Diskuse

Toto diskusní fórum je věnováno Panické poruše.
První panickou ataku jsem zažila v roce 2004. Tehdy pro mě musela přijet záchranka, protože jsem se úplně zhroutila. Točila se mi hrozně hlava, zvracela jsem, bušilo mi srdce a dokonce jsem na několik dní ochrnula na spodní končetiny.  Tehdy jsem byla přesvědčená, že umírám. Až později jsem se dozvěděla, že se jedná o panickou poruchu. Ataky jsem měla 2x až 3x týdně. Vždy, když to na mě přišlo, uklidnilo mě, když jsem si sedla k internetu a pročítala diskusní fóra. Ale časem se to na všech diskuzích zvrtlo na řeči o něčem jiném, než o panické poruše. Proto jsem před 6 lety založila toto fórum, které se věnuje jen této nemoci a ničemu jinému. Věřím, že za ta léta mnohým, kteří tuto diskuzi navštívili, byla k užitku. Prosím i nadále vkládejte všechny své poznatky, rady a tipy, jak se s touto zákeřnou nemocí vyrovnáváte právě vy. Ale zároveň prosím, abyste se neodchylovali od tématu, protože  příspěvky nesouvisející s PP odradí ty, kteří hledají na této diskuzi skutečnou podporu a pomoc. Věřím, že vzájemným předáváním si vlastních pocitů a zkušeností s touto nemocí spojených, se s ní dokážeme lépe vyrovnat.
Děkuji Všem Zuzka

46 849 Responses to Diskuse

  1. Jarmila says:

    AHOJ všichni.
    Hledala jsem na internetu jak zvládnout PP bez Antidepresiv a našla jsem diskuzi a recenze na přípravek Allegra-Komfort, který má prý léčivé účinky na nervovou soustavu atd..atd…bylo tam spoustu kladných recenzí , každý si to chválil, jak se jím ulevilo co se týká psychiky, ale jsem skeptik a moc tomu nevěřím, že by to byl zázračný lék na všechno? Má někdo s tímto lékem zkušenosti? Přemýšlím, že bych si ho pořídila je sice dražší, ale jsem zoufalá tak zkouším všechno možné i nemožné. Chodím na terapie a můj lékař mi nic takového nedoporučil. Předepíší Vám jenom AD a nic dál….

  2. Ilča says:

    Ahoj,chtěla jsem se jenom zeptat,tyto stránky čtu,ale ještě jsem nepřispívala.Je mi 48 let a zlobí mě menstruace.18.8.jsem měla normální menstruaci ,pak 29.8.takové špinění a trošku krve,přes noc nic a dneska zase špiním.Jse z toho vyděšená.Chci jenom podotknou,že už třetí měsíc jsem ve strašném stresu…

    • Lenka says:

      Ahoj,nelekej se může to být nastupujícím, přechodem.Spíš zajdi ke gynekologovi,pro jistotu,udělá Ti hormonální profil z odběru krve a hned budeš vědět čím to je způsobeno.Lenka

    • Jirka says:

      To začíná přechod….

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Ilčo,
      jak už tu píší ostatní, tak to může být přechodem, ale i z toho stresu, já měla jedno období také menstruaci 3-krát po sobě ze stresu, protože nic jiného nenašli. A měla jsem ji ještě v menších intervalech po sobě, než ty, vlastně po 3 dnech pauzy vždy 6 dní MS. Letěla jsem s tím na pohotovost, tam mě nejdřív vyděsili kyretáží, ale po vyšetření, kde nic nenašli, řekli, že je to stresem. Ale tak určitě si zajdi na gyndu. Držím moc palce.

      • Ilča says:

        Děkuji Amarellko,snad se to nějak srovná.Stres je prevít,je hrozná doba.Na člověka jsou kladeny strašně vvysoké nároky a já to nedávám.Pořád vše mám v hlavě a v těle napětí…Ty tady dost přispíváš a radíš.To je dobře !!!

        • Amarellka3 says:

          Ahoj Ilčo,
          a byla jsi na té gyndě? Pro klid duše bych zašla, ale věřím, že to bude ok, že to fakt může být počínající přechod, nebo i ten stres, u mě to jednoznačně byl. Já také nedávám dnešní dobu, sesypala jsem se už na VŠ a plácám se v tom 10 let už. Hlava neustále šrotuje a v těle také napětí, že se někdy skoro nemůžu ani hnout, jak jsem paralyzovaná úzkostí, ale zas jindy je lépe, já mám nejhorší večery většinou.
          Jinak já sem chodím právě už těch 10 let, to bude teď na podzim, ze začátku mi tu lidé moc pomohli, tak se snažím občas také něco poradit, když vím, protože si myslím, že zkušeností mám nad hlavu.
          A ty máš PP? Jak dlouho? Jak s ní bojuješ?
          Držím moc palce.

          • Ilča says:

            Já mám PP od 20 let,spustila se mi nástupem do práce,když jsem dokončila na gymnáziu.Chtěla jsem strašně studovat dál,ráda jsem se učila,ale nástup do zaměstnání byl pro mě šok.Matematika mi moc nešla ,tak na VŠE jsem nedostala doporučení od matikářky.Na pedagogickou fakultu by mi doporučení dali,ale ase doktorka na mě křičela kvůli zdravotnímu stavu.Promiň,ale více se v tom patlat už nechci…Je to dávno…Občas jsem brala radepur nebo defobin. Jenže tam by brzy zvkyla závislost.Sice to byl 1 prášek ráno,ale stejně.

  3. Pepe says:

    Amarallka3 – nepracuješ náhodou v Kosmonosých?

  4. Pepe says:

    Čau, nevíte kde bych sehnal Sibutramin? nebo jestli někdo neví jaké antidepresiva jsou stejná a učinná jako Sibutramín který podporuje hubnutí, čau

  5. Petr25 says:

    Ahoj ahoj,hlavne Amarelko a Karli, pak samozřejmě i všichni ostatní, ted jsem tu dele nebyl, neni vůbec čas, omlouvam se. Rekonstrukce je v plném proudu. Kupodivu i ja jsem právě asi i proto zatim bez atak. Protože hlava je maximálně zaneprázdněna. Prisel jsem Vas pozdravit a popřát a poslat hodně sil!!! A pozitivní myšlení 🙂 mejte se hezky

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Péťo,
      já si říkala, jak se máš, když se delší dobu neozýváš. Tak to jsem moc ráda, že jsi bez atak, ono opravdu kolikrát pomůže se nějak zaměstnat a pro PP pak není prostor. Tak ať vám rekonstrukce dobře pokračuje. Měj se co nejlépe a ať ti to vydrží.

      • Petr25 says:

        Amarelko, přesně tak, momentálně pro pp neni zřejmě prostor. Což jsem moc rad. Jak se mas ty? Vše dobrý?? Taky se mej moc fajn!!

    • Karla says:

      Ahoj Petře, zrovna včera jsem na tebe vzpomínala a říkala jsem, že jsi určitě v pohodě,tak proto se neozyvas.U mě zrovna nic moc, manželovi se v práci prozatím nelíbí, je úplně na nervy, nejraději by se vrátil do staré práce, jenže by začínal úplně od začátku a ještě smlouva na 3 směny…

      • Petr25 says:

        Karli, jo ted se mam fakt fajn, ale to proto, ze opravdu mraky zařizování a řešení. Dokonce si plno věcí delam sam, což me hrozně bavi. S manželem me to mrzi, ale verim, ze se to urovna a nakonec bude treba spokojený. Pak budes i ty ok. Držím palce. Mej se krásně !!!!

        • Karla says:

          Děkuji za povzbuzení,jsi hodný Petře.Snad si zvykne,ono také nic jiného nezbývá…Já mu novou práci nenutila,do poslední chvíle jsem byla proti,ale co naděláš?Já jsem si řekla,že nic mu vyčítat nebudu a to dodržím a budu ho povzbuzovat.On má seběvědomí na bodu mrazu,víš ? Vůbec si nevěří, i když to udělá dobře, tak má stále pochybnosti.Jsem ráda,že tobě se dobře daří a že jsi i psychicky v pohodě!To jsi moc šikovný,že spoustu věcí si děláš sám, o to máš z toho větší radost,co ? Tak zatím ahoj.Vzpomíná Karla.

          • Petr25 says:

            Karli, určitě si zvykne. Neboj. A děláš dobře, ze jej podporujes. To je fajn. Děkuji, snažím se 🙂 a ano, pak když vidím výsledky, mam z nich obrovskou radost 🙂 tak se drz a mej se hezky. Ahooj

          • Karla says:

            Opět děkuji za povzbuzení,Petře !!! Venku je krásně,svítí sluníčko,dneska manžel přijede dříve,tak budeme venku. Pondělí,úterý nadělává ,aby mohl st,čt,pá přijet o trošku dříve.Vzpomínám na tebe a držím palce,ať se vše daří !!! Karla.

    • Panda says:

      To je bezva, gratuluju:) Ať už zůstane dobře i po rekonstrukci:)

  6. Eliška says:

    Zdravím, jak se cítíte poslední dva dny? Psala jsem sem, ad jsem vysadila v únoru, poté mě opustil přítel a mně se udělalo o mnoho líp. Úzkosti a paniky odešli. A už jsem zapomněla na minulost. Cejtim se dobře a zdravě. A včera jsem se vzbudila malátná a v práci se to zhoršilo, motání hlavy, pocit na zvracení, málem to se mnou seklo. A k tomu jsem zpanikařila. A říkala jsem si, únava anebo stres anebo kocovina. No a dnes jsem vstala odpočatá a zase těžká hlava, malátnost. Tak mě to trochu vyděsilo. Jestli je to tlak, něco zdravotního nebo ty úzkosti a paniky. Protože už jsem to dlouhou dobu neměla a nemám ani teď důvod proč se cejtit mizerně.

    • Danča says:

      ahoj Eliško..mě zrovna ted je pěkně šoufl..už se mě to drží pul hodiny..špatně od žaludku ,pomalý tep špatně se mi dýchá mám třes v těle..gumové nohy zas ta mrcha utočí a bojuju abych si nezobla neurol mám zas velkej strach už jsem to měla tolikrár a stejnak mám problém hlavu přesvědčit, že se nic neděje..zničeho nic to přišlo já už jsem z toho na nervy fakt..to že mi pomalu tepe to mívám občas většinou mi buší jako o závod..Eli a uvažuješ znovu o nasazení

      • Eliška says:

        Ja to už dlouho nezažila, tak jsem si říkala jestli je to ono. Anebo jinej problém. Neuvažuju, nechci brát prášky. Brala jsem je třičtvrtě roku a úplně mě zničily.

        • Danča says:

          no vypadá to ná úzkost nebo náběh paniky…a jak tě to Eli zničilo ty prášky..nestraš

          • Eliška says:

            Ja jsem brala špatný, který mi moc nepomáhaly a když jsem to řekla doktorce, tak mi je ještě zvýšila. A já si myslela že je mi zle z těch úzkosti a po půl roce jsem zjistila že mi bylo zle po praskach. Kdybych je změnila nebo vysadila dřív, bylo by to lepší. Ale asi to bude spíš doktorkou.

          • Danča says:

            tak to je mi moc líto,že máš tak špatnou zkušenost to člověka pak odradí..já jsem taky zvědavá jak dopadnu..sice zlepšení tam nějaké malé je jsou to už dva měsíce na cipralexu a čekám na zázrak..jaké prášky jsi měla

          • Náhodný kolemjdoucí says:

            Dobrý den, na zázrak nečekejte, prášky jsou dobrá pomocná berlička, která pomůže, ale kus toho musí člověk odpracovat sám. PP mě chytla před rokem, týden v nemocnici, 4 měsíce jsem byl doma, lékům jsem se bránil, ale po konzultaci s psychologem jsem je přijal jako nástroj k tomu, abych se rychleji vrátil do normálu. Celé jsem to dělal s vědomím, že to chci dokázat … těch momentů, kdy jsem sám nešel ani s košem, jít do obchodu nebo mezi lidi pro mě znamenalo celou noc nespat, … šlo to pomalu, bylo to nepříjemné, ale třeba “benzáč” jsem nikdy nevzal ani jeden. Asi před 2 týdny jsem vysadil léky, občas to fakt stojí za starou bačkoru – v takových momentech se zasměju a řeknu si “máš jen jednu možnost”. A jedno můžu říct – zázrak nepřijde, je potřeba vstát a začít žít.

          • Eliška says:

            Cipralex je v pohodě, to je slabý. Jinak brala jsem olwexyi.

  7. Katka says:

    Ahoj,tak bych se zase ráda vypovídala.Beru tři měsíce AD.A dneska na mě vlezla hrozná ataka.Slabost,závratě,třes,zimnice a bušení srdce.Teď už trochu zabírá neurol,ale bála jsem se,že budem volat sanitku.Lidi držte se,je to děsná mrcha,která na vás vleze v okamžiku,kdy si v duchu říkáte,jak je vám dobře:-(.

    • Danča says:

      Jaj to je hnus, ale z doslechu co jsem slyšela pry bude chodit i přes Ad prý jsou 3 měsíce málo mělo by panik ubývat a pak vymizet, ale nekdo je mívá i sem tam při Ad i po roce je to hrozně individuální a někdo má klid ach jo to tak člověku ta mrcha ničí život

    • Amarellka3 says:

      Káťo,
      já brala AD, na kterých mi PP postupně slábla, pak jsme AD různě měnili kvůli depresi, ale přesto, že jsem je pořád brala (v maximální dávce), tak se mi PP po 3 letech vrátila, někdy prostě ani AD nezaručí, že bude klid, navíc AD to vše nevyřeší. Chodíš i na terapii? Když člověk kombinuje obojí, je větší šance, že se toho úplně zbaví, navíc terapie může pomoci odstranit příčiny.

    • Hanina says:

      Katko ahoj, já jsem tady krátce, 4 týdny mám AD a ataka chodí jak se jí zachce, naposledy min.neděli, celý týden klid, že jsem myslela, že AD konečně zabrali a dnes opět. Bohužel zase při řízení sama v autě. Za posl. měsíc mám 1 x výjezd sanitkou z práce, už se to jinak nedalo, vždy vím, že je to od psychiky, ale nic mě neuklidní, tlak 170 na 110 a už jsme jeli a asi 15 záchvatů. Bohužel mám pocit, že si to semnou délá co chce, Neurol je záchrana, ale ne vždy a hlavně ho beru k těm AD již měsíc a bojím se závislosti. Takže já jsem úplně na dně a to jsem si říkala, teď 5 dnů bez ataky, že už bude líp. Nic se neudálo, jsem v poho doma, šťastná s dětma, žádný stres a pak jedu dnes pro dceru do vedlejšího města a ta mrcha ataka mě sejme. Nechápu ty procesy a jsem fakt zoufalá. Snad nám všem bude brzy líp, ale já zatím mega trpím.

      • Danča says:

        Ahoj Hani ja taky mívám tlaky 180/110 při je to děs to hned hazim do sebe prášek neurol a prášek na tlak ja si sanirku nevolam si radsi reknu to rafsi umřu a vzdycky jsem to přežila, ale je pravda, že uz jsem měla i mobil v ruce že ji uz budu volat nejhorsi pocity mam ve vaně jak me to chytne to mi jedou scenare v hlave ze kdyz tam odpadnu jak me budou vytahovat a tak nevim proc mi to dělá mě je jede v te hlave uplny scénáře.. Je to fakt mrcha nevypocitatelna a nenávidím ji z celeho srdce ničí mi život tolik let.. Taky doufam a modlim se aby mi ty prášky zabraly

        • Katka says:

          Ja jsem předtím brala AD víc jak rok.A asi po půl roce jsem se cítila skvěle.Právě proto jsem je vysadila.Teď jsem se k nim vrátila a trvalo mnohem dýl než zabraly.Ale začala jsem cca po dvou měsících fungovat bez problémů.Je fakt,že teď byly trochu i stresy a únava kolem,takže se to vše asi zase trochu rozhodilo.Terapii zatím ne,ale tyhle stavy mě k tomu popoženou.

          • Danča says:

            Až po půl roce Kači jaj já teprv 2 měsíce a pořád nic moc nefunguju léky beru prvně takze ještě nemusim házet flintu do žita.. Ja uz jsem z toho zoufala. Ja jsem rozhodnuta jestli mi zaberou tak je budu brát pořád nebot toto není život, ale přežívání

        • Hanina says:

          Dani a Katko, tu sanitku mi volali z práce, prosila jsem je ať nevolají, ale nedali si říct, když mě viděli jak vypadám. Oni nic nevědí, o PP a že beru AD, ví jen manžel, sestra a moje dvě dobré kamarádky. Dani, asi máš někde v povědomí strach z toho, že tě ta mrcha čapne ve vaně a já z toho, že mě lapí v autě, takže nás ta PP přepírá. Jsem už z toho tak vyčerpaná, nejraději bych jen spala a spala. Snad bude brzy líp. A pokud některá doporučíte nějakou terapii, budu ráda, vůbec nevím co to je.

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Haninko,
            terapie je psychoterapie, chodíš k psychoterapeutovi na hodinová sezení většinou jednou týdně (ale lze někdy i častěji, nebo méně často, doporučuje se ale maximálně po 14ti dnech, jinak to nemá už moc efekt) a ten s tebou různě pracuje, záleží, v jakém psychoterapeutickém směru má výcvik. Na PP se nejvíce doporučuje KBT (kognitivně-behaviorální terapie), nevím, odkud jsi, ale pokud bys chtěla, můžu ti sem hodit seznam KBT terapeutů z celé ČR.

          • Danča says:

            joo tak to jo..u mě v práci to taky nikdo neví nevěřím ani jední z nich..bojím se aby to neroznesly ..stydím se zato nechci at neudělají ze mě nějakého blázna což nejsem..u mě to ví jenom moje nejblžší rodina..pořád se dneska ještě vede osvěta mezi lidma, že AD rovná se na hlavu a nespolehlivý..no mě to čapá všude už ten záchvat vyklubala se mi z toho už i silná agora,ale je fakt pravda, že nejhorší v té vaně pocity, že jsem tam nahá a jak mě z ní budou soukat..z ní to směšně,ale pro mě je to jakoby nedůstojné a ponižujíci tak asi proto..já se chodím sprchovat do vany tak si vždycky dám neurol na umyvadlo kdyby náhodou a jsem klidnější..ze začátku jsem si ani nemohla sednou do té vany tak počupačku..jakmile jsem sedla to byl konec,ale dneska už si sednu..takže malé pokroky tam jsou no a ty v tom autě tak to je fakt maras a taky nebezpečný nebot se člověk toho vyleká a ted kde rychle zastavit..to tak ničí člověku život vid

          • Katka says:

            Stojí za to vydržet alespoň ty tři měsíce.Lepší se to kousek po kousku.A najednou zjistíš,že sis třeba už několik týdnu na PP ani nevzpomněla.Je ti právě tak dobře,že si řekneš,že už prášky nepotřebuješ.Ale občas výkyv je.Ale výjimečně.

          • Danča says:

            Kači už se nemůžu dočkat dne ..kdy si řeknu ty bláho mě je dneska dobře to je nějaký divný:)..budu trpělivější slibuji;)

          • Hanina says:

            Amarellko, bydlím kousek za Prahou za Černým mostem, tak asi Praha by byla nej. Pokud mi pošleš seznam psychoterapeutů, tak budu ráda. Můžeš na mail cuha@seznam.cz. Já chodím k psychiatričce, nebo jsem teď byla po letech jednou. Ona je zlatá, ale moc si nepovídá, holt není od toho. Já dnes zase šílim, chtěla jsem jít běhat po třech měsících té nemoci, operace a teď PP, těšila jsem se, byla domluvená s kamarádkou. A od rána třes, žaludek na vodě, zablokovaný záda, bolest břicha, že jsem to zrušila. Myslím, že mi to ta mrcha panika dělá schválně a já se nemůžu dostat přes ni. Asi to mám tentokrát dost rozjetě a AD ani po 4 týdnech zcela nezabraly. Asi fakt potřebuju tu terapii, někde se vykecat.

          • Amarellka3 says:

            Hani,
            tady je seznam KBT terapeutů z celé ČR, včetně Prahy: http://www.cskbt.cz/adresar-terapeutu.php
            ale něco si o KBT přečti, jestli by ti tento způsob práce vyhovoval, pak jsou i jiné terapeutické směry.
            Nebo můžeš mrknout na http://www.znamylekar.cz a tam si zadat psycholog Praha a vyjede ti to recenze od pacientů na psychology, je to sice čistě orientační, ale někdy to pomůže. Jen je většina soukromých a nevím, jestli si můžeš dovolit platit za sezení 600-800 Kč. Na pojišťovnu mají totiž většinou hrozně dlouhé objednací lhůty a pak většinou nedávají termíny každý týden.
            Ale kdybys přeci jen chtěla na pojišťovnu, tak googli tohle: např. Psychosomatická klinika, Patočkova ulice, Praha 6, pak třeba Dejvické psychoterapeutické centrum, klinika Břehová, klinika Eset, denní sanatorium Horní Palata… někde mají i stacionáře s denní docházkou na 6-12 týdnů, třeba by ti to také mohlo pomoci.
            Kdybys cokoliv potřebovala poradit ohledně terapie, určitě mi napiš, myslím, že mám fakt bohaté zkušenosti, sama chodím už 10 let a vystřídala jsem různé terapeuty.

          • Hanina says:

            Amarellko, díky za seznam terapeutů. Opravdu to dost zvažuji, peněz je to hodně, ale třeba by to nebylo na dlouho a hlavně, za vyzkoušení to stojí. Já jsem absolutně nepoužitelná, dnes a včera jsem si zase hrábla na dno. Nefunguju, stále ataky, pocity šílené. Když si beru Neurol, tak jsem zase šíleně unavená. Potřebuju fungovat kvůli dětem, vždyť já jen odpočívám, nebo spím, když nejsem v práci. To se fakt takhle nedá. Ty ad nějak nezabírají, nebo jen velmi málo. Některé dny jsou skoro fajn a pak mě to zase sejme. Zítra zavolám dr., jestli nemám zvýšit mg, teď beru 15 mg Cipralexu a myslím, že se může 20 mg. Já to takhle nikdy neměla, ad vždy zabrala do tří týdnů plus mínus, vysadila jsem pak postupně Neurol a byla bez atak ať se dělo cokoliv. Pak jsem třeba po roce nebo dvou ad vysadila a byla ok, dokud se něco hrozného nesemlelo. Ale za 10 let jsem je brala 4 x, celkem tak půl napůl 5 let bez ad a 5 let s nimi. Vždy jsem je vysadila už kvůli tomu, že je to přece jen chemie a má vedlejší účinky a taky, že každý dr, kterému jsem řekla, že beru ad, se na mě díval divně. Možná jen můj pocit, ale já chtěla být zase "normální". A teď to mám za to, že jsem nevytrvala. Ach jo, já chci normálně žít, sportovat, nepozorovat se jaké mám potíže, nestrachovat se o vše, už fakt nemůžu, trvá to příliš dlouho a já se v tom pořád plácám.

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Hani,
            já bych na tvém místě terapii zkusila, když ti to nesedne, můžeš vždycky přestat docházet. Ale může ti to pomoci. Můžeš zkusit i zavolat někam, kde berou na pojišťovnu, ale tam jsou fakt většinou hrozně dlouhé termíny, nebo můžeš zkusit nějakou skupinu (vím, že KBT dělají na té Psychosomatické klinice, na poliklinice Prosek, nebo je pak možnost KBT stacionáře či i za hospitalizace v Národním ústavu duševního zdraví), ty jsou většinou také na pojišťovnu, nebo za menší cenu. Všechno si to v klidu vygoogli a něco si vyber.
            Jinak Dr. určitě zavolej a Cipralex se fakt může i 20 mg. Jaká AD jsi brala předtím? Nemůžeš se vrátit k nějakým, která zabírala? Jinak si nemyslím, že by se Dr. všichni dívali blbě na lidi, kteří berou AD, dnes mi přijde, že je bere už tolik lidí, že to nic neobvyklého není. Já už tohle vůbec neřeším a to beru kromě AD ještě dvoje AP a stabilizátory nálady. Ať si klidně doktoři jiných specializací myslí, že jsem "na hlavu", zaprvé je to pravda a zadruhé je to kdyžtak jejich problém.
            Nevyčítej si, že jsi s AD nevytrvala déle, je normální, že pokud zaberou a člověk je bez příznaků déle, než rok, že se vysazují, ale pokud se to vrátí, tak by se pak myslím měly brát déle. Ale já je třeba beru 10 let vkuse a PP se mi i na nich vrátila jednou, takže to jde těžko říct, že AD by u tebe tehdy byly záruka, proto nemá cenu si to vyčítat, to vysazování.
            Moc držím palce, ať je lépe.

          • Hanina says:

            Dančo, máme to opravdu velmi podobné. Já zase to auto, včera mě ten záchvat pěkně sejmul a zítra se bojím do práce. Mám to jen 8 km, ale vím, že ta mrcha, když se strachuju útočí. A začínám mít strach fakt ze všeho, manžel naplánoval, že v nejbližších víkendech pojedeme na Šumavu na tu stezku korunami stromů. Holčičky nadšené a já šílená, první co mě napadne, že tam chytnu záchvat a co pak, že tam někde odpadnu a já vím, že se mi to stane, protože to přivolám. Jsem nepoužitelná, nemožná a dost zoufalá, potřebuji fungovat a vůbec se to nedaří. Zvažuji tu terapii, od Amarellky mám kontakty, tak zkusím někam zavolat, jestli mě vezmou.

          • Danča says:

            Hani koukám, ze jsme jak přes kopirak akorat v bledě modrem.. Ale ty si šikovná ještě zvládáš chodit do práce já po te operaci jsem ten můj stav už nezvládla a jsem totálně v prdeli.. Zrovna dneska mi je celej den divne jede náběh na paniku jsem zvládla, ale stejnak mi nwni dobře myslim, ze je to uzkost furt jakoby špatně dycham je mi blbe od zaludku pořád jakobych byla v očekávání kdy naposledy vydechnu ach jo me už je ze sebe samé zle, že stojim za nic a tak.. Doufám, že zitra bude lip a ty se drž Hani nezapomeň, ze nejsi na to sama jsme tady ja vím, ze je to stejnak na nic kdyz to člověk jenom piše, tak alespoň trošičku pomůže, ze je nas vic a myslime jednana druhou drž se a bojuj já už taky nemám silu, ale ráno je nový začátek a nesmíme přestat věřit, že bude líp a nezlob se na mě, že ti tu dává člověk rady i když je sam v prdelkovicich a potreboval by taky tu utechu ze bude lip, ale já jsem typ člověka, že i když je sám v úplných sr.. tak se snaží druhé povzbudit a pomoct… Ale kdo jiny by pochopil jak človeku je než ten který se sám topi

  8. Ardy says:

    Ahoj mám dotaz na holky 🙂 Přítelkyně má už týden bulku v levém prsu a strašně ji to prso nezažili ste někdy něco podobného nebo měla by jít k lékaři ? 🙂 Díky za odpověď vim ze je to mimo tema ale vy jste tady takove hodné duše co pomáhají 🙂

    • Danča says:

      já bych šla určitě k lékaři,ale může to být jenom zduřelá uzlina nebo jestli nemá rozhozené hormony..nemusí to být nic vážného,ale jistota je jistota..a říká se nevím co je na tom pravdy, že právě ty rakovinné bulky nebolí

    • craziness.cz says:

      určite k lekaři,radši zbytečne,než pozdě….určite co nejdříve

  9. Danča says:

    Holky co myslíte? chtěla bych znát váš názor..od 8.7 beru ad.. od té doby jsem brala neurol 0,25 1x denně při problémech celý měsíc a v prvním týdnu to byl děs i 0,5..byl to celý červenec v neurolu sice ve slabším,ale byl nedalo se jinak…ted v srpnu taky ,ale ne každý den tak obden 1x denně 0,25 nebo když někam výjdu jednou týdně tak musím 0,5,ale je to jen jednou týdně..včera jsem měla sice taky jednu 0,25 nebot mě chytla panika ve vaně..mám strach, že jedu v těch neurolech nějak moc a bojím se závislostí,ale bez něho to ted nedávám ..není to pravidelně..někdy večer nekdy odpoledne někdy třeba dva dny nic,ale to se stane málokdy…většinou to je obden…psychiatr na to nic neříkal tak nevím,ale mám z toho blbý pocit a začíná mě to zneklidnovat, že to je už delší dobu no

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Dančo,
      no udává se, že by se neměly benzáče brát dennodenně déle, než nějakých 6-8 týdnů, ale ty píšeš, že bereš teď někdy obden, navíc práh pro rozvoj závislosti je čistě individuální. Já například Neurol brala 4 mg denně půl roku a žádnou závislost jsem neměla. Pak jsem brala Rivotril až 8 mg denně 3 roky a opět nic. A to mi to ještě vysadili vždycky v nemocnici ze dne na den, což se nesmí. Ale raději bych se na to psychiatra konkrétně zeptala, co si o tom myslí, přeci jen on s tím má určitě hodně zkušeností. Držím palce.

      • Danča says:

        děkuji amarellko..no já právě na uklidnováky nejsem zvyklá nikdy jsem je nebrala až ted a tím že je beru dost často tak se to ve mě pere no..bojím se prášku ..první ad než jsem snědla trvalo půl hodiny a to díky mojemu chlapovy jinak bych to nevzala ..už jsem si zvykla a ty hnusné stavy na začátku braní vymizely tak se ted už nebojím ..dneska jdu k rodičum tak si musím zas zobnout jinak bych nevyšla..

      • Danča says:

        tak to jsi brala pěkné dardy ty bláho..že jsi to ve zdraví přežila..a jak ti jinak je..jde to.. a už máš tu novou psycholožku?

        • Amarellka3 says:

          To brala, Dančo, ale na mě právě moc nízké dávky nefungují, teď už mi třeba Rivotril a Neurol vůbec nezaberou, tak mám Lexaurin, ale také to není nic moc efekt. No do mě to cpali v nemocnici vždycky ty vysoké dávky a pak mi to před propuštěním ze dne na den vysadili. Jinak je to jak kdy, včera jsem měla nějaké depresivní odpoledne, jen jsem ležela v posteli a měla blbé myšlenky a vstávala jsem až teď (v jednu). Ale alespoň ve čtvrtek na neurologii mi řekli, že mám v pořádku výsledky EMG i odběrů na svalové enzymy a že to mám z psychiky vše.
          Psycholožky už mám 2 vytipované, na doporučení té mojí, zatím bych ale dok konce října měla chodit k té svojí, jen teď je na dovče, takže mám terapii až příští týden.
          A ty jsi psala, že jdeš v září také k psycholožce, nebo to psal někdo jiný? Budeš ji mít na pojišťovnu, nebo za přímou platbu?
          S těmi léky, já se také prvního AD strašně bála, nechtěla jsem nic brát a pořád jsem to odkládala, až mi bývalý psychiatr nadával trochu, ale pak jsem jednou léky užívat začala a beru už 10 let a za tu dobu jsem jich vystřídala snad 45 druhů jsem počítala.
          Tak držím palce, ať to dnes u rodičů zvládneš.

          • Danča says:

            no blbé myšlenky se mi honí v hlavě skoro pořád aniž bych chtěla..snažím se myslet pozitivně,ale moc mi to teda nejde já mám pocit jak by tělo už rezignovalo s tím bojovat jsem blbá no měla jsem to řešit v začátcích a né až po 20 letech,ale kdo by dobrovolně do sebe cpal prášky když jsem to vždycky nějak dávala no a ted mám takové pocity , že už mi nic a nikdo nepomůže..tak super, že máš vysledky dobré ,ale i tak ta psychika je prevít co s člověkem dokáže udělat..k psycholožce jdu 17.9 je to klinická psycholožka a dělá na pojištovnu no mám strach abych ti pravdu řekla..jj děkuju amarelko už se pujdu oblíknout..no už to začíná zle od žaludku..třes no hnus ..tak se zatím měj pěkně a přeji ti hezký víkend

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Dančo,
            nemá cenu si to vyčítat, že jsi to více neřešila v minulosti, asi to tehdy nebylo tak urgentní, když jsi nevyhledala pomoc. Já si také říkám, že kdybych se dostala do péče svého urologa před těmi 10ti lety, že jsem nemusela skončit na cévkování, ale prostě minulost už nevrátíme a musíme žít přítomností a je dobře, že to řešíme teď. Já vím, že se to snadno říká, sama si pořád vyčítám minulost a budoucnosti se bojím, ale tak to ani jedno moc neovlivníme.
            A proč máš strach z psycholožky? Já jsem hrozně ráda, že můžu chodit na terapie, že mám vždycky prostor to hodinu rozebírat, že mě někdo podpoří, poradí, nasměruje, pochopí…
            A už jsi u rodičů? Jak jsi to zvládla? Jsi tam do zítřka, nebo jen sobotní návštěva?
            Hezký večer.

          • Danča says:

            ahojky..ne ne jenom návštěva..zvládla jsem sice žaludek na vodě třes ,ale bez paniky,ale měla jsem sobě neurol bez něho to zatím nezvládám vylezt z bytu..pak jsme seděly venku na zahradě mají rodinný baraček a bylo moc fajn kapku mi trvá než se s aklimatizuju jsem vždycky taková vyplašená pak jsem už byla dobrá zlepšení tam je nebot ze začátku jsem chodila dovnitř abych se sklidnila ted tam vydržím sedět celou dobu z rodinou,ale stejnak se cítím zvláště dělá mi blbě jak baví více lidi po kupě jeden přes druhého jak by mi to hlava nechtěla pobrat jsem tam bavím se tam ,ale mám pocity jako bych tam nebyla a mluvil místo mě někdo jiný jako bych byla pozorovatel..to samé jak vylezu z bytu ven tam mám takové změněné vnímání venku zdá se mi všechno divné a přitom je to stejné jako vždycky asi je to tou agorou..a strach z psycholožky mám nebot je to cizí člověk nerada se svěřuji cizím lidem se svými problémy a to, že to nemám řešit no víš jak neposlouchá furt si něco vyčítám a taky se bojím aby mi z toho nehráblo to byh asi neunesla,ale myslím , žekdyby mi hráblo tak mi to bude jedno nebot si to nebudu uvědomovat:)

          • Amarellka3 says:

            Dančo,
            tak to je super, že jsi tu návštěvu zvládla bez paniky, vidíš, děláš pokroky. Ono to nejde všechno hned, když to máš 20 let a neléčila jsi to pořádně, tak za 2 týdny nebudeš bez problémů, ale důležité je dělat pomalé krůčky a pomalu se situacím vystavovat. A i jsi vydržela s nimi venku, což je také pokrok. Ty pocity, že jsi mimo, mohou být depersonalizace, která se často k PP přidává, nebo to může být i trochu z AD… Já to měla jeden čas hodně a i teď nejsem ráda ve větších společnostech, protože vůbec nedokáži vnímat tok hovoru a zapojovat se pořádně.
            Psycholožka je sice ze začátku cizí člověk, ale pokud bude dobrá, tak na tebe nebude tlačit a pomalu vztah vybudujete a získáš v ní důvěru. Já mám psycholožku jako druhou mamku, i když je o rok mladší, než já, ale prostě já jsem věčné dítě.
            A jak si představuješ, že by ti hráblo? Spousta lidí se toho bojí, já byla "poblázněná" jeden čas fakt šíleně, byla jsem měsíc na izolaci na psychiatrii, jen 4 stěny, postel a nerozbitné okno, na které jsem pořád stejně lezla a mlátila do něj plastovým hrnečkem, pořád mě kurtovali k posteli, měla jsem elektrošoky… no a co, svět jde dál, já se ode dna odrazila a také jsem to unesla (ale tím nemyslím, že by ti mohlo takhle hrábnout z PP a agory, u mě to bylo hlavně díky hraniční poruše osobnosti a pak psychóze, pacienti s PP se většinou bojí, že se "zblázní", ale je to jen jeden ze strachů a nikdy se to nestane).

          • Danča says:

            ami já se léčím přesně je to dneska dva měsíce a pravdu čekala jsem od toho víc ,ale já moc trpělivosti nemám no doktor mluvil, že musím mít trpělivost, že to půjde pomalu já už se tolik nabrečela proč nemůžu mít normální život jako každej druhej v kině jsem nebyla dvacet let v restauračce na nějakém dobrem oběde taky tak pořád jsem se jen vymlouvala na co do kina když si můžu stáhnou doma a pěkně v klidu nebo restaurace,že je to drahý že nebudem zbytečně utrácet nebo dovolenou to jsem taky léta nebyla jen na víkend za rodinou a podobné věci a přitom skutečnost byla jiná jen výmluvy nebot mi tam nebývalo dobře tak jsem tam prostě nechodila a nejezdila takže jenom do práce a domů max nákup a návštěva rodiču..jsem si za ty roky pěkně zavařila no a vlastně ani pořádně nežila…já ty stavy jsem měla i před AD to změněné vnímání..ale je to hnusný pocit, že vlastně vnímáš samu sebe a okolí tak divně..ted mám zas pocit, že vypadám jinak než mě to složilo uplně prostě jak se podívám do zrcadla tak vidím strach v obličeji že tam chybí ta radost i segra mi mluvila, že vypadám nemocně sice jsem zhubla za ty dva měsíce 10 kg,ale já jsem při těle tak mi to jen prospělo i kdybych zhubla dalších 10 kg..ale zas jak se zeptám doma jestli vypadám jinak tak čumí na mě jak na blázna že co blbnu, že vypadám pořád stejně jen o pár kilo lehčí…bože ami ty sis musela taky zkusit a projít peklem no a to zbláznění myslím tak, že mě třeba bude nutit dělat věci ktere nebudu moct ovládnout třeba si ubližovat nebo mluvit věci které nechci mluvit a takové samé hlouposti mě napadají

          • Amarellka3 says:

            Dančo,
            tak pořád 2 měsíce oproti 20ti rokům je nic, takže bych tak rychle fakt zázraky nečekala, já vím, že člověk chce všechno rychle, ale prostě to bohužel většinou jde pomaleji. Je super, že k AD přidáš i terapii, ta také dělá pozitivní změny v mozku, když je dobře vedená, takže snad ti to také pomůže.
            Já měla výhodu, že jsem PP po půl roce běhání po Dr. začala léčit, takže to šlo ještě docela rychle v kombinaci AD + terapie tehdy. Pak se mi po 3 letech sice vrátila, ale teď vysloveně ataky nemám, za to permanentní celodenní úzkost. Agoru už také nemám, ale zas mě omezuje v cestování močák, takže sice do kina jdu tak 2-krát za rok, ale mimo Prahu nemůžu.
            Já bych také potřebovala 10 kg zhubnout, nabrala jsem po lécích 30 kg, už mám něco dole, ale 10 kg by to ještě chtělo. To pozorování sebe sama znám, také jsem pořád řešila, jak vypadám, měla jsem pocit, že přestávám existovat, chodila jsem pořád k zrcadlu a štípala se do tváří, jestli žiju, měla jsem pocit, že vyskočím z okna…
            To, že bys dělala věci, které nemůžeš ovlivnit (něco si udělala, něco říkala, co nechceš), se u PP a agory nestane, to je prostě další úzkost, vždycky se můžeš rozhodnout, pokud nejsi v psychóze, nebo mánii, nebo demenci apod., co uděláš, ale chápu, že z toho máš strach. Já ho totiž také měla tehdy před 10ti lety, když to začalo. Pak jsem se začala sebepoškozovat, ale bylo to proto, že jsem chtěla, prostě jsem cítila šílenou vnitřní bolest, tak jsem se řezala žiletkami a pálila cigaretami, to mi na chvíli přineslo úlevu, ale to zas patří k mojí poruše osobnosti, ne k PP, ještě to může být projev OCD – že máš př. strach, že v kostele zařveš sprosté slovo, tak např. 100krát skáčeš na jedné noze, abys to jakoby "zneutralizovala" a neudělala to, ale to nevím, jestli tak máš.

    • Danča says:

      Ježíši prave, že se toho bojim, ze ny mě neco nutilo to dělat aniž bych to uvnitř sama chtěla a už to máš dobrý už si neublizujes.. Kurde jsem na mobilu a nevidim co jsi mi vsechno psala.. Nekdy mám pocit, že mám tu ocd, ale nevim jak se to u koho objevuje ja jsem treba perfekcionistka doma musim mit radne uklizeno, ale nemi to zas tak že bych denodenne drhla podlahy, ale musim mit veci na svem miste vadi mi i nakrivo polsyar na sedacce musi byt zipem dolu treba sedim v obyvaku a vidim v pokoji sklad prostetadla na madracce a musim se zvednout a upravit to do hladka spatne otocena zidle u pocitace nebo na konferecnim stolku musi byt ulozene pekne vedle sebe prvni ovladac a pak pouzdro na bryle to same v koupelne pekne za sebou sampony no proste musi byt vsechno hezky ulozene jinak me to hrozne znervoznuje.. Omluv carky tecky v tectu a taky chyby jsem na mobilu je to malinky a blbe na to vidim co jsem napsala

  10. Karla says:

    Všem krásný víkend,u nás asi nebude…

    • Danča says:

      i tobě Karlia a co nejmíň neduhů..co pak Karli špatná atmosféra kvůli práci?

      • Karla says:

        Přesně tak Danco, firma přepisuje smlouvy, aby se dělaly noční. Myslíš, že by se dal přemluvit závodní doktor, aby noční nepotvrdil. Nemá někdo zkušenost, opravdu jsem zoufalá, nevím, jak to vyřešit 🙁

        • Amarellka3 says:

          Karli,
          tak to mě moc mrzí. Jinak k těm nočním, jsou různá zdravotní omezení, kdy je člověk nemůže dělat, ale nevím, jestli je splňuje tvůj manžel, to se musíte zeptat lékaře, třeba bude vstřícný. Držím palce.

          • Danča says:

            Karli..záleží jaký je závodní lékař,ale většinou jsou ze zaměstnavateli jedna ruka tak moc v to nedoufám..ale za pokus nic nedá

          • Karla says:

            Děkuji všem za reakce,já se toho doktora zeptám, řeknu mu to na rovinu a uvidím,jak bude reagovat.“ Líná huba, holý neštěstí“.Řekněte,proč bych se měla bát?!

  11. Karla says:

    Chtěla jsem se zeptat, nevíte někdo, jak na suchý dráždivý kašel, piji bylinky, ale stejně je to k ničemu. V noci mě to vezme asi 3krát, že musím vstát a jít pít…

    • Danča says:

      mě pomáhá..lžička medu a nebo pocutat halls ,ale černé..měla jsem období kdy jsem měla za sebou dva roky laryngitidu..jsem myslela, že se udusím spala jsem skoro v sedě ty hallsky jsou top trochu jsem pocucala pak vyplivla jak se to uklidnilo

    • Amarellka3 says:

      Karli,
      tak si zajdi do lékárny a poraď se, já jsem na kašel brala Mucosolvan. A bolí tě i v krku? Myslím na tebe, ať jsi brzy zdravá.

      • Karla says:

        Ahoj Amarelko, ne v krku mě nebolí. Nejdříve jsem měla rýmu, ale strašnou!Dva dny jsem v jednom kuse smrkala i v noci a trvala víc než 14 dní. Takovou rýmu nepamatuji. Mucosolvan nechci, manžel mel vedlejší účinky, jak psali v letáku a já jsem daleko citlivější. Nebudu riskovat. A u nás v lékárně ti prodají, to co mají a potřebují prodat. A jiná lékárna na vesnici není.

        • Amarellka3 says:

          Karli,
          ty jo 14 dní rýma? Většinou se říká, že léčená i neléčená rýma trvá 7 dní. A jaké měl manžel nežádoucí účinky po Mucosolvanu? Já neměla žádné, ale tak každý jsme jiný. To je blbé, že ti u vás v lékárně jen něco vnutí, u nás se s nimi dá radit. A u Dr. jsi nebyla? Jinak mě napadá už jen cucat něco hodně mentolového, jak se tu píše a hodně pít, čaj s medem a citrónem. Myslím na tebe, ať jsi už zdravá.

          • Karla says:

            Amarelko, když půjdu k dr. tak dostanu antibiotika, to je tutovka. Piji čaje a musela bych si zkusit něco objednat z internetové lékárny. Ale ne nic,co má vedlejší účinky. Protože já na ty vedlejší účinky trpím.

          • Panda says:

            Karlo, mě na suchý dráždivý kašel zabíralo teplé mléko s medem – vytvoří to na sliznici hlen a není to pak tak dráždivé. Ale kdyby tě to trápilo, že se pořádně nevyspíš, asi by byla lepší návštěva doktora. Potom na suchý dráždivý kapky z lékárny (Stoptussin), ale to mléko mělo krátkodobě lepší efekt. Držím palce

          • Karla says:

            ahoj Pando,to mléko bych mohla zkusit.Ale asi to chce čas,musím tě nejak vydržet. Psychicky také nejsem vůbec v pohodě,teď ještě manžel novou práci,jenže zjistil,že mu to nevyhovuje a chce se vrátit zpátky,tak uvidíme,jak to dopadne,jestli ho vezmou zpátky.Já jsem opravdu vyřízená.Jenže ho musím povzbudit a ne mu vynadat.To je stejně k ničemu.Říct si nedal…Ono se učit něco jiného,když si zvyklá na jinou práci,je moc obtížné.Dělá si z toho strašnou hlavu a je smlutný,tak nemá cenu, ho nutit.Prostě se tam necítí dobře a aby z toho ještě onemocněl,nebo se mu něco stalo,za to žádná práce nestojí.

          • Panda says:

            Karli aby byl dlouhodobe ve stresu, za to vazne zadna prace nestoji. Drzim moc palce, je nizka nezamestanost a poptavka prave po manualnich pozicich, snad brzy najde lepsi praci. Drzim palce!

  12. Karla says:

    Ahoj, kamarádce dneska zemřel tatínek. Mel nádor na plicích, ale nezhoubny.Ale stejně to šlo rychle.

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Karli,
      to je mi moc líto, musí to být pro kamarádku a její rodinu, i pro tebe těžké a smutné. Kolik mu bylo let?

      • Karla says:

        To vís, ze je to těžké,znala jsem ho od dětství. Hrál divadlo a byla s nim legrace.Bylo mu 67 let.

        • Amarellka3 says:

          To je mi moc líto :-(, 67 ještě je docela mladý. A nevíš, jaký nádor měl a proč na něj umřel, když nebyl zhoubný? Něco utlačoval?Nešel operovat?

          • Karla says:

            Byl to nádor na plicích a prý byl veliký, operovat ho nechtěli. Název nádoru mám v mailu, napíšu později.

  13. Danča says:

    tak jsem holky zpět..byla jsem konečně u holiče se ostříhat ..naposled jsem tam byla před operací a to jsou už skoro 4 měsíce…a zvládla jsem to mám radost,ale byla jsem pod práškem jinak bych nevylezla nikam,ale než jsem začala užívat cipralex tak bych to nezvládla ani z neurolem,ale nebyla jsem tam sama ..sama nezvládnu nikam..je to sice pro někoho maličkost a kroutil by hlavou, ale pro mě to je jako vylézt na nejvyšší horu..tak mám kapku radost a hned vedle byly farmářské trhy tak jsem koupila domací chlebík a škvarkovou pomazánku sice jsem se cítila i s práškem divně ,ale zmákla jsem..jupí

    • Amarellka3 says:

      Dančo,
      super, moc gratuluji a jsem ráda, že ses i odměnila na farmářských trzích :-). Ano, někomu to přijde jako úplná blbost se radovat z toho, že dojde k holiči, ale my víme, co to je pro panikáře a agorafobiky. Je jedno, že jsi měla i Neurol, příště už to třeba půjde i bez, doufám, že ti tenhle zážitek – že jsi to dala, trošku dodá sebevědomí a sílu bojovat dál.

    • Bára says:

      Gratulace 😀 pro mě v začátcích byl problém dojít jen před barák s odpadky. A právě takové "drobné" úspěchy mě vždy posunuly o krůček dál. Uvidíš, až zaberou AD nebudeš Neurol potřebovat, a co je teď pro tebe nepřekonatelná překážka půjde samo. Ber to tak, že se opět učíš novým věcem, to že to kdysi šlo přirozeně hoď za hlavu. PS: …čerstvý chléb a škvarkovka…mňam slintám tu v práci do klávesnice :D:D:D

      • Danča says:

        děkuji Báruš..no z odpadky a pejskem jsem pravdu 2 měsíce nebyla..nebot bez prášku bych to ještě nedala a zda se mi zbytečné cpát neurolem na pár minut..ale jednou to příjde ..a máš pravdu chlebík se škavrkovou byl vynikající:)

  14. Jarmila says:

    Zdravím všechny.
    Panickou poruchou trpím už mnoho let. Relativně to zvládám jak se dá. Občas čtu Vaše příspěvky, konkrétně se týkají přeskakování srdíčka. Stala se mi taková příhoda. Sedím u stolu a něco hledám na internetu a v tom mi začalo srdíčko přeskakovat stále za sebou trvalo to asi půl minuty jako by se nemohlo nahodit do normálu. Vyděsilo mě to, že dojde k zástavě a od té doby, jsem se zase dostala do takových depresívních stavů.
    Když musím vyjít z domu mezi lidi, tak neřeším můj vzhled. Je mi jedno jak vypadám jestli jsem upravená , zanedbávám svůj vzhled. Kdyby to bylo na mě , tak snad vyjdu ven i teplákách. Když to tak vezmu zpětně byly doby, kdybych nevystrčila hlavu z okna neupravená.
    Též mi vadí hluk. Jsem přecitlivělá na zvonek a vyzvánění mobilu. Vždycky se mi rozbuší srdíčko, když slyším to vyzvánění . Pokuď to jde tak to vypínám…
    Jsem stále unavená jako na spaní. Ráno vstanu a vůbec se necítím odpočatá. Pořád mám takové ospalé oči. Tyto potíže o kterých jsem psala, jsou psychického původu a je na každém z nás jak to zvládnem, což u PP to jde velice těžce…

    • Danča says:

      ahoj Jarmilko..já to mám taky to přeskakování,ale jen občas a třeba jen třikrát za den..naštěstí za sebou né,..s tou úpravou to mám zatím dobrý i když sedím většinou doma tak hlavu musím mít v cajku akorát když jdu ven a to je ted úplně minimálně tak se decentně přimaluji..s hlukem to mám stejný je to katastrofa zítra budu volat lékaři…spánek mám tuk tuk dobrý a co se týče paniky tak záchvaty jsem měla 4 od minulého pátku jsem z toho zoufalá…zítra budu konzultovat z lek. po telefonu jestli mám čekat ještě ten měsíc nebo dojít beru cipralex 20 mg 2 měsíce

      • craziness.cz says:

        jarmilko,také trpím na přeskakovaní-extrasystoly….mam to každy den,nekdy jen jedno vynechaní a nekdy více po sobe jednou me to drželo 3dny v kuse je to bum bum pak se ztahne-pauza zase bum bum pauza kolikrat se bojím,že už se nerozbehne,ale kardiolog me uklidnoval,že to nic není

  15. Vev says:

    Ahojte, dlouho jsem sem nic nenapsala, i když si tu ráda čtu. Pocit, že v tom nejsem sama, mi pomáhá.

    PP mám dva roky. Po pěkných sračkách a následném nasazení AD a absolvování KBT jsem byla docela dlouho relativně v pořádku. Pak jsem se před půl rokem rozhodla léky postupně vysadit, i kvůli případnému těhotenství (ze kterého mám BTW hrůzu, o porodu nemluvě). Bez léků jsem 3 měsíce, ale je to docela peklíčko. Ta mrcha se snaží mě přeprat, nejradši bych se zavřela doma a nikam nechodila. Ale to nechci připustit, mám ráda svou práci, i když je stresující, v tomto stavu ji zvládám s vypětím sil, ale vím, že vyhýbat se nemá smysl, ale musím se sebou bojovat každý den, je to docela vyčerpávající.

    Navíc ta mrcha na mě zkouší pořád nové věci, abych se nenudila. Kromě toho, že patřím do skupiny „kardiaků“ a hledám pořád něco na srdci, čemuž opravdu nepomáhají extrasystoly, nebo co mi to vlastně dělá, tak teď mám jako novinku pocit, že se nemůžu pořádně dodechnout. Když jsem nervózní, začne mi ten pocit a čím víc se na to soustředím, tím je to horší, pak to samo zmizí. Máte to někdo? Samozřejmě tomu nepomáhají záda, které mám z té tenze, ve které jsem, prakticky pořád zablokované. Máte taky problémy se zády? A jak to řešíte? Chodím na fyzio, ale efekt moc nevidím, krátkodobě mi pomůže uvolnit se při masáži.

    Od doby vysazení léků se to nejvíc zhoršilo nyní. Bohužel se mi v jednom týdnu stala dopravní nehoda, v autě jsme jeli i s dítětem a i když jsme dopadli relativně dobře, až na pohmožděniny apod. (narozdíl od auta), zážitek to byl strašný. To jsem se ale ještě nezhroutila, i když jsem se toho bála, měla jsem pocit, že musím vydržet, abych ochránila malého, který se hrozně bál, aby zvládl cestu sanitkou apod. No děs. Sotva jsem se z toho otřásla, za pár dní jsem musela dědovi volat záchranku, to už jsem skoro nerozchodila, měla jsem pocit, že bych ji spíš potřebovala já. Když jsem nevěděla, jak to dopadne, myslela jsem, že jestli se mu něco stane, je se mnou amen, i když vím, že už je starý,…. Skončilo to tím, že jsem dostala v takové vypjaté situaci na návštěvě v nemocnici takovou panickou ataku, že jsem byla přesvědčená, že je se mnou amen a navíc jsem měla pocit, že mi střílí jedna extrasystola za druhou. No děs.

    A od té doby to nějak nemůžu rozchodit. Ani jsem nemohla už za dědou do té nemocnice jít, co si asi o mně musí myslet….

    Je to hrozná ludra, já opravdu bojuju, ale někdy mám pocit, že to nejde vyhrát. Teď chodím na terapii, k lékům se můžu vrátit kdykoliv, ale chci to ještě zkusit. Díky, jestli jste dočetli až sem. Musela jsem se vykecat.

    • Bára says:

      Ahoj Vev, přeskočení srdíčka a nedodýchnutí + hrudní oblast zad jak ve svěráku, to dobře znám. Záda u mě celkově v tenzi, úzkosti tomu nepřidají. Cvičím, masáže také krátkodobá úleva.

    • Panda says:

      Vev, taky jsem mela v patek autonehodu s detmi, u nas jen par reznych ran ze strepu, ale zazitek za vsechny prachy:/ taky to na me od te doby zase sedlo, proste to ten stav vyrazne zesili. Drzim palce, at je brzy lip, to dame!

      • Amarellka3 says:

        Ahoj Pandi,
        jak ti je? Už sis sehnala nějakého psychologa, nebo k němu nebudeš chodit? Moc na tebe myslím, ať to časem překonáš a je ti brzy lépe. Opatruj se. <3

        • Panda says:

          Ahoj Ami, děkuji za pozdrav. No, byl to takový týden na nic:/ Děti začaly chodit do školky a školy, takže spoustu zařizování, které bude i příští týden a taky úzkosti – včera mě svědila jedna bradavka, takže mi hned najela rakovina prsu atd…dnes naštěstí ok, ale mám ty úzkosti v pohotovosti. Na psychologa jsem nesebrala zatím čas ani odvahu, jsem poseroutka i někam chodit.

        • Panda says:

          Ami, a co ty, jak jsi na tom poslední dny?

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Pandi,
            jé tak to máš náročné s dětmi tolik zařizování, ale tak alespoň se nějak zaměstnáš a odvedeš pozornost. A proč jsi poseroutka chodit k psychologovi? Já myslím, že by ti to mohlo pomoci a mít někoho, kdo tě přijímá, jaká jsi a podpoří a podrží tě, je podle mě důležité pro lidi, kteří mají psychické problémy, ale tak zas nechci ti to přímo vnucovat, to ne, rozhodnutí je na tobě.
            Já tenhle týden také dost úzkosti, v pondělí šílené, pak trochu lepší. Včera jsem byla na neurologii pro výsledky EMG a odběrů a prý vše v pořádku, Dr. byl příjemný, věnoval se mi půl hodiny a podrobně mě vyšetřil, i když jsem myslela, že jdu jen pro výsledky. Takže už pátý neurolog od letošního března, který mě vyšetřil a nikde nic, jen statický třes na horních končetinách a úzkostí stažené svaly. Jenomže já se pořád těch neurologických nemocí bojím. Prý si mám najít ambulantního neurologa, kdyby se něco zhoršilo, protože k němu chodit nemůžu a moje bývalá super neuroložka odešla z ambulance. Jinak jsem ráda, že bude víkend, jsem hrozně vyčerpaná.
            Ten strach z rakoviny prsu chápu (i když já zrovna tuhle diagnózu ještě nějak neaplikovala na sebe naštěstí), ale po těle svědí pořád kde co a jestli to byla jen chvilka, tak jsi určitě ok. Já se pro jistotu objednala i na tu proktologii, ale termín mám až v říjnu, ale tak zas tolik to nespěchá, ta krev ve stolici byla jen jednou, i když ve středu jsem zas měla průjem, tak jsem se cpala černým uhlím a banány.
            Tak na tebe moc myslím, ať je lépe a vše zvládneš.

          • Panda says:

            Ami, ja chodim na neuro k MUDr. Kamencove do Agelu na Italske a urcite ji muzu jen doporucit, je velmi vstricna a empaticka a ma zkusenosti s pacienty s PP. Ja mam prave problem otevrit se pred cizim clovekem, co se tyka toho psychologa, ackoliv je to nejspis zbytecne a treba by to slo samo, mam problem resit ty zdravotni stavy i s doktory bez slz a emoci a to jde vicemene jen o popis priznaku, ne do hloubky. Drzim palce na te proktologii, ale jak pises, urcite to bude v poradku, pokud se to uz neopakovalo.

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Pandi,
            moc díky za tip a není náhodou soukromá, nebo je na pojišťovnu? A je dobrá i po odborné stránce?
            Pandi, terapie je právě o tom, že pokud chceš, tak pustíš slzy i emoce, já tam někdy pláču, někdy se různě přesazuji, někdy kopu do země, bouchám pěstmi do nohou… tam je právě ten prostor, aby se emoce a slzy uvolnily a ten prostor je bezpečný. A pak se ti třeba uleví, držet to pořád v sobě je náročné, jsi neustále v přetlaku a to není dobře.
            Jinak na té proktologii jsem byla před 4mi lety a Dr. byl hrozně fajn, tak mi nevadí, že tam jdu.
            A je ti už malinko lépe od té nehody, nebo se nic nezlepšilo?
            Moc na tebe myslím. <3

          • Panda says:

            Ami, doktorka je na pojišťovnu a je myslím velmi dobrá i po odborné stránce, ale to ti nemohu potvrdit z vlastní zkušenosti, protože kromě té zvýšené neurosvalové dráždivosti mě nic není. Mně ji doporučila moje praktická Dr., když jsem s ní řešila tehdy jen neuro problémy – že právě na tuto MUDr. má skvělé reference od ostatních pacientů s neuro obtížemi. Tady jsou reference ze znamylekar.cz: https://www.znamylekar.cz/gabriela-kamencova/neur

            No vidíš a pro mě je to právě nemyslitelné, "odvázat se" takhle v ordinaci vlastně cizího člověka, vím, že jde jen o můj blok, ale zatím pro mě není snadno překonatelný:/

            Jinak je mi lépe, o víkendu jsme dokonce jeli na výlet autem – sama jsem chtěla, sednout do nějakého dopravního prostředku a být na silnici co nejdřív, aby ve mě nevznikl úplný blok na silniční dopravu (stejně jako jsem neřidič s řidičákem, řídí přítel…). No tu jízdu tam jsem sledovala stažená a jak ostříž:) Zpátky už to bylo v pohodě, nic se nestalo, a výlet mimo Prahu byl moc fajn. Byla jsem pak ráda, že jsme jeli.

            Ami a už máš tu náhradní psycholožku vlastně? Nebo ještě pátráš po té¨, co by ti vyhovovala nejvíc? Držím ti palce!

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Pandi,
            díky moc za odpověď, tu Dr. jsem si projela na známém lékaři ještě dříve, než jsi mi poslala tenhle odkaz (dnes jsem tu přes den nebyla) a opravdu samá dobrá hodnocení. Tak moc díky za tip, asi se k ní objednám, jen asi nevíš, jestli bere nové pacienty, nebo jaké má objednací lhůty?
            Jsem moc ráda, že ses odvážila vyrazit za Prahu na výlet a ještě, že to bylo moc fajn, kde jste byli? Věřím, že cestu tam jsi byla stažená, ale je dobře, že jste to nemuseli obrátit a jet domů, že jsi to prostě vydržela.
            Psycholožky už mám 2 vytipované (na doporučení té mojí a zkontrolované v google), k mojí jdu v pátek, tak se o těhle jejich kolegyních ještě pobavíme, možná vyzkouším obě, obě jsou placené a pak si vyberu, ale stejně mě trápí, že ta moje odchází, zas vše říkat znovu, ona už o mně vše věděla, chápala…
            Já myslím, že pokud bys našla terapeuta, ke kterému bys získala důvěru, že by ses tam i časem odvázala. Já si třeba jednou před očima terapeutky rozškrábala ruku do krve, jednou jsem zas běžela k balkónu ve 4. patře, že skočím… Ale většinou se také ovládám, jen ten pláč ne, to pláču, když se mi chce. Tak kdyby ta nová psycholožka byla také dobrá, tak bych ti ji třeba doporučila, pokud bys chtěla, za to, že jsi mi doporučila tu ORL a teď neuro. Jen kdyby ti nevadilo, že je soukromá.

  16. Petr-HK says:

    Ahojda všem…dlouho jsem nic nepsal,ale čtu si vás tady…jak je Ami??

  17. Domi says:

    Ahoj

    Mám pořad nějaké bolesti :/ a vždy hned jdu hledat na google co to je :/ a jak to tak chodí hned mám rakovinu a dalších X nemoci :/ jak se to odnaucit a uklidnit se ? Beru cipralex ale i tak se občas proste najde něco co mne rozrusi (bolest) a už hledám 🙁

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Domi,
      základní předpoklad je negooglit, protože na netu je i spousta nepřesných informací a laik se jich chytne a vyšiluje ještě víc. Jinak by mohlo být fajn začít s terapií, kde se dá s těmito strachy z nemocí pracovat. Chodíš, nebo ne? Léky zmírní úzkost, napětí… ale neodstraní myšlenky.

      • Domi says:

        Ahoj
        Nechodím nikde nemám na to ani čas :/ mám doma půlroční holčičku a ta dá zabrat :/ nojo neguglit :/ ale v tu chviliproste jakoby musím 🙁 i přes cipralex mi přijde ze úzkosti mám :/ ale hodně to asi ovlivní i alkohol ze ? Sem tam dam malou pohlidat tchýni a popiju si :/ a pak to je vždy par dnů horší ty úzkosti a stavy

        • Amarellka3 says:

          Ahoj,
          aha, tak s tak malou je to těžké někam docházet, to chápu, škoda, protože terapie pod dobrým vedením může být prospěšná. Úzkosti můžeš mít i přes léky, já to nemyslela tak, že vždycky zaberou na 100%, ale spíš tak, že i když zaberou a potlačí úzkost, tak myšlenky mohou jet dál. Alkohol asi moc dobrý není, mně je po něm tak zle v poslední době, že i po 2 dcl vína celou noc nespím, klepu se, chvíli horko, chvíli zima, bušení srdce… tak raději nepiji, i když dříve jsem pila asi tak normálně, jako studenti pijí, když jsem studovala a docela ráda a teď jsem raději abstinent, protože ty stavy, co mám po alkoholu, jsou prostě tak příšerné, že mi opravdu už nestojí za to pít, hlavně, co se mi pak děje v hlavě, to ani nejde popsat. Je to možná i tím, že beru dost léků, ale dřív jsem přepíjela i léky a ok, ale asi tahle kombinace není ok. Jinak na AD by se pít nemělo, v léčebně nám říkali max jedno pivo, či 2 dcl vína. Možná, že když ti malou může pohlídat tchyně, tak než pít by byl lépe strávený čas v terapii, která trvá 50-60 minut. Nevím, odkud jsi a jestli bys ji vůbec měla dostupnou, ale tak za pokud by to mohlo stát. Držím palce.

          • Domi says:

            U nás je hodně psychiatrů ale ty cekacky jsou příšerne… no to ano ale ona taky muže hlídat jen když Se ji to hodí :/ nepiju nějak pravidelně to vůbec jen když je příležitost (svatba narozeniny atd) a je fakt ze pr dnů na to pití jsem v háji :/ neskutečné stavy jak umírám a nebo umru nemoci atd :/ hrůza :/ navíc si pořad říkám ze to chci zvládnout sama

          • Amarellka3 says:

            Domi,
            takže ty ještě nikam nechodíš? Cipralex máš od praktika? Máš pravdu, že dnes čekačky u psychiatrů jsou hrozné a hlavně je jich fakt nedostatek. Ale na ty terapie se dá domluvit různý čas, právě podle toho, jak by mohla hlídat, někdy to lze i večer, o víkendu… ale je fakt, že to jsou ty placené a víkendy ještě za příplatek další. Ale pokud by sis mohla dovolit terapeuta platit, tak ti někdy berou poměrně rychle, ale záleží, je fakt, že peněz je to dost, tak 600-800 Kč za 50 minut. Jo tak pokud piješ takhle fakt příležitostně, tak to jo, ale když je ti pak tak zle, tak já bych alkohol alespoň na nějakou dobu vysadila. Chápu, že to chceš zvládnout sama, ale někdy je lepší se svěřit do rukou odborníků, není to žádná prohra. Držím moc palce. Já na terapii chodím s různými přestávkami 10 let a stále je co řešit a kam se posouvat.

          • Domi says:

            U nás je hodně psychiatrů ale ty cekacky jsou příšerne… no to ano ale ona taky muže hlídat jen když Se ji to hodí :/ nepiju nějak pravidelně to vůbec jen když je příležitost (svatba narozeniny atd) a je fakt ze pr dnů na to pití jsem v háji :/ neskutečné stavy jak umírám a nebo umru nemoci atd :/ hrůza :/ navíc si pořad říkám ze to chci zvládnout sama …ikdyz to asi nepujde

      • Domi says:

        Jojo cipralex mi píše praktik :/ nojo ale z rodicaku si nemůžu dovolit dávat 600-800 jen tak :/ manžel sice taky pracuje a vydělá pěkné peníze ale vždy je něco potřeba dokoupit opravit nebo tak :/ ale asi si už budu muset někoho najít a počkat si :/ teď mne zase trápí podbrisek a zmatkuju :/ minule jsem tak skončila na pohotovosti Se zařazenyma prdama teď už se tomu smeju ale bylo mi sakra trapně :/

        • Amarellka3 says:

          Domi,
          v klidu, víš kolik lidí už skončilo na pohotovosti se zaraženými prdy? My v dětství určitě se sourozenci alespoň jednou – podezření na slepák a pak to bylo toto. Tak se tomu klidně zasměj. Tak pokud chceš psychiatra, tak ten samozřejmě na pojišťovnu je, já myslela, pokud chceš terapeuta na hodinová sezení (to může tedy být i psychiatr, který má výcvik, i psycholog) , tak ti se často platí, samozřejmě jsou i na pojišťovnu, ale tam jsou většinou dlouhé čekačky a z mé zkušenosti jsou většinou lepší to, co pracují na sebe (ale nemusí to tak být vždy samozřejmě).

  18. Karla says:

    Ahoj Amarelko,dneska šel manžel do nového zaměstnání. Není mi z toho dobře po těle ani na duši. Pořád si říkám, co když se mu tam nebude líbit nebo mu to nepůjde. Vím,že jsem nemožná, ale když on není v pohodě,tak ani já nejsem… 🙁

    • klabe says:

      Karlo,můj muž šel taky do nového. A já to beru tak, že každá změna ho posune zase dál a že určitě si tam najde nějaké sympatické kolegy. U vás to bude určitě taky tak, neboj.

      • Karla says:

        Ahoj Klabo, já to tak nevidím, ze ho každá změna posune dál. Záleží, co tvůj manžel dělá. Můj pracuje rukama a za celá léta se nikam neposunul. Majitel prodal fabriku, výhody co měl,jsou pryč a po finanční stránce žádné přidání a ještě práce na 3 směny.Takze děs.

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Karli,
      chápu úplně tvoje obavy, ale určitě je šikovný a nějak si poradí. Tvé strachy mi trochu připomínají strachy o malé dítě, jak mu to půjde v první třídě, jestli tam zapadne… ale tvůj manžel je dospělý a určitě to nějak zvládne. Už je doma? Jaký to na něj udělalo první dojem? Moc na vás myslím.

      • Karla says:

        Máš pravdu pravdu s tím dítětem do první třídy, mě to už také napadlo. Ano,už je z práce doma a říkal, že to docela šlo.

        • Amarellka3 says:

          Karli, tak vidíš, to mám radost a věřím, že to bude lepší a lepší. Držím moc palce.

  19. Berenika says:

    27.. já mám pořad jednoho a toho samého “chudaka” který to se mnou táhne od začátku těchto “sraček” naštěstí také nemá touhy po dětech .. máme psa.. to byl taky jeden z nápadu mé bývalé cvokarky. No nápad to byl pěkné pitomy protože je mi děsně… lezim a už cítím horkost v nohách a je mi hrozně zle! Já to nachodim určitě za den taky. Ale takhle chodim minimálně. Celou dobu jsem si měřila tep stresovalo mě ze jdu pomalu a mám 100-116 doma jsem si hned zaměřila tlak a saturaci. Úchyl! A za dva dny jedu na dovcu … trosku stres … já te tak obdivuju s tím cvičením!!!! To je neuvěřitelné! Já vidím jen nějaký stroj a už se ve mě vše otáčí! Mě se udělá zle i u videa kde lidi cvičí !!!

    • Berenika says:

      Já už to tady píšu i nesmyslně mimo vlákno!!!

    • Amarellka3 says:

      Tak to jsi ještě mladá a máš na děti čas a do té doby se toho může spousta změnit. A naopak spousta holek s psychickými problémy popisuje, že těhotenství pro ně bylo paradoxně nejhezčí období, i když samozřejmě pak může přijít propad. Já bych děti nedala ani fyzicky, ani psychicky, i když mě to hrozně trápí, protože bych je v teoretické rovině chtěla. Všichni kolem mě je už mají (bývalí spolužáci), ale já bych tu péči nedala. Jsem sama dítě a podle psycholožky často 3-4leté. A co by se stalo, kdyby sis ten tep prostě neměřila? Já si jeden čas pořád měřila tlak, ale pak jsem se naštvala a dala jsem tonometr babičce a po chvíli byl klid. Hele, já sice cvičím, ale zas nemůžu na dovču, kvůli tomu debilnímu močáku, každý máme něco a to už to jeden čas směřovalo tak, že skončím s vývodem a bude i po cvičení. A na KBT jsi chodila na individuální? Já taky a ta mi také vůbec nepomohla a pak jsem byla na té skupinové a tam to bylo super, jak jsme se všichni podporovali, úžasná parta, myslím, že to může dát více, než individuál, ale nechci KBT každému cpát, já mám třeba raději jiné psychoterapeutické směry teď.

      • Berenika says:

        No u mě to je taky tak, všichni kolem mě rodí! A já nemám díky AD skoro ani z čeho otěhotnět , co mas s mocakem ?? Hele to já se taky občas nezvládnu postarat ani sama o sebe natož o někoho .. čas mám ale to ty taky kocko, pořad si říkám dneska jde vše.. třeba náhradní matka chodila jsem taky na skupinu. Já na to ale nejsem proste typ! Už jsem do toho šla s tím ze to bude spis průšvih. Já se potrebuju vnitřně sklidnit. A nemůžu nic z toho aplikovat protože na 90% věci mám argument. Nepomohl mi katastr. Scénář. Ani to opakovani. Protože sem zabejcena a říkám si teď to vyšlo co když příště ne! Situace ze je to pořad stejné taky nemám, vždy si řeknu ze teď ta ataka je jiná! Mě pomáhá sezení s terapeutkou celostní teď je krize tak každý týden, když je dobre tak co 14 dni

        • Berenika says:

          A k tomu tlaku a tepu jo? Já to nedokážu! Už jsem to vyzkoušela a dělám to tak ze pak sedím a mám prsty na trpně a už tak cca vím kolik to je. Odhadem. A takhle mám nastavené ze jak mile se nehybu a mám tep přes sto okamžitě to hlásí! Opravdu se stydím… a vypadá to ještě hůř když to píšu !!

          • Danča says:

            já to mám taky tak pořád si hlídám tep jak magor..když se mi o něco zvýší jasně je to fyziologický jev že a už začínám panikařit jestli ta mrcha zas neůtočí..dělám to aniž bych si to nějak uvědomovala a samo si pak měřím tlak….:S

          • Helena says:

            Zdravím, tak jak to tu čtu, tak to máme skoro stejné. Já také pořád měřím, když mám záchvat paniky, tak s tlakoměrem aji spím, mám ho vedle sebe a neustále měřím. Samozřejmě, že se mi při atace tlak zvýší, a to mě rozhodí ještě víc. Vezmu neurol a pak to začne klesat. Ty ataky jsou fakt hrozný. Teď o víkendu jsem byla na Hatích v těch obchoďácích, a najednou tam nějakou mladou holčinu chytl prý epileptický záchvat, měla jsem toho dost a mohla jsem jet hned domů, a vidím to dodneška.

        • Amarellka3 says:

          Tak alespoň, že sis našla terapeutku, se kterou ti sezení pomáhají, máš ji na pojišťovnu, nebo platíš?A můžu se zeptat, kam jsi na KBT chodila? Já také na vše měla milion argumentů, proto mi tenhle samotný terapeutický směr nepomohl, ale lidé ze skupiny byli super, s některými jsem dosud v kontaktu a to jsem tam byla hospitalizovaná na KBT v roce 2009. Ale když tam jdeš rovnou s tím, že to bude průšvih, tak to není dobré, já tam šla ze začátku s tím, že to určitě pomůže. S močákem mám to, že mám psychický blok se vyčůrat, proto se musím cévkovat, což je strašný vopruz a ještě mě to bolí. Navíc už mám nález i na různých urologických vyšetřeních, takže primárně psychický problém se stal už i tělesným. A ještě mi na psychiatrii močák několikrát málem praskl. Strašně mě to trápí, že jsem si ten blok vytvořila, přesně i vím jeho původ, byla jsem i na hypnóze a stejně s tím nehnu. S tím tepem a tlakem to sice chápu, ale tak co by se stalo, kdyby sis ho neměřila? Ani si nedávala prsty na tepnu? Měla bys úzkosti? Nebo co by se ti honilo hlavou?

          • Berenika says:

            Nevím nedokážu si to ani představit, potrebuji to mít pořad pod kontrolou i když vím, že bych s tím totálně nic neudělala! Jo zachodove trable znam… naštěstí jsem to nějak překonala!! Byla to katastrofa! Chodila jsem do Prahy Patočkova. Psychosomaticka klinika. S tím, ze to bude průšvih jsem šla protože jsem se bala te skupiny. Což jsem nakonec zvládla celkem dobre. Platím si jí. Chodila jsem na pojišťovnu a to byla strašná katastrofa. A byla první a vůbec jsme si nesedly! Potrebuji někoho rázného! A to ona rozhodně nebyla! A k této jsem se dostala úplně omylem! A jsem moc spokojena! Bohužel když je mi pak hodně zle ma to krátkodobý efekt, ta terapie. Dřív jsem na tom byla o mnoho lépe uklidnilo mě to na nějakou dobu. Teď už mnohdy i ten den vymyslim hlouposti. A strašně se to ve mě pere takové to uklidni se jsi mladá zdravá! A co když mi něco je a oni to přehlíží protože už mě neberou vážně! Jako teď mnou v ležel a ve stoje často od hlavy až po nohy projíždí takový divny tlak bolest nevím jak to napsat a bojím se nádoru na mozku, ještě jak se mi pořad motá ta hlava. Na CT jsem byla loni. Tak si říkám co když už tam něco mám a oni už mě tam nechtějí poslat protože mi tam nic nenašli a teď už tam něco je! Zoufalost!

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Bereniko,
            jak je dnes? Ty jsi chodila na Psychosomatickou kliniku? Já tam chodila kdysi pradávno k Dr. Hnízdilovi, když to tam vedl a pak jsem tam chvíli měla psycholožku, ale byla dost slabá, jakože k ničemu. Pak jsem tam chtěla na stacík, ale nevzali mě. Jinak chápu, že potřebuješ někoho rázného, já také nechci žádného ťuňťu, ale zas musí být i hodný a zároveň držet hranice, protože s nimi mám problém. A po zkušenostech s terapeuty chci ženu terapeutku.
            Myslím, že ty pocity, že někde něco máme (nádor…), i když jsme byli zrovna včera vyšetření, tu máme všichni, že zrovna den po vyšetření se objevil… Já to mám takhle s EMG, říkám si, že ten den jsem ještě ALS neměla, ale tak týden potom už jsou ty příznaky jasné, ale před tím týdnem se to ještě nezachytilo, také bych nejraději chodila na neustálé vyšetření celého těla, ale vím, že to nikam nevede, ujištění jen na chvíli.
            A ty jsi také měla problémy s močákem? Jaké? Já vím, že někteří lidé (zejména chlapi) mívají problém močit na veřejných wc, ale já mám ten problém, i když jsem sama doma. Prostě pořád už 10 let. Jak jsi to překonala?

        • Berenika says:

          No hrozny problém s veřejným wc. Restaurace, hotely, cokoliv. Dovolená týden zácpa. A curat v tichu a vědět ze jsou všichni na hony daleko o tom druhem, jednou jsme kempovali a moje matka stala před wc ze jsou mimo provoz abych si došla na zachod a stejně nic. Vyhrozovala mi klystyrem atp. Ale pro mě to bylo něco nepřijatelného. Překonala jsem to tak, ze hodně cestuji ať sama po ČR nebo normálně na dovolené a výlety. Pracovně si dojdu jen na veřejnou toaletu. Musela jsem si to v hlavě srovnat, ze je to bezny proces který nikoho kolem mě nezajímá a děla to každy. Ve škole jsem vždy chodila curat jen při hodinách nikdy o přestávce protože to jsem se nikdy nevycurala. Zůstalo mi to dodnes a například nemožné kdybych šla třeba do divadla a o přestávce měla jít curat. I když třeba už bych to taky zvládla, ale dav před kabinkou popřípadě nedej bože ještě jak to ma tu díru dole a nahoře katastrofa. Ale opravdu u mě se to o milion procent zlepšilo. Od puberty! Já jsem na terapeutku neměla žádné předpoklady co by měla splňovat. Akorát jsem od toho moc očekávala jako ze mi řekne třikrát nádech výdech a bude po… samozřejmě nadsázka ale myslela jsem si jak to půjde rychle a snadno. Je pravda ze lidi kolem mě říkají, ze je to o trochu lepší než to bývalo. Až teď na ten průšvih s léky. Ale já mám pocit ze ne. Jenže jak jsem už psala mám tendence si minulost prikraslovat hlavně když je mi zle. Teď jsem se třeba s těmi léky tak vyřídila ze mi řekla ze je logické když je mi zle i po třech km. A ze nemám nic dělat v tuhle chvíli a jen odpočívat. Což mě stresuje když si vezmu jak všichni tvrdí sport atp. Je pravda ze já se tak vystresuju a ziju v takové vnitřní hysterii a napětí ze to pak reaguje přesně takhle- obří únava. Ale hodně ji věřím takže se snažím dělat opravdu co říká! Je to i lékařka takže..tak

          • Berenika says:

            A to že mas strach už po vysetreni, já jsem si jednou zaplatila komplexni prohlídku. Nejvíc vyhozené peníze v mem životě. Byla jsem opět přesvědčena, ze to podstoupim a rok třeba budu v klidu … ha ha možná ani ne týden. Ani si nechci představit co hezkého bych za ty peníze měla. Ale já si nedala říct a myslela si ze mi to zachrání “život”. Je to fakt smutné když to takhle píšu. A říkám si číst to někdo což se asi i stává “normální” tak to musí byt výživné

          • Amarellka3 says:

            Bereniko,
            tak v určitých fázích je i potřeba si odpočinout, já byla doma 8 let, z toho 3 roky v léčebně, takže jsem na sport neměla ani pomyšlení, až poslední dva roky jsem se začala nutit a pak mi to začalo pomáhat. Ale když je mi někdy fakt blbě, tak také zůstanu doma. Tak určitě věř své lékařce, odpočiň si a na sport ten pravý čas přijde. Já s tím močákem právě problémy nikdy neměla, naopak na čundrech jsme čůraly 5 holek vedle sebe v lese, protože jsme se bály… nikdy prostě problém a pak najednou bum, jedna situace, která to nastartovala. Jako já se snažila to také překonávat, ale prostě jsem vždycky skončila na pohotovosti za 5 minut 12, když už jsem třeba měla v močáku 1,5 litru moči a ven nešla ani kapka a hrozilo prasknutí. Když jsem tam takhle byla každý den, tak mě pak poslali na urologii, kde mě vystrašili RS, takže kolečko MRI, málem LP, no nakonec mi předepsali cévky a cévkuji se nyní, ale je to dost bolestivé pro mě.
            Ty jo a kde ti udělali komplexní prohlídku? Co ti vše dělali? Já toho už mám za sebou tolik a nevím, jestli by mi v komplexní prohlídce někdo udělal třeba jehlové EMG, MRI mozku a míchy, gastroskopii a kolonoskopii, cystoskopii… já jsem hrozná, ale mně nestačí RTG, nebo odběry, nebo sono, já potřebuji většinou i už nepříjemnější vyšetření, která toho ale mohou více odhalit. Jen bych nemusela na bronchoskopii, tak jsem se spokojila s RTG plic a spirometrií. A naštěstí nejsem "srdcař", takže neřeším ECHO, Holter, ergometrii… stačilo mi EKG. A jestli si to tu čte někdo "normální", tak ať si myslí, co chce, hlavní je, že my se chápeme, neodsuzujeme…

        • Berenika says:

          Nabízí to kde jaká klinika. Ale to co píšeš ty to určitě ne! Je to poměrně základ. Já jsem byla na Agelu. Ale za mě vážně vyhozené peníze stojí to 15000 – x.!! Tak to co píšeš je zase pro mě úplně sci fi curat venku … nereálné… ale to co píšeš je hrozné. U mě to nikdy nedosáhlo tak fatálních konců. A časem s věkem se to zlepšilo! Což je třeba taky ten rozdíl! Ze jsem to měla vždycky.

          • Amarellka3 says:

            Ty jo, to je dost, ale chápu, že člověk ze zoufalství zaplatí cokoliv, když tedy má, jen aby se uklidnil (a pak se stejně uklidní tak na den) A co to všechno zahrnovalo tedy? Já si chtěla jen jednou zaplatit EMG a neurolog řekl, že mě nepošle ani tak, tak jsem to chvíli vydržela a pak jsem šla jednou na pohotovost a tam byla chápavá Dr. a ta mě na EMG poslala a když jsem jí říkala, kolik mám zaplatit, tak řekla, že to napíše na pojišťovnu, že ví, že se jinak neuklidním. Tenhle týden jdu pro výsledky, tak jsem pěkně nervózní. Na odběry chodím tak jednou ročně, to mě posílá psychiatrička, nebo praktická.

          • Berenika says:

            Hele už si to vše nepomatuji přesně, ale gynekologie, stomatologie – což chodim co půl roku takže k ničemu, kolonoskopie – můžeš nemusíš, sono břicha, spinometrie, myslím ze i rtg hrudníku, ekg, nějaký základ neurologie, moc krev, a od určitého věku i stolice což jsem neměla, no trvá to cely den. A opravdu je to zbytečné!! Nic co by ti neudělali na pojišťovnu! Je to spis zaměřené na lidi co nemají čas a jednou za x si zaplatí tohle základní komplexni vysetreni a hotovo jsou v klidu na nějakou dobu. Je to opravdu ztráta peněz! Jen nikde necekas ve frontách. Ale koukali na mě jako na blázna!
            Naštěstí jsem měla super doktorku tu hlavní internistku která to cele koordinuje a ta mi doporučila terapie atp. I mi to nějak osekla, ze jsem nějakou korunu ušetřila. Ale když si vezmu co vše platím jen aby mi bylo lépe! Je mi spis do breku! Nevydělávam skoro na nic jiného! Chodim ještě na reflexní terapii a to je krása! Jednou za 14 dni naprosté oázy !! Dokážu tady vypnout a to se mi nikdy nestává !

  20. Amarellka3 says:

    Ahojte,
    jaký jste měli víkend? Koukám, že tady nikdo nic nepíše, tak snad jste v pohodě. Hezký zbytek dne <3.

    • Hanina says:

      Ahoj Amarellko, my měli oslavu dětí narozenin, celkem 22 lidí, takže nervy, aby vše klaplo, musela jsem dát 3 Neuroly, je to 23 dní dnes co užívám Cipralex a vůbec to není dobrý. Dnes jsem chtěla zkusit bez Neurolu, ale v poledne zase třes, bolest na hrudi, srdce mi mohlo vyskočit, celá jsem se zpotila. Prodýchala jsem to, ale musela jsem vzít Neurol. Už by ty AD snad měly zabrat, nebo jak Vám to dlouho trvalo? Mně vždy zabraly do těch 3 týdnů a teď to vypadá, že nic. Jsem zoufalá, mám dvě děti, začíná školní rok a plno povinností a starostí. Vůbec nevím, jak to zvládnu. Jsem mega unavená, každý den po práci hned zalehnu, někdy usnu, někdy jen ležím. Jenže to už teď nepůjde, když jsou děti z prázdnin doma, musím se o ně postarat a nechci, aby to na mě poznaly. Měla jsem jeden záchvat s dcerou v autě před 14-ti dny, kdy jsme 20 min stály u kraje silnice a já jí říkala, že když bude nejhůř ať volá záchranku. Nakonec jsem to nějak prodýchala byla jsem jen 1 km od domova a pak se naládovala Neurolama.Mám strach , že už se to nikdy nespraví, že už budu navždy takhle nemožná. Ještě že ty své dvě holčičky mám a jsou už větší, v tomhle stavu bych nezvládla mít mimino. Takže Amarellko a všichni co tu píšete, já se mám mizerně. Ale děkuji všem, co tu přispíváte, že vím, že v tom nejsem sama, dává mi to sílu bojovat.

      • Berenika says:

        Já to znam to co popisuješ, ale alespoň mas ty dvě holky já jsem bezdětná a nedokážu si ani vzdáleně představit co bych dělala v těhotenství!!! Já jsem byla teď asi na 3 km procházce a přišla jsem upocena a zase lezim protože je mi divně po třech km! Nechápu to! Primotavani hlavy a pocit jako bych byla sjeta! Vždycky mám pocit i zhorseneho vidění a pak se mám hýbat! Je to humus! A jak ty Amarell? Víkend atp. Už je lépe !?

        • Amarellka3 says:

          Bereniko,
          kolik že ti je, jestli se můžu zeptat? Možná už jsme si to někde psaly, ale já to zas zapomněla, tak se omlouvám, já také děti nemám a to mi je 32 let a asi ani mít nebudu, také si vůbec neodvedu představit těhu, navíc beru léky, které se nesmí a ještě ani nemám teď partnera.
          Každopádně jsi dobrá, že jsi šla na procházku, i když ti není dobře, 3 km není zas tak málo.
          Já skoro celý víkend spala a až teď jsem byla ve fitku, ale musela jsem si na něj dávat budík.

        • Danča says:

          tak já měla úzkosti a paniky jak jsem byla těhotná a je pravda, že v těhotenství jsem paniky neměla jen úzkosti menší asi mi pomáhaly hormony,ale zvládla jsem to,ale po porodu asi po půl roce to přišlo znovu do obchodu jsem nemohla vůbec vstoupit,ale po venku ano bylo to takové všechno kolísavé chvíli dobře a pak zas blbě..jsem ráda,že jsem to podstoupila a to dvakrát,ale jak jsem byla mladší tak jsem to nějak líp snášela i když mi bylo hodně na houno až tak, že i mamce jsem mluvila kdyby se semnou něco stalo at se mi postará o děti..za to ted jsem úplně v prdeli:S

          • Hanina says:

            Dani a jak máš staré děti a jak to zvládáš starost o ně a povinnosti? Já jediné co je ok, že už jsou holky větší, takže jsou dost samostatné ale samozřejmě mají kroužky, školu, musím je vozit dost často autem, protože tady u nás jezdí busy a vlaky pořádně jen ve špičce. Je to pro mě boj a nezvládám sebe natož děti. Zase je mi tak mizerně, únava šílená, třes a hrozné pocity. A to musím za hodinu na poštu pro dcery učebnice a pak s tou menší na trénink a zase pro ní pojedu a taky pomoct připravit věci do školy, měla bych uvařit na zítra. A jediné co dělám, že ležím a chce se mi spát. Ta mrcha panika mně tak štve a po tom Neurolu jsem pořád moc unavená, ale ty AD nezabírají, tak musím zobat Neurol, jinak mám záchvat za záchvatem.

          • Danča says:

            já už mám holky velké jedné je 22 ta už bydlí s přítelem a ta mladší má 17 ..moc mi pomáhá manžel nákupy a tak..doma funguji úplně normálně uvařím poklidím on je moc hodný jak mi bylo nejhůř tak i uvařil a jak jsem měla denodenní paniky tak mě hodně podržel..sice to nechápe tak jak každý zdravý člověk to ani nemůže pochopit i kdyby se co nejvíce snažil..jsme spolu 24 let a paniky mi začly asi pul roku než jsme začaly spolu chodit,ale ze začátku jsem mu to nemluvila nebot jsem sama nevěděla co se semnou děje..jen se vymlouvala,že mi je zle jakože bud s tlaku nebo z jídla a pak jak jsem se to dozvěděla tak jsem mu řekla co mi je a byl úplně v pohodě..on je totiž úplný opak mě z ničeho si nedělá starosti a vše háže za hlavu..jak já mu závidím….když už mluvíš o těch menších dětech tak mám ještě v živé paměti ty besídky třídní schůzky a různé vystoupení jsem to úplně nesnášela trpěla jsem tam jak pes..a vlastně jsem tam jakože byla i nebyla nebot jsem se nemohla vůbec soustředit a jen popadala dech už aby to skončilo..manžel to tenkrát točil na video tak jsem se pak v klidu doma na to podívala a svatba to samý taky jsem si jí neužila hrozné úzkosti jsem měla a čuměla na hodinky at už je po..tenkrát jsem žádné léky nebrala a jen proplouvala jak se dalo..myslím že ani tenkrát nebyly ..jen uklidnováky..takže jak se ohlídnu na zpátek tak jen smutné přežívání…ale mám zdravé dvě holky a hodného manžela mám vlastně štěstí co bych chtěla, že..ale ta mrcha mi vzala radost ze života a neústálí boj jakoby o život..nenávidím j:S

          • Bára says:

            Ahoj Dančo, máme to hodně podobné :o) já také dvě holky 21 a 15. PP od 19-ti zhruba do 30-ti neléčená, jen přežívání. S přítelem (teď manželem) jsem v té době chodila dva roky ( také rozené optimista ) a právě on přišel s tím, že by to mohlo být něco psychického, přišel na to z nějakého článku v časopise. V těhotenství a rok po něm vcelku pohoda. Od 30-ti jsem na Zoloftu ( to už bude dvanáct let ). Stejně jak ty jsem si myslela, že čím starší budu, bude se to zlepšovat. Ale…paniky už moc nemám, úzkosti tu jsou skoro denně, víc se pozoruju, jsem neustále ve střehu. Tak se drž, jak hezky píšeš máme fajn rodinu. PS: co holky nepodědily PP? Moje starší bohužel ano. Poprvé měla ataku v šestnácti, až na občasné výkyvy to s AD celkem zvládá. Snad se to zaléčilo včas.

          • Danča says:

            ahoj..no myslela jsem,že to rokama nějak přejde ..no bylo hůř i líp,ale pořád se to nějak dalo i když bylo někdy opravdu hodně zle no a na staré kolena je mi 44 se to posralo všechno nějak totálně a přibralo to sebou AGORU a to je peklo na zemi,ale stalo se mi to až po té operaci ženské nevím myslím, že na to má vliv i ten přechod co nastal takže hormony,ale doktoři mi tvrdí, že to tím není..dcerky jsou zatím v pohodě tuk tuk i když se mi zdá, že ta mladší je úzkostnější když má před něčím větším..byla u zubaře má až panický strach ..jak přišla od něho tak se rozbrečela ..tak jsem se ptala co jí je a ona že neví, že se strašně bála..před tím než tam šla tak mi mluvila, že jí hrozně tluče srdce..tak mám strach aby se to v pozdějším věku v něco nezvrtlo jinak je zatím v pododě..kurna doufám, že ty geny se nějak nepřenesly bo si to budu vyčítat , že je to moje vina..nepřeji toto nikomu ani nepříteli natož svojim dětem..dneska dokonce boural autobus v kterém jela ze školy s osobákem,ale nikomu se nic nestalo a byla v pohodě jen trochu kolena si klepla o přední sedadla..prý tam lidi i křičely bo se lekly..jak mi to řekla tak mě úplně oblel smrtelný pot,ale byla úplně v klidu což jsem se divila a jsem za to ráda,ale ta představa ještě ted mi z toho není dobře

      • Amarellka3 says:

        Hani,
        ty jo 22 lidí na oslavě, to je hodně, to byly hlavně děti?
        AD zabírají za různou dobu, mělo by to být zhruba od tří týdnů výše, kolik toho Cipralexu bereš? Já ti nemůžu říct, jak dlouho mi to trvalo, protože i přes léky mám vždycky nějaké příznaky, i když ne zrovna ataky. A jak máš staré holčičky? Já také pořád spím, teď jsem proležela celý víkend kromě dnes večer fitka. Ale věř, že určitě bude zas lépe, chce to na sobě makat, nevzdávat to, hlavně si dávat malé cíle a postupně je naplňovat a odměňovat se za každý úspěch, třeba dnes jsi zvládla velikou oslavu, což je super.

        • Hanina says:

          Amarellko i Bereniko, děkuji za odpověď. Oslava byla hlavně o dětech. Holkám je 15 a 11 let, jsou už velké. S tou starší jsem byla dnes první den na střední. 2 hod.povídaní pro děti i rodiče prváků, vydýchaný vzduch, já celou dobu myslela jen na to ať nezkolabuju, bylo mi šíleně i na Neurolu, ale zvládly jsme to, takže jsem na sebe pyšná. Tohle kdyby četl někdo „normální“, tak si řekne z čeho to mám radost, ale já vím kolik síly mě to stálo. Je mi 43, jsem zvyklá sportovat, 3 x týdně běhat, běhala jsem i závody ještě v květnu. Pak mě zklátila ta bolest břicha, operace a do toho znovu propuknutá panika a teď mám heslo jen přežít každý den ve zdraví. Už bych mohla od zítra – budou to 4 týdny od operace začít s pohybem, ale cítím se tak mizerně, že jsem ráda, že chodím a nespím celé dny, jen vždy odpoledne. Závidím ti Amarellko, že chodíš do posilovny, jsi skvělá, že to zvládáš. Snad se to u mě bude zlepšovat a budu zase plná síly. Moc to potřebuju pro svoje děti, manžel jezdí domů kolem osmé večer a rodiče mám daleko, takže je to vše na mně. A do toho mám dost náročnou práci. Snad nám bude všem líp, držte se.

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Haninko,
            tak to už máš veliké slečny a jsi dobrá, že jsi zvládla ty 2 hodiny ve třídě s dcerou. Vím, že je to těžké, pro mě v nejhorší době panik byl také nadlidský úkol někde vydržet, ale nechtěla jsem se vzdávat. Věřím, že ti zas bude lépe a budeš se moci vrátit k běhu. Zkus zatím nějaké procházky. Já do fitka chodím, ale kdybys viděla, jak se to ve mně vždycky pere, jak jsem úzkosti ztuhlá, jaké mám svalové slabosti (ve čtvrtek jdu pro výsledky EMG, kde jsem byla právě kvůli těm slabostem, tak se pěkně bojím) a jak se klepu, což na mně každý vidí, tak si přijdu nemožná, ale máme naprosto perfektní instruktorku, která mi dodává energii. Prostě jsem se kvůli tomu kousla, někdy si předtím beru Lexaurin, abych se trošku uvolnila, protože někdy mám pocit, že se ze stresu ani nepohnu. Tak na tebe moc myslím a držím ti palce, aby brzy bylo lépe, opatruj se.

      • Danča says:

        ahojky..páni tak to tě obdivuju to bych asi teď nezvládla..mě stačí jak příjde dcerka s přítelem na návštěvu a do toho je u nás i přítel od druhé mladší dcerky a jsem na prášky..nevím proč mi to dělá začnu cítít úzkost špatně se mi dýchá a náběhy na paniku..přitom jsem ráda , že je mám jsou to moje všechno a dívej se co mi ta mrcha furt dělá…já byla o víkendu autem u mamky aspon někde jednou za týden jsem schopná vylézt a samozřejmě se to neobešlo bez paniky sjet výtahem a honem do auta…jinak jinak ten cipralex kapku zabral 4 týden ,ale brala jsem 10 mg ,ale nic moc tak mi doktor potom měsící zvýšil na 20mg..a řeknu ti taky pořád nic moc mám pořád paniky sice ne každej den,ale jsou pořád a pořád mám strach vylézt ven tak nevím jestli mi dá jiné a nebo něco přidá,ale když to vemu celkově tak mi kapku pomohl nejsou tam ty celodenní úzkosti i počet panik se snížil,ale pořád mi není dobře no

        • Hanina says:

          Dančo, tak mě je 43 a poprvé to začalo před dvanácti lety, po smrti blízkého kamaráda, který byl jako rodina a tragicky zahynul, od té doby ještě 2 x s AD,ale vždy jsem po čase vysadila a cítila se ok než mě ta mrcha zase dostihla. Takže začínám nanovo dnes 23 den s AD.A už jsem rozhodnutá je brát stále, tedy snad zaberou. Já mám holky 15 a 11, takže úplně velké nejsou. Teď jsem třeba čekala s dcerou na vydání občanky 1,5 hod.a musela 1 x odejít ven dýchat. Je mi tak blbě, třes, srdce bolí, na hrudi taky, strach ze všeho, žaludek na vodě. Chtěla bych jen spát, ale čekám na mladší dceru na tréninku a pak mě ještě čeká jim pomoct připravit nové věci do školy a uvařit na zítra. Snad to zvládnu, protože síly nemám žádné. Zítra ráno do práce, je toho nějak moc a já to s tou panikou vše nezvládám. Chodíš do práce nebo marodíš. Já byla doma po té operaci víc jak 14 dnů, ale teď už chodím druhý týd.do práce a nezvládám. Nemůžu se soustředit, jsem zpomalená i kvůli Neurolu, který zatím nemohu vysadit, to jsem zkoušela a málem jsme volali rychlou. Ach jo, je to fakt šílený. Holky jsou zlaté, ta starší je úzkostnější, tak snad jí tohle nepotká.

          • Danča says:

            Hani nemáš to lehký..já jsem ráda za to , že jsou už holky velké..ale také jsem si užila svoje tak jak každý s tou mrchou jak jsou děti menší tak je to horší,ale člověk prostě musí i kdyby měl vypustit duši..já jsem ted na lístku 3 měsíce kůli operaci a pokračuji dále a kdy budu schopná jít do práce vůbec nevím začala jsem chodit k psych. a léčit se a výsledky malé..obdivuju tě , že zvládáš teď chodit s tím do práce já na začátku bych to nedala zhoršilo se mi to strašně ..pak se to ustálilo malinko zlepšilo pak mi to navýšil a už žádnej pokrok hnipu doma mám strach jít ven..do práce jsem jezdívala autobusem ted si to ani neumím představit mám problém vůbec vyjít z bytu a na kontrolu jdu k psych. až v říjnu..nevím jestli tam nezajít dřív,ale on mluvil, že max hladina toho léku jsou 3 měsíce ,ale já si myslím, že se mi moc už neuleví a bud mi něco přidá nebo vymění..to jsou vyhlídky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *