Diskuse

Toto diskusní fórum je věnováno Panické poruše.
První panickou ataku jsem zažila v roce 2004. Tehdy pro mě musela přijet záchranka, protože jsem se úplně zhroutila. Točila se mi hrozně hlava, zvracela jsem, bušilo mi srdce a dokonce jsem na několik dní ochrnula na spodní končetiny.  Tehdy jsem byla přesvědčená, že umírám. Až později jsem se dozvěděla, že se jedná o panickou poruchu. Ataky jsem měla 2x až 3x týdně. Vždy, když to na mě přišlo, uklidnilo mě, když jsem si sedla k internetu a pročítala diskusní fóra. Ale časem se to na všech diskuzích zvrtlo na řeči o něčem jiném, než o panické poruše. Proto jsem před 6 lety založila toto fórum, které se věnuje jen této nemoci a ničemu jinému. Věřím, že za ta léta mnohým, kteří tuto diskuzi navštívili, byla k užitku. Prosím i nadále vkládejte všechny své poznatky, rady a tipy, jak se s touto zákeřnou nemocí vyrovnáváte právě vy. Ale zároveň prosím, abyste se neodchylovali od tématu, protože  příspěvky nesouvisející s PP odradí ty, kteří hledají na této diskuzi skutečnou podporu a pomoc. Věřím, že vzájemným předáváním si vlastních pocitů a zkušeností s touto nemocí spojených, se s ní dokážeme lépe vyrovnat.
Děkuji Všem Zuzka

45 072 Responses to Diskuse

  1. Petr-HK says:

    Ahoj všem…je mi dneska zle,ráno jsem si musel vzít lexaurin,jinak nevím co by bylo…mám neustálý strach,bojím se že mi něco je…lékař mi změnil AD,může mi být hůře proto,že beru jeden ráno starý a po obědě nový lek???Mám fakt strašný strach…nebaví mě nic,jsem bez nálady a bojím se že budu celý život nešťastný..už jsem i přemýšlel že mi tady není dobře..na tomhle světě

    • Lucina says:

      Peti tyhle stavy mam denne a ano pri prasku to vzdy trva nez zabere a nrkdy se i stav na chvily zhorsi.nektere prasky zaberou az za 14dni a taky na kazdeho to pusobi jinak drz se

      • Petr-HK says:

        Ahojky…děkuji za podporu…je mi opravdu špatně

        • Lucina says:

          Nemas za co je treba si pomahat To jsme dva a asi nas je vic ten sileny pocit a bezradnost ja jeste cely den chodim s holtrem na srdce a sem z toho uplne rozhozena za chvili si vezmu trittico tak mi bude zase trvat odhodlanit a prekonat strach si ho vzit

          • Petr-HK says:

            Taky jsem kdysi holtra měl…kvůli čemu ho máš??A jak ti je???

        • Lucina says:

          Ahoj mam ho na srdce no kvuli buseni a jak mi a srdce reaguje pri zatezi a v klidu no dnes jdu na tlakovy holter takze cely den se mi bude nafukovat ruka to budu zase nervni sotva sem vstala a uz mi neni dobre co ty jak ti je?

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Péťo,
      to mě moc mrzí, že ti takhle není dobře, co se děje? Může ti být hůře z nového AD, jak tady pořád píši, tak první týden až dva může přechodně dojít ke zhoršení stavu, jako NÚ se mohou vyskytnout i ty myšlenky na sebevraždu… Jinak dvoje SSRI AD jsem nikdy nebrala, mně vždycky jeden den vysadili jedno a druhý den jsem najela na druhé. Moc držím palce, ať je ti lépe, napiš.

  2. verca98 says:

    Ahoj, ráda bych se s vámi podělila o moje problémy…..
    Začalo to cca. 2 měsíce zpátky ve škole, udělalo se mi špatně, motala se mi hlava, padla na mě únava, tak jsem se rozhodla že pojedu domů v tramvaji začalo bušení srdce, málotnost atd.. Jeli jsme na pohotovost kde mi řekli že jsem na 100 procent zdravá, od té doby navštěvuji psychiatričku která mi předepsala esoprex, magnosolv a nárazově neurol, někdy zažívám opravdu strašné stavy, ale doktoři pořád říkají že je vše v pořádku, ale já se tak necítím, první jsem se musela smířít s tím že to je všechno v mojí hlavě avšak pořád o tom nejsem přesvědčená jako by část mě tomu nevěřila… Co vy ostatní měli jste problém se smířít s tím že to je jen "v hlavě" ? děkuji za odpovědi.

    • Niky says:

      Ahoj Veru, nějakou dobu to pro mě bylo těžké, protože nkdo vlastně nevěděl, co se děje. Bylo mi tenkrát 13 myslím. Moje máma je zdravotní sestra, je velký extravert. Já jsem její opak. Moji rodiče…hlavně máma, byli ochotni se mnou běhat po jakkýkoliv vyšetřeních. Já jsem ale tušila pravdu, protože jsem o PP asi rok předtím četla. Zároveň jsem prostě nevěděla na čem jsem, takže jsem myslela jako naši. Když se ukázalo, že až na hooodně rychlý metabolismus/hubenost jsem v pořádku….máma neveřila. S tátou jsem trochu mluvila o tom co jsem si myslela, moc to nerozebíral. Jako voják přijal možný fakt. Pak když už po 3.byla u mě záchranka, tak borec jednoduše našim řekl, ať se mnou zajdou na psychinu na testy a ať mi něco předepíšou. Tam se to potvrdilo. Ale stejně doteď moje máma doufá, že se jednou objeví nějaké fyzické vysvětlení – tedy kromě zjevné chemické nerovnováhy v mém mozku 😀 ten proces uvědomění si a přijetí u mě by byl asi rychlejší, kdyby v tom nestála moje máma. Musela jsem si projít tím, že ona prostě nemůže vědět vše, a že je to moje tělo a moje osobnost, takže nejlíp vím já. Sžila jsem se s tím o rok a půl později, kdy mě celkem slušně izolovali od rodiny na 4 měsíce v nemocnici. Vedla jsem si deník, a můžu říct, že díky tomu jsem pochopila, že ano jsem psychicky nemocná, ale to neznamená, že jsem slabá. A že jedině já držím v ruce klíč od toho jak mi je a jak mi bude.
      Tolik ke tvému dotazu 🙂 buď statečná.

  3. Alenuk says:

    Ahojte,

    má niekto skúsennosť s výmenou antidepresív za iné zo dňa na deň?

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Alenuk,
      zkušenosti s výměnou AD ze dne na den mám bohaté, takhle mi je měnili vždycky a brala jsem jich asi 12 druhů. Nikdy jsem s tím neměla problém.

      • Jorza33 says:

        Ahoj Alenuk, Amarellko,
        no já mám zkušenost se změnou AD zatím jen jednu, ale bylo to postupné snižování dávky jednoho AD a pak postupné navyšování dávky druhého AD. Nevěděl jsem, že to jde i ze dne na den 🙂

        • Alenuk says:

          Jorza33, Amarellka3,
          ďakujem za odpovede, mám 23 ročnú dcéru na invalidnom vozíku, ktorá ešte navyše po mne zdedila "panickú poruchu". Dosť má problémov so svojou základnou diagnózou " svalová dystrofia" a ešte sa musí trápiť s úzkosťami a panickými atakmi. Ja som mala to šťastie, že mi pred nejakými 17 rokmi sadli prvé antidepresíva a beriem iba nízku dávku, ale jej uy vymenili nejakých 5 a žiadne jej nesadli úplne. Tak chceme skúsiť tie, čo beriem ja…možno rodinné gény budu fungovať…

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Alenuk,
            to mě moc mrzí, to musí být těžká situace, mít takhle nemocnou dceru a ještě když obě máte PP. A můžu se zeptat, co bereš ty za léky, které ti pomohly? S tím, komu co pomůže, je to strašně individuální, ale tak třeba fakt rodinné geny zafungují. Já opravdu brala asi 12 druhů AD a teď mi celkem vyhovuje fluoxetin (Prozac, Deprex…) a změny vždy ze dne na den, jedno vysadit, druhý den druhé nasadit a nikdy jsem s tím neměla problém, ale to je asi také individuální. Držím moc palce.

          • Alenuk says:

            Ahoj Amarellka3,
            beriem fevarin 50 mg denne a naozaj funguje skvelo, akurat v obdobi extremneho stresu sa stane, ze musim na par tyzdnov dvihnut davku na 100 mg . To sa stalo za tych 17 rokov snad dvakrat trikrat. Skusala som aj vysadit, vysadila …podla mna dost pomaly,cvicila jogu atd…atd…ale nepomahalo…musela som sa vratit…ale skor si myslim, ze mi nebolo zle preto, ze som bola bez liekov, ale ze antidepresiva sa musia vysadzovat extremne pomaly, mozno cim sa dlhsie brali, tym pomalsie vysadzovat…dokonca az tak, ze iba z tabletky odskrabovat….mozno raz skusim znova 🙂 Inac som rodeny nenapravitelny optimista , ziaden slaboch ale chemia v mozgu si spravi svoje….

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Alenuk,
            tak Fevarin jsem brala 200 mg asi 2 roky a zrovna na něm se mi PP podruhé vrátila, ale i jsem na něm zůstala a PP zas po roce odezněla. Ale celkem mě vytáhl z depresí. Je fajn, že jsi optimista :-), já jsem rozený pesimista a melancholik, takže mám ještě větší sklony k duševním nemocem, strachu, úzkostem… Tak ti moc držím palce, ať se třeba jednou vysadit podaří, opravdu to chce hodně pomalu. A také držím palce, ať dcerce něco pomůže, třeba to bude také Fevarin.

          • Alenuk says:

            Dakujem Amarellka3,
            dnes vecer zaciname menit, dcerka je v strese, ale povedala som, ze som tu pre nu a mame este xanax pre pripadne " zle stavy". Musela si si pri zmenach antidepresiv tiez pomahat benzodazepinmi?

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Alenuk,
            já vím, že často doktoři při nasazování nových AD benzodiazepiny dávají, ale mně je takhle při nasazování nikdy nedali. Ale brala jsem je až když už jsem AD vždycky brala delší dobu, brala jsem Rivotril 3 roky, Neurol, Diazepam a Oxazepam, je fakt, že někdy mi AD dali v tu dobu užívání benzodiazepinů nová, ale nebylo to cíleně nasadit na pár týdnů a pak vysadit. A dcerka tedy začíná Fevarin? Moc držím palce, Xanax mám doma také a někdy si jím vypomůžu, ale spíše na spaní.

          • Amarellka3 says:

            Alenuk,
            psala jsem ti tu odpověď, ale musí čekat na schválení administrátorem.

          • alenuk says:

            Ahoj Amarellka3 ,
            odpoved doteraz neprisla…na to aky mala dcera vcera strach vymenit lieky to zatial ide ok, dnes sa citi tak ako sa uz roky vraj necitila. Vzdy som mala podozrenie, ze davka 200 mg denne sertralinu jej nerobi dobre. Ale jasne, ze sme v strehu, ze este mozu prist vselijake stavy …

  4. Lucina says:

    Prosim vas mohl by mi dat nekdo cislo na tu akunpukturu?vcera sem mela prvni prasek trricita a v noci sem nespala a ted sem jak mimon.vcera u lekare tak mi dal zadanku na ekg+tlakovy holter na 24h kdyz sem rekla ze mam pocit ze z toho bseho zmagorim doktorka me utesila ze je to mozne.mam strach z veskerych leku a ze smrti z nemocnic a z toho zachvatu co jsem tam prozila v nemocnici od te doby mi hrabe prijde mi jako bych byla nekdo jiny bojim se da se tohle vse prosim vas vylecit???dekuji za rady

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Lucinko,
      chci ti dodat naději, že vyléčit, nebo hodně zmírnit se to dá, já měla také hnusné stavy, že jsem si přišlo mimo sebe, že to nejsem já, šílený strach z nemocnic, když jsem byla poprvé v životě v nemocnici ve 23 letech na urologii týden, tak jsem tam měla ataku za atakou, bylo to šílené. Zlepšilo se to až po AD (u mě tehdy Citalec), pak jsem byla hospitalizovaná na psychoterapeutickém oddělení zaměřeném na KBT, to bylo fajn, hodně jsme tehdy cvičila… tak PP odstoupila do pozadí. Bohužel se pak vyskytly jiné problémy, které se táhnou 10 let, ale poslední 2 roky je to lepší. PP jsem se zbavila úplně. Na akupunktuře jsem nikdy nebyla, tak ti kontakt bohužel dát nemůžu. A kolik jsi měla toho Trittica? Naopak by se po něm mělo spát, ale tak třeba já po něm také nespala. Držím palce.

      • reidora says:

        Ahoj Lucko, na akupunkturu chodím a beru to jako podpůrnou věc v boji s PP, když je dobrý akupunturista, dokáže to hodně zklidnit , jsou body na uchu kde mám třeba malé jehličky týden na zklidnění a sama si je mačkám. Neber to jako všelék ale dobrý začátek v boji s PP, Můžou ti pomoc AD a jiné zklidnující léky ale kdo ti nejvíc může pomoc jsi hlavně ty, najít si dobrého psychologa a naučit se s tím pracovat, je to boj na delší dobu ale dá se to zvládnout.Držím palce. Já sama AD neberu neb si myslím že ti sice pomůžou ale tu hlavní věc v tobě neodstraní jen zasunou někam do šuplíku v mozku. Pracuji na sobě bez AD je to dost náročné ale krůček po krůčku se jí zbavuji. Přeji ti at se ti podaří se té mrchy zbavit.

        • Lucina says:

          Holky moc dekuji jenze tipu psychologa a psychiatra si nemuzu dovolit soudim se o deti a ten chuj byvali by to hned pouzil proti me.amarelko co jsi delala kdyz si mela takove ty stavy ze to nejsi ty?no a kdyz se mi trosku udela spatne hned se vidim v nemocnici a ten zachvat z kapacek.triticco mam 75mg a zacal na me pusobit az v pet rano to sem byla ko.mam silemy strach ze zkoncim v blazinci ze uz neuvidim deti nebo ze omdlym a uz se neproberu.ted mam ten pristroj na srdce sem z toho nervni.na manzela sem protivna mam pocit ze mu na me nezalezi vse vidi jednoduse nebo ze sem mu naobtiz ja uz to nechci prijde mi ze ty stavy ted jsou silnejsi nez predtim a na vse sem tehda byla uplne sama bez rodiny partnera a pomohl mi tehda seropram neurol a tritico ale ted je to horsi ja nejsem ja strach z veskerych prasku z nemocnic vcera hodinu do me manzel cpal to tritico a ja krava brecela ze nechci ze se bojim.snazim se myslet pozitivne predstavovat si jsk mi bylo fajn ale jde to jen chvili holky sem uz hotova 🙁

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Lucinko,
            takže ty máš Trittico od obvoďáka, když píšeš, že nemůžeš k psychologovi, ani psychiatrovi? A proč se bojíš si ho vzít? Myslíš, že třeba ten psycholog by nějak tajně nešel? Ono když si ho platíš (pokud na to tedy máš), tak nikde není záznam a nikdo se to nedozví. Jinak když jsem měla ty pocity, že to nejsem já, tak jsem moc nevěděla, co dělat, lítala jsem před zrcadlo, štípala jsem se do tváří, abych zjistila, jestli něco cítím a jestli žiju. Jinak neboj, v léčebně kvůli PP nedobrovolně neskončíš, to leda, že by ses rozhodla jít na nějaké psychoterapeutické oddělení. A omdlít při PP je vzácné, ale i kdyby se to náhodou stalo, tak se hned zas probereš, já omdlela několikrát a vždycky jsem už za pár sekund byla při sobě.

  5. reidora says:

    ahoj moji milí panikáři, tak dneska po půl roce ataka jako hrom, od rána mě bolela záda , dostala jsem migrénu, permoníci pracují poctivě, bohužel díky dlouho trvající bolesti to začalo, bolest na hrudi, lítající tlak atd. A ted strach z infarktu, děs snad se to všechno zklidní a já nebudu muset na pohotovost. Má někdo dneska taky problémy teda né že bych Vám to příla ale ty venkovní tlaky a počasí mě ničí. Zdraví a vzhůru na tu mrchu, musím jí zdolat.

    • Amarellka3 says:

      Ahoj reidoro,
      to mě mrzí, že tě to dnes chytlo, ale myslím, že to počasí + u tebe ještě migréna, udělají svoje. Mně bylo divně včera, jak chvíli bylo sluníčko, pak liják, pak zas sluníčko… Dnes jsem akorát vyčerpaná a unavená. Doufám, že tě to přešlo už a nikam jsi nemusela. Máš nějaký sos prášek?

      • reidora says:

        ahoj Amarellko, už je to lepší zkouším to zvládat bez prášku , beru si ho v čas kdy mám, abych si nezvykla brát si ho při atace, hodně se snažím to prodýchávat ale stejně si to musím vyžrat všechny fáze.Děs už mě to fakt hodně nebaví, alfrmace jsem zdravá nic mi není atd dost taky zabírají. Bohužel jsem na všechno sama a to mě taky nepřidá, jen jednou jsem ve slabé chvíli řekla manželovi že trpím panickou úzkostí, tak se na mě díval jak na blázna a měl nějaké připomínky, tak jsem se už ani nesnažila něco vysvětlovat..

        • Amarellka3 says:

          Ahoj reidoro,
          tak to jsem ráda, že se to zlepšilo a i bez prášku. To prodýchávání je také důležité, protože při atace podvědomě hyperventilujeme, překysličí se nám mozek a to způsobuje spousty z těch příznaků PP. Někdo doporučuje to dýchání do sáčku, že si tam člověk na dýchá to CO2 a pak ho vdechuje a sníží se překysličení. Je fajn, že ti pomáhají ty afirmace. Mrzí mě, že jsi na to sama, ale z mé zkušenosti to také nikdo doma nechápe, jen ten, kdo si to sám zažil (u mě ségra) + moji kamarádi z psychiatrie. Držím moc palce, ať je lépe.

  6. Aduš says:

    Ahoj moc vas zdravim jak se mate ? Mnne uz to nebavi je to zdlouhave po akupunkture jsem se citila 3 dny dobre a posledni 2 dny mam pocit ze umru je to des citim tezke telo nejsem schopna nic jenom lezet . Dnes rano jsem sla se synem na zastavku vadily mi auta hluk I to ze jsem vubec venku uplne jsem chytla paniku opet stazene hrdlo tres jazyk mi vadil dala jsem si neurol a zas do 11 jsem spala uz si zacinam myslet ze mi nedelaji dobre ty AD… jsem opravdu zoufala mam pocit ze yz nebudu normalne zit .

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Aduš,
      neboj, v Třinci tě dají snad do kupy, jak jsem ti tu psala, tak tam byla odsud v minulosti jedna holčina s moc si to chválila tam. Jinak já také nevěřila, že by mi kdy mohlo být lépe, 8 let jsem měla hrozné stavy každý den a pak najednou se to začalo zlepšovat. Jak dlouho máš problémy ty? Člověk musí být trpělivý, věřit v úzdravu a makat na sobě. Držím moc palce.

      • Aduš says:

        Amarelko ahoj trapi mne to intenzivne 4 mesice ale mam pocit co uzivam ty leky tak je to akorat horsi tyto stavy uz jsem mela kdysi ale vysumelo to a hlavne to nebylo jak ted ted mi dela problem vyjit ven vubec nadtoupit do autobusu … v pribalovem letaku jsem cetla nezadouci ucinky a pocituju vetsinu z toho co mam ted . Tres sklony k sebevrazde horecky atd . Mam tritico 150 a esoprex10mg a neurol 0,5 je mozne ze mi z nich muze byt hur ? Mam je vysadit a byt jen na vecer na neurolu a uvidim co mi daji v třinci?

        • Amarellka3 says:

          Ahoj Aduš,
          já Trittico 150 mg a Esoprex 10 mg brala také a nic mi, kromě únavy po Esoprexu, nebylo. Ale tak můžeš mít nějaké NÚ, někdo je na to více citlivý. Jaké třeba NÚ pociťuješ kromě třesu a myšlenek na sebevraždu? Ono je navíc někdy těžké rozeznat, co je nemoc a co je NÚ. Jinak léky sama od sebe určitě nevysazuj, to leda po domluvě s Dr., jinak by ti mohlo být ještě hůř. Já jednou ze dne na den vysadila 40 mg Citalecu, 3 dny ok, ale pak šílený průjem a zvracení, úzkost jako prase, chvíli horko, chvíli zima… no děs, nakonec jsem skončila v léčebně, AD se musí vysazovat postupně a tak, jak určí Dr. Jinak 4 měsíce sice chápu, že je dost nepříjemné mít hnusné stavy, ale je hodně veliká šance, že to zas bude dobré. Já měla hnusné stavy a to nejen PP těch 8 let, jak jsem psala, třeba rok a půl jsem žila v psychóze, že jsem pronásledovaná, natáčená na kamery… to byla síla a nakonec se také našly léky, terapie, aktivity… co mi pomohly. Tak moc držím palce, ať tě Třinec nastartuje a je lépe.

  7. Xaxí says:

    Ahoj všem.. nevím jeslti to tak máte taky.. ale já když mám dobrý den tak bych fakt přísahal že je to komplet pryč. ŽE jsem nad tím zvítězil a už to bude jen lepší a lepší. Mám uplnou euforii.. jak se člověk naučí vážit si toho že mu je obyčejně dobře.

    Ale když to zase padne dolů tak si přísahám že se objednám k doktorovi.. že už to nejde dál atd. Jenže ono to přejde.. a zase vítězí ta touha to zvládnout bez AD. A tak pořád dokola od toho ledna… někdy mám i týden super. Někdy dva dny.

    Mějte se fajn a držte se.. nějak bude…

    • Iva says:

      Ahoj Xaxí, mám to stejně…chvíli dobře, to jsem šťastná, a pak zase něco přijde…ne ataka, ale různé fyzické příznaky úzkosti. Přitom mám za to, že psychicky jsem v pohodě. AD taky nemám, jen Neurol, kdyby byl potřeba, zatím jsem si ho vzala jednou. A stále věřím, že to jednou (brzy) zmizí úplně a budu v pohodě.

  8. Amarellka3 says:

    Ahoj Jorzo,
    já zakládám nové vlákno, protože do toho našeho "povídacího" se toho už moc nevejde :-). Jméno tu nechci psát veřejně, dala jsem si schválně tuhle přezdívku. Pokud bys chtěl, můžu ti dát e-mail a jméno napsat tam. Já mám totiž občas stíhy a bojím se na internetu zveřejňovat osobní údaje.
    Jinak dobrý fakt jsi, takže umíš perfektně anglicky? A umíš i japonsky? Já umím pár vět, byla jsem jako dobrovolník na střední několikrát v zahraničí pracovat s lidmi z celého světa a často tam s námi byly Japonky, tak mě něco naučily, ale tedy jazyk je to fakt těžký.
    Stacík jsem myslela denní stacionář, u onkologických pacientů se tomu také říká stacionář, ale tenhle denní stacionář pro lidi s psychickými problémy je tak cca od 8:30-15:00, máš tam komunitu, skupinovou terapii, arteterapii, někdy cvičení, asertivitu, relaxace,… záleží od stacionáře, je to docela fajn.
    Jinak na psychiatrii jsem celkem ležela asi 3 roky v rozmezí let 2009-2016. Nějak se to dalo vydržet, když je člověku fakt zle, tak nemá na výběr, i když tedy některé nemocnice, nebo dříve léčebny, fakt dost hrůza, ponižování, zabavení všech osobních věcí, erární pyžamo, zamykání na pokoji, přivazování k posteli… ale to jen některá uzavřená oddělení, naopak psychoterapeutická otevřená oddělení byla moc fajn, super spolupacienti a i sranda.
    A jak ti dnes je?

    • Jorza33 says:

      To byl dobrý nápad s tím novým vláknem 🙂 Já myslel samozřejmě jen křestní jméno, ale jak chceš. Email mně můžeš dát 🙂 Japonsky neumím, ale jsou ve firmě kluci, kteří umí japonsky dost dobře, protože v Japonsku pobývali několik let. A dokonce mají za manželky Japonky 🙂 Anglicky se nějak domluvím, ale že bych uměl perfektně, tak to určitě ne. Když na mě začne mluvit rodilý mluvčí, tak se moc nechytám 🙂 A jak se tak dostaneš na uzavřené oddělení? To jedině, když jsi nebezpečná sobě nebo okolí, ne? No je mně všelijak, děkuji za optání. Upřímně řečeno se mně pořád honí hlavou ta závislost na Neurolu, tak poslední tři dny beru jen 1 mg denně. No a psychiatrička mně na to samozřejmě nic nenapsala, když jsem se jí na to ptal a psal, že mám z toho obavy. A jak je Tobě?

      • Amarellka3 says:

        Jasně, já pochopila, že křestní, ale nevím, kdo to tu všechno čte, tak se bojím i křestní, ale pokud mail chceš, tak je: amarella1@centrum.cz A jak dlouho jsi byl v Japonsku ty? A v Koreji také služebně? V Soulu? Brácha tam byl půl roku na univerzitě. Na uzavřené se dostaneš i když nejsi nebezpečný sobě, nebo okolí, ale jsi na tom blbě, ale pak jsou ještě taková přísnější uzavřená a tam je to, jak píšeš, nebezpečný sobě, nebo okolí.
        Jinak mě mrzí, že ti není ok, ale té závislosti se tolik neboj, ono je to hlavně, když se neustále zvyšují dávky. 1 mg je ještě ok. Jako neříkám, že za nějaký čas by se ti nerozvinula závislost i tak, ale do kontroly u Dr. bych to neřešila. Jinak škoda, že ti psychiatrička neodepsala, ale já si vždycky říkám, kolik tak asi stovek má psychiatr pacientů a kdyby mu každý pořád psal, tak by neměl žádný soukromý život. Mně sice psychiatrička odepisuje, ale už se snažím ji moc neotravovat. S psycholožkou mám zas dohodu, že můžu napsat kdykoliv, ale že odpoví, jen když to bude něco vysloveně naléhavého, když to budou jen takové moje klasika stížnosti, že si to přečte a pobavíme se o tom pak na terapii. Já dnes docela ok, za chvíli jdu s holkami z bývalé práce ven a pak jdu do fitka večer.

        • Jorza33 says:

          V Japonsku jsem byl týden, ale to už je dávno, bylo to myslím v roce 2005. V Koreji jsem byl dvakrát, jednou týden a půl (2007) a podruhé týden (2013). Všude služebně. Jinak jsem byl ještě např. ve Španělsku v Barceloně a tam to bylo i přes víkend, takže jsme se i koupali v moři. V Japonsku jsme vlastně taky vlezli do moře (nebo spíš oceánu), ale jen tak po kolena. Voda byla krásně teplá, bylo to v září, ale jelikož bylo zrovna po tajfunu, tak nám kolega Japonec vůbec nedoporučoval tam vlézt, prej tam můžou být medúzy a tak.
          Já bych se té závislosti tak nebál, ale lidi, co zažili detox (je pravda, že to brali třeba několik let a ve vyšších dávkách), tak píšou, že to bylo utrpení. Někdo dokonce psal, že jeho kamaráda od toho odstřihli ze dne na den a nechali ho trpět na detoxu. No nevím, jestli je to pravda. Na druhou stranu si říkám, že ta psychiatrička snad ví, co dělá. Jinak s Tebou souhlasím, že při tak velkém počtu pacientů je těžký každýmu odepisovat. Tak pak dej třeba vědět, jaký to bylo s holkama a ve fitku…

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Jorzo,
            tak to je fajn, že jsi tolik cestoval, alespoň máš hezké zážitky. V Barceloně jsem byla 2-krát a moc se mi tam líbilo. Ale v tom Japonsku jste odvážní, že jste vlezli do oceánu, já mám z medúz hrůzu. Kdysi dávno jsem byla na dovče v Itálii a zrovna tam nějak byly přemnožené medúzy a já celý týden nevlezla do moře, i když ho jinak miluji.
            S tou závislostí je to fakt individuální a sebrat někomu dávku naráz by mělo být pomalu na žalobu. Ale stalo se to i mně, právě mi ten Rivotril (8 mg) sebrali po 3 letech ze dne na den a jak jsem psala, tak jsem neměla sebemenší absťák, čemuž sice nerozumím, ale jsem za to ráda. Asi fakt nemám sklony k závislostem.
            A jaký jsi měl den? S holkama z bývalé práce to bylo moc fajn, daly jsme si domácí malinovou limonádu s malinami (byly jsme v kavárně, kde jsem v minulosti i pracovala – je to tréninková kavárna pro lidi s duševním onemocněním). A fitko super, jen po té nemoci ještě nemám moc sílu, tak jsem nejela naplno. Hezký večer.

          • Jorza33 says:

            Ahoj Amarellko,
            jak bylo dnes v práci?
            Včera sis to s holkama a ve fitku užila, tak to Ti moc přeju.
            Chtěl jsem se Tě na něco zeptat.
            Já vím, že každý člověk je originál a každýmu sedne něco jinýho, ale nemyslíš, že by se mohla vést nějaká "statistika", jaká je úspěšnost léčby PP dle jednotlivých antidepresiv, např. že statisticky nejvíce lidem zabral třeba escitalopram atd.? Asi těžko, že? A nemáš nějaké zkušenosti se SNRI? Dnes mně psala kolegyně z práce, že chodí už asi rok k psychiatričce, což jsem vůbec netušil a že jí dala Brintellix. Znáš to? Díval jsem se na internet a je to zřejmě něco nového. No ona to stejně nebere, protože jí z toho prý bylo špatně, ale doktorka jí řekla, že jí není určitě špatně z toho. Ona ta její doktorka už je tak trošku mimo, má důchodový věk a prý je hrozně užvaněná a nepustí ji skoro ke slovu. Takže je to u ní obráceně, než by mělo být – pacient mluví a ona poslouchá.

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Jorzo,
            statistiky si myslím, že jsou, mám doma jednu super knížku od prof. Praška, jmenuje se Úzkostné poruchy, je to tahle: https://obchod.portal.cz/psychologie/uzkostne-por… jen tam píší, že je rozprodaná, tak nevím, kde by se dala sehnat. Je hodně odborná, ale super, jsou tam právě studie, porovnávání léků, terapií, nálezy na mozku na zobrazovacích metodách… SNRI jsem brala venlafaxin (mám dojem, že teď v ČR ani jiné SNRI není na trhu, ale musela bych to ověřit) a vůbec mi nepomohl, ale neměla jsem ho tehdy na PP, ale na deprese. Brintellix (vortioxetin) je nejnovější AD u nás, jako indikaci má v příbaláku jen depresi, ale psychiatři ho píší i na úzkosti. Nebrala jsem ho, ale moje psychiatrička mi říkala, že má nejméně NÚ ze všech AD.
            A jak ti je dnes?
            V práci docela ok, já dělám na poloviční úvazek, tak se to dá vydržet a pak jsem byla zas ve fitku.

          • Jorza33 says:

            Ahoj Amarellko,
            to může být dobrá knížka. Našel jsem ji na netu v pdf, ale jen 18 prvních stránek, celkem jich má přes 400 🙂 Tak ten Brintellix má mít nejméně NÚ ze všech AD a té kolegyni z toho bylo prý hrozně zle. Nevím sice, jakým způsobem zle (jestli nevolnosti nebo tak něco), ale je to zvláštní.
            Je mně jako na houpačce, chvilku líp, chvilku hůř…
            A jak Tobě?

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Jorzo,
            jj, je to tlustá knížka, ale já ji přečetla jedním dechem. Jen je z roku 2005, takže už teď věda mohla trochu pokročit. Já ji dostala v roce 2008. Škoda, že nejsi z Prahy, bych ti ji mohla půjčit. Tak i když Brintellix má mít nejméně NÚ, tak to neznamená, že je nemá, pořád jich tam má vyjmenovaných docela dost a může se stát, že ho někdo nesnese. Kamarádka ho brala a žádné NÚ zas např. ona neměla.
            A jak je dnes? Tady pěkně lilo. Do práce jdu dnes až ve 13h, tak za chvíli půjdu nakoupit a pak si možná ještě lehnu. Tak pokud možno hezký den.

  9. Richard 7766 says:

    Ahoj všichni, chci se zeptat zda máte někdo zkušenosti s AD Setralin.

    Byl jsem u svého psych. a ten mi je předepsal.

    Před třemi lety jsem měl esoprex a ten byl v pohodě, akorát jsem po něm dost přibral. No četl jsem ale příbalový leták a má mnohem víc nežádoucích účinků než esoprex.

    Hlavně mám strach z toho serotoninového syndromu.

    Díky za Vaše případné zkušenosti s těmito AD.

    • Niky says:

      Ahoj, já na lécích se serotoninem jedu od začátku prakticky. Pamatuju si, že jsem měla nějaké vedlejší účinky, ale nebylo to nic velkého, jenom pocení, bolest hlavy a bolely mě trochu oči. Jinak Setralin Actavis byly moje první AD. Rozhodně mi pomohly se zvednout z depresí, na úzkosti to mělo taky určitě vliv, ale už si nepamatuju jak velkej.
      Přeju ať to zabere 🙂

      • Richard 7766 says:

        Ahoj Niky,

        díky za odpověd, mám to hlavně na PP a deprese tak doufám, že to pomůže. No bohužel jsem na vrcholu PP, mám ji úplně mimo kontrolu, tak to bude asi síla.
        Hezký zbytek víkendu.

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Ríšo,
      Sertralin (Zoloft, Asentra…) jsem brala 2-krát, jednou asi rok a jednou dva roky. NÚ jsem žádné po něm nikdy neměla. Riziko serotoninového syndromu je hlavně při kombinaci více SSRI AD, při kombinaci IMAO AD a SSRI AD a třeba při kombinaci SSRI AD a třezalky a další. Jinak Sertralin i Esoprex jsou SSRI AD a pokud bereš jedno z nich samotné, tak si myslím, že riziko je docela malé. A jaké máš brát dávky? Já měla i vyšší, než maximální (ta je 200 mg), já měla 300 mg a NÚ fakt žádné, tak neboj. Je to docela dobré AD a sertralin a escitalopram (Esoprex) jsou 2 asi nyní nejčastěji předepisovaná AD. Držím palce, ať je lépe.

      • Richard 7766 says:

        Ahoj Amarellko,

        mám setralin vipharm 50 mg, prvni týden mám brát půlku a pak podle snášenlivosti najet na celý tj. 50 mg. jednou denně. Tak uvidím snad to zvládnu, díky za podporu a ať se máš taky co nejlépe.

        • Amarellka3 says:

          Ríšo,
          tak to moc držím palce, ať zabere. Počítej s tím, že první týden až dva může být i hůře, to se někdy u těchto AD stává, ale pak by měla začít zabírat a hůře také být nemusí, mně po sertralinu nebylo, jen na to upozorňuji, aby ses náhodou ev. nelekl. 25 mg je opravdu pidi dávka, ale je dobré začínat pozvolna, čím pomaleji se najíždí, tím více se redukují počáteční NÚ většinou. Tak dej vědět, jak to na sertralinu zvládáš.

    • Jorza33 says:

      Ahoj,
      Sertralin přímo nemám, ale mám Zoloft, který má stejnou účinnou látku. Mně teda zatím moc nezabral, ale to neznamená, že nezabere Tobě. Spousta lidí s ním má dobré zkušenosti. Já myslím, že všechny AD ze skupiny SSRI mají hodně podobné nežádoucí účinky a serotoninového syndromu bych se nebál, o tom se píše taky na všech příbalových letácích.

      • Richard 7766 says:

        Ahoj Jorzo33,

        to je mi líto že ti AD zatím nezabírají, doufám, že se to co nejdříve zlepší a bude ti lépe. Díky za odpověď.

        • Zuzana22 says:

          Ahoj
          Já kdysi užívala Asentru na PP a zabrala jen z části. NU jsem výrazně neměla,dalo se to přežít. Držím pěsti.

  10. Niky says:

    Jak se dneska všichni máte? 😀 mě ráno málem pes zlomil nos, opravdu ho miluju divocha jednoho :DDDD

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Niky,
      co jste s pejskem vyváděli? 🙂 My byly s mamkou snídat na terase a vzaly jsme s sebou ven naši Mícu, tak byla šťastná, že je na zahrádce a pořád všude čichala. Teď musím do O2, protože mi končí tarif, tak si musím dát nový. Jinak dnes docela ok zatím a co ty? Krásný den všem.

      • Niky says:

        Ale on byl šťastný, že vstávám, tak začal řádit, protože on má pelech u mě v pokoji a já si pokoj zavírám. Hold vstává podle mě 😀 já dělám do školy, takže nuda, ale docela fajn.

        • Amarellka3 says:

          Aha, tak to chápu, že byl šťastný. Naše Míca spí u ségry a také se se spánkem podřizuje nám a je šťastná, když konečně vstaneme. A co děláš do školy? Máš ISP, nebo tam chodíš normálně? Tak ať ti to jde, hezký den :-).

          • Niky says:

            Jojo mám individuál, dělala jsem rozbor knížky. U naší kočky bychom s nějakým podřizováním neměli šanci 😀 ona je vyloženě dravec.

  11. Niky says:

    Lidičky stalo se vám, že jste měli záchvat na veřejnosti? Chci se zeptat jak na to regovalo okolí….já dnes jela šalinou domů a už to nastupovalo, pak jsem vystoupila a šla 200m k zastávce, obvykle chodím domů se sluchátkama pěšky, ale bylo mi jasný, že to nebude lehký. Nakonec jsem byla vůbec ráda, že jsem na tu zastávku došla, hrozně se mi třepaly nohy a už mi bylo na omdlení, tak jsem si sedla a přemýšlela, co se stane, když ten stav úplně pustím….co ostatní. Pak to naštěstí všechno vybouřilo ve mě, na venek jsem to ustála a šla jsem pěšky, protože jsem nedokázala dál sedět. Takže zpět k mojí otázce….co na to lidi?

    • Amarellka3 says:

      Niky,
      já přímo ataku rozjetou úplně do extrémů měla jen doma, ale třeba se mi udělalo zle v tramvaji, když jsem jela do školy, měla jsem úzkost, motala se mi hlava, bylo mi blbě od žaludku. Někdo mi řekl, že jsme zelená a co mi je a jestli si nechci sednout. Jinak jsem ataky mívala doma a viděla to jen rodina, nebo pak sestřičky a spolupacienti na psychiatrii. Jinak si myslím, že kdyby to bylo fakt rozjeté venku, tak někdo se třeba zeptá, co se děje, jestli nepotřebuješ pomoci, někdo bude jen přihlížet a někdo to ignorovat.

      • Niky says:

        Jo to asi jo, já mám ale strach, aby hlavně někdo nevolal rychlou, protože když tenkrát jsem začala mít záchvaty tak nikdo samozřejmě nevěděl co to je a babička mi vždycky naměřila arytmii a nešlo mě zklidnit, takže se volalo a píchaly mi injekce. A já to nemám ráda.

        • Amarellka3 says:

          No já rychlou také nemám ráda, vezla mě už x-krát (ne ale kvůli PP), už jen když ji někde slyším, tak mi naskočí husí kůže. Ale tak pokud budeš schopná komunikovat, tak vysvětlíš, že se jedná o PP a že se potřebuješ zklidnit a že rychlou volat nechceš. Jinak arytmie jsem měla vždycky také a jednou několik hodin, byla jsem doma s otcem, ten ji potvrdil,je lékař a mně bylo zle a tehdy jedinkrát jsem si rychlou chtěla sama volat kvůli PP, ale otec mi to zakázal, že mě jinak zmlátí, jestli si ji zavolám. Tak jsem musela trpět a do toho jsem měla ještě strach, jestli nemám arytmii z Lithia, které jsme brala, protože jsem dlouho neměla kontrolovanou jeho hladinu a chtěla jsem odběr a stejně mi to zakázal.

          • Niky says:

            Tak to je drsný, to mě mrzí. Moje máma je zase vystudovaná dětská sestra. Teďka dělá na zubním. Když to jde tak trvá do poslední chvíle na své naději, že to co se mnou je, má nějakou fyzickou příčinu. Málokdy vydrží o tom se mnou mluvit, protože je pro ni nesnesitelné, aby někdo přednášel takový výčet negativ. Já to chápu, jen nám to dost komplikuje vztah.

          • Amarellka3 says:

            Niky, tak to máme přesně stejné. Moji rodiče jsou oba lékaři a zejména otec chápe jen ty fyzické nemoci, pořád mi předhazuje např. že ten a ten má nádor žlučových cest, jaký je oproti mě chudák… Když jsem v depresích ležela doma, tak na mě řval, že se mám vzchopit, nebýt líná a jít makat. Když jsem se poprvé pokusila o sebevraždu, tak řekl, že se mě zříká, no pak to tedy zas vzal zpátky, ale dost to zamrzelo. Prostě vůbec nechápe psychické problémy. Mamka se snaží, ale už je mi jí líto, protože já také říkám skoro jen samá negativa, hodně si stěžuji… ségra to samé, také se léčí na psychiatrii a také má samé problémy. Jinak ještě k té záchrance, vzpomněla jsem si, že jsem se jednou v baru na wc předávkovala léky, pak jsem se vypotácela na ulici a našel mě nějaký cizí kluk a zavolal mi záchranku, takže to nebyla jen rodina (ségra), doktoři, nebo já, kdo by ji volal. A jak ti je dnes?

          • Niky says:

            Jo tak to jsme na tom podobně, akorát mě chápe trochu táta…máma se snaží ale moc to nejde…bolestivé rány mám spíš od ni :/ a vždycky mě to strašně mrzí. Dneska je to jak na houpačce, nálada dobrý, ale úzkosti si přichází a odchází jak se jim zachce.

  12. Martin Tomášek says:

    Mate v hlavě taky katastrofické scénáře a ataky strachu.

    • Lucka: says:

      Ano Martine, dost často mívám katastrofické scénáře a myslím, že je to bohužel součást PP.

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Martine,
      myslím, že na katastrofické scénáře jsem fakt přeborník, dokáži vymyslet takové věci, že okolí jen kouká, když se s tím tedy svěřím.

      • Niky says:

        Ano katastrofické scénáře jsem měla, bohužel mrcha PP se mění a teď mi to dělá to, že jakkákoliv myšlenka je katastrofická….doktorka to nazvala obecnou úzkostí. Časem se na to dá trochu zvyknout a budou tě ty stavy spíš otravovat než děsit 🙂

  13. Martin says:

    Ahoj panikáři, PP mám již 16 let. Ted mi je 43 let, stále žiju. A jak teda PP zvládat? Je to kurva těžký. Jiné slovo, než vulgarismus užít nejde. Nejhorší je, že celá společnost, byrokracie, stát na vás kašle. No tak je vám blbě, zajděte k doktorovi a bude líp. (autentické vysvětlení "odbornice" na pracáku). Doktoři mi moc nepomohli. Sice správně, po dvou letech, označili diagnózu, předepsali mi citalec, občas marná zpověd u psychiatra. Citalec působí, jen jsem spal asi 18-20hodin denně, pořád unaven a znechucen.Život na prd. Po třech letech jsem nechal citalecu i doktora a žiju ze dne na den. Jaro je špatně, velká vedra taky. Blbnu mozek přísně odměřenými dávky alkoholu. Každý den odpoledne 3 panáky 40% chlastu, možno k tomu dvě, tři 10%pivka. Nikdy ne víc!!!! Divný co? Odměřuju to jako nějaké léky ale žiju. Mám alespoň krásný den, chodím spát už asi v 19 hod a málokdy se probudím s bušením srdce, pocením apod….však to znáte. Lepší, než být celé dna vyplašený a pak si to někde hodit. Není to 100% život ale dá se to. Však existují i horší věci. Když potřebuji vyjet s autem, tak jen dopoledne, odpoledne řídí přítelkyně. Ještě že jí mám.

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Martine,
      no nevím, jestli řešit problémy alkoholem, je správné, ale alespoň, že nezvyšuješ množství. Já mám naopak s alkoholem opačnou zkušenost, když si dám třeba jedno pivo, tak se mi udělá tak zle, přijde ataka, polévání chvíli horkem, chvíli zimou, bušení srdce, šílená úzkost a hlavně nespím celou noc. Na SŠ a VŠ jsem tedy normálně pila, jako spolužáci, ale jak jsem "se zbláznila", tak mi alkohol začal vadit. Navíc to bylo dané i tím, že jsem se po jedné "chlastačce"v nonstopu tolik opila, že druhý den přišla první ataka a jak jsem ten stav měla spojený s alkoholem, tak mi z něj je příšerně, tak se ze mě stal abstinent.

      • Niky says:

        Na mě alkohol působí dost depresivně…kdysi mi kámoš řekl, že to záleží na tom S KÝM piju, ale můžu říct, že u mě nezáleží. stejně nakonec lehnu v hrozné depresi.

  14. Karla. says:

    Ahoj Petře,přeji tobě i všem ostatním krásný víkend. Karla.

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Karli,
      tobě také pokud možno co nejhezčí víkend, jak ti je dnes, je to už lepší? Já dnes měla náhradní volno a spala jsem s jedním probuzením ve dvanáct do tří, včera jsem totiž byla po 2,5 týdnech nemoci zas ve fitku a všechno mě bolí.

      • Petr25 says:

        Ahoj Karli a Amarelko, oběma taky přeji krásný vikend!! Za chvilku vyrážím ven, jdeme si sednout s kamarádem. Narodila se mu holčička. Tak bude trošku alkoholu,ale musim to udržet v přiměřené míře,jinak víte co mě čeká :/ Naštěstí jsem zajistil i jidlo,takze se bude zobat pořád něco. Takze nejlepší. Jinak se ted citim trošku lépe, i únava neni tak nesnesitelná. Doufam ze se obě mate moc dobře, myslim na Vas holky. Odpočinte si 🙂 paa

        • Amarellka3 says:

          Ahoj Péťo,
          to je fajn, že jdete s kamarádem ven, na ten alkohol pozor, ještě v tom vedru to stoupá do hlavy rychleji, ale zas je dobře, že budete mít co zobat, nejhorší je pít a nejíst. Jinak jsem moc ráda, že se cítíš lépe. Já trochu také, začátek týden byl krize, zhroutila jsem se v úterý u psycholožky, ale včera mě nakoplo fitko a zas je lépe. Tak to narození kamarádovy dcerky hezky oslavte a přeji krásný a pohodový víkend.

          • Petr25 says:

            Amarelko ahoj, tak pátek dopadl velmi dobře. Byl jsem v pohodě. Ani jsem to nepřehnal 🙂 Jaky si měla ty víkend? Dnes je mi az teď trošku divně.. ale to proto, ze jsem si dal dnes dvě kávy.. hlupák, přitom vim, jake to ma následky. Tak snad to bude v pohodě. Jinak přes víkend i trošku takova zvláštní atmosféra doma s přítelkyní. No, nějak máme asi teď takovou menší krizovecku, nebo asi ne tak krizovecku, ale vadí mi pár věcí, tak jsem ji to řekl a tak.. no nevim..uvidime :/ z toho jsem trošku prejety. To je dobře to fitko ti závidím, ja uz zacnu asi taky cvičit, udělám si fitko ve sklepě. 🙂 lavici vse mam.

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Péťo,
            tak to mám radost, že pátek dopadl velmi dobře 🙂 Do kolika jste slavili? Co sis dal? S kávou tě chápu, také je mi blbě, když si jich dám víc, někdy i po jedné, záleží, v jakém jsem rozpoložení. Mrzí mě, že máte trošku krizi s přítelkyní, snad se to zlepší po té, co sis s ní promluvil, budu držet palce. Fitko bylo super, jen já nechodím na přístroje, ale na skupinové posilovací lekce a používáme jen podložky, činky, gumičky, někdy bosu, velké míče, overbally a hlavně vlastní váhu, ale moc mě to baví, tak doporučuji si doma také něco vytvořit (jakože to fitko), sport krásně pročistí hlavu a posílí. Hezký večer.

        • Karla says:

          Ahoj Petře, píší až dnes, nějak nebyl čas. Vypadá to, že manžel bude mít novou práci. Nechci to zakriknout, bylo by to od září a jenom na ráno. Tak o tom přemýšlím, mám toho plnou hlavu, jak to všechno bude…Vždyť to určitě znáš, nemusím to ani vypisovat… Karla. 😮

          • Petr25 says:

            Ahoj Karli, tak to je super kdyz by to manželovi vyšlo. Budu držet palce. 🙂

      • Karla says:

        Ahoj Amarelko, děkuji za optani.Uz je mi o něco lépe. I když pořád samé starosti a zařizování… To je dobře, že už jsi zdravá, Hlavně pomaličku. Karla.

        • Petr25 says:

          Amarelko dekuji, já doufám ze to bude v pohodě. Jinak ja skoro porad zase jezdím na kole, strašně me to baví, taky tim čistím hlavu. 🙂 sedeli jsme do 1 do rana 🙂

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Péťo,
            to ti moc držím palce, ať je lépe. Sport je super :-). Já zrovna zas kolo moc nemusím, jako malá jsem jezdila hodně (naši nás pořád nutili), tak jsem si k tomu trochu vypěstovala odpor, protože jsem třeba raději chtěla k vodě, nebo se válet na zahradě, ale musela jsem povinně výlety klidně i 60 km v nějakých deseti letech. To jo do jedné? To bych už asi na stará kolena nevydržela :-), ale tak hlavně, že to bylo fajn. A jak se máš dnes? Hezký den.

  15. Lenka says:

    To mi připadá už jako částečně depresivní stavy. Určitě bych to řekla doktorovi, aby případně léčbu upravil. Jinak tyhle nalady úplně chápu. Ráno mám. dobrou náladu a večer myslím na smrt a na to, že nic nemá smysl..ale doteď to bylo celkem v pohodě.. ale asi málo odpočinku a byla jsem v jednom kole..

    • Niky says:

      To je asi myšleno na mě že 😀 mě se to ukazuje jako nový komentář a ne jako komentář k probíhající debatě…tak si nejsem jistá

      • Lenka says:

        Jojo je, napsala jsem to omylem sem:)

        • Niky says:

          Nevadí, já mám diagnostikovanou depresivní a úzkostnou poruchu….u mě je to jak s potrhaným pytlem, který se snažíš naplnit vodou. Ucpeš jednu díru, ale teče z další….léky prostě nestačí na všechno.

          • Lenka says:

            a co nějaký psychoterapie?

          • Niky says:

            chodím, mám svoji soukromou…ale když k ní chci častěji než 1/3 týdny, tak se musím kvůli financím ptát našich. Teď mi to táta povoluje, uvidíme se za 14 dní, po všech mých zkouškách.

  16. KaSandra says:

    Špatně se Vám dýchá? Mě nejvíce trápí „kašel“ který nejde vykašlat, ale přijde mi, že mám něco na plicích dr. mi řekl že tam nic neslyší, že si mám koupit něco na kašel a když tak mě pošle na plicní možná astma? Přijdu si blbě stále chodit k doktorům aby na mě koukali jak na blázna, ale nijak to nemohu ovlivlit

    • Lenka says:

      Může to být určitě částečně astma, ale asi z větší části PP podle mě.. k tomu se připojí panika a už to jede.. já se jakoby kontrolovala kdy se mám nadechnout, kdy vydechnout.. pak jsem lapama po dechu… a teď mám úplně tíhu a hrudi a musím pořád zívat a nadechovat se..

      • KaSandra says:

        Tak to mám také ale jen když ležím. Dnes jsem si vzala první prášek tak jsem zvědavá jak to ústojim a zda přijdou nějaké nežádoucí účinky.

        • Lenka says:

          A. co ti nasadil? Určitě se dostaví velká úleva po čase.. nenapsal ti např. Neurol do té doby, nebo lexaurin? AD ti max do měsíce podle mě zaberou a uvidíš ten rozdíl. Já to tak měla už po 2 týdnech užívání.

  17. KaSandra says:

    Poprvé návštěva psychiatra a snad už se te úzkosti v nejbližší době zbavíme strašně mě ovládá život.

    • Lenka says:

      To chápu, a to teprve začínáte léčbou, nebo se to vrátilo?

      • Lenka says:

        Aha, špatně jsem si to přečetla. Tak to vám držím moc palce. Jak dlouho máte problémy?

        • KaSandra says:

          Teprve začínám. Mám šílené stavy, že mám nějakou nemoc, strach o sebe samu a vyústilo to až dnešní návštěvu psychiatra. Vůbec nevím co s tím. Poslední měsíc se to zintenzivnělo, jinak už to mám 4roky od narození dcery

          • Lenka says:

            Tak to jste to vydržela dlouho bez léčby. AD zaberou do tří týdnů, byt vámi užívám do té. doby půlku neurolu, aby jste se ne trápila. Mně se po AD dostavila obrovská úleva. Držím palce. Ale ty stavy jsou hrozné, je to ale jen v hlavě.. mně nejvíce trápí to dýchání teď.

  18. KaSandra says:

    Dobrý večer,dneškem se k vám připojuji, pokud tedy mohu?

  19. Lenka says:

    Já mám největší strach, že mě to už nepřejde, že budu takhle žít celý život, že mě třeba opustí přítel, zůstanu sama.. kolikrát si říkám, že bych raději nežila než tohle.. ach jo :(.. vzala jsem si zase Neurol a uvidím no.. to je fakt na nic.. po 8 letech.. do teď všechno fungovalo skvěle.. 🙁

    • Jorza33 says:

      Lenko,
      mám hodně podobný pocity. Taky se mně to vrátilo přesně po 8 letech a to jsem si myslel, že už se to nemůže nikdy stát. A teď je to snad ještě horší. Manželka je zřejmě psychicky hodně silná osobnost, takže i po prodělané rakovině prsu je psychicky v pohodě a moje problémy nechápe. Já teď přestal chodit do práce, prostě se to nedalo. Co nadělám. Musíš věřit, že to bude zase dobrý, já jsem taky zoufalej, ale musíme to nějak vydržet. A pokud Tě má přítel opravdu rád, tak Tě neopustí. Mně by taky nikdy nenapadlo opustit manželku, když měla po chemu holou hlavu a nenosila doma paruku ani šátek. A věř mi, že to byl docela šok ji takhle vidět. Ať Ti je co nejdřív líp.

      • Lenka says:

        To vás moc obdivuji, to se jen tak nevidí. Manželka má doma poklad. A jak to řešíte, když to na Vás přijde? 🙁

        • Jorza33 says:

          Omlouvám se, že jsem tykal. Víte, manželka si to nemyslí, že má doma poklad. Teď to mezi náma není dobrý, takže od ní se podpory moc nedočkám. Ale prožila si svoje a to nejen tu rakovinu, matka ji opustila, když jí bylo 10 let a zůstala s bráchem a otcem sama. Neměli moc peněz, takže aby mohla chodit do školy, tak musela chodit po brigádách atd. To já nezažil. Taky jsme se brali po krátké známosti (cca. 5 měsíců)… Jak to řeším? Jak už tady někdo psal, tak mně připadne, že teď ty projevy jsou jiný než před těmi 8 lety. Tehdy bylo pár ataků, pak jsem nasadil Apo-parox a Neurol a za 4 týdny už jsem měl klid. Teď mám takový hnusný úzkosti, rána jsou většinou nejhorší a ataky zvádám špatně a je úplně jedno, že ten stav už znám a vím, že to zase přejde. Říkám si, jak ten psycholog nebo psychiatr může vědět, jak nám je, když si to zřejmě nikdy neprožil. Jinak mně to moc mrzí, že máte takové problémy v tak mladém věku, mně je 39. Nebojte, to bude zase dobrý, musíme tomu věřit.

          • Lenka says:

            Tak to mě mrzí. Tykání nevadí :). Přesně, člověk ví, že to přejde, ale nejde to potlačit. Já třeba ten tlak na hrudníku cítím celý den už třetí den..neurol nechci brát moc dlouhodobě.. dám si vždycky tak čtvrtku.. kéž by existoval nějaký zázračný lék

    • Niky says:

      zkus to na chvíli nevidět jako protivníka 🙂 zkus to vidět jako společníka, co ti něco chce říct….možná mu není rozumnět a nějakou dobu nebude, ale nakonec porozumíš a urovná se to. Držím ti palečky, všichni bojujeme jak jen můžem 🙂

      • Lenka says:

        zkouším to.. já byla do teď téměř bez problémů.. úplně jak „normální“ člověk.. hrozně mě to trápí, kort když je mi teprve 23 a chtěla bych taky časem rodinu.. už mi začíná zase dělat problém jít do krámu atd.. uvidím co po tom navýšení, jestli to vůbec pomůže…

        • Niky says:

          Jo tak to tě chápu, mě je 19. V deváté třídě jsem musela mít individuál, ale první dva roky na střední jsem všechno relativně zvládla a teď bum….od nového roku opět IVP. Doufám, že se přes prázdniny spravím, aspoň na tu maturu 🙂

          • Lenka says:

            tak to moc držím palce :).. a jak se ti to projevuje?

          • Niky says:

            No mě se právě teď můj stav změnil…předtím když jsem měla záchvat, tak jsem dýchala jak epileptyk(nevím jak se to píše), bušilo mi srdce, točila se hlava, potila jsem se a třepala….nikdo neměl pochyb že mám záchvat. Teď se to všechno tak nějak děje jenom ve mě a na ven téměř nic. Předtím jsem byla schopná vnímat jenom ten záchvat, fakt to bylo těžký a ted než mě to popadne tak běhám po baráku jak šílená a musím něco dělat. Mě vytáčí jaký je v tom rozdíl a moji rodiče si pomalu ani nevšimli, že jim doma vadnu. Jsem dost unavená, třeba dneska jsem se svojí třídou měla labiny…byla jsem s nimi 2h a musela jsem po příchodu domů naspat asi 5h. Mám nové stavy kdy najednou všechno z ničeho nic nemá smysl…proč bych měla táhnout mikinu? zahodím ji a nechám ležet…proč něco vůbec dělat? sednu si na místě a sedím jak v tranzu….trvá to třeba půl hodiny. A nemluvě o tom že jsem schopná každou půlhodinu změnit náladu. Jsem vyčerpaná, ale snažím se pochopit, co za to může.

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Lenko,
      já věřím, že ze skoro všeho se dá dostat. PP je nepříjemná, ale v podstatě to není nějak život ohrožující nemoc, jen to člověk tak vnímá v tu chvíli. Já znám opravdu veliké množství lidí s PP a většina z nich se z toho úplně dostala, nebo mají výjimečně ataku. Jen to chce najít správného psychoterapeuta a makat na sobě i v terapii. Mně osobně se osvědčil sport, do kterého nás i nutili na psychiatrii, když jsem tam v roce 2009 byla na oddělení pro úzkostné poruchy a četla jsem i studie, kde porovnávali léčby lidí jen léky, nebo přidáním běhání a skupina, kde chodili běhat, se výrazněji zlepšila. Léky někdy už zapotřebí jsou, to posoudí psychiatr, ale nejsou všechno, prostě mohou potlačit příznaky, ale nikdy nevyřeší příčinu. A jak dlouho máš PP zpátky? Jak se léčíš?
      Já byla 8 let naprosto mimo provoz (ne díky PP), byla jsem i na chronickém pavilonu v léčebně a ve zprávě jsem četla, že to vypadá, že zůstanu chronickým psychiatrickým pacientem. Ale pak prostě nastal zvrat, odstartovaly ho tedy elektrošoky, ale pak jsem si uvědomila, že na sobě musím makat, začala jsem chodit do fitka a běhat, našla jsem si naprosto úžasnou psycholožku, ke které chodím jednou týdně a začala jsem i na 0,5 úvazek chodit do práce. Všichni mě zatracovali a nakonec se povedlo s tím hnout. Navíc zotavení není lineární proces, ale právě i relaps (znovuvzplanutí nemoci) je součástí zotavení. Pohybuji se hodně mezi duševně nemocnými a spousta z nich dělá veliké pokroky, u každého nastávají po jiné době, ale vidět jsou a i když přijde relaps, tak to člověka pak posílí, když to zvládne a jde dál a může žít kvalitní život. Tak věřím, že ti zas bude lépe (a všem tady). Já mám také občas propad, ale tím, že ho nějak dám, mě to sune dál. Držím palce.

      • Lenka says:

        Ahoj Amarellko, to věřím, proto plánuji začít chodit minimálně na jógu. To muselo být šílený někde na psychiatrii, ale zvládla jsi to! Jak ti je teď? Já se léčím jen AD 8 let a na žádný terapie jsem nechodila. Přestěhovala jsem se do Prahy za přítelem, občas odletí někam pryč, nikdy mi to nedělalo problém, ale teď naposledy jsem tu byla sama, skončila škola a větší stres z práce atd a najednou ta tíha na hrudi a pocit, že se nemůžu nadechnout. V rodině astma ani dýchací obtíže nemáme. Přesto jdu dnes raději na spirometrii, ale u mě to bude skoro určitě psychika. Vezmu si čtvrtku Neurolu a ten mi trochu zabere, víc ho brát nechci. Nevím jak si pomoci, zkouším dýchat do pytlíku, trénovat nádechy, výdechy a stejně mám pořád tu tíhu na hrudi a pocit, že nemůžu dýchat. Když jsem šla včera do krámu tak se mi to o dost zhoršilo. Nevím, jak je tohle možný, ale asi to bude tím, že jsem ani nechodila na žádné terapie. Příznaky se mi začaly projevovat od tohoto pondělí.. Tak ti moc držím palce!

        • Amarellka3 says:

          Ahoj Lenko,
          jóga je super na nácvik dýchání a harmonizaci celého těla, tak to určitě začni chodit. S tím dýcháním chápu, že to musí být nepříjemné, já zrovna s dýcháním moc problémy při atace, nebo obecně úzkosti, neměla. Až teď v poslední době, ale můžu si za to sama, protože jsem 5 let kouřila, takže Dr. má také podezření na astma a půjdu také na plicní na spirometrii, jen teď jsem měla 14 dní ještě zánět průdušek, takže musím chvíli počkat, než na to plicní půjdu. Tak dej určitě vědět, jak jsi pochodila dnes, držím moc palce, ať je vše ok. A jaká bereš AD? Terapie zkus, pokud se ti podaří najít někoho dobrého, může to být cesta, jak se z toho také dostat. Píšeš, že jsi měla stres z práce, konec školy… tak toho na tebe bylo hodně a stres může být vždycky nějakým spouštěčem, ale ty je třeba fajn mapovat a zapracovat na nich. Moc držím palce.

          • Lenka says:

            Ahoj Amarellko, zkusím to. Já měla dříve klasické stavy. Teď se to přehouplo do tohoto, na plicním mpo spirometrii mi dnes Dr. řekla, že mám plíce jako zdravý člověk..ale je to děsný..nevím jak se toho neustálého nadechování zbavit. Beru Cipralex, teď jsem navýšila na celý prášek 10mg, tak uvidím, jestli se něco změní? Doktor říkal, že účinek tak do 14 dnů. Děkuji moc.

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Lenko,
            tak to jsem ráda, že ti na plicním nic nenašli. Opravdu to může udělat psychika, jak se na to soustředíš, máš z toho strach… No AD zabírají spíš tak za 3 týdny, někdy i za 2 měsíce, ale pokud jsi už brala třeba 5 mg Cipralexu a navyšuješ teď, tak je možná možné, že by to mohlo být rychleji, tedy i těch 14 dní, ale je to fakt hrozně individuální, Dr. ti může říct dobu, jaká se uvádí v literatuře, nebo s jakou má průměrně zkušenost u pacientů, ale nikdo ti to bohužel neřekne přesně. Každopádně ti moc budu držet palce, ať je brzy lépe, určitě zkus tu jógu a psychologa.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *