Diskuse

Toto diskusní fórum je věnováno Panické poruše.
První panickou ataku jsem zažila v roce 2004. Tehdy pro mě musela přijet záchranka, protože jsem se úplně zhroutila. Točila se mi hrozně hlava, zvracela jsem, bušilo mi srdce a dokonce jsem na několik dní ochrnula na spodní končetiny.  Tehdy jsem byla přesvědčená, že umírám. Až později jsem se dozvěděla, že se jedná o panickou poruchu. Ataky jsem měla 2x až 3x týdně. Vždy, když to na mě přišlo, uklidnilo mě, když jsem si sedla k internetu a pročítala diskusní fóra. Ale časem se to na všech diskuzích zvrtlo na řeči o něčem jiném, než o panické poruše. Proto jsem před 6 lety založila toto fórum, které se věnuje jen této nemoci a ničemu jinému. Věřím, že za ta léta mnohým, kteří tuto diskuzi navštívili, byla k užitku. Prosím i nadále vkládejte všechny své poznatky, rady a tipy, jak se s touto zákeřnou nemocí vyrovnáváte právě vy. Ale zároveň prosím, abyste se neodchylovali od tématu, protože  příspěvky nesouvisející s PP odradí ty, kteří hledají na této diskuzi skutečnou podporu a pomoc. Věřím, že vzájemným předáváním si vlastních pocitů a zkušeností s touto nemocí spojených, se s ní dokážeme lépe vyrovnat.
Děkuji Všem Zuzka

46 792 Responses to Diskuse

  1. Williefed says:

    Hot women in your city crave sex: http://yourls.site/hotnakedwomans60571

  2. A. says:

    Ahoj, vadi vam davy lidi? Neumim si predstavit, ze bych sla na nejakou demonstraci. V extremnim davu lidi mam pocit, ze se mi spatne dycha a panika je hned na svete.. nevadi mi ani tak uzavreny prostor jako prostor kde je namackano milion lidi.. Treba namackane kluby bych ted taky nedala. Mate nekdo to same?

  3. Iva says:

    Zdravím, potřebuji se vás zeptat, zda vás v rámci panické poruchy někdy bolí ruce a nohy? Mně už nějakou dobu ano, někdy více, někdy míň, a samozřejmě začínám mít obavy, aby to nebyl příznak nějaké horší nemoci 🙁

    • Amarellka3 says:

      Ivo,
      ano, v začátcích PP mě strašně bolely nohy a ruce, ale zejména klouby. Teď mám naopak šílené svalové slabosti bez bolestí. Kde tě bolí a jak? Pořád, nebo jen při atace, nebo po ní? Říkala jsi to psychiatrovi?

      • Katka says:

        Mě někdy po atace bolí nohy a ruce.Jako kdybych skládala uhlí.Myslím,že to je z toho,jak se člověk celý sevře.Mám potom i zablokovaný krk.

  4. Jahudka says:

    Ahojky, zkousel tu nekdo Atarax? Cetla jsem na to same nazory typu „je to slabe“, ale pred 2 hodinami jsem si ho zkusila vzit a to je teda sila. Jsem fajt hidne mimo, po Neurolu mam sice taky fajn pocit, ale ted se k tomu uklidneni vylozene motam a mam takovy divny pocit unavy. Pry je ale nenavykovy. Nekdo zkusenost?

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Jahudko,
      já brala Atarax chvíli bez benzáčů a vůbec mi nepomáhal. Jednou jsem snědla snad půl platíčka naráz a nehnulo to se mnou, ani úzkostí (to ale nezkoušej). Ano, říká se, že je slabý, zejména pro ty, kteří jsou na benzáče zvyklí. Ale může samozřejmě tlumit (jeden čas jsem brala 2 Ataraxy už spolu s Rivotrilem na spaní, no stejně jsme nespala, ale to je jiná věc), prostě každý reagujeme individiuálně a na rozdíl od benzáčů Atarax opravdu není návykový, takže pokud ti bude fungovat, je určitě lepší si na akutní stav dát Atarax.

      • Jahudka says:

        Tak ja jsen uplne utlumena a jeste k tomu vysmata. Tohle se mnou ani neurol neudelal.

        • Amarellka3 says:

          Vidíš, tak třeba nebudeš muset Neurol brát vůbec a Atarax není návykový. Tak pokud ti bude pomáhat, tak to je jen dobře. Však já psala, že každý reagujeme na léky úplně jinak. Držím palce.

  5. Karla says:

    Ahoj lidičky,jak se dneska máte? Dneska u nás svítí sluníčko.Včera jsem měla zase nějaký tlak v hlavě a dneska také,pak,to přešlo,ale zase mě bolí břicho. Jedno skončí,druhé začne.A co vy ,jak je ? Zdraví Karla.

    • Bára says:

      Ahoj Karly, celkem to dnes jde, ale jsem ve střehu, stále…protože jsem vycvičená, že za pět minut může být vše jinak. Nějak mi brání užívat si toho, když je relativně dobře. Užívej sluníčka a opatruj se 🙂

      • Karla says:

        To znám,i když je člověku realativně dobře,tak má strach,jestli se mu za pět minut neudělá zle…Už je po sluníčku,ale aspoň chvilku nám svítilo…

    • Amarellka3 says:

      Karli,
      tady také svítí sluníčko. Jinak já momentálně žiji v přesvědčení, že mám cukrovku, tak šílím a je mi z toho blbě. Psala jsem praktické Dr., jestli by mě neposlala na odběry na glykémii, tak uvidíme. O ostatních nemocích, které prožívám, už raději ani nebudu psát, je toho moc a všechno sedí. Přeji hezký den a ať tě už nic nebolí.

      • Karla says:

        Proč zrovna cukrovku Amarellko.Na tu II. stupně jsi ještě moc mladá,ne ?Budu držet palce,ať to cukrovka není,pak dej vědět…Karla.

        • Amarellka3 says:

          Karli, protože hodně piji, hodně čůrám, mám pořád hlad, jsem nevýkonná, nestačí mi spát ani 12 hodin a jsem příšerně vyčerpaná. Jinak cukrovku II. typu mohou mít i mladší, než jsem já, znám takové případy, ale já se teď víc bojím I. typu. Ta je sice většinou u mladších, ale kamarádce třeba propukla ve 27 letech, nebo tak nějak, takže výjimky jsou všude. Navíc beru 10 let různá antipsychotika a některá z nich mají vliv na rozvoj diabetu zas toho II. typu. Už jsem s praktickou Dr. domluvená, že mi dá žádanku na glykémii a glykovaný hemoglobin, tak uvidíme, ozvu se pak. Díky moc.

          • Karla says:

            Budu držet palce,ať je to jenom planý poplach !!!

          • Amarellka3 says:

            Díky, Karli, já myslím, že i kdybych neměla cukr třeba 20 (čehož se šíleně bojím), že stejně trochu vyšší bude, takže budu muset omezit sladké a najet na dietu, ale to tedy nevím, jak teď půjde, protože pořád mám bažení po sladkém a když si nedám, je mi zle. A jak se máš ty dnes? Hezké odpoledne.

          • Karla says:

            Moje maminka měla cukrovku,bylo jí tehdy necelých 50 let.Měla žízeň a zhubla 17 kg a měla přes 20.Inzulín si sice nepíchala,ale brala prášky.Já nic moc,manžel je v práci a vypadá to,že dneska příjde bůh ví kdy. Tak jsem zase posmutnělá.Vím,že jsem nemožná,ale já za to prostě nemůžu.Mají práci a ten,pro koho to je,to musí mít hotové dneska za každou cenu! Zítra nexistuje.Karla.

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Karli,
            to mě mrzí, že budeš zas dlouho sama doma. A můžu se jen zeptat, ty nemůžeš chodit do práce, třeba na menší úvazek? Abys pořád nebyla sama. Nebo nějaké aktivity – procházky, nějaký jazykový kurz, nějaké cvičení, tvoření…
            Jinak je mi líto, že i tvoje mamka měla cukrovku, je to hnusná nemoc, já mám právě taky pořád strašnou žízeň, jed tedy tloustnu místo hubnutí. Vím, že se většinou hubne, když už je cukr hodně vysoký, protože se člověk dehydratuje, ale výjimka potvrzuje pravidlo.
            Tak ať ti to rychle uteče.

          • Karla says:

            Víš Amarellko,ono s tou prací,to není jen tak.Mám pouze střední školu s ekonomickým směrem,certifikát na účetnictví,ale když mě někdo párkrát odmítne,tak já už pak nic nehledám.A nevím,jak bych to zvládala.Třeba by se mi PP zhoršila ještě více.Chodila jsem na brigádu na účetnictví,ale zase mi vadilo,že moc toho doma nestíhám,není to se mnou jednoduché,víš?!A na půl úvazku skoro žádná práce v kanceláři není…Aspoň ne tady u nás…

          • Amarellka3 says:

            Karli,
            já chápu, že toho u vás je asi málo, těch možností na menší úvazek, ale zas pořád být doma mi také nepřijde úplně ideální, protože pak jsi závislejší na manželovi. Nemyslím to zle, jen jako podnět k zamyšlení, nechci do tebe rýpat. S tou školou – já mám jen gympl (což je úplně k ničemu), protože jsem díky nemoci VŠ nedodělala. Ale pracovat jsem se začala snažit, jen co to trochu šlo. Dělala jsem na tréninkových a chráněných místech, až jsem se dostala teď na 0,5 úvazek. Chápu tvůj strach, že by se ti PP mohla zhoršit, ale zas uzavírat se doma ten strach jen přiživuje. U nás dělají lidé s psychózami a myslím, že jim práce pomáhá, už jen to, že někam musí dojít, nějak se upravit, něco odvést za práci, přijdou mezi lidi a na jiné myšlenky… Také mě několikrát odmítli a byla jsem z toho hodně špatná, ale pak jsem si řekla, že to budu zkoušet dál, až to jednou vyšlo. To je jen můj názor, fakt to nemyslím zle, vím, že s prací je to těžké, sama jsem byla 6 let jen doma a po léčebnách, ale celou dobu jsem chtěla pracovat. Začalo to tím, že jsem sestrám v léčebně na oddělení občas skládala čtverce na desinfekci a vůbec mi to nešlo, plakala jsem u toho, myslela jsem, že jsem nezaměstnatelná, nemohla jsem u toho vydržet, ale hrozně mi pořád vadilo, že nezvládám pracovat a práci jsem chtěla.

    • Lenka859 says:

      Ahoj, celkem to jde, i když mi stále buší srdce, a mám strach z extrasystol, jsem druhý den na 1/3 trittico. Mám trochu strach z nástupu, resp. z vedlejších účinků, tzn. každé zamotání hlavy mě rozhodí, ale doufám, že se to ustálí. Na to jak mi bylo posledních 10 dní je to dobré. Sluníčko svítí a mám v plánu dát si nějaký zákusek 🙂 Tlaky v hlavě mívám taky, dost často na spáncích.

  6. HectorTholi says:

    Liberated girls for sex in your town: http://webhop.se/82477

  7. Katka says:

    Ahoj Jahudko,tak co,dostala jsi u doktora nějaké prášky?

    • Jahudka says:

      Ahoj Katko, tak mi je psyhiatr zatim rozmluvil a napsal mi zatim jen Atarax, ktery ted muzu brat treba pred spanim nebo rano. Mam casto takovou tu uzkost z uzkosti, tak to mam zkusit hlavne na to. Pry to neni navykove, ale zase pry slabsi Ale kdyz je nejaka dulezita akce v praci, nebo vim, ze nebudu moc odejit z prednasky nebo cviceni, strasne se bojim, ze to prijde a uz si rovnou beru Neurol.. S doktorem jsme se domluvili, ze mam zkusit zvolnit. Ale prijde mi to nerealne… Musela bych asi nechat prace, ale zase nechci prijit o praxi ke studiu na magistru a v unoru jedu pryc do zahranici, tak je hloupe si hledat praci jinou. Do toho mam hodne zajmu, skolu a nejak nevim ceho se vzdat. Shodli jsme se na tom, ze mam urcite zacit vic spat, vynechat uplne alkohol a vic sportovat. A za 14 dni se mu mam ozvat. Zatim jsem mela takovy neprijemny stav v pondeli v praci (buseni srdce, takova ta stresova vlna..) a dneska (takova zmatenost, horko a stresova vlna) ale nejak jsem se vcas uklidnila. Zitra mam moderovat jednu akci ve skole a bude to v preplnene tride, kde bude nekolik vyznamnych lidi a cele to povedu v cizim jazyce. Nemam vubec stres z tech lidi ale z ty ataky.. vydychana mala mistnost, no fuj…takze asi to vidim zas na neurol, chci aby to probehlo v pohode..:)

  8. Anonymní says:

    Ahoj všichni,
    půl roku jsem tu nebyl.

    Nevím jestli mám přímo PP ale mám problémy s psychikou. Jak je toho na mě moc => Začnu si hledat nemoci, resp příznaky mi začnou sami a já na internetu najdu nejhorší nemoc a prostě do tý doby, než mi jí nevyloučí nějaký testy tak se v tom plácám..

    1) začlo to Crohnovou nemocí => Testy vyloučily
    Poté půl roku klid..
    2) Pak jsem myslel že mám snad rakovinu v mozku => Testy vyloučily.
    Poté opět klid.

    Minulé léto jsem měl pocit jakoby bych měl něco pořád v krku, špatně se mi dýchalo atd.. Testy nic nenašly.

    Poté klid až do teď. Je to půl roku co neberu Antidepresiva.

    Nyní mám problém že mám opět pořád něco v krku, je mi hrozně špatně, pořád hrozný hleny v krku nevím co to je.
    Jakoby takové škrábání, najím se je mi okamžite zle. Těžko od žaludku.

    Před 2 měsícema jsem měl v práci důležitý projekt a byl jsem docela v pracovním vytížení.
    Může toto způsobovat psychika? Jsem bezmocný

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Anonymní,
      pamatuji si tě a myslím, že za tvými problémy opravdu může být psychika. Já mám teď také takové období, že mám milion tělesných příznaků a jsem přesvědčená o spoustě závažných nemocí. Dokonce půjdu na kolonoskopii, protože mám spousty zažívacích problémů. Pokud jsi byl s tím krkem na ORL a je vše v pořádku, tak to dělá psychika. Mně se pořád špatně mluví, chraptím, cítím pocit cizího tělesa v krku… byla jsem asi 5-krát na laryngoskopii, protože jsem šílela z rakoviny hrtanu, ale nikdy nic nenašli, prý vzorový nález a raději jsem i přestala kouřit před půl rokem. Takže nejsi v tom sám, ale nejhorší, co můžeš dělat, je googlit a hledat nemoci. Já se snažím to nedělat, ale jak mám 4 roky medicíny, tak dost nemocí znám i bez netu, takže šílím o to víc.Každopádně držím palce a zkus tolik se nepozorovat, já vím, se mi to lehce říká, když sama pořád chodím k Dr.

    • Panda says:

      Ahoj, ja jsem si mylne nasla RS, ALS, rakovinu prsu, hrtanu, boreliozu…tolik z tech nejhorsich, co.me vydesily na poradnou dobu. A vsechno bylo psychicke. Vyrazne ulevi uplny zakaz vyhledavani priznaku online, ale myslim tim nedivat se na to fakt nikdy, za zadnych okolnosti a presmerovat svou pozornost na jina temata – praci, konicky, sport…ja s tim stale bojuju, ale uz to zdaleka nejsou tak intenzivni stavy. Drzim palce!

  9. Lenka859 says:

    Ahoj, máte někdo zkušenost s lékem trittico? Byla jsem nucena jít k lékaři, bylo mi čím dál hůř, zase mi udělali krevní obraz, ale výsledky budou až zítra. EKG je čisté. Dr. mi napsala trittico po tom co jsem jí popsala jak špatně na mě v začátcích léčby, před lety působil cipralex. Mám brát 1/3 na noc.

    • Amarellka3 says:

      Ahoj Lenko,
      ano, Trittico jsem brala 150 mg denně, je to takové slabší AD, dává se spíše na spaní, ale pokud jsi špatně snášela Cipralex, tak Trittico je jiná skupina AD, takže by ti třeba na začátku nemuselo být tolik zle. Jen se bere večer, protože právě tlumí. Můžeš po něm být ráno ospalejší, ale já třeba vůbec nebyla, ani jsem po něm nespala a na spánek jsem ho hlavně dostala, protože na deprese a úzkosti jsem měla Fevarin. Tak jsem Trittico po 3 měsících vysadila. Tobě ho dala obvodní? Tak držím palce a té 1/3 se neboj.

      • Lenka859 says:

        Ano obvodní, spím dobře, jen hůř usínám, teda večer, přes den bych spala pořád. Ještě váhám jestli si ho vzít nebo ne, ale s těmi atakami se to opravdu nedán, co je to za život, když se každý den bojím co bude.

  10. Jahudka says:

    Jak se vsichni mate? Me vcera odvezla sanitka, mela jsem nejhorsi ataku v zivote.. Nastesti mi tedy potvrdili, ze je to na 99% psychika. Zitra jdu konecne k psychiatrovi, tak uvidime, co mi napise. Uz jsem serozhodla pro antidepresiva, protoze se tyhle stavy vraceji cim dal tim casteji a po vcerejsku mam teda peknou depku (vycitky, stud, vsichni me videli, zkazeny vecer me a vsem okolo..). Za jakbdlouho vam prasky zabraly? A zlepsilo se to?

    • Katka says:

      Ahoj,to je mi moc lito.Ale znám dobře,já takhle jela třikrát.Antidepresivům bych určitě dala šanci.I když bohužel nezabírají hned.Ale když zvládneš prvních 14 dní bude se ti líp a líp a budeš litovat,že jsi nezačala brát dřív.A člověku to alespoň pomůže pochopit,že když je mu dobře po lécích na nervy,jsou to opravdu jen nervy.A výčitky vůči okolí neměj.Vím,že je to těžký.Ale PP je nemoc a kdyby tě odvezli se slepákem,taky ti to nebude trapný.Hlavně to dostat pod kontrolu a řešit to.Nenechat tu mrchu naplno rozjet.Držím palce! A ať je lépe!

    • Bára says:

      Ahoj Jahudko, jen stručně kdybych věděla, že mi AD pomohou začala bych je brát mnohem dříve a ušetřila bych si tím několik let trápení. Jak píše Katka chce to jen trpělivost, mají pomalý nástup.

      • Katka says:

        Hodně pozvolný.Ale chce to trpělivost.Žaludek na vodě a absolutní nucení se alespoň něco sníst je normální.A já třeba po Zoloftu nemohla prvních pár dní spát.Ale když začne nabíhat ta správná hladinka,je to pohádka:-).

        • Bára says:

          Katko, já mám také Zoloft. Měsíc po nasazení mi bylo snad ještě hůř, ale jak píšeš najednou přišla úleva…Opravdu to chce trpělivost a hlavně, když se ti udělá dobře nevysazovat. Ještě AD bereš a jakou dávku ? Já mám 50mg ale teď na podzim jsem navýšila na 75mg. Paniku mívám ojediněle, ale úzkosti stále jsou v různé intenzitě.

          • Katka says:

            Brala jsem něco máo přes rok a bylo mi tak skvěle,že jsem si myslela,že už ho nepotřebuju.Vysadila jsem a do tří měsíců bylo všechno zpátky.Takže jsem ho nasadila znovu.Beru 50mg a zatím dobrý.Nicméně výkyvy jsou pořád.Ale naplno do ataky mě léky nepustí.Ale úzkosti občas jsou.Snažím se dostat na terapii,ale budu čekat 3měsíce.Je všude plno.

          • Bára says:

            Také jsem se pokoušela vysadit celkem dvakrát a po nějaké době to bylo zpět. Jsem smířená, že AD budu brát už stále. Co naděláš…pořád lepší než ten hnus.

    • Panda says:

      Jahudko, aspon mas bod nula, od ktereho se muzes odrazit. Ja si do spitalu vzdy dosla po svych, ale se stejnym fatalnim presvedcenim, jsou to fakt silene stavy. Drzim moc palce, a fandim, ze jsi se rozhodla s tim neco udelat. At ti AD brzy zaberou a muzes si oddechnout!

      • Amarellka3 says:

        Pandi,
        tak to máte všichni ještě dobré, já když si jednou chtěla zavolat sanitku (a jakože bych to normálně nedělala, ale tehdy mi bylo fakt extra zle – celá zkroucená v křečích a arytmie asi 3 hodiny v kuse), tak mi otec, se kterým jsem tehdy byla doma, řekl, že mě zmlátí, když si zavolám záchranku, nebo pojedu na pohotovost. Takže jsem to musela prostě přežít, dopovat se Rivotrily a nakonec to nějak přešlo i tak.

        • Panda says:

          To je drsne!! Uf, tak snad se casem zlepsil i vas vztah.

        • Bára says:

          A nepletu se, že jsi tu psala že jsou rodiče lékaři ? V tom případě bych očekávala minimálně nějakou podporu…no nemáš to úplně ideální. I tak mi přijdeš jako silná osůbka, na to čím už sis prošla, klobouk dolů!

          • Amarellka3 says:

            Jj, jsou, ale tady v tom bohužel podpora nebyla. Jako než se ukázalo, že je vše psychika, tak mi zařizovali vyšetření, ale jak jsem se začala léčit na psychiatrii, tak konec.

    • Lenka859 says:

      Ahoj, byla jsem na tom podobně, sanitka sice nebyla, ale v pátek mě naši chtěli odvézt na pohotovost. Výčitky z toho jak jsem je vyděsila mám taky. Nakonec jsem se rozhodla dnes jít k dr a taky mi zase napsala AD, dlouho jsem se jim vyhýbala, ale takhle už to dál nejde. Držím palce ať je ti brzo lépe 🙂

  11. Lenka859 says:

    Ahoj, máte nějaký tip na dobrou knihu o panické poruše, případně depresi atp. Děkuji

  12. Panda says:

    Amarellko pridavam se k Barce, ta zada mas nejspis stazene svaly uzkosti, co zkusit aspon masaz? Je fakt, ze me pri uzkostech vydrzel ten uvolneny pocit po masazi casto jen v radech hodin, ale aspon mi to dokazalo, ze to je tim stazenim a uzkosti.

    Ano, s tim pitim se mi to stalo, ale u me to byl alkohol – jeste kdyz jsem v te dobe pila vino a vyvolalo mi to prozitek blizky LSD/ parkrat jsem tuto latku mela, a ten pocit byl naprosto presny vcetne barevneho videni, byla jsem.i presvedcena o tom, ze to tam hodil konkretni clovek a opravdu nehodil. Takze z tohi byla jen zbytecne nevyspala noc.

    S hypotekou – kez mas pravdu a dopadne to dobre. Hledame 3+1 nad 70m2, ale trochu vaham, zda nepockat jeste rok, konjunktura pomalu konci a hospodarsky cyklus se obraci zase k recesi a krizi, kdy ceny nemovitosti maji vyrazne klesnout. Ale jsou to spekukace, zase to nechceme procekat.

    • Panda says:

      Jinak s kourenim se drzim zatim 5 dnu. Ale moc silna v kramflecich si v tom neprijdu. Popravde bych ted kourila jednu za druhou, ale nemuzu to omlouvat stresem, to bych si jen vytvorila horsi navyk, nez jsem.mela. Snazim se drzet jen tech iqosek a pujcuju si je. Kdybych si koupila vlastni, tak by to jelo. Tak pekny vikend a dekuji za povzbuzeni. At se ti dari ulevit tem zadum! Kde te boli? Krcni, hrudni, nebo bedra?

    • Amarellka3 says:

      Milá Pandi,

      tak byli jste dnes podívat na ten byt? Jak se vám líbil? S tím čekáním ještě rok nevím, já se v tomhle vůbec nevyznám, každopádně když objevíte něco pěkného, tak proč to nezkusit už teď, do toho jít. Moc vám přeji, abyste našli byteček snů a byli jste spokojení.

      Aha, tak já LSD nikdy neměla a právě mě ani droga nenapadla, protože jsme byly v kavárně, takže já pomýšlela na nějaký jed, stav to byl fakt hnusný.

      Jinak ti moc gratuluji, že 5 dní nekouříš, ani ty IQOS? To je super, moc tě v tom podporuji a jsem ráda, že se ti to zatím daří, si nezapálit, i když máš takový stres.

      Jinak záda mě bolí celá – od beder po krční. Asi si zajdu na neurologii a nechám si napsat rehabky. A to jsem se tě chtěla zeptat, jak že se jmenuje ta neuroložka, jak jsi mi ji doporučovala? Potřebuji k ní žádanku? Přemýšlím, že se tam objednám, moc díky.

      Tak ještě jednou moc držím palce na prohlídku bytu a hezký den.

      • Panda says:

        Ahoj Ami. Byt byl pekny, ale lokalita je pro nas dost daleko a dost depresivni. Budeme jeste dal hledat. S cekanim – byty jsou na historickem maximu, kde dlouho nezustanou a i ted mame jen na byt s mnoha kompromisy, za stejnou cenu bychom meli byt podle nasich snu, az se hospodarsky cyklus obrati. Tak zatim budeme dal setrit a divat se.
        Neurolozka se jmenuje Gabriela Kamencova a nepotrebujes zadanku, ale co se tyka rehabky, tak me zadanku na hrazenou pojistovnu nenapsala, pouze doporucila kvalitni, ale placenou. Podle kamaradky ty neplacene predepisuji spis na ortopedii, kde by ti meli s bolesti zad take pomoci a nasmerovat, kam dal. Jestli mas v dobrem dopravnim dosahu ten Agel, tak tam ortopedie take je, ale neznam objednaci lhuty. Ja si nakonec fyzio asi 2 mesice platila a pak uz cvicila sama a ve fitku. Drzim palce!
        Jo a ke gratulaci neni duvod, vcera jsem zas kourila…no tak aspon, ze v tom jsou ty pauzy a neni to kazdodenni. Sbiram vuli seknout s tim naporad.

        • Amarellka3 says:

          Ahoj Pandi,

          jj, Modřany jsou dost z ruky ode všeho, chápu, že vám to přišlo daleko. Tak zatím hledejte a choďte se dívat a kdyby vás něco úplně oslnilo, tak to vezměte teď, kdyby ne, tak počkejte, až ceny nějak klesnou, každopádně moc držím palce a myslím na vás při hledání.

          Díky za jméno neuroložky, já ho včera pak našla. A ty ses jí ptala na neplacenou rehabku? Já vím, že neurologové je normálně píší, tak je mi divné, že tě poslala jen na placenou. Já už na to nemám peníze, když platím psychoterapii. Na ortopedii nechci, protože mám furt ty šílené svalové slabosti a myslím, že moje problémy jsou více neurologické.

          Tak škoda, že jsi včera kouřila, ale chápu, když máš teď takové nervy. Já minulý týdne měla výjimečně nějaké cigarety, ale včera a dnes zas ne a už nebudu.

          A jak ti je dnes? Myslím na tebe a přeji hezký den.

          • Panda says:

            Ahoj Ami, no ja od.ni naposled odchazela v rozpolozeni, ze jsem pres plac nevidela, takze jsem nemela silu se ptat na neplacene, vzala jsem papirek s doporucenim a sla…ale melo by to jit, zkus ji trrba napsat i mailem, at mas jistotu?
            Ja dnes docela dobre, vcera jsem byla vecer smutna, ale rozhanim to praci. A co ty? Jak se citis posledni dny?

          • Amarellka3 says:

            Pandi,
            aha, tak to chápu a proč jsi tolik plakala? Co jste rozebíraly? Já myslela, že tě naopak uklidnila, že nemáš nic neurodegenerativního. Tak já mrknu, jestli tam mají e-mail a kdyžtak napíšu, každopádně díky moc za tip.

            Já poslední dny dost na nic, jsem nějak mimo, vůbec se nesoustředím, šílené svalové slabosti, vyčerpanost… i kolegyně v práci mi říkala, že jsem dnes nějak mimo. Trochu uvažuji nad neschopenkou. Celý víkend jsem spala, už mi nestačí ani např. 10 hodin spánku, ale potřebuji minimálně 15 hodin. Do toho hrozně moc jím a nejde mi to kočírovat. A co ty dnes? Hezké odpoledne.

          • Vlasta says:

            Ahoj Ami,
            taky je mi čím dál hůř. Pořád bych přes den spala a v noci to nejde. Já jím naopak málo, bolí mě žaludek, mám ho jak sevřený. Pořád mám strach, co se mnou bude. Pořád myslím na sebevraždu, ale neudělám to. Mám děti, manžela a maminku a kvůli nim ne. Ale pro mě by to bylo vysvobození. Beru Estan, ale nezabírá mi. Moje psychiatrička mě pořád povzbuzuje, ať jdu někam s kamarádkami, ať se bavím, ale to nejde. Já se před každým uzavřela. Zkoušela jsem s jednou kamarádkou jít posedět, ale celou dobu jsem byla nervozní a už se těšila, kdy to skončí a já půjdu domů. Mně dělá problém s někým být. Nejraději bych někam zalezla, tam se schoulila a spala. Jsem také hrozně vyčerpaná, už nemám kde brát sílu.

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Vlasti,
            to mě mrzí, že je ti taky blbě. Ale nemůžete vyzkoušet nějaké jiné léky, než Estan? A co ta terapie? Mě taky nebaví nikam chodit, ale občas se přemůžu, ale je mi tam pak blbě. To vyčerpání mi taky vadí, je u mě čím dál tím větší. Přemýšlím, jestli zas nemám sezónní depresi – chutě na sladké, přejídání a nadměrná spavost, už jednou jsem v nemocnici kvůli tomu měla chodit na fototerapii. Ale po pravdě bych byla raději, kdybych jedla málo, pro mě je utrpení, že mám tolik nutkání se přejídat a že bez jídla nevydržím ani pár hodin. A nechceš zkusit nějaký ten denní stacionář? Mně ho Dr. doporučovala.

          • Vlasta says:

            Ahoj, zítra jdu na druhou psychoterapii, ale nevím, je to běh na dlouhou trať. Já totiž hrozně negativně vnímám, co se děje kolem nás. Nesnáším moderní technologie, supermarkety, reklamy, drzé lidi, násilí – i v televizi jsou hlavně filmy o násilí. A to se nezmění.
            Všechno krásné, co bylo kolem nás, si my lidé ničíme.

          • Amarellka3 says:

            Já jdu zítra také na druhou terapii k novému psychologovi, no je to běh na dlouhou trať, ale musíme být trpěliví. Držím ti na zítra palce. No já televizi nemám, takže na ni nekoukám, jedině u rodičů jsem občas sledovala Tvoje tvář má známý hlas. Jinak máš pravdu, že lidé jsou drzí, puberťáci jsou podle mě horší, než byla naše generace… Ale supermarkety mi nevadí. Moderní technologie akorát nestíhám, jako jsem ráda za mobily, ale jinak nejsem schopná se to naučit ovládat. Ale zas jsem ráda, že je pokročilejší lékařská péče v somatických oborech.

          • Bára says:

            Ahoj Amarellko a Vlasti, co terapie ?

          • Amarellka3 says:

            Ahoj Barčo,
            no my se s psychologem teprve seznamujeme, tak jsem mu říkala, co ještě mám za problémy a co chci ještě všechno řešit. Jen mi přijde, že nestíhá, jak mluvím rychle a vadí mi, že si vše zapisuje, protože potom mám pocit, že mě tolik nevnímá. Moje bývalá psycholožka si nepsala nic a pamatovala si všechno a přišlo mi, že přesně vše z mého života chápe. Ale tak ještě uvidíme na dalších sezeních. A co ty dnes?
            Vlasti a co ty na terapii?

          • Vlasta says:

            Ahoj, u mě je to také na dlouho. Zatím jenom vyprávím, co mě trápí, jaké mám problémy, ale nic neřešíme. Řekl, že to bude se mnou těžké. Já mám totiž – a to si uvědomuji až zpětně – problémy od dětství. A teď se to všechno provalilo, zkumulovalo a mě to drtí. Vůbec nevím, jak z toho ven. Základem je to, že mám nulovou sebedůvěru a každý problém, nezdar a konflikt mě sráží a já padám hlouběji a čím hlouběji padám, tím se moje sebedůvěra v samu sebe ještě snižuje. Z toho pramení moje strachy, že budu nezaměstnaná a nezaměstnatelná. Já se z každé maličkosti hned sypu, a to nikdo nestojí.
            Jinak strach z nemoci jako vy, holky, nemám. Já si spíš říkám, že by mě těžká smrtelná nemoc zbavila tohohle psychického neštěstí. Jediné, čeho se bojím, že to bude bolet. Já fakt nestojím o to žít dlouho, alespoň ne tak, jak žiju teď. Obdivuji a závidím starým lidem, kteří si život užívají a žijí ho naplno, protože oni opravdu žijí, já přežívám.

          • Amarellka3 says:

            Vlasti,
            tak to jsme s psychologem ve stejné fázi. Já mu také vyprávím, co mě nejvíc trápí, snažím se to brát stručně, protože jinak bych svůj život vyprávěla tak měsíc. Taky mám problémy od dětství – selektivní mutismus – 3 roky jsem ve škole nemluvila a na základě toho mě spolužáci hnusně šikanovali, pak jsem si začala trhat vlasy, až jsem byla skoro plešatá a do toho jsem spadla do anorexie. To byla moje raná puberta. Jinak se také ze všeho sypu. Jinak jak píšeš, že nestojíš o to žít teď, jak žiješ, tak jí si myslím, že to nemusí být natrvalo, vše se může zlepšit. S terapií i léky jsi v začátcích a naděje je vždycky. Jinak já se bojím nemocí tělesných více, než psychických, protože některé mi prostě přijdou horší a že jsem i s psychickou zažila fakt peklo, jako si myslím, že téměř málokdo. Jeden doktor z jednoho oddělení nejmenované nemocnice říkal mamce, že jsem byla jeho nejtěžší pacient. Ale přesto já mám prostě hrůzu z toho, že kromě toho, že se cévkuji, si ještě budu např. píchat inzulín, pak časem budu mít komplikace diabetu, které vždy dříve či později nastanou a že můj život bude mít ještě horší kvalitu. Kdybych měla nemoc, která se mnou rychle klepne, tak toho se nebojím, ale já se bojím těch pomalých, dlouhodobých, pak např. ALS na kterou asi 5 let umíral děda, že postupně ochrnoval, až se jednou udusil. Žádal o euthanázii, ale v ČR to nejde.
            Ale věř tomu, že terapie tě časem může posunout dál, že spousty věcí se dá řešit, zpracovat, s psychikou se dá pracovat, ale když např. přijdeš o nohu, tak nová už nenaroste nikdy. Držím moc palce, aby ti bylo lépe, kdy jdeš příště na terapii? Já za týden.

          • Vlasta says:

            AHoj, jdu za 2 týdny. Také jsem byla šikanovaná, ne moc, ale tak psychicky. Lidé si ze mě utahovali, jak v dětství, tak v dospělosti. Já totiž nevyhledávám veliké společenství lidí, takže jsem moc nikam s grupou spolužáků či kolegů z práce nechodila a neměla jsem potřebu se s nimi sdružovat. Navíc mám až neuvěřitelný smysl pro dodržování zákonů, předpisů, řádů – třeba ve škole – a k povinnostem jsem vždy přistupovala svědomitě, tak jsem byla středem posměchu. Nedávala jsem to najevo, a uvnitř mě to je. Ti lidé si snad ani neuvědomovali, jak moc mi to ubližuje. Teď se jenom na mě někdo trošku křivě podívá, nedejbože že mi řekne něco nepříjemného, a já se z toho hroutím.

          • Amarellka3 says:

            Vlasti,
            tak to máme podobné, já také nevyhledávám větší skupiny lidí, kontakt mám nejraději jeden na jednoho, ale snažím se na sobě pracovat. Dřív jsem to nedávala vůbec, teď je to někdy lepší a někdy horší. Ve škole jsem přesně byla taky vždycky svědomitá, taková šprtka, ale zas každému jsem pomáhala, dělala úkoly, učila se s lidmi… Na VŠ jsem několik lidí taháky a nápovědami zachránila od vyhození ze zkoušky a jednou málem kvůli napovídání vyhodil i mě, i když už jsem měla jedničku v indexu a ten dotyčný mi pak ani nepoděkoval, že jsem mu vypracovala otázky. Já také hrozně špatně snáším kritiku, ničí mě to, beru to jako selhání celé své osoby. Já vím, že povahu nám už nikdo nepředělá, ale můžeme se s tím naučit plnohodnotněji žít a myslím, že právě terapie a sebepoznání nám v tom může pomoci.

          • Vlasta says:

            Máme to hodně podobné. Taky jsem byla šprt, ale sama od sebe, rodiče na mě netlačili, ale přitom jsem pomáhala druhým. Když někdo něčemu nerozuměl, tak jsem mu to vysvětlila, napovídala jsem a pomohla spolužákovi udělat písemnou maturitu z češtiny. Dala jsem mu svůj tahák. Dodnes si to pamatuje a je mi vděčný.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *