Diskuse

Toto diskusní fórum je věnováno Panické poruše.
První panickou ataku jsem zažila v roce 2004. Tehdy pro mě musela přijet záchranka, protože jsem se úplně zhroutila. Točila se mi hrozně hlava, zvracela jsem, bušilo mi srdce a dokonce jsem na několik dní ochrnula na spodní končetiny.  Tehdy jsem byla přesvědčená, že umírám. Až později jsem se dozvěděla, že se jedná o panickou poruchu. Ataky jsem měla 2x až 3x týdně. Vždy, když to na mě přišlo, uklidnilo mě, když jsem si sedla k internetu a pročítala diskusní fóra. Ale časem se to na všech diskuzích zvrtlo na řeči o něčem jiném, než o panické poruše. Proto jsem před 6 lety založila toto fórum, které se věnuje jen této nemoci a ničemu jinému. Věřím, že za ta léta mnohým, kteří tuto diskuzi navštívili, byla k užitku. Prosím i nadále vkládejte všechny své poznatky, rady a tipy, jak se s touto zákeřnou nemocí vyrovnáváte právě vy. Ale zároveň prosím, abyste se neodchylovali od tématu, protože  příspěvky nesouvisející s PP odradí ty, kteří hledají na této diskuzi skutečnou podporu a pomoc. Věřím, že vzájemným předáváním si vlastních pocitů a zkušeností s touto nemocí spojených, se s ní dokážeme lépe vyrovnat.
Děkuji Všem Zuzka

46 495 Responses to Diskuse

  1. Niki says:

    Ahoj všichni, píšu v probíhající atace 🙁 už mi trvá 2 hodiny. Nemůžu zase dýchat, strašně obtížné se mi dýchá, píská mi v uších, mám bolest na hrudi a strašně mě píchá v hrudi, prostě jako infarkt 🙁 a mravenčení mi v rukou 🙁 mám strach, že omdlim a umřu 🙁 vím, že jsem to měla už tolikrát a snad se nic nestane, ale potřebuji uklidnit 🙁

    • Nikola says:

      Neboooj, mas u sebe treba neurol, aby ses trochu uklidnila?

    • Nikola says:

      Mas nekoho u sebe?

      • Niki says:

        Mám přítele doma, ale ten mě moc nedokáže uklidnit 🙁 a mám mimco a pořád kojim, tak prášek nemůžu 🙁 doktorka mi dala něco slabšího na uklidnění, ale malá byla strašně malátná po tom, když jsem ji nakojila 🙁 takze si to už nemůžu vzít. Ale je mi malinko líp, když jsi napsala Niki 🙂 mně to kazdou noc budí. Jsem vždy vzhůru 2-3 hodiny. Co děláš, když to na tebe jde?

        • Nikola says:

          To me mrzi 🙁 kolik Ti je? Chtela bych taky mimco a uplne se te svině bojím…ja si tady ctu ty prispevky nebo proste lezim a cekam a neco si čtu..,jsi sikovna a zvládnes to

          • Niki says:

            Za týden mi bude 29. Kolik je Tobě? Já když jsem otěhotněla, tak jsem antidepresiva vysadila a bylo to dobrý. A teď se ta svině vrátila 🙁 ale doktorka mi nabízela prášky i těhotenství, ale zvládala jsem to. A kdy bys chtěla mimco? Už teď? Taky si čtu tady příspěvky, hlavně v noci, když mě to vzbudí.. Ty bereš antidepresiva?

        • Nikola says:

          Mně 27, tak to je na prd, ze to malou ovlivnuje, no do roka bych chtela, ale bojim se, no..jool to cteni uklidňuje

          • Niki says:

            Neboj, mně se to nějak vytratilo tím, že jsem měla strach brát prášky v těhotenství, aby to mimcu neublížilo. Strach o malou byl silnější než ta hnusná panika 🙂 tak neboj a vesele do toho 🙂

          • Petr25 says:

            Ahojte holky, zvláštní, jedna 29. Druha 27. Ja 26.. proc máme takove problémy, pocity ze umirame, myslenky ze jsme vážně nemocni. Jak treba zvladate, kdyz se nekdo ve Vašem okolí bavi o nemocech jiných? Nebo kdo treba umrel apd. Jak to vnímáte vy? Já hrozně.. pritom ostatni lidi reknou, jezis, to je hrozné a tot vse. Ale ja v momentě mam hned ty same priznaky a umírám uz taky. Jsem z toho v háji ještě 3 dny treba. No a co se týče těhotenství, ja samozřejmě rodit nebudu 😀 ale dítě chci tak za rok, rok a půl asi. No a mam z toho obavy, abych zvládál vse v pohode vychovavat i pres tyhle naše ataky a tak. Chci být totiž vzorny táta, tak at me to nelimituje. :/ Toz asi tak. Jinak Vas čtu porad skoro, jen obcas nemam prostor odpovědět. Přítelkyně o mych problémech ví, ale nevi o tomhle forum, no a myslim, ze by to ani neschvalovala. Tak je lepsi nerikat ani. 🙂 Rozumíte ze? Pěkný den, za chvilku mě čeká zubař za půl hodiny, fuj… A pak nemocnice kontrola, ortopedie s nohou. No a ve 12 už škola.. dálkově. Ahojte 🙂

          • Aknela says:

            ahoj Peťo, ano taky když slyším o nemocech nebo úmrtí v okolí, šrotuje mě to v hlavě a pozoruju na sobě jestli náhodou . a představ si, že umě PP se začala projevovat ve 27 letech.po porodu. ale ve válce jsem s ní asi od 30 (je mi 32). do té doby jsem netušila co to je. dokud se neprojevila naplno a muž mě nevezl do nemocnice s infarktem a bušením srdce. až tam mě přijímací dr navedla na toto. a pak jsem šla k Praktické a vyfasovala Xanax. neberu jej pravidelně, ale beru.

          • Nikola says:

            Ahoj Peti, taky si rikam, proc to mame, kdyz jsme tak mladi 🙁 chtela bych byt jako ostatní a neresit neustale, co mi je, co mi bude a podobne a mam stejne to, co popusujes, kdyz slysim, ze nekdo onemocnel nebo dokonce zemrel, tak.mam hned take ty priznaky te urcite nemoci, je to vazne unavujici..Dneska zase řeším horke ruce, mam je uplne rudy a nabehly zily a hned uz me berou blby myslenky, at to jde ve skole

          • Petr25 says:

            Ahoj Niky, tak aspoň vím, že v tom nejsem sám, že to není jen u mě, to že mi vadí ty věci kolem, když se někdo baví.No je to hold běh na dlouhou trať, ale tak, třeba budeme zas v poho. Pořád si říkám, je to únavné, je to hrozné, člověk má pocit že umírá, ale vlastně mu nic takhle není. Jsou lidé co jsou opravdu nemocní a třeba i vážně. To je mnohem větší problém. Ale pro nás je hold i tohle velký problém a nemoc dá se říct no. Ale bude lépe určitě 🙂 Věřím tomu. I když já to mám už od 16ti let 🙂

          • Niki says:

            Ahoj Peti, taky to tak mám. Taky mi nabiha ta nemoc, když to slyším. A když někdo umře, tak o tom nechci ani mluvit raději 🙁 taky nechápu, proč to máme 🙁

    • Aknela says:

      Niki jak jsi to ustála? jsi po porodu, to je běžný spouštěč. i u mě to rozjel porod 🙂

      • Niki says:

        Ahoj Aknelko 🙂 bojuju s tím dost hrozně 🙁 zrovna teď mě bolí v uších děsně a píská mi v nich od rána. Už mám katastrofický myšlenky, co se mi každou chvíli stane. Že umřu 🙁

  2. Nikola says:

    Omlouvam se, ze Vas zase zatezuji,ale boli me pod levou lopatkou az pod prso 🙁 bojím se zase, ze je to něco vazneho, i kdyz pokazde mi řekli, ze je to od zad :(((

    • Dave says:

      Ahoj Nikolo, to nic nebude. Budou to ty záda. Mě zrovna taky píchá v pravé lopatce asi už tři dny a střílí mi to do lokte. Asi jsem si jí nějak přeležel jak na ní pořád spím :)))

    • Anna says:

      Zkoušela jsi někdy cvičit,našla jsem si vždycky něco na you tube na krční pater a hrudní a taky se uleví.

    • Niki says:

      Niki, taky to mívám. Já to mám od krční páteře..

  3. Nikola says:

    Ahoooj vsem, mate take nekdy nekdo, ze kdyz napriklad dlouho spite, tak jste pak cely den takoví divní? Bez energie, nevim, jal to presne popsat, mam hned strach, ze je to nejaka nemoc, že jsem takhle chcipla, za případné odpovědi, diky!!!

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Nikčo,
      já poslední rok potřebuji spát hodně, dnes jsem třeba vstávala ve 12:30 a to jsem včera šla spát v 21:00. Samozřejmě, že jsem pak rozvařená a ještě více unavená, ale prostě mám velikou potřebu spánku. Když někam ráno jdu, tak vždy vstanu, ale pak to odpoledne dospávám. Já si myslela, že mám borreliózu, ale testy ok a prý mám chronický únavový syndrom. Snažím se ho přebíjet cvičením, ale někdy prostě vytuhnu v půlce dne. Tak se snažím podle toho upravovat aktivity, abych měla dostatek času na spánek. Může to patřit k psychickým nemocem a doprovázet je, ta únava. Někdy ji způsobují i léky (některé). Poraď se s doktorem. Držím palce.

    • petr91 says:

      Dnes jsem prisel na neco co by mohlo nekomu pomoct dnes sem se po dlouhe dobe dokazal i najis v restauraci plne lidi s rodinou coz je uspech vzdy jsem z toho mel strach ze me to tam treba chytne udela se mi spatne omdlim atd.od rana sem se citil trochu nervozne ale rekl jsem si ze je to prilezitost jak se posunout dal.kdyz doslo na jezeni byl sem nervozni ale misto toho abych vymyslel jak utyct nebo se babral v tom jak se citim divne a videl vse cerne jsem spis premyslel jak se toho zbavit proc bych se vlastne mel v normalni situaci citit divne proc by se melo zrovna neco ztat zamestnal a uklidnil jsem tak tim mysl a prevedl myslenky jinam vse dopadl dobre a myslim ze to dam i priste takze v sechny ty strachy z toho co se nam deje co kdyz a kdyby jsou jen myslenky myslim ze je potreba prevest mysleni trochu jinym smerem pak je to lepsi

    • Martin_82 says:

      Jo, já taky jsem pořád ospalý jak něco nedělám a nehýbu se, kolikrát ráno vstanu, dám najíst kočkám a pak se ještě natáhnu a zas usnu, najím se, dám kafe a pak zase se válím a usnu (o víkendu) v pracovní dny usínám v práci někdy a když příjdu domů tak se najím a zase se mi chce spát, hrozný, ale počítá, že to je dost od prášků a té poruchy blblé 🙂

      • Amarellka3 says:

        Mám to úplně stejně, Martine. Také mám kočku, ale krmí ji ségra, ale já také vstanu a hned zas zalezu. Víkendy kromě fitka prospím. V minulé práci jsem usínala pořád, teď mám novou a ta vypadá super, takže tam únava prostě nezvítězí, ale asi budu dospávat po odpoledních.

        • Martin_82 says:

          Jo si říkám prostě vždy, když si o to tělo říká, tak to potřebuje a je fakt, že mě i třeba hodinové prospání na gauči dobije jak fyzicky tak psychicky 🙂 Držím palce, ať Tě nová práce baví :).

          • Amarellka3 says:

            Já si zas to spaní vyčítám, ale někdy je to tak nutkavé, že padnu i nepřevlečená pod peřinu a nemám na nic sílu a musím prostě ležet. Někdy spím i 16-20 hodin v kuse, jen se budím na wc a napít se. Mně je právě po denním spánku ještě hůř, jsem rozvařená, mám ze sebe špatné svědomí, že jsem nic neudělala a jen se flákám v posteli, ale někdy to prostě nejde ovlivnit. Dělám na poloviční úvazek, takže to jde vydržet, náplň práce je super, takže to mi odvede pozornost od spánku, protože dělám s lidmi. Doufám, že už mě ta únava konečně přejde, protože ji nesnáším. A co bereš za léky? Já právě neberu už nic tlumícího, nebo tedy podle doktorů tlumícího, ale spím stejně. Tak se drž a díky.

          • Martin_82 says:

            Mno, já nespím moc dlouho, spíše častěji, možná jsem ospalý i proto, že chodím za noc několikrát na malou a to mě pořád budí, většinou spím tak 7-8 hodin a pak když příjdu z práce tak se válím s kočkama u PC a u toho na křesle usnu, pak se jen přesunu do postele 😀 Taky mne to někdy štve, že ten den uteče a nic jsem nestihl, ale tak zase jsem rád, že mi je dobře celkem takže se snažím neřešit to. Já tlumícího snad ani taky nic neberu, beru Asentru (sertralin) 150 mg a Aktiprol 50 mg. Zkoušel jsem vysadit Aktiprol, ale zdálo se mi, že to je horší tak jsem to vrátil po domluvě s doktorkou. Příští měsíc snad začnu ještě terapii, tak jsem zvědavý, jaké to bude mít výsledky. Protože prý léky jen tlumí nemoc, ale neléčí, že až ta terapie, tak to jsem zvědavý.

          • Amarellka3 says:

            Tak zrovna Aktiprol může mít na někoho tlumivé účinky hodně, já ho brala několik měsíců a pořád jsem spala. Zachránilo mě, až když se mi začalo tvořit mléko, to mi ho Dr. vysadila. Ale tehdy mi bylo tak zle, že mi nevadilo, že celé dny spím. Přerušila jsem školu a léčila se. Teď si ovšem při práci takovou únavu nemůžu dovolit. Sertralin jsem také brala, ten by tlumit neměl.
            Terapii ti určitě doporučuji, já chodím už 10. rokem a pořád je co řešit. Mám skvělou psycholožku. A budeš mít terapii na pojišťovnu, nebo si ji platit? Já platím 500 Kč za sezení, ale za kvalitu se to vyplatí. Termíny má, jak mi vyhovuje a nikde nemám záznam u pojišťovny, co řešíme. Léky sice vyrovnávají chemii v mozku, ale protože spousta nemocí se spustí i díky vnějším okolnostem, tak terapie je opravdu vhodný doplněk. Jak já říkám, léky nevyléčí, ale potlačí příznaky a pak je prostor pro terapii na sobě pořádně zamakat. Tak ti moc držím palce.

          • Martin_82 says:

            A kolik jsi brala Aktiprolu? Já beru uplně minimálně 50 mg, mám 110 kg tak to se ve mně stratí, příjde mi, že jsem byl ospalý takto i před tím, než jsem ho začal brát, jsem byl vždy takovej ospala 😀
            Na terapii budu chodit k doktorce, co je u nás žádaná hodně, doporučila mi ji kamarádka a i moje psychiatrička, platit to bude pojišťovna. Od příštího měsíce by snad měla mít už zase volno pro nové pacienty, tak jsem s ní domluven, že jí mám zavolat tak snad.
            Po 10ti letech máš pořád o čem mluvit? Tak toho máš opravdu hodně na srdci :). Já nevím pořádně co jí budu povídat, nebo spíše jak své myšlenky formulovat, ale tak ona se snad bude ptát a nějak se to poddá 🙂 Děkuji Ti.

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Martine,
            promiň, že píšu až teď, měla jsem toho strašně moc teď a večer jsem jen padla do postele a ani jsem net nepouštěla. Aktiprolu jsem brala stejně jako ty 50 mg, takže spíše antidepresivní dávku, antipsychotická je až od 200 mg. Ale unavená jsem byla šíleně. Kg jsem v té době měla asi 58.
            To je super, že tě vezme dobrá terapeutka a ještě na pojišťovnu, to se ne vždy poštěstí. Já si terapie až na jednu vždycky platila. Právě, že nechodím 10 let k jedné a střídala jsem i terapeutické směry, takže všude se pracovalo jinak. A ještě skoro 3 roky jsem z toho byla v léčebně, takže jsem na individuál nechodila. Pokud je opravdu dobrá, tak z tebe dostane to důležité. Já osobně nemám moc ráda terapeuty, co jen mlčí, to bych odešla. Moje psycholožka na mě velmi živě reaguje a ke všemu, co chci, se hned vyjádří a nějak to uchopí a nasměruje, řekne zpětnou vazbu… a to mi moc vyhovuje. První terapie by se asi měla ptát víc ona, pokud nejsi typ, co ze sebe sype informace, jako třeba já, protože já napoprvé každého přehltím ve snaze co nejpřesněji vylíčit svoje psychiatrické story. Nevím, jaký dělá terapeutický směr, některé jsou více povídací, některé více nácvikové a strukturované (třeba KBT). Tak moc držím palce, dej pak vědět.

          • Martin_82 says:

            Ahoj Amarelko, tak já naštěstí až tak unavený nejsem, nejhorší je to po jídle to usínám, ale musím říci, že jsem byl ospalý a unavený i dříve než jsem vůbec léky nějaké bral :).
            Tak to máš zkušenosti s terapeuty už bohaté. Určitě pak napíšu, jaký z toho mám pocit, děkuji Ti za informace a doufám, že je Ti dobře, pěkně si odpočiň 🙂

        • eva says:

          Milá Amarelli, dlouho jsem tady nebyla , dnes se probírám diskuzí a narazila jsem na "spací" problém.
          Mám to úplně stejně….spoustu času prospím, dokážu zaspat všechno, co není opravdu nutné, Tvůj výraz "rozvařená" je mi naprosto blízký. Jsem vděčná za kočku,která mi v tom pomáhá (nikdy jsem kočku neplánovala, přišla k nám nedávno sama , nenechala se odbýt a už se nedovedu představit, že by tady nebyla) , ale moc ráda bych se v tomhle polepšila…..
          Jsem moc ráda, že máš práci, kde jsi spokojená, opatruj se!

          • Amarellka3 says:

            Milá Evičko,
            jé to jsem ráda, že se ozýváš :-). Tak kočička k tobě přišla? Jak se jmenuje? Jaké má zbarvení? K nám se promňoukala ta naše už v roce 2010 a také mi strašně pomáhá, je to můj miláček.
            Jinak s tím spaním, v lednu se to u mě obrátilo a teď skoro nespím. Minulý víkend jsem usnula v 5 ráno a ještě jsem po 6ti letech měla silnou panickou ataku, dnes jsem usnula po druhé. Práce je fajn, jen mám pořád strach, že mě vyhodí. A co u tebe jinak? Co naše Nobelovka? U mě je teď OCD lepší, jak zas řeším jiné věci, ale nějaké rituály mám pořád. Tak se moc opatruj a ať je ti lépe.

  4. Denis says:

    Petre myslis ze je normalne ked mam behom zachvatu tlak180/120 a tep 124 a tak? Ja mam strach ze ma porazi strasne sa vtedy bojim

    • petr91 says:

      Clovece to bys koukal co stres a strach dokeze peoto je potreba k zachvatu zmenit pristup i kdyz je to hrozne slozity zevseho nejvic to chce se uklidni rict si uz je to tu ale bylo to tu uz tolikrat a nikdy nic hrozneho mysli treba na to co sis chtel vzdycky koupit co sus chtel poridit zamestnat mozek.hodne i dela to jaky mas kolem sebe lidi je velky plus mit treba kamarada ktery o tvem problemu vi ale musi to byt nekdo kdo te chape je uprimnej a obetavej je supr kdyz o tom muzes mluvit atd.

      • Denis says:

        Dakujem za rady budem sa to snazit aplikovat nabuduce ked to pride dufam ze nepride lebo to je strasne neco ale mavam to tak 2krat do tizna berem brintelix skoro mesiac chvilku bolo fajn a potom zase zachvat nechapem to utorok idem na prve sedenie psichologicke tak dufam ze aj to mi trosku pomoze stale nechapem preco sa mi toto deje mam 27r vzivote som nic take nikdy nemal a posledne dva mesiace sa to opakuje stale som aj pn kvoli tomu odvtedy strasne toto

        • petr91 says:

          Rozumim ti no je to hnus ale prijmi to a bojuj je lepsi to prijmout nez mit furt srach pak s tim muzes bojovat je to slozite

    • jozef7 says:

      tlak vyskakuje pri atake ..vyskočí každému…a čím viacej meriaš ,tým je vyšší….tiež mám s tým problém…keď som v pohode tak normál 120/80 …najviac som si nameral 180/110 a tep cez 100….normálne mám tep 50-60 🙂

  5. petr91 says:

    Hele je dulezity si uvedomit co pp je urcit si hranici kam az ty zachvatY nechasvzajit uvedomit si ze ty jsi ty a tvoje mysl je tvoje mysl dat si veci dohromady uvedomit si ze zachvat prichazi ale vzdy odejde a nikdy se vlastne nic hroznyho krome panyky kterou si vedsinou sami prohloubime strachem nic nedeje.jednou jsem se ztoho bez leku uz dostal asi na dva roky nez prislo slozite obdoby.bujiji s tim ze se se nenutim do situaci kdy se citim az moc ve stresu ale zaroven posouvam hranice kam az zajit.ted pracuju na tom nenechat se uplne ztavem ovladnout ale uvedomit si oco vlastne jde

  6. Denis says:

    Keby niekto chcel popisat o pp kkudne mi napiste na fb moj nick denis kopanica fotka v prilbe rad otom s niekym pokecam a mozno mi bude lepsie dakujem ozvite sa kludne denis

  7. DUHOVKA says:

    VÁŽENÍ , KDYBY NĚKDO CHTĚL POPSAT OCD TAK MĚ NAJDETE POD NICKEM – Tereza RADOVANOVÁ MÁMTO KOMBINOVANÉ ………HEZKÝ DEN BEZ TRVALÉHO BOJE …………VAŠE TEREZA……. <3……………..

  8. petr91 says:

    Bojuji s tim bez leku jde to hrozne palu ale jde to

    • Niki says:

      Ahoj, taky s tim bojuji bez léků. Momentálně mi léky jen přihoršily 🙁

    • Lucka: says:

      Ahoj, máš nějaké tipy, jak bojuješ bez léků?

      • petr91 says:

        Hele je dulezity si uvedomit co pp je urcit si hranici kam az ty zachvatY nechasvzajit uvedomit si ze ty jsi ty a tvoje mysl je tvoje mysl dat si veci dohromady uvedomit si ze zachvat prichazi ale vzdy odejde a nikdy se vlastne nic hroznyho krome panyky kterou si vedsinou sami prohloubime strachem nic nedeje.jednou jsem se ztoho bez leku uz dostal asi na dva roky nez prislo slozite obdoby.bujiji s tim ze se se nenutim do situaci kdy se citim az moc ve stresu ale zaroven posouvam hranice kam az zajit.ted pracuju na tom nenechat se uplne ztavem ovladnout ale uvedomit si oco vlastne jde

  9. petr91 says:

    Spuste lidem pomaha pri zachvatu pp jen pokecat uklidnit v nejhorsim pripade muj mesenger (petr dick) na obrazku foto vlka

  10. Denis says:

    Preco ked napisem koment je podnim napisane ze caka na moderovanie a nic sa nedeje pls poradte

  11. Niki says:

    Ahoj 🙂 jsem tu nová ale tuto stránku navštevuji už dva roky. Je mi 29 let. Trpím PP 3 roky. Po prvé mě odvezla záchranka jako většinu. Pak jsem hlavně v noci jezdila na pohotovost, kde bylo vše v pořádku a dali mi lexaurin a poslali mě domů.. a taky k psychologovi. Asi rok jsem brala antidepresiva a pak jsem otěhotněla a vysadila je. Teď mám skoro rok miminko a PP je zpět. Doktorka mi nasadila Zoloft ale po dvou dnech jsem dostala snad všechny vedlejší účinky. Takže prášky nechci vůbec vidět. Ale stavy jsou nesnesitelné. Rozhodla jsem se proto sem napsat, abych to s Vámi mohla probrat a napsat s někým, když bude nejhůř. Nikdo jiný z okolí nepochopí, jak mi je. Pomůže mi, když si s Vámi napíšu 🙂 budu ráda. Děkuji.

    • Niki says:

      Jinak zrovna teď to zase prožívám 🙁 bušení srdce, tlak a bolest na hrudi, pocit nedostatku dechu-dusim se, nemůžu dýchat, nemůžu polykat, mravenčení v rukou, pískání v uších a závratě 🙁 chjo. Co mám dělat?

      • Petr25 says:

        Ahoj, hlavne se neboj, neni to nic na co bys umřela. To co popisujes mívám taky. Úplně přesně. Snaž zaměstnat hlavu, žehlení umývání nádobí nebo něco :/ Tezko se radi. Zoloft jsem bral taky hodně dlouho, nez mi řekli, ze ho nemaji a nahradila ho asentra. Prý je to to samé. Jinak zoloft první 2 měsíce horší a pak uz jen uleva a bylo mi skvěle asi 3 roky. Jenze jsem to sam pak vysadil, coz byl problém. Zas se to vrátilo. Pak mi už zoloft nedali, ze asentra ho nahradila. Tak nevim. Drz se !!!!

        • Niki says:

          Ahoj Peťo, děkuji moc, že jsi napsal 🙂 udělalo se mi líp, když to čtu od někoho, kdo to prožívá taky. Po tom Zoloftu jsem opravdu myslela, že prostě umřu. Bylo to desetkrát horší, než když mám tu svoji děsnou ataku. Pískalo a šumělo mi v uších, přímo mi hořelo v hrudi, nesnesitelná bolest na hrudi, mravenčení v celém těle, tělo v jedné velké křeči, motání hlavy a závratě, pocit na zvracení, chvilkama jsem nevnímala, pocit, že tělo není moje.. katastrofa!!! V 23h jsem volala své psychiatričce, která mi řekla, že se nic nestane a ať Zoloft už neberu. Ale to už nechci nikdy zažít! Myslela jsem, že je to moje poslední chvilka. Další den se mi nechtělo ani žít.. Takže prášky fakt teď ne. Jinak teď hodně něco dělám, když to na mě jde. Ale mám to teď každý den, hlavně mě to budí v noci a to pak trvá třeba 3-4 hodiny. A co mám v noci dělat, že :/ Jsem ráda, že jsi napsal, ještě jednou moc děkuji. Je mi líp 🙂

          • Kristína says:

            Ahojte, ak by niekto chcel pokecať, napíšte mi na fb : Kristína Kikuš Lóciová. Tiež mám PP už asi 8 rokov. Úspešne zvládam bez liekov 🙂

          • Lucka: says:

            Ahoj, prosím, a můžeš napsat jak to úspěšně zvládáš? Nějaké rady? Taky neberu léky, ale moc to právě nezvládám. Díky

          • Petr25 says:

            To jsem moc rád, ze jsem pomohl. Pisnu ti jeste, jak budu doma. Drz se 🙂

    • Anna says:

      Zdravím Niki,měla jsem to samé,bušení srdce,tlak na hrudi,bolesti zad,brnění rukou,obličeje a mohla by jsem psat dal dal,tež mě v noci vzbudilo jak srdce bušilo,tak jsem vzala neurol a usnula jsem,ale každé rano bylo strasné,že jsem si řikala,kdy to zase přijde.Ja jsem teda na lécích beru cipralex a je to mnohem lepší.Píšeš že nechces prasky ani videt,ja jsem taky nikdy nechtela prašky,ale měla jsem takovy stavy,že jsem to nezvladala a řikala jsem si proc mi nemůže byt ,tak jako dřív.Asi ti ty léky nesedí,někdo potřebuje jich víc vystřídat,než najde ty pravy.Co kdyby jsi zkusila třeba jen užívat hořčík taky ho užívám,taky je na nervovou soustavu.Drž se a at je líp

      • Niki says:

        Ahoj Aničko, děkuji za Tvoji odpověď. Já jsem dřív brala AD a ted se mi vrátila PP. Ano, nesedly mi ty prášky. Ale já už nechci ani teď zkusit jiné, kdyby mi taky nesedly, tak nechci už zažít to peklo vedlejších účinků 🙁 hořčík beru 🙂 a nejvíc mi pomáhá si tady s Vámi všemi psát. Děkuji Aničko 🙂

    • Dave says:

      Ahoj Niki. Ty vedlejší účinky jsou vesměs u všech těchto AD podobné. Vydrž to, vím že je to děs ale pak se ti uleví. Já už zkusil různé a měl jsem je u všech. Vetšinou to trvá den dva a přejde to. Záleží na každém jak to snáší. Nejlepší je si k tomu ze začátku vzít nějaké anxiolitikum, třeba lexaurin. To by ti doktor měl říct. Mě se to taky vždy po vysazení vrátilo po nějaké době. Teď jsem to naposled vydržel 2 roky, ale stejně jsem je musel začít znovu brát a už jsem se zase děsil těch vedlejších účinků. Doktor mi předepsal Brintellix a ejhle, vedlejší účinky žádné. Trochu špatně od žaludku a nic. Už je to týden a zabrali za tři dny. Zkus se na ně zeptat. Na každého, ale působí různé AD jinak. A taky je důležité se někomu blízkému svěřit abys mohla třeba někomu zavolat, když ti bude špatně. Drž se.

      • Niki says:

        Ahoj Dave 🙂 děkuji za Tvoji odpověď. Doktorka mi napsala lexaurin a i něco slabšího. Ale mám mimco a kojim a ona byla po těch lécích malátná 🙁 takže to zkusím bez. Jde to dost těžko.

        • Dave says:

          S tím mimčem a léky je to složité. Když to na mě přišlo a nebral jsem to, tak jsem si prostě říkal v hlavě nic se ti nestane už to přece znáš, neumřeš a dej mi pokoj ty atako! 🙂 Vím, že to bude znit možná srandovně, ale mozek je prostě naprogramovanej a je ho třeba postupně přepnout. Taky jsem si otevřel okno a dýchal pomalu čerstvý vzduch a pak třeba koukal na telku nebo dělal něco co mě rozptýlilo. Můj psycholog mě taky učil se zastavit a zkusit ten stav prozkoumat. Prostě zavřít oči a soustředit se na to co se vlastně děje. To mi také pomohlo.

    • zuzajda says:

      Ahoj Niki,PP je mou nepříjemnou společníci už 15let.Po porodu už jsem nechtěla užívat AP a dala na radu me kamarádky.Ta mi doporučila tradiční čínskou medicínu.Možná je to pro někoho „ver a víra mě uzdraví“,ale kombinace jehlicek a uzivani bylin me atak zbavily.Uz3 roky se cítím lépe.Obcas ataka dotira a je horší chvilka,ale nerozjíždí se to….Mohu jen doporučit,mam s tim osobni dobrou zkušenost.Drzim palce ať je bez lip a naplno si uzivas radost z materstvi:)

      • Niki says:

        Ahoj Zuzajdo 🙂 děkuji za radu, jsem vděčná za jakoukoli radu 🙂 určitě vyzkouším také 🙂 prášky teď určitě ne. Malá byla po kojení malátná, bylo to strašné 🙁

  12. Veronika says:

    Ahoj vsetci..casto mavam tlak na hrudi-na lavej strane..ale tento tyzden ma to zacalo aj boliet v tej oblasti aj cela ruka..manzel vravi,ze pojdeme na pohotovost..ale ja zase budem mat hambu..ja uz neviem,ale je to priserne a trpne mi aj ruka..boli ms lopatka..a vsetko na lavej strane

    • jozef7 says:

      Môže to byť psychika ….krčná chrbtica …najlepšie je , si to dať vyšetriť a budeš mať istotu , že to nie je srdce a nebudeš mať také stresy…strach má veľkú moc! Poznáme to všetci veľmi dobre čo sem chodíme. 🙂

    • Lucka: says:

      Ahoj, já mám to samé, ale na pravé straně. Já to mám od blokace žeber.

    • Veronika says:

      Tak zevraj z chrbtice..dali mi novalgin a lexaurin(ten som vyplula) a zaplatila som 10 euro za interne vysetrenie…..

    • Nikola says:

      Ja to mivam take, boli me lopatka, cela leva ruka, je to od zad 🙂

    • Anna says:

      Zdravím Veroniko,taky mívám tlak na hrudi,bolest mezi lopatkou a nekdy mě bolí i k tomu ruka,mam pravou stranu,urcite je to od zad.Mě docela pomaha suche teplo,mam takovou podkovu s rašelinou,ktera se nahříva v mikrovlnce a tyden si to prikladam a na chvíli to prejde,je to perfektní,ale jak přestanu tak zase tak za měsíc to mam znova

  13. Denis says:

    Pls poradte mi ked mam atak strasne sa mi zdvihne tlat neviem ci mi je tak strasne s toho tlaku alebo ci to je panika 180/120 a tak bolest na hrudi zle sa mi dicha trpnutie ruk pocit na zvracanie beriem brintelix asi treti tizden ale atak sa raz do tizna ajtak zopakuje dochtori mi nic nezistili iba psichiatricka mi povedala ze mam pp a dala ten brintelix a xanax v pripade potreby vileti mi ten tlak krvny a pulz z toho ataku? Ja mam strasny strach ze dostanem infarkt je mi iz na odpadnutie vela krat naposledi som musel volat sanitku zas uz som nevedel so mam robyt ked ani xanax nepomohol po 30 min a stale mi bolo strasne zle dakujem za rady denis 27 rokov

  14. Denis says:

    Ahojte pisal som sem pred par dnami koment ale asi sa nezobrazil neviete preco?

  15. Karla says:

    Ahoj Petře, to mě mrzí, že ti včera nebylo dobře,snad tě to do rána přešlo. Karla.

    • Petr25 says:

      Ahoj Karli, zatím se citim lepe. Tak snad dnesek bude v pohodě 🙂

      • Karla says:

        Ahoj Petře, přeju krásný víkend
        Nevím, kdy se zase ozvu,jsem taková apaticka, nic se mi nechce. Ahoj Karla.

        • Petr25 says:

          Hezky vikend i tobě Karli, hlavně klidek a pohodu. A drz se!!

          • Karla says:

            Dekuju Petře za podporu. Je toho na mě moc.Bud se mi chce brečet nebo mam vztek.Snad toho 11.12.budu vědět více a kéž by to byly lepší zprávy, než doposud. Tento dr. se prý zabývá sítnici v oku,tak uvidíme. Holt z Prahy nejsem, abych tam vybrala nějakého dobrého doktora.I když někdy nepomůže ani svecena voda,že?!Koukám na biatlon,to se mi líbí…Karla

  16. Marek says:

    Ahoj všichni, píši Vám během probíhající ataky, takže omluvte mou neslušnost a rovnou rozepsání slohu.. Mám šílený strach, každý den, celý den, pořád mám problémy s polykáním nebo kašlem, ale doktoři mi nic nenašli.. Jakoby se mi sliny zasekávaly v krku.. ne jen během atak, ale neustále.. nevím čím to je :(( mám strach z rakoviny, infarktu a podobně. Rok jsem běhal po doktorech kvůli zánětu šlach, reaktivní artritidě, bojím se, že krk mám v háji právě z léků na tato onemocnění, kterýma si vlastně ani nejsem jistý a stále se bojím, že to je ještě něco horšího.. viz ta rakovina. Nyní mám ataky, šílené.. třeba mi ztuhnou ruce a nohy, je mi z toho špatně, úplně jsem napjatý jako bych měl mít křeče.. každou chvílí, totálně se složit…vlastně ani nevím, zda je toto ataka nebo prostě konec, ty stavy se někdy nedají vydržet, bojím se že to je nějaká aritmie nebo něco, že prostě lehnu v záchvatu a umřu 🙁 nevím co mám dělat, k psychiatrovi jdu za pět dní, ale poslední 4 dny naprosto umírám, a pokaždý je ta ataka něčím odlišná, že si nejde říct, že to je ten samý případ. Ale problémy s polykaním mám celý den, i mimo ataky.. ach boe, v životě jsem neměl tak šílený strach, uplně blázním, nemohu chodit do práce, dal jsem výpověď, přítelkyně jez toho nešŤastná, nemůžu ani mezi lidi, jsem k ničemu :(( je tohle konec? 🙁 mám nějaká antipsychotika RORENDO ORO a lamotrigin, ale vůbec nepomáhá.. 🙁 Marek 26 let, budu moc rád, za jakoukoliv reakci… Děkuji

    • Marek says:

      já se tak bojím :'( stále to nepřechází.. už je to Skoro hodina…

      • Marek says:

        neexistuje něco jako linka pomoci na panické ataky, kam by člověk zavolal a oni by ho uklidnili? Asi ne že, hloupý dotaz, ale co bych za to během nejintenzivnější ataky

        • Bára says:

          PS: jsou nějaká krizová centra ( psala o nich myslím Amarellka), ale jestli i linky?
          Odkud jsi jestli to není moc osobní dotaz? Možná se podívat na net…

          • Marek says:

            Barčo děkuji za odpovědi, moc mi pomáhá si s někým takto psát.. Mohl bych Ti napsat více například na email nebo někde? 🙂 Děkuji

          • Bára says:

            Marku ráda bych si přece jen zachovala soukromí. Tak se nezlob, že na sebe nedám bližší kontakt ( facebook ani podobné blbosti záměrně nemám) Každopádně sem chodím často, tak není problém ti kdykoliv odepsat. Drž se a snaž se zaměstnat a jestli rád sportuješ tak to určitě pomáhá! Jinak piš…

        • Amarellka3 says:

          Ahoj Marku,
          volat můžeš, linek je spoustu, třeba linka důvěra při Centru krizové intervence (CKI) v Bohnicích, Riaps v Praze, pak má myslím nějakou krizovou linku i Diakonie, je to vše v Praze. Já tam jeden čas volala docela často (i když ne kvůli PP, to jsem ještě tyto linky neznala), nejochotnější byly na CKI, vždy se snažili najít řešení. Jednou jsem volala i na nějakou linku tuším do Mostu a byli také moc milí. Nebo je i chat s odborníky, teď nevím, jaká je to stránka. Zkus googlit, kdybys nic nenašel, čísla na krizová centra mám vypsaná v peněžence. Jinak Rorendo oro i Lamotrigin jsem brala také, dokonce také spolu. Měla jsem hodně podobné stavy, jak popisuješ, ataky trvaly několik hodin a i mezi nimi mi bylo zle. Šílený strach z vzácných, nebo nepopsaných nemocí. Nakonec jsem skončila hospitalizovaná na bývalém Psychiatrickém centru Praha, kde mi dali jako hlavní diagnózu hypochondrickou poruchu a posléze začali mít strach, že mám hypochondrické bludy, tak mi začali dávat antipsychotika a od té doby je beru pořád (Rorendo oro jsem brala rok poté, ale teklo mi po něm mléko, tak jsem ho musela vysadit). Určitě zas bude lépe, chce to jen prostě narazit na dobrého psychiatra a terapeuta, makat na sobě, sportovat, zdravě se stravovat, číst knížky o dané problematice (jak ji léčit). Mně v začátcích hodně pomohla AD, KBT (kognitivně-behaviorální terapie), každodenní běhání 5 km, i když mi bylo zle, nebo mrzlo, četba knížek (doporučuji třeba Agorafobie a panická porucha od Praška, nebo také od něj Nadměrné obavy o zdraví). Kdyby cokoliv, tak se klidně ptej, myslím, že mám s psychiatrií, terapiemi, svépomocí, léky… bohaté zkušenosti. Je mi 32 let a léčím se 10 let. PP už několik let nemám, protože jsem ji porazila díky různým technikám a už ani neklepe na dveře, protože ví, že má navždy zamčeno. Držím ti moc palce a věř, že je to stav, ze kterého se dá dostat.

    • Bára says:

      Marku, neumíráš…doteď si neumřel tzn. je to jen v hlavě…Uklidním tě já tyhle stavy měla 10let bez léků, když už jsem opravdu nemohla a měla po mateřské nastoupit do zaměstnání, byla mi nasazena AD a po měsíci obrat o 90% k lepšímu (není to hned, možná bude i hůř). I když tomu teď nevěříš, máš pocit že umřeš nebo se zblázníš, nic z toho se nestane! To že jsi se izoloval je to nejhorší co jsi mohl udělat. Vím, že tvé myšlenky jsou nyní zaměřené jen na to jak ti je a určitě jsi vyčerpaný a nemáš chuť k jídlu. Přesto za: 1. kromě psychiatra si co nejdříve najdi psychoterapeuta
      2. i když je ti sebehůř, večer si s přítelkyní sedni a udělej si na druhý den seznam věcí co bys měl dělat (když to nezvládneš neměj z toho vyčítky, povede se to další den )
      3. lehká aktivita denně ( procházka když ne sám tak s někým)
      Musíš se zaměstnat a je to jen o tobě nikdo ti nepomůže, jen ti ukáže cestu, musíš chtít ty sám.

      Kdyby něco piš

      • Marek says:

        Ahoj, děkuju všem za odpovědi 🙂 neurol včera nakonec zabral, sice jsem usnul až v pět ráno, ale bylo lépe. Ale od rána opět strach z toho, kdy to zas příjde.. Vzal jsem si neurol k večeru, protože jsem cítil návaly. Uběhlo pár hodin ale pořád cítím šílený tlak v nohou, jako bych měl napnuté svaly v kuse, ataka to sice ještě není, ale je to ošklivý pocit.. a takové pocity mám poslední dobou celé dny, někdy se to promění v ataku, někdy jen chvilkama, jako by mi zdřevěněli ruce a nohy, zamotá se hlava atd.. Neurol mám pocit, že už moc nezabíra ( 0,25) takže mám nutkání si vzít druhý.. Lamotrigin a rorendo snad nedělají nic.. v uterý jdu k psychiatričce tady v Praze a požádám o nějaké AD.. pořád mám takové nutkavé myšlenky, že tohle je nějaký nemoc, když všude píšou, jak ataky trvají cca 20 minut a ja se tím rochním celé dny na pokraji…. Ještě jednou děkuji za odpovědi., jste moc hodní!! A Lucko na tu knihu se podívám, díky za tip!.. Marek 26

    • Lucka: says:

      To, co píšeš, moc dobře znám. Někdy je hůř, někdy líp. Ale pomáhá mi číst si v knize Jak překonat panické ataky od Rogera Bakera. Zkus to, už jsem to tady jednou psala. Tahle kniha opravdu dobře vysvětluje ty naše problémy a je tam i program, jak se z PP dostat. Tak třeba ti to pomůže a trochu tě to uklidní. Je tam vysvětleno, že překonat to jde i bez léků, ale záleží asi na každém z nás, co si vybereme. A nemysli si, že jsi k ničemu. Nejsi.:)

    • Karolína says:

      Ahoj Marku. Uz je ti líp? Nemas u sebe nejaky prasek, lexaurin, neurol? Jen abys vydrzel do navstevy u lekare. Tam ti urcite pomuzou. Jestli nemuzes vydrzet, jak radí Bara, popros pritelkyni o pomoc, sednete si a proberte to spolu, musis o tom mluvit s nejblizsima. Izolace je opravdu to nejhorsi.

  17. Bomby says:

    Proč je vůbec ta panika skurvená? Vždit to jenom škodí než prospívá,nechapu ze to maji i chlapy,to jE jen ponižení když to chytne chlapa , to je jak za trest.

    • Emil says:

      Panika pripadala aj mne ako trest (veľký a nezvládnuteľný), ale ono sa to deje z nejakého dôvodu, ktorý musíte zistiť a vyriešiť. A nemyslím si, že záleží na pohlaví. Všetci sme len ľudia…

    • Ivo says:

      Mít strach je správné. Člověk ho potřebuje, aby utekl nebezpečí. Je ostražitější, zrychlí se mu krevní oběh, aby byl připraven k boji, nebo útěku. Panika je mnohonásobně zvětšený strach, který už tedy není nijak racionální a vychází patrně z nějakých starých událostí..

  18. Karla says:

    Ahoj Petře, omlouvám se,že jsem dlouho nepsala,ale od úterý jezdím s manželem po doktorech,tak jsem ani žádné komentáře nečetla. Karla.

    • Petr25 says:

      Ahoj Karli, nic se neděje, v pohode. Copak se stalo? Ze mate litani? Doufam ze nejaka prkotina.

      • Karla says:

        Prostě minulý týden začal špatně vidět na levé oko.Je to prý ucpana zilka v oku, velký otok sítnice. V prvé řadě biochemie, že prý je něco v těle v nepořádku. Biochemie je v pořádku. 11.12.jedeme k očnímu, pak se uvidí,co dál.V lednu vyšetření karotid, nevím,co ještě vše bude následovat.Muze Se také prý stát, že nic nenajdou…Dostali jsme předpis na kapky, které ani nejsou v České republice,doktoři nám je pomáhají shánět… Stojí to za houby… Karla.

        • Petr25 says:

          Ajeje 🙁 to me mrzi, ale verim a drzim pesti, ze to bude co nejrychleji v pořádku!!! Drž se hlavně!!

        • Petr25 says:

          Ja zas dnes nechápu, jsem hrozne ale fakt hrozne unaveny, uplne na spani. Ted jsem spal dokonce, ale i tak uplne jsem hotovej. Pritom me nic neboli. No a aby toho nebylo malo, smrkl jsem lehce a zacala mi valit krev hrozně. Co se zase deje :/ jestli změna počasí nebo nevim :/

        • Petr25 says:

          Samozřejmě trošku se začínám bat zda se neco se mnou nedeje…neco vazneho apd.. 🙁

          • Karla says:

            Zato můžu asi já,neměla jsem ti to psát… Karla

          • Petr25 says:

            To vůbec ne Karli, to právě nemůžeš. Jsem už od rana strašné unaveny, a divne tlaky v hlave apd. To uz mam cely den. Jen ted to vygradovalo. Tak jsem si dal magnesko, Rivotril 3 kapky a je to lepsi. No a snad to zaspim a bude lepe. Nechápu co se to delo dnes :/

  19. Panda says:

    Ahoj, je tu někdo, kdo má panickou poruchu spojenou se strachem z roztroušené sklerózy? Řeším tento problém od léta, po první atace jsem šla rovnou na akutní příjem neurologie (brnění končetin, svalové záškuby, mravenčení, pocit "elektrického proudu" projíždějícího tělem)..a dál už to byla"klasika" – pocení, třes, průjem, stalo se to večer před spaním, takže skoro probdělý zbytek noci v totální existenciální tísni, další dny psychické a fyzické vyčerpání.

    Na příjmu v nemocnicimi RS vyvrátili, předepsali mi myorelaxanty s tím, že je to od zablokované krční páteře (ta se mi stáhne vždy když jsem ve stresu). Když se to opakovalo znovu, našla jsem si skvělou empatickou neuroložku, která vyšetřením opět vyvrátila RS a poprvé se zmínila o tom, že jde o příčiny psychického rázu (úzkosti, panika).

    Popravdě vše, co se dělo, bylo tak opravdové, že pro mě bylo těžké akceptovat, že jsem si to mohla vsugerovat. Strašná úleva, že to není RS a pocit, že pokud je to "jen" psychické, tak to přece zvládnu. No, včera jsem se přesvědčila, že ne tak docela. Začalo to mravenčením pod pravou částí zadku v práci, po několika minutách klid, ale začala jsem se vnitřně víc pozorovat, takže po pár hodinách to začalo zase, což jsem úspěšně přebila aktivitou, kdy jsem neměla čas tomu věnovat dál pozornost. Bohužel večer před usnutím jsem na to čas měla a vypuklo to v celé kráse – mravenčení přešlo v brnění, do toho intenzivní svalové záškuby po celém těle, pocení, bušení srdce, usnula jsem v hrozné depce až nad ránem (a ráno po probuzení kromě strašného vyčerpání nic – po záškubech a brnění ani památky).

    Chtěla jsem se zeptat, zda máte někdo tip na psychoterapii zaměřenou právě na zvládání úzkostí v Praze? Nechci brát AD, dokud by to nebylo vyloženě nutné.- Máte někdo osobní zkušenost se strachem z RS? A případně jednorázovou medikací jen pokud už ta krize přijde a nedá se s tím už moc psychicky pracovat (mě to v určitém bodu zlomu přesvědčí, že jsem fakt nemocná a potom už se to jen veze a násobí…)

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Pando,
      já měla PP spojenou s RS. Nejsem infarkťačka, ani mrtvičkářka, to mě nikdy nenapadlo, ale RS a jiná onemocnění se mi honila hlavou pořád. U mě byl problém, že jsem přestala čůrat (retence moči) z ničeho nic a musela jsem pořád na pohotovost na cévkování. Sami urologové přišli s tím, že mám RS, takže magnetická rezonance. Tam nález drobných ložisek demyelinizace, takže měla následovat lumbální punkce, jenomže já mezitím skončila na psychoterapeutickém oddělení na bývalém Psychiatrickém centru Praha v Bohnicích. Tam jsem byla 7 týdnů, ale moc se to nezlepšilo. Na LP jsem ale pak nešla. Naučili mě se cévkovat, takže jsem už nemusela na pohotovost. Jak roky plynuly, bylo chvíli lépe, chvíli hůře, až v roce 2014 jsem skončila na pohotovosti na urologii, protože jsem si naráz vycévkovala skoro 2 litry a to jsem vůbec neměla nutkání na wc. Takže opět neurologie a MRI. Tam ale už nález žádný. Moje neuroložka dělá v RS centru a řekla mi, že určitě RS nemám, že je to psychické. Tehdy jsem tomu uvěřila. Sice pořád nemůžu ve stresu čůrat, ale věřím teď, že RS nemám a kdyby cokoliv, můžu za svojí super neuroložkou. Na psychoterapii bych ti asi nejlépe doporučila Národní ústav duševního zdraví v Klecanech u Prahy. Mají tam 7mi týdenní stacionáře zaměřené na kognitivně behaviorální terapii a zvládání úzkostných poruch a depresí. Já na tom právě byla ještě na Psychiatrickém centru Praha, než se přestěhovali v roce 2015 do Klecan. Držím moc palce a kdyby cokoliv, piš, pokusím se ti poradit.

      • Panda says:

        Amarellko, díky za odpověď. RS určitě nemáš, to by se ti za ty 3 roky rozjelo do úplně jiných obrátek, než "jen" problémy s čůráním. Samotnou mě překvapuje, že tě na urologii takhle šmahem diagnostikovali, to by mi teda rozjelo pořádné stavy! Mít skvělou neuroložku/ neurologa je asi základ, ta moje byla náhoda a jsem zpětně strašně ráda, že jsem narazila právě na ni. Zažila na vlastní kůži to, co může s tělem udělat blokáda páteře (a zbytek dopáchá psychika…). V krizi si na ní vždycky vzpomenu, ale pak se nechám převálcovat černýma myšlenkama, že to všechno předtím byly jen předpříznaky a teď je to tu opravdu a přivodila jsem si to svým strachem. Děkuju za tip na Klecany, ale potřebovala bych teď spíš něco ambulantního přímo v Praze, nemůžu si dovolit 7týdenní výpadek. Zvládáš to tedy bez medikace? A přepadává tě ještě vyloženě krize, nebo se to ustálilo od té doby, co ti neuroložka z RS centra tu nemoc vyvrátila?

        • Amarellka3 says:

          Ahoj Pando,
          právě, že někdo s RS má jako jediné projevy celý život postižený močák (studovala jsem 4 roky medicínu, chodila jsem na neurologický kroužek a o RS mám načteno spousta literatury a lékaři mi to potvrdili). A téměř každý s RS s ním něco má, i když častěji, než retence jsou inkontinence a časté nutkání (to mám také, beru na to Vesicare). Dcera jedné uklizečky od mamky z práce má RS a má už vývod z močáku, protože nečůrala a nedokáže se cévkovat. Já to naštěstí dokážu, ale vývod mi už na Karláku také chtěli udělat. I jsem tam týden ležela na urologii. Jako čůrám pořád špatně, ale už si nemyslím, že mám RS. Prostě vím, že to udělala psychika, jen nevím, co s tím, už to mám téměř 10 let, takže ne 3 roky. Byla jsem i na hypnóze a u vyhlášené léčitelky a nic. Léky beru, PP už nemám (kromě močáku jsem měla klasické ataky, jakože bušení srdce, křeče, dušnost…), ale mám hraniční poruchu osobnosti a paranoidní schizofrenii, takže chodím na injekce antipsychotik jednou měsíčně a pak beru ještě několikery léky. Ale teď to celkem zabírá. Chodím ještě k psycholožce a ta mi také moc pomáhá. Na ty terapie ambulantně v Praze bych ti mohla doporučit třeba Dejvické psychoterapeutické centrum, pokud tam ještě berou, pak Psychosomatickou kliniku na Praze 6 v Patočkově ulici, pak psychoterapeutickou a psychosomatickou kliniku Eset,pak Horní Palatu, ale tam nevím, jestli není jen stacík, pak kliniku Břehová. Nebo zkus vygooglit na známém lékaři nějakého psychologa. Ale většina jich chce platit, nevím, jestli si to můžeš dovolit. Já platím 500 Kč za sezení. Držím palce.

          • Amarellka3 says:

            Jo a ještě kromě močáku jsem měla výpadky zorného pole (také typické pro RS), tak mě očařka poslala na perimetr a tam jsem samozřejmě viděla všechny body v zorném poli. Potom jsem byla ochrnutá na nohy, ale to jsem nepřikládala RS, ale myopatii, nebo ALS (tu měl děda). Jen co mi udělali EMG a normální nález, tak jsem chodit zas začala. Do toho pořád motání hlavy, závratě, depersonalizace a derealizace, takže to nebyl "jen" močák, i když bych to nenazývala jen, protože si myslím, že je to příšerná věc a kolik jsem toho už protrpěla a kolikrát mi málem praskl, když mi na psychiatrii sebrali cévky a zamkli mě na pokoji a pustili mě na wc jen na chvíli a musela jsem mít otevřené dveře a počítali mi minuty (to by se nevyčůral snad ani zdravý, natož já, když se mi blbě čůrá i doma v klidu, kde na to mám hodiny). Nemůžu cestovat, když už jsem byla třeba v léčebně v Kosmonosích a dojížděla jsem na propustky do Prahy, tak jsem 4 hodiny v parném létě před cestou nepila, kdyby náhodou bus uvízl v koloně a mě se chtělo na wc. Nebo zas jednou mi na půl roku dali permanentní cévku a všude jsem s sebou tahala sáček s močí, také něco. No tak zkus také věřit dobré neuroložce, že RS nemáš. Moje je kapacita a ještě lidská a tak jsem jí uvěřila. I když mě někdy hlodá, jestli náhodou fakt tu RS nemám, ale když 10 let nebyl nález svědčící pro RS, tak snad fakt ne.

    • Nikola says:

      Ahoooj, ja zila v domnění, ze mam Rs asi rok, nez jsem to zacala resit, u me to bylo opravdu ze stresu, nedodelala jsem VS a pracovala ve fabrice na trismenny provoz, byla jsem nestastna, ale opravdu a nekde se to projevit muselo, zacalo to tak, ze se mi divne chodilo, pak jsem mela jakoby mlhu pred ocima,brneni každý den, pokazde buď leva nebo prava strana tela, nebo brneni v obliceji, vnitrni tres, sileny pocity proste, cetla.jsem si clanky na internetu a vsechno na rs odpovidalo, zasla jsem na neurologii, rs vyvracena, od te doby klid, zmenila jsem praci, nekdy se to v maly mire objevi, ale uz se z toho tak nenervuju, vím, ze to nic neni, snad jsem trochu pomohla

    • Martin_82 says:

      Měl jsem toto ze začátku, když se mi PP rozjížděla, brněly mne končetiny hlavně na levé straně, ruka, noha.. jsem se již s rukou déle léčil na neurologii a jelikož má sestra má RS tak jsem z toho byl nervní, má doktorka mne poslala na Magnetickou Rezonanci, ale to bylo půl roku čekačka.. to bylo nejhorší, po vyšetření mi nic nenalezli jak v mozku tak na krku, tak jsem se to snažil pustit z hlavy a časem to přebily zase jiné problémy, jako škubání svalů, brnění obličeje, bušení srdce, vysoký tlak až jsem jeden čas spíše myslel, že mám něco horšího. Ale po té, co jsem se dostal k psychiatrovi a začal brát léky tak se mi to začalo zlepšovat a teď po cca 2 letech co beru AD, o tom skoro nevím, občas mi ta myšlenka proběhne hlavou, občas něco cukne nebo zabrní, ale už jsem se naučil to ignorovat a za chvilku na to zapomenu. Snaž se na to nemyslet, čím míň na to budeš myslet, tím lepší to bude. Je to jen ta blbá PP, tlačí na to co ví, že nám nejvíc zavaří mozkovnu :). Držím palce.

      • Panda says:

        Martine, Nikolo, díky moc za sdílení zkušeností. Mám teď opět blbý období, po tom brnění zadku jsem už pár dnů v napětí, včera mi připadalo 3x za den, že mi po pokožce hlavy leze hmyz a dneska jsem zakopla, takže mám zase z fleku fest pocit, že je to RS. V pátek mám kontrolu na neuro, tak se nechám proklepat a snad potvrdit, že jsem jen s nervama v háji, ale fyzicky zdravá. Uklidňuje mě, že v tom nejsem sama a opravdu tohle psychika umí. Popravdě řečeno ještě před několika měsíci bych tomu vůbec nevěřila. Ale začínám si na to zvykat, třeba ty svalové záškuby už mě vůbec neterorizují tak jako když jsem je začala mít – byla jsem tolikrát ujištěna, že jsou neškodné, že se jen objeví, když mám napjaté svaly a pak hned zmizí, dřív jsem je měla několik dnů v kuse.

        • Martin_82 says:

          Nemáš zač :). Já měl tydle záškuby každých 30 s po několik měsíců, byl jsem z toho už uplně v háji, nespal jsem, čekal jsem to nejhorší, v té době nějak jsem objevil tyto stránky a po tom co jsem zjistil, co vše se může od nervů dít tak jsem tomu začal věřit, že to je jen nervama a pomalu se to uklidnilo na mnohem menší míru, teď občas něco škubne, ale už jen sem tam za pár dnů. Jinak začalo mi to taky jakoby u kostrče, od zadku.. jsem myslel, že jsem se nějak jen přeseděl ale postupně mi začalo škubat ve stehnech a pokračovalo to po celém těle, nejhnusnější to snad je na hlavě či na krku, zádech… neboj se, je to jistě od nervů, jsem se o tom bavil i se sestrou co RS má a ta takové příznaky neměla, projevuje se to jinak. Snaž se tomu věřit, že to máš od nervů a ono podvědomí když se zklidní se projeví pozitivně i na těch projevech 🙂 Kdyby jsi to chtěla probrat více, můžeme vyměnit maila a proberem to, zdá se mi, že máš dost podobné příznaky, co jsem míval já. Neboj se ale, bude to zas lepší.

          • Panda says:

            Díky moc. Jo, mě došlo, že to bude psychické, když jsem naposled skoro belhala s brnící pravou nohou a škubajícími svaly po celém těle k neuroložce (byla jsem si téměř jistá, že si jdu jen potvrdit RS) a od ní jsem odcházela jako zdravý člověk zcela bez všech příznaků s nohama úplně ok! To mi vydrželo zcela bez příznaků cca 3 měsíce a potom to začalo zase tak nenápadně…mravenčení po bradě…ztuhlá krční páteř…tik v levým oku. Ze začátku jsem byla v klidu a rozdýchala to, ale asi to znáš – jakmile se nastavíš na vnitřní pozorování, co se v tom těle zase děje, tak je to v háji. Mně potom dokáže vykolejit i to lechtání ve vlasech, že jsem si schopná rozdrbat celou hlavu. A souhlas, cukání svalů na zádech a obličeji je libovka!
            Ale teď už cukání beru spíš jako neškodnou zábavu, ono to i díky tomu právě výrazně ustoupilo. Věřím, že když se naladím na to, že i brnění/ mravenčení je jen taková sranda, tak to ustoupí stejně jako ty záškuby, ale aktuálně mě tohle vystresuje fest – když to na sobě načapám večer, tak jen tak neusnu a druhý den zběsile kontroluju, jestli to náhodou zase někde nezačne. Nebo si nevzpomenu na název nějakýho filmu, příjmení starého známého a jsem zase v pohotovosti. Ta RS je mrcha v tom, že toho má tolik, že si snad každý něco najde. A teď jsi už v pohodě? Víceméně? Bral jsi na to nějakou medikaci? Přemýšlím o nějaké pohotovostní tabletě, než AD, ale nechci do toho moc zahučet…jsem typ člověka, co si dá jednou za půl roku Paralen, možná i proto mě ta RS tak děsí, že bych byla do konce života na práškách.

          • Panda says:

            Jo promiň, teď jsem si znovu přečetla, že bereš AD…jaké máš? A pociťuješ nějaké vedlejší příznaky? Díky!

          • Martin_82 says:

            Jo je to vše hnus, jak si člověk vsugeruje že mu něco je, hned se toho ta PP chytí, stačí jen lehce si nebýt jistý a je to hned, mně také brnělo všude možně, půl tváře nebo jak říkáš, jsem si zkoušel paměť a jak jsem si nemohl vzpomenout na něco hned jsem si říkal, ze už blbnu určitě, stávalo se mi že jsem nedokázal udržet úsměv jako by mi cukaly koutky úst nebo tváře, škubaly mi rty, takové brnění, oční víčka to bylo snad největší hnus. No plno věcí jsem už i zapomněl jak je mi lépe. Právě jsem pak už to nedával tak jsem si nechal napsat doporučení k psychiatrovi a jsem rád, první prášky mi nesedly tak jsme to po měsíci změnili na jiná AD (Asentra) a ta je uplně luxusní, vedlejší učinky nepozoruji žádné a začalo mi po tom být celkem rychle lépe, teď jsem relativně dobrý jen občas mne chytne úzkost když mám z něčeho stres, v práci, nebo se pohádám s někým a nechodím moc mezi lidi rád, na nákupy, občas mám náběh na ataku ale vemu si neurol nebo se uklidním, že si jdu lehnout a je to celkem dobré, ani jsem tomu nevěřil, že se z toho dostanu, jen tedy pociťuji že jsem takový flegmatický, nebaví mne nic moc, trochu takové myšlenky v pozadí hlavy o smrti a jiných problémech se tlačí a citím, že je jen držím na uzdě, od příštího měsíce ještě začínám terapii ta snad pomůže. Osobně bych Ti doporučil jít k lékaři a nějaké AD zkusit, uleví se Ti a určitě je to lepší řešení než si dát jen v krizi neurol či nějaký momentální řešící prášek, ty jsou nejhorší i z hlediska chemie do těla, AD jsou dle mého lékaře dnes už hodně dobré a i kdyby je měl člověk brát celý život, tak prý se nic neděje :). No, doufám, že se prášků zbavím časem, každopádně je mi s nimi mnohem lépe, i když jsem se jich ze začátku bál, nemám s nimi problémy, jen dobré zkušenosti. Jediné co snad, že nějak přibírám, ale taky dost se cpu tak to nemusí být prášky 😀

          • Panda says:

            Já to mám naopak – v úzkosti se mi sevře hrdlo a můžu jen pít, takže taková fakt efektivní zeštíhlovací kůra, můžu všem jen doporučit (křečovitý smajlík.))
            Právě nevím, kde je ta hranice, nechat si AD napsat. Moje neuroložka mi naposled řekla, že než strávit 2 měsíce prázdnin tím, že se užírám RS a kdo se postará o moje děti, až budu úplně KO, tak jsem mohla mít AD a užít si fajn léto…nelze než souhlasit. Ale teď byl zase 3 měsíce klid a pohoda, tak nevím. Zkouším ještě alternativně pupalku, rybí tuk, béčka, hořčík..to jsou takový moji placebo miláčci, kteří fungují jen do doby, než mi zase hvízdne:) A chci zkusit tu psychoterapii a nácvik toho, jak se s tím poprat, resp. poznat, kdy je to ještě fajn a kdy už v tom lítám, protože tohle vidím většinou až zpětně (většinou si v absolutní panice přijdu velmi racionální a pod kontrolou, což je dobrá ironie…)

          • Martin_82 says:

            Svírání hrdla a pocit, že nemohu dýchat jsem měl uplně jako první příznak, posílali mne na rentgen a různá vyšetření zda nemám astma a já se nervoval, že mám rakovinu plic, zrovna první brnění svalů mi začalo když jsem čekal na výsledky z rentgenu hrudníku, občas je mi na zvracení i teď a nebo jako by mne někdo škrtil Hořčík a vitamíny B jsem bral také, jsem nejdříve se líčil na neurologii protože mám v ruce nerv porušený a ten mě brní doopravdy 😀 Ale už tam nechodím, stejnak mi to moc nepomohlo a co brát si můžu koupit sám už to není na předpis 🙂 Tak pokud máš období, kdy Ti je dobře tak to na AD třeba není, ale určitě terapie by neškodila. Být tebou stejnak si o tom promluvím s odborníkem, protože určitě náběh tam máš a bez léčení Ti to dojde do horšího stavu 🙂

          • Panda says:

            Jo, odborník určitě proběhne. Oproti čekárně na neurologii nebo na akutním neuro příjmu to snad bude i příjemná změna, nečekat jen napjatě na výsledky fyzického stavu. Díky moc za zkušenosti, ještě jednou

          • Martin_82 says:

            Určitě ano a když budeš mít někoho, komu budeš věřit tak to pomůže taky, v tom že si nebudeš vymýšlet nemoci co by ti mohly být, ale uvěříš psychiatrovi, že je to od psychiky, prostě to chce pustit z hlavy, že Ti něco je :). Není zač a držím palce, ať se daří.

    • Aknela says:

      ted jsi mě úplně dostala. já brnění mám v rukách a v lýtkách. ale nikdy mě nenadalo ro spojit třeba s roztroušenou skl. to myslím, že tuto diagnózu moje hlava ještě neměla, takže budu mít nad čím přemýšlet 😀
      ne opravdu. nedala jsem si do souvislosti tuto nemoc s PP. spíš jsem si říkala, že mě chybí hořčík atak jsem ho nasadila.

      • Panda says:

        Ahoj Aknelo,

        prosím tě buď v klidu:) Abych tě uklidnila, tak za poslední týden jsem si prošla: noční brnění rukou, mravenčení na pravé části zadku a brady, svalové záškuby po celém těle, pocit hmyzu lezoucího ve vlasech, náhlé bolesti vystřelující různě v kloubech a pocit, že mi probleskuje el. proud v koutku úst. Právě teď jsem se vrátila od neuroložky, mám úplně normální neurologický nález a jediné, co na mě objevila, byla extrémně zatuhlá krční páteř – popravdě přes všechny tyhle potíže to je věc, které jsem si skoro vůbec nevšimla a přesto je to jediné, co mám objektivně mimo normu! Je to psychické a jediné, co mi doporučila, je hořčík a psychiatr/psychoterapeut. Údajně jsou tyhle věci možná špičkou ledovce psychických problémů, co si nosím v podvědomí.

  20. Petr25 says:

    Tlak v hlave, divny… Horky krk, apd. Panika? Proč? :/ Jaloby motani hlavy… 🙁

    • Petr25 says:

      Uz se to trosku zlepsilo a zmizelo. Sakra, i tam me to nekdy rozhodi.. nechápu :/

      • Veronika says:

        Já často necítím ruce, jakoby mi odumirali. Pořád mě to dokáže, i po letech, rozhodit.

        • Petr25 says:

          Je to hrozne člověk uz ví co a jak, ale stejně me to rozhodi, nekdy si říkám, co kdyz právě ted mi opravdu něco je… :/ Kdy a jak rozeznat to falesne od skutečného

      • Bára says:

        Péťo, myslím že to má souvislost s tou zprávou co ti říkala přítelkyně ohledně té kamarádčiny maminky. Bude to v pohodě, jen sis to uložil do podvědomí a teď to vyplavalo. Já mám teď fungl nového psychiatra a zdá se fajn, hlavně komunikuje a není to jen o lecích :o)

        • Petr25 says:

          Baruu, přesně to jsem si taky říkal, jde videt ze jsi pozorná 🙂 Asi to bude tim. Dnes uzse citim lepe, ale jsem unaveny. Nejradši bych si zdrimnul 🙂 Jee to más fajn,muj kde jsem chodil, se přestěhoval do jineho mesta :/ ted nemám žádného…jen zavolám sestre pro leky a nazdar.. ale asi to tak dlouho taky nepůjde :/

          • Bára says:

            To já být bystrá…o tom žádná :D:D Já měla výýýbornou psychiatričku, i jsem za ní jezdila z Prahy na Kladno a pak do Berouna, ale šla na mateřskou. Tak jsem vystřídala dvě v Praze, děs. Tak snad teď trefa do černého 🙂 Opatruj se a žádné chmury. Od nového pana doktora vím, že ta potvora útočí na různá místa na těle, aby v nás vyvolala strach a pak úzkost. Když si na ni zvykneš za krkem najde si bejvák jinde :D:D:D

          • Petr25 says:

            Hezky napsané barů 😀 Opatruj se taky. Budu se snazit byt v pohode a pozitivni. A tobe preji at je psychiatr super!!

    • Mastěj says:

      Nezapomeň , že příčina může být třeba doba kolem úplňku .My senzitivní nebo supersenzitivní to cítíme mnohem více ,a naše citlivá psychika na to tímto způsobem reaguje.Jinak je zvláštní,že já ale i další panikáři ,neurotici,úzkostliví …atd. to tak mají také.Musíš to zkrátka přečkat.

      • Petr25 says:

        No ja doufam, ze to prejde.. zacinam panikarit. Uplne citim nastup paniky… Strach, uzkost, sevrene hrdlo pocit na zvraceni 🙁

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *