Diskuse

Toto diskusní fórum je věnováno Panické poruše.
První panickou ataku jsem zažila v roce 2004. Tehdy pro mě musela přijet záchranka, protože jsem se úplně zhroutila. Točila se mi hrozně hlava, zvracela jsem, bušilo mi srdce a dokonce jsem na několik dní ochrnula na spodní končetiny.  Tehdy jsem byla přesvědčená, že umírám. Až později jsem se dozvěděla, že se jedná o panickou poruchu. Ataky jsem měla 2x až 3x týdně. Vždy, když to na mě přišlo, uklidnilo mě, když jsem si sedla k internetu a pročítala diskusní fóra. Ale časem se to na všech diskuzích zvrtlo na řeči o něčem jiném, než o panické poruše. Proto jsem před 6 lety založila toto fórum, které se věnuje jen této nemoci a ničemu jinému. Věřím, že za ta léta mnohým, kteří tuto diskuzi navštívili, byla k užitku. Prosím i nadále vkládejte všechny své poznatky, rady a tipy, jak se s touto zákeřnou nemocí vyrovnáváte právě vy. Ale zároveň prosím, abyste se neodchylovali od tématu, protože  příspěvky nesouvisející s PP odradí ty, kteří hledají na této diskuzi skutečnou podporu a pomoc. Věřím, že vzájemným předáváním si vlastních pocitů a zkušeností s touto nemocí spojených, se s ní dokážeme lépe vyrovnat.
Děkuji Všem Zuzka

46 849 Responses to Diskuse

  1. Ronaldpaurf says:

    How To Make Extra Money From Home – $3000 Per Day Easy: http://xsle.net/3000perday988611

  2. Rosie says:

    Zdravim, pomohl nekomu z vas Zoloft?

    • Amarellka3 says:

      Ahojki,
      já ho brala 2-krát, pokaždé 300 mg, ale na na PP, ale na deprese a OCD. Pomohl částečně. Jinak je to dobrý lék, na PP se často dává, asi skoro nejčastěji spolu s Cipralexem. A ty jsi v tom NÚDZu? Jaké to tam je? Pomáhá ti to? Včera tam hořelo, že, prý vás evakuovali z pokojů. A na jakém jsi oddělení? Držím moc palce, ať ti to tam pomůže.

      • Rosie says:

        Jsem tu. Ja jsem na 3 oddeleni. Prave horelo na nasem. Byla to sila. Ale nikomu se nic nestalo. A prespali jsme na druhem oddeleni. Je to tu moc hezke. A zatim mi to pomaha. Uvidime jeste az si sedne ten zoloft. Jak se mas ty?

  3. Jahudka says:

    Ahoj vsem, tak porad uzivam Atarax, ktery ma byt nenavykovy. Poprve, kdy jsem si vzala jednu celou tabletku, jsem se citila skvele. Cim vic je ale beru, necitim skoro zadny ucinek. Jebto mozne, nebo je to jen v moji hlave?? Priznam se, ze minuly tyden jsem si vzala tabletku nebo pul tabletky (a jednou i 3 tablety) 6x za tyden. Od rana jsem dnes unavena a mam zas ve skole neco duleziteho, takze bych nemohla odejit, kdyby mi bylo blbe. Vzala jsem si teda dneska vyjimecne neurol a prijde mi, ze taky uz nepusobi tak skvele, jako na zacatku, a to ho neberu nejak pravidelne. Ty uzkosti z uzkosti jsou fakt na prd, jsen porad v napeti a nemyslim na nic jinyho..

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Jahudko,
      to mě mrzí, že ti Atarax už moc nefunguje, on opravdu není moc silný, spíš poprvé, že jsi čekala, že ti nějak uleví, tak to možná bylo placebo a teď se projevilo, že fakt tolik účinný není, ale je to jen moje hypotéza. A jak jsi to zvládla ve škole? Kolikátkový bereš Neurol? Chodíš na terapii? S úzkostmi se dá docela dobře pracovat pod správným vedením. Jen léky to nevyřeší. Držím palce.

  4. anonymní says:

    Ahoj všichni tak mám chronickou angínu, proto pořád ty hleny, divnej pocit v krku, kašlání, a sevřený krk. To jsem opravdu nečekal… Takže antibiotika po 8 hodinách a do toho ještě začínám s tou Asentrou. To je něco teda…

    • Amarellka3 says:

      Ahoj anonymní,
      jé, to mě mrzí, že máš angínu, ale alespoň se ví, čím to je, ATB zaberou a bude lépe. A AD taky. Ona psychika může být zhoršená i tou nemocí, já když měla v květnu zánět průdušek a 14 dní na ATB, tak jsem se taky dost zhoupla. A nezapomeň na probiotika, když bereš ATB, já brala Biopron. Držím palce, ať je brzy lépe.

      • Anonymní says:

        Amarelko prosím tě může být angína bez teplot a bolesti v krku? Jen mám prostě takový stuhlý krk, a prý v krku mám nějaké čepy za mandlema. Připadá mi pořád že nemůžu dýchat až se dostanu do takovýho stavu že se začnu potit a brní mě zuby a ruce. Mám upně sucho v puse a přitom mi z nosu tečou pořád hleny. Pod ušima cítím jak je to takový nateklý. Může to opravdu být angína?

        • Amarellka3 says:

          Ahoj Anonymní,
          a tu diagnózu chronická angína ti řekl praktik, nebo na ORL? Pokud jsi na ORL nebyl, tak bych se tam stavila asi, já mám sice zkoušku z ORL, ale před 10ti lety, takže víš, co si asi pamatuji… (nic moc, spíš nic). Já navíc angínu nikdy neměla, u té akutní asi ta bolest v krku je, co tak říkali lidé v okolí, ale u chronické nevím, možná ale fakt být nemusí. Teploty si myslím, že u chronické být nemusí. No poraď se raději s odborníkem.

  5. Lenka859 says:

    Ahoj, dnes je to týden co jsem na trittico, no trochu lépe se cítím, zdá se, že jsem klidnější, ale stále to není dobré. Co mně teď nejvíc trápí jsou ty extra systoly, mám je dost často. Vždycky mně to úplně dostane, nervozita chlad nevolnost. Vend celkem ušel, ale cen strach z toho kdy to zase přijde byl hrozný. Míváte extra systoly, několikrát denně?

  6. Lucie says:

    Amarellko, ja uz jsem dokonce i pod perinou a koukam na Grand restaurant pana Septima na pc 🙂 Louis de Funes je muj oblibenec, kdyz je mi fakt zle 🙂

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Lucko,
      jak ti je dnes? Pomohl ti včera film? Já na nic nekoukám, protože se nevydržím soustředit a nebaví mě to moc. Jen občas na youtube sjíždím Život za zdí, což je takový cyklus o úzkostech, depresích a jejich léčbě. Tak hezké odpoledne.

      • Lucie says:

        Ahojky, je to lepsi nez vcera, ale zadna slava, popijim bylinkovy caj a koukam na To je vrazda,napsala 🙂 snazim se odvest myslenky od uzkosti, je to boj.

  7. anonym says:

    Ahoj, chci se s Vámi o něco podělit. Trpím úzkostmi, agorafobií a panickou poruchou.

    Nedávno jsme s přáteli večer sledovali horor, měla jsem celkem obavy, co se mnou ten strach udělá. Nakonec to kupodivu dopadlo tak, že všichni ostatní byli podělaný až za ušima a pro mě to byla brnkačka, jako počty z první třídy. Když jsem ostatní sledovala jak se bojí a nechávají se tím strachem ovládat, došlo mi jak velký pokrok jsem udělala a byla jsem na sebe pyšná, protože já byla jediná, která se nenechala strachem ovládat ale ovládala já jeho. Díky té mé nemoci jsem se naučila na strach nahlížet objektivně a tak mi přijdou horory teď spíše víc vtipné než strašidelné.
    Každý den si procházíme něčím, co zdraví lidé nemůžou pochopit, kolik sil nás to stojí, jak moc se musíme přemlouvat a k něčemu odhodlávat, kolik musíme každé ráno sebrat odvahy jen proto abysme mohli "normálně" fungovat. Každopádně nás to dělá mnohem silnějšími než jsme kdy byli a dělá nás to odvážnějšími než je kdekdo na ulici. Vždycky jsem svou nemoc brala jen jako ohromnou přítěž, se kterou se nedá normálně žít a záviděla jsem těm, co normálně žít můžou. Možná jsem na ně dokonce byla naštvaná, protože jsem myslela jen na to, jak to není fér. Teď je pro mě ale můj duševní růst důležitější než kdy dřív a jestli mi v něm má pomáhat tahle nemoc, tak prosím. Nebo spíš jí děkuju. Udělala ze mě po čase mnohem silnější, odvážnější ženu, která se teď už jen tak nevzdává. Zvenku se můžeme zdát ustrašení, bojácní, moc opatrní nebo málo odvážní, ovšem uvnitř jsme každý den vojáci.

    Odvaha neznamená absenci strachu, ale vítězství nad ním. Statečný člověk není ten, který se nebojí, ale ten, kdo svůj strach překoná. -Nelson Mandela

    Mějte se pěkně.

    • Bára says:

      Moc hezky napsáno nelze než souhlasit. Snad to dodá všem sílu a naději dál bojovat. Díky za tento komentář.

Napsat komentář: Mirka35 Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *