavili.
            A jak se máš? Já bohužel blbě. Dneska v noci jsem spala špatně, takže mě teď třeští hlava, je mi špatně od žaludku, no prostě je to hrůůůůza.

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Vlasti,
            to máš pravdu, že je obtížné někoho najít, já měla dva tipy na terapeutky, obě jsem vyzkoušela, ale nevím, ještě bych chtěla vyzkoušet někoho dalšího, pořád si nejsem jistá. Jsem z toho dost zoufalá, protože s tou mojí stávající mám poslední sezení příští týden. Kde ty psychology hledáš, jestli se můžu zeptat (jako jasně, že na netu, ale máš nějaké stránky, nebo nějaký systém, podle čeho)? Já bych platila i 800 Kč, to bych chodila jednou za 14 dní (i když mám také neustálý strach, že budu bez práce). Jinak mě mrzí, že ti včera bylo blbě, jak je dnes? U mě tak nějak různě, ale tak snažím se, co to jde. Hezké odpoledne.

          • Vlasta says:

            Ahoj Amarellko, žádný systém nemám. Hledám na netu, kdo je nejblíž. Teď mi 1 odpověděl, že má plno. Tak musím hledat dál. Ale nikoho neznám, tak nevím, jaký bude. Pomáhají ti ty psychoterapie? Máš třeba i období, kdy se cítíš být šťastná? A proč se bojíš o práci? Ty jsi psala, že děláš práci pro lidi s psychickým onemocněním – to i o to můžeš přijít? To jsem zvědavá, ale promiň. Mě prostě zajímá, jestli jsou tu i lidé, které trápí to, co mě, tj. pocit totální méněcennosti, neschopnosti a tedy obavy, jak obstojí v současném světě.

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Vlasti,
            já právě hledám po celé Praze, za dobrým klidně budu dojíždět, ale chci, aby to byla žena a vůbec, aby mě nějak zaujala na fotce, pokud ji tam já a aby splňovala moje nároky na vzdělání. Ta moje současná byla naprosto super, poznala jsem ji v léčebně, vedla skupiny a hrozně se mi líbilo, jak pracuje, tak jsem se s ní dohodla na individuálech. Chodila jsem k ní necelé 3 roky a určitě mi to moc pomohlo, ale ještě je pořád na čem makat, ona sama i psychiatrička mi pokračování v terapii velmi doporučují a já to také chci. Jen nevím, u koho :-((((((. A moc času už fakt nemám. Jinak období, kdy jsem šťastná, jsem neměla ani před onemocněním skoro nikdy a teď už vůbec nikdy, ale je to i tím, že se bojím, když si pocit štěstí dovolím, že pak přijde tragédie jako pomsta za to, že jsem si radost dovolila. O práci můžeš přijít o jakoukoliv, takže i já o ni můžu přijít, proto jsem se hrozně bála, protože mám pocity, že jsem špatná, že nesplňuji nějaká kritéria, představy… že jsem k ničemu.

          • Vlasta says:

            Amí, to je mi líto, že se tak cítíš. Jestli ti to nevadí, kolik ti je let? Mně je 48 a připadám si totálně neschopná a zbytečná. Anglicky umím bídně, s počítačem taky, bojím se, že nezavadím o kloudnou práci. Kde bereš v sobě sílu jít dál? Myslím, že jsi dobrým duchem těchto diskusí a všichni na tebe dají. Máš aspoň z tohoto dobrý pocit?

          • Amarellka3 says:

            Nevadí, Vlasti, je mi 32 let. O těch jazycích a počítačích jsme si tu už psaly, já neumím udělat tabulku v Excelu, ani úplně základní, natož nějaké funkce, jsem na počítače úplně blbá. Anglicky také moc neumí. Ale teď jsem se s kamarádkou přihlásila na francouzštinu, ze které jsem před 14ti lety maturovala a to mě baví, i když jsem to už také hrozně moc zapomněla. Ale proč by tě měli z práce vyhodit? Sílu mi dodávala právě psycholožka, kterou teď nebudu mít a pak fitko, kam teď víc nechodím, než chodím, protože jsem pořád nemocná, navíc jedno fitko, kde měla naše instruktorka trampolínky, tak zrušili a ve druhém je pustila, tak to je mi také moc líto. Teď musím hledat zdroje vnitřní síly znovu a je to pro mě dost těžké. Ale pak mi i sílu dodávají klienti, které mám moc ráda. Jinak mi hodně pomáhaly různé neziskové organizace, kam jsem docházela na různé aktivity, bydlela jsem v chráněném bydlení, dělala v těch tréninkových kavárnách a měla jsem super podporu od sociálních pracovníků.

          • Jarmila says:

            ahoj Amarellko.
            Mluví se tady často o KBT. Prosímtě jak tato terapie probíhá to je nějaký dialog mezi psychologem a pacientem? Vůbec si to neumím představit…a pomáhá to na tyto panické stavy ?

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Jarmilko,
            napíši toho více zítra, nebo v sobotu, dnes už jsem hrozně unavená, tak se mi to nechce rozepisovat, ale jen pro začátek, aby ses do KBT dostala, tak doporučuji nějakou knížku z nakladatelství Portál, na PP je Agorafobie a panická porucha, na GAD Úzkost a obavy, obojí napsal Praško a kol., jen nevím, jestli se ještě dají sehnat. Nebo nová je z Grady Panická porucha také od Praška a kol.

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Jarmilko,
            tak ti něco napíši k té KBT, jak ses ptala. Je to zkratka pro kognitivně-behaviorální terapii, tedy z angličtiny práce s myšlením a chováním, není to tedy dialog, i když oba mluvíte, ale terapeut třeba něco vysvětlí, pak ti zadá nějaký úkol. Většinou se na začátku probírá stresová reakce, abys pochopila, co se ti v těle při úzkosti děje, že je to reakce "boj nebo útěk", ale ve skutečnosti s ničím nebojuješ, ani se nechystáš utéct. Pak se pracuje s tzv. bludným kruhem – ten ti také terapeut vysvětlí, nejprve si zmapuješ spouštěče (situace), kdy ti např, začíná ataka (př. jedu výtahem – zrychlí se mi tep. buší srdce, bolest na hrudi), pak zmapuješ myšlenky v tu chvíli (př. mám infarkt), pak emoce (strach, úzkost), pak tělesné reakce (více buší srdce, pocení, třes…) a na konec chování, toho jsou dva typy – zabezpečovací (př. vezmu se Neurol, volám záchranku) a vyhýbavé (příště už výtahem nejedu). Pak se učíš rozpoznávat tzv. ANM (automatické negativní myšlenky), ty pak tzv. "přerámováváš" tedy děláš s nich pozitivnější, nebo jiné možnosti než to nejhorší, co tě hned napadne… Je toho strašně moc, nemůžu to vše rozepisovat. Pak je důležitá součást terapie tzv. expozice, neboli nácviky, kdy se znovu "učíš" věci, kterých ses předtím bála, př. cestovat MHD. Někdy s tebou může jezdit ze začátku i terapeut, pak sama dojdeš na zastávku, pak nastoupíš a vystoupíš, pak jedeš jednu stanici… Mrkni i na ty knížky, které jsem ti tady doporučovala. Ještě jsem zapomněla od Grady Generalizovaná úzkostná porucha také od Praška a kol.

          • Jarmila says:

            děkuji Amarellko za odpověď.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *