Diskuse

Toto diskusní fórum je věnováno Panické poruše.
První panickou ataku jsem zažila v roce 2004. Tehdy pro mě musela přijet záchranka, protože jsem se úplně zhroutila. Točila se mi hrozně hlava, zvracela jsem, bušilo mi srdce a dokonce jsem na několik dní ochrnula na spodní končetiny.  Tehdy jsem byla přesvědčená, že umírám. Až později jsem se dozvěděla, že se jedná o panickou poruchu. Ataky jsem měla 2x až 3x týdně. Vždy, když to na mě přišlo, uklidnilo mě, když jsem si sedla k internetu a pročítala diskusní fóra. Ale časem se to na všech diskuzích zvrtlo na řeči o něčem jiném, než o panické poruše. Proto jsem před 6 lety založila toto fórum, které se věnuje jen této nemoci a ničemu jinému. Věřím, že za ta léta mnohým, kteří tuto diskuzi navštívili, byla k užitku. Prosím i nadále vkládejte všechny své poznatky, rady a tipy, jak se s touto zákeřnou nemocí vyrovnáváte právě vy. Ale zároveň prosím, abyste se neodchylovali od tématu, protože  příspěvky nesouvisející s PP odradí ty, kteří hledají na této diskuzi skutečnou podporu a pomoc. Věřím, že vzájemným předáváním si vlastních pocitů a zkušeností s touto nemocí spojených, se s ní dokážeme lépe vyrovnat.
Děkuji Všem Zuzka

37 403 Responses to Diskuse

  1. Zaneta says:

    Ahoj, je mi 20, panickou poruchu jsem poprve dostala 7.12.2016, byla jsem ve skole a z niceho nic to prislo, samozrejme rz, atd. Ten kolobeh tu vsichni zname…. behala sem po doktorech si mesic a pul nez jsem se dostala k psychiatrovi… Beru cipralex 6 kapek kazdy den rano… zacalo to zabirat, vse bylo lepsi, ovšem po 2 mesicich uzivani znovu ataka (min. Stredu) je normalni, ze se to stava i pod ad?? Ale nejhorsi na tom vsem je, ze od te doby mam takove divne videni chvilkama, jakoby rozostrene, zasekane, divne, prijdu si jak ve snu … Nevite nekdo prosim co by to mohlo byt a jak s tim bojovat? Dekuji, moc byste mi pomohli…

    • honza says:

      Ahoj Žanet, nejtěžší je uvěřit, že to má člověk „jenom“ v hlavě – to ty už ale víš, takže jsi na dobré cestě. Já sám zatím nic neberu, takže to ti tady asi poradí někdo jinej, ale myslím, že ataka může občas přijít i skrz prášky(kapky..) . U toho kdo Ti je předepsal zkonzultuj to vidění – ale i to může být hlavou. Pokud je bereš již dýl a zatím ti bylo v pohodě, tak bych to podezrival právě jako projev PP…
      A vůbec, drž se :-)

      • zlata says:

        Zaneto spatne ti muze byt i s ad treba potrebujes zvysit davku porad se s dr a to videni je urcite od hlavy mivam to taky a beru ad uz dele drz se pa

  2. Gábina. says:

    Ahoj Zlatko, chci Tě pozdravit. Venku krásné počasí. Už jsem začala pomalu dělat na zahrádce. Ale musím dávat pozor na záda. Ty určitě chodíš na procházky a hlídas vnoučata… Gábina

    • zlata says:

      Ahoj Gabi mam se dobře v nedeli jsem hlidala byli jsme v lese a cukrarne dvojčatům byly 4 roky,taky už pojedeme na chatu dělat na zahrádku….ted jsem ještě v praci ,uz se těšim domů pa

  3. Miras says:

    Ahojky lidičky dlouho sem tu nebyl.myslel sem ze zacinam bejt v cajku ale pekny hovno.nedavno sem si to tady procital a narazil na prispevek od clovicka co mel strach z krohnovy choroby samo mi to nedalo a našel si to na netu a samo sebou příznaky sedej jak ulitý.pořád mě zlobí prujmy unava přijdu si jak nafouklej.doufam že se mate fajn holky moje Zlatuško,Duhovko,Ivonno zdraví miras

    • Ivona. says:

      Ahoj Miro,jsi hodný, ze na mě vzpomínáš,já jsem si tuhle také říkala,jak se asi máš… To mě mrzí,že je ti hůře. Já to mám tak,že jednou je to lepší, pak zase horší. Motani hlavy,bolest zad,žaludeční potíže… Asi to nějak musíme přijmout a naučit se s tím žít… Ivona.

    • Bára says:

      Ahoj Miras, tak crohnovu chorobu jsem si, mimo jiných, už také diagnostikovala 😀 Můžu tě uklidnit, že ji určitě nemáš. Ten nekomfortní pocit v břiše…je jednak od nervů ( průjem, nebo časté chození na malou), zpomalené trávení ( od nedostatku pohybu ), špatné stravování atd. Mám také vypozorované občas časté říhání, a to když se hodně a často nadechuji pusou při pocitu, že nemohu dýchat. Tak že klid! Také se mi stále v břiše cosi děje a věci které jsem dříve nevnímala, teď beru hned jako vážnou nemoc. Myslím, že jsme tu všichni velcí bojovníci a můžeme být na sebe jen pyšní, jak to dáváme. Někdy lépe jindy hůře. Dnes jsem optimista…uvidíme zítra :D:D

    • zlata says:

      Ahoj Miras žadná Chronova choroba je to psychika na průjmy je dobrý Biopron tbl…..nic na netu nehledej a at je lip pa

    • honza says:

      Míro, já crohna mám opravdu, už přes 20 let! Není to nic skvelyho, ale ani tragédie. Ty crohna asi mít nebudeš, ale určitě se s ním nestraš- s ním totiž úplně normálně děláš všechno jako všichni ostatní.
      Neboj.

  4. Vašek says:

    Ahoj,
    je tady někdo z Teplic, nebo z Usteckého kraje???
    Vašek

  5. Petr25 says:

    Ahoj lidi, tak me zas po delsi době trapi hrozně tinnitus. Jako vnímám to skoro kazdy večer. Ale ted pár dni mi přijde, ze to je uplne hrozne :-( Je to na palici :-/

    • honza says:

      Mě když chytne moje vyšilování, pomáhá mi dělat něco, co mě dokonale pohltí, takže vlastně v tu chvíli zapomenu na příznaky. Jsou to vlastně jen 2 věci – v mém případě – jedna debilní počítačová hra a taky hra na kytaru (začal jsem se učit před vánoci, takže těžkej amaterozačátečník), ale terapeutickej přínos super. Nemáš taky nějakou podobnou činnost? Aspoň na chvíli by se ti ulevilo…

      • Petr25 says:

        No ja většinou začnu uklizet,prat, a takove jine věcí. Nebo se treba i projit. Doufam ze me to prejde. Aspon utlumi. Je to naprd

        • honza says:

          Omlouvám se za cynismus- ale mě trochu pomáhá, takže: pokud se to projevuje(bráníš se tomu) takhle, tak to se nechá doma celkem slušně "prodat", ne? :-)
          Já to beru tak, že přijít může, odejít musí .. odešlo to pokaždý, tak proč by ne teď …ale jinak souhlas… je to na hovno. Já kvůli tomu zvažuju zkrácení úvazku, což při mým zaměstnání znamená hledat si jinou práci ..

          • zlata says:

            Honzo taky jsem uvazovala o snizeni uvazku nebo inv duchod a pul uvazek ale nakonec to s ad zatim davam i na plny uvazek a urcite souhlasim zamestnat se dobra je hra Doble a nebo puzzle a kytara je taky skvela…

  6. honza says:

    Ahoj všichni,

    taky se mi to začíná rozjíždět analogicky jako vám. Takže jsem začal s KBT a asi skončím i na AD. Otázka: jaké jsou vaše spouštěče? Já ten svůj nemůžu odhalit, a to je mi blbě denně. A jak při tom fungujete v práci??

    • Amarellka3 says:

      Já měla spouštěčů hodně (jak příčiny z dětství, tak situace těsně před propuknutím první ataky), do práce jsem tehdy ještě nechodila a školu jsem musela po určité době přerušit. KBT mám za sebou individuální i skupinovou. Tak ti držím palce.

      • honza says:

        Ahoj, dík. Ty pra-příčiny chápu, taky tam něco takového mám, ale proč je ataka zrovna v ten jeden konkrétní den? Počasí? Stres? Fyzická námaha? to jsem nerozluštil…
        Každopádně dík… A dobrou :-)

        • Maja says:

          Ahoj Honzo. Mám panicku poruchu uz 13 alebo 14 rokov.. ziskala som ju vdaka tomu, ze som bola silna a vsetko som vyriesila.. a ten kto vsetko vyriesi, je velkou oporou pre ostatnych… a ti potom /bez toho aby ti chceli ublizit/ sa ta drzia ako kliest .. vydrzala som riesit veci asi od svojich 18 a prvy panicky zachvat prisiel v 35… dnes uz viem, ze ak niekto povie "obdivujem ta ako to vsetko zvladas" netreba byt na to hrdy..treba aj rozmyslat… cesta spat uz nebola…preto ti pisem mily Honzo a dufam, ze nevadi, ze po slovensky… nehladaj spustac…spustacom su tvoje myslienky…ci to prameni z detstva, z minuleho zivota alebo z cohokolvek je upne jedno…podstatne je, ze su to iba tvoje sukromne predstavy… pokial si uvedomis, ze aj tak sa ti vlastne nic nestane mas polovicu cesty za sebou.. ono na panicku poruchu sa totiz nezomiera…mozem maximalne odpadnut ale co uz…no tak si polezis a potom sa aj tak preberies… ono je dobre nechat nieco aj na vyssiu moc na kohokolvek v koho si ochotny uverit…anjel, Boh, Jezis, Krisna … ktokolvek… panika je totiz prejav, ze potrebujes mat veci pod kontrolou.. ale to nemusis… tato zemegula sa bude tocit aj ked sa ty o to nepricinis.. drzim ti palce a vlastne vsetkym…je to narocne ale nie smrtelne :) Maja

          • honza says:

            Ahoj Maja, po slovensky ještě rozumím :-) dík za vysvětlení, v tom příběhu se vidím na 100%. Naštěstí ten komu jsem byl oporou se teď stará o mě, takže jsme si to jen prohodili :-) akorát -jsem zvyklý všechno dávat sám, tak si teď musím zvyknout, že nemusím :-)
            Pozdravuj v Blavě nebo kde :-)

    • julie says:

      Honzo,mně je též blbě každý den,v práci se jen ploužím,dojdu domů vyčerpaná zalehnu a spím,nic neudělám,práce se mi kupí,je to hrozné,nikdo mě nechápe a nepodpoří!!!Taky nevím co s tím dělat,kde hledat pomoc???

    • Pakris says:

      Ahoj Honzo, stres má určitě vliv, rovněž fyzická vyčerpanost, málo radosti ze života, jsme v jednom kole a u někoho citlivějšího to může vyvolat tyto stavy. Rovněž velká únava a alkohol, nedostatek spánku, může vyvolat PP. Např. v mém případě, bylo mi téměř 2 týdny téměř fajn, ted jsem se viděl s kamrádem z dob studií po dlouhé době, samozřejmě jsme to zapili a co se nestalo – už týden jsem zase v pasti. Držím palce, at je lépe.

      • honza says:

        Díky všem, vidím v tom všem paralely. Tak snad se dáme dohromady. Svítí sluníčko, je hezky, co víc si přát :-)

        • julie says:

          Honzo,kéž by nám sluníčko zabralo,u mě to zatím nevypadá na žádné plus

          • honza says:

            zabere, neboj :-) vyhřívej se na parapetu jako kočka

          • julie says:

            jéé děkuji,to udělám…….

          • zlata says:

            Ahoj Honzo ja to mam podobne vsem js pomahala vsechny vyslysela byla jsem takova vrba,v detstvi rozvod rodicu novy tata ale hodny…pak mne rozhodila opetace zlucniku….a az za mnoho let smrt tri blizkych lidi a muj strach z nemoci a rakoviny a zacaly psychodomaticke priznaky hledani nemoci na netu,bolesti zad a na hrudi a uz tu byla panika …navsteva psychiatra ad ….psychlozka ..meditace a relacace….nejaka doba na nemocenske…a ted jsem ok a i v praci zvladam…nechci to zakriknout ale je mi celkem dobre…je to beh na dlouhou trat a kdo nezazil nepochopi…tak se drz pa

  7. Kristý28 says:

    Ahoj všem trpím panickou poruchou asi 8 měsícu je mi 22, začalo to přesně rok po rozchodu s přítelem byl to hodně náročný vztah…. po rozchodu jsem začala žít cvičila chodila se bavit měla noveho přítele vše ružové, a pak najednou přišel zachvat uzkost a do ted mi dělá problém jít cvičit mám ze všeho strach jednou jsem se skácela ze schodu točení hlavy mám černé myšlenky doktorka mi prdla hned antidepresiva ja to odmítla myslím si že sem mladá abych něco takového brala je tu někdo kdo prášky nebere ? a co mu pomáha ? piju bylinkové čaje snažím se prodýchavat procházky. Ještě uvažuji o léčitelce přes bachovy kapky co myslíte ? je to unavná porucha mám strach že o budu mít do konce života

    • honza says:

      Ahoj,

      najdi si psychologa/iatra ke kterému budeš mít důvěru a své obavy s ním prober. AD sice nejsou žádná životní výhra, ale mohou pomoci překonat nejtěžší období a ty zatím zapracuješ na skutečných příčinách (pod vedením profíka!)

    • Miras says:

      Ahoj kristy ty bachovky ti doporučuju ja beru bachovky sos misto neurolu a super ma to uplne stejnej ucinek a jsou to bylinky.ja beru ad od dvaceti jinak bych nebyl schopnej fungovat.at je lip zdravi miras

  8. duhovka333 says:

    ZLATUŠKO , JSI TU JEŠTĚ PROSÍM???????<3:*

  9. Petr-HK says:

    Duhovko…tak jak je???

  10. Sabina says:

    Ahoj je mi 17 let a už rok si (myslím) že má uzkosti všechno tomu nasvědčuje…Chtěla jsem se jenom zeptat zda mají uzkosti vliv na oči ( od té doby co jsem uzkost měla poprvé před tím rokem špatně vidím, nejse to ani popsat možná bych to přirovnala k zostřenému vidění) nikdy jsem nenosila brýle, jen od té doby mám takové problémy)

    • zlata says:

      Sabino je to pp to je jasne taky jsem hur videla a mela uzkosti tlak a sevreni na hrudi beru ad a jsem ok pa

      • Zdenda says:

        Když mi bylo poprvé zle a já vůbec netušil,že to mohou být nervy,tak má první cesta vedla na oční.Tam nic neshledali a poslali na neurologii.Připadal jsem si jak simulant.Je to už víc jak 12 let.Když se pak zlepší psychika ,zlepší se i zrak.

    • CrazinessTV says:

      sabina přesne…taky se mi divne kouka…k tomu se mi mota hlava-nejista chuze po ad je to lepší ale není to uplne ono

    • kvetinka says:

      Ano, to jsem mela taky, to patri k uzkosti. Zacala jsem brat ad a ty mi to videni jeste zhorsili, tak jsem je okamzite prestala brat a nic neberu. Oblitala jsem tenkrat kvuli tomu nekolikrat ocni ambulanci, veskera vysetreni, perimetr a hromadu pristroju, protoze nosim cocky, tak jsem si myslela ze je to od toho, ale nic mi nikde nezjistili. Kdyz mi to vsechno pred rokem zacalo, tak jsem zacala jakoby divne videt, videla jsem hrozne ostre obrysy vseho, strasne me vadili svetlo a bile plochy, videla jsem v koberci pomalu kazdou nitku a kazdy puntik co tam byl.Musela jsem so kvuli tomu vzit v cockach mensi dioptrie, protoze ta ostrost a videni jakoby dob

    • kvetinka says:

      pokracovani- videla jsem jako dobíla. Nedovedu to presne vyjadrit. Mas to taky tak? Ja uz to ted skoro nemam, nebo spis jsem si na to uz tak zvykla, ze to asi nevnimam tolik jako predtim. Ja se k tomu citila i blbe, tak jako jinak nez driv. Taky mi potom kdyz jsem mluvila nesel dohromady zvuk pri mluveni se zrakem a sluchem, proste jako kdyz to nemluvim ja.

    • Nika says:

      Ahoj Sabi, mě je 19 a nikdy dřív jsem brýle nenosila, ale spolu s prvními příznaky poruchy se mi zároveň zhoršilo vidění, sice jsem viděla spíš rozostřeně, což se zhoršovalo hlavně při atakách. To zostřené vidění a vidění ''do bíla'' je náznak spíš depersonalizační poruchy, ale každého to ovlivňuje jinak, tak nevím…) Každopádně se drž, všechno se dá zvládnout ^_^

  11. CrazinessTV says:

    ahoj,tak už zase panikařím….už zase myslím na nador…už delší dobu chodím před spaním na wc na malou jen si lehnu musím,vyčuram se,lehnu si a za 5min se mi chce znovu-tak že zase jdu,lehnu a zase…..manžel mi řika,že už jsem jak blazen že to není možny…pak usnu a v noci jdu dva krat..nutí me to a vždy vyčuram dost…tak že dnes jsem volala na urologii-dříve jsem mela kamínek,tak tam chodím a příští tyden na odbery pak za tyden k dr…

    • zlata says:

      Sarko prosim te nepanikar taly to mivam osprchuji se a jdu si lehnout a musim curat a za chvili jdu znovu a ve 4 rano znovu…nepijes hodne caje a dzusy ty jsou mocopudne..
      Zadny nador neblazni to si vyzen z hlavy.

      • jozef7 says:

        Poznám to tiež, keď som v strese tak sa mi to stáva….bol som u urológa a všetko OK…to sú tie naše nervy…najlepšie je nič neriešiť…zmeniť myslenie…sme veľmi slabí …musíme byť tvrdší…zdravo sa nahnevať a nepoddať sa…:) len sa nedaj Šarka :)

    • julie says:

      Craziness,žádný nádor,možná jsi se někde prochladila a bude to močák

    • Amarellka3 says:

      Crazi, na nádor vůbec nemysli. Může to být zánět (i chronický), nebo klidně psychika, či hyperaktivní močový měchýř, záleží, jestli se budíš i v noci, pokud ne, viděla bych to i spíše na psychiku. Já chodila večer co minutu třeba 2-krát po sobě, ale budila jsem se i každou půl hodinu v noci, tak beru dvoje léky a mám diagnostikovaný hyperaktivní močový měchýř. Léků jsme zkoušeli hodně, ale až tohle zabralo a konečně v noci skoro nechodím. Držím ti palce.

    • Petraaa says:

      Taky věčně ucuravam večer před spaním lítám několikrát ,někdy je den kdy moc nejdu a jindy jen co vyjdu na bus a už se mi chce.taky mě bolí a vzadu na ledvinách,v podbřišku.prosla jsem vysetrenima a nic zítra jdu ještě na jedno,ale stačí když má člověk špatnou imunitu,více bakterií a vhodné prostředí pro ně a přejde do do chronické fáze a prostě to občas bude dělat neplechu . Nádor to nebude neboj

      • CrazinessTV says:

        dekuji všem,přes den se mi to nestava,že bych chodila furt…jen ten večer po ulehnutí a v noci me to vzbudí dva krat díííííííííky

  12. Pavla says:

    Ahojky všem,

    ráda se s vámi podělím o to, co pomohlo mě.

    Před 2,5 roky se u mě poprvé objevila panika a měla jsem jí téměř každý večer. Jak všichni víte, mega to vyčerpává a spojené s tím, že nevíte, co vám je, se opravdu strašně těžce žije. Po několika měsících "infarktových" a "mrtvicových" stavů jsem konečně zjistila co mi je a upřímně se mi trochu ulevilo. Jelikož jsem v té době neměla moc peněz, abych si mohla dovolit psychologa (psychiatr pro mě nepřipadal v úvahu kvůli mému odporu k práškům) zkusila jsem zajít za obvodním a ten mi dal předpis – k psychiatrovi však. I přesto však, pokud si najdete u své pojišťovny seznam lékařů, vyskytují se tam i psychologové. Po dlouhém obepisování mi jedna doktorka vyhověla – měla jsem na předpis tedy psychologa. Díky mé psycholožce se postupně vše začalo zlepšovat. Hlavní je se zaměřit na to, abyste vyšli ze zajetých kolejí, dělali něco nového, co vás baví a naplňuje. Mám práci, která je hodně časově náročná, i přesto však po ní den nekončí – jdu na cvičení, pokecat s kamarády, atd. Hlavní je mít kolem sebe lidi, kterým se můžete svěřit a kteří chápou váš stav. Pak se může stát že jste s nima, začne to na vás lézt, ale tím, že ten druhý ví o co se jedná jste na to dva. Další věc je, že je zpotřebí s tím bojovat – nevyhýbat se místům, kde se vám panika nejčastěji stává, naopak vyjít z "bezpečné" zóny (pokud se zrovna cítíte líp) a zkusit se tomu postavit. Vše se dá zvládnout, hlavně zkuste myslet pozitivně. Já jsem již neměla paniku již téměř rok a musím řict, že je to strašná úleva.

    Jo a pokud někdo berete antikoncepci, určitě jí vysaďte – to je taky jeden z důvodů, proč se panika dlouho nedostavila. Takže – jde to i bez AD, chce to jen začít myslet jinak.. s čímž mi pomohla moje psycholožka a můj přítel.

    P.

    • MandyM says:

      Ahoj, moc ti děkuji, za tento příspěvek. Před nedávnem jsem tu zrovna taky psala o té antikoncepci. Podle mě to s tím prostě musí mít souvislost, i když mi každý doktor tvrdil něco jiného a bylo mi doporučováno ji nevysazovat, jsem ráda, že jsem si za tím stála. Stejně tak, jako jsem si stála za tím, že nechci žádné léky. Ale proč mám pořád pocit, jako by po nich ta panika toužila? Vždy, když mám pocit, že se vše v dobré obrací, udeří znovu a jedna z mých prvních myšlenek je, potřebuju léky. Ale po chvíli uvažování to zase zavrhnu. Antikoncepci jsem vysadila asi před dvěma měsíci. Před měsícem jsem se rozhodla, že už toho mám fakt dost (to už jsem se rozhodla asi statisíckrát, ale nikdy to nevyšlo) a zkusím něco nového. Začala jsem každé ráno takový rituál, kdy vypiju nalačno sklenici vody a pak zacvičím pozdrav slunci a po celý den nebudu na paniku myslet a budu se chovat, jako by se nic nedělo. Nezní to sice nic moc, ale řekla jsem si, že na začátek to stačí. Všechno šlo perfektně, za tři týdny jsem měla jen jeden jediný záchvat paniky, hned na začátku mého snažení. Po zbytek času jsem se měla více méně skvěle. Ne tak dobře, jako ,,normálně", ale bylo mi fajn. Začala jsem trošku přitvrzovat a chodit na místa, kde jsem se dřív bála. Jenomže po těch třech týdnech to přišlo. Byla jsem fakt v pohodě, jela jsem zrovna do školy a v tramvaji najednou přišla extrasystola, která mě totálně vykolejila. Trvalo mi dobrou půl hodinu, než jsem se dostala do rovnováhy, ale další den přišla znovu. Uvědomila jsem si, že se zase dostávám do špatné zóny, tak jsem řekla NE a snažila jsem se zase vrátit do toho svého nového stylu. V neděli jsem ale dostala na ulici další záchvat paniky, protože tam nikdo široko daleko nebyl a to je přesně můj spouštěč. Utíkala jsem, abych to vyběhala a jakmile jsem někoho uviděla, udělalo se mi dobře. Celej večer jsem pak probrečela, ale rozhodla jsem se to nevzdát. Jenže včera jsem se vracela večer ze školy a zčistajasna se mi v autobuse udělalo zase zle. Byly to zase typické příznaky, ale vyděsilo mě to, že to bylo zničeho nic a to byl konec. Po hodině mi bylo líp. Dnes se mi stalo to samé, taky bez příčiny. Už jsem se celkem uklidnila a jdu se projít.
      Souhlasím se vším, co jsi tady napsala. Jen takhle se to dá zvládnout. Pracovat na sobě a nevzdávat to. Na to žádné léky nejsou.
      Mějte se!

      • Petr-HK says:

        Taky mě trapily extrasystoly,pravidelně jsem bral horcik v tabletách a hodně se to spravilo…ty už mě tolik neděsily…zkus taky…mě horcik fakt hodně pomohl

        • MandyM says:

          Ahoj, hořčík beru už dlouho a od podzimu už celou doporučenou denní dávku i s B6, ale nevím, prostě mi přijde, že v hodně velkým stresu to prostě asi nestačí, ale mám strach si vzít víc, když je to doporučený takhle. Bohužel taky poslední dobou zapomínám jíst banány, tak možná to má na to taky vliv. Zkusím něco vymyslet :) Mívám je sem tam, od toho minulýho týdne jsem si zatím žádné jiné nevšimla. Moc děkuju za rady :)

      • Pavla says:

        Stejně jako Petr-HK doporučuju hořčík, teď ho beru cca půl roku a má to i strašně pozitivní vliv na celkovou engerii :-)

        • MandyM says:

          Ahoj, ještě jednou bych ti chtěla poděkovat za ten příspěvek, protože mi dodal odvahu a motivaci. Včera jsem šla přímo do situace, která mi navozuje paniku a přestože zase přišla, tak jsem neutekla, ale zvládla to. I když to nebylo nic moc, i tak jsem byla šťastná, že jsem to zvládla a celej večer jsem měla dobrou náladu :).

          • Pavla says:

            Tak to mám radost, přesně proto jsem to psala :-) Moc ti držim palce!

    • julie says:

      co když ty lidi okolo sebe co by mě měli chápat nemám,co s tím??Plácám se v tom sama!!!!!

      • Pavla says:

        Nemusíš být sama, psychologa vždy mít můžeš.. A pokud nemáš teď lidi kolem, můžeš zkusit hledat, třeba někoho blízkého najdeš. Nebo máš a ani o tom nevíš – bohužel tě neznám, abych viděla tvůj stav a mohla radit. Každopádně držim palce!

      • honza says:

        pokud nemáš vůbec nikoho, tak máš přece nás – já sem to tady objevil teprve před 2 dny, ale líbí se mi a pomáhá mi si o tom psát. Prostě mě to ubezpečuje, že mám normální nemoc jako je třeba chřipka- u ní mám rýmu a chrchlám a bere se paralen. No a my máme PP, u ní vyšiluje hlava a bere se AD (hořčík a co já vím co). Je to léčitelný a dáme se dohromady :-)

  13. Ada says:

    Ahoj Gabco,

    jasny neboj,budu psat….vis nekdy si to jen tady prectu,ani se me nechcou vytukavat pismenka…..tak proto tak malo mych prispevku.
    Urcite ale v kontaktu zustanu…..Hlavne se drz taky a snaz se na to nemyslet.Furt si necim zamestnavej myslenky a mysli pozitivne.
    Ahojky

  14. Matifu says:

    Janicko neboj se o tom mluvit.Trpim tez PP a vlastne ad.beru od zacatku lecby.Vym ze je to tezky ale pokud se v tom budrs utapet sama pomalu te to znici.Ja jiz beru ad.17 let a ver ze jde jen a jen se stim naucit zit.Nechvi bit chytrej i ja jsem kolikrat na umreni ale ver zr i ptes to vsechno co prozivame se vyplati bojovat.Budu dtzet palecky a urcite pokud budes chtit jsme tu pro tebe a ty pro nas.Hrzky den a drz se Martin.

  15. Janinka maminka says:

    Krásný den všem,

    mám 25 let a mám 1,5letého syna.

    Jsem šťastná žena, ve fungující rodině – báječný manžel i syn.

    Na štěstí mi ale ubírá PP která se u mne včera večer projevila po druhé.

    Brala jsem AD itakem, ale vysadila jsem je, protože jsem z nich byla mimo a to být s malým dítětem prostě nemůžu.

    PP se u me projevuje ze spánku nebo hned jak lehnu do postele.

    Jakmile si lehnu, začne se mi motat hlava, bušet srdce, zimnice, připadá mi, že ztrácím realitu a jsem opravdu mimo.

    Poprvé jsem si volala saniku a tím, že opravdu umiram.

    Partner je bohužel přes týden pracovně pryč.

    Přesně před měsícem byla první panika.

    Takže jsem se celý měsíc snažila u někoho být, nebo aby byl někdo u nás, protože jakmile vím, že se mnou je někdo dospěli, dokážu se panice vyvarovat, nebo ji včas zastavit.

    Včera jsem se cítila opravdu dobře a tak jsem si řekla, ze to zkusím zvládnout a nezvládla.

    Od dnešního dne jsem v kontaktu a psychologem.

    Myslíte, že to někdy odezní?

    Druhý den po panice jsem strašně vyčerpána, opravdu mě to otravuje život a chci se tomu nějak postavit, jenže jak?

    Dokonce se za to stydím a bojím se o tom mluvit, že se mi někdo bude smát, i když vím, ze nejbližší, by se mi nikdy nesmáli.

    Jana

    • Amarellka3 says:

      Milá Jani,
      prožívala jsem přesně to samé. Vždy při usínání najednou šílené bušení srdce, propadání se, dušnost, křeče, pocit mimo realitu. Měla jsem to téměř každý večer. Vyčerpání ráno šílené. Půl roku jsem lítala po vyšetřeních, až mě Dr. z neurologie poslala na psychiatrii. Dostala jsem AD a začala chodit na terapie (KBT), PP se začala lepšit. Pak vymizela, ale po 3 letech se vrátila. Rok jsem s ní bojovala (zas večer), ale pak vymizela. Teď ji už skoro 5 let nemám vůbec. PP se dá zbavit, chce ji včas podchytit, nepoddávat se, bojovat, nepodléhat, chodit na terapie, ev. ta AD, která zmírní příznaky, ale nevyřeší problém. Neboj se o tom mluvit, dnes už je lepší osvěta, spousta lidí to pochopí, můžou jít s tebou k psychologovi, číst příručky… Kdo nepochopí, jeho blbost a s tím se o tom více nebavit. Opravdu není za co se stydět. Přeji, ať je brzy lépe.

    • Bára says:

      Ahoj Jani, plně chápu co prožíváš. Mě to začalo v 19 a až ve 30 to začala řešit léky, před nástupem do práce po mateřské ( byla to opravdu úleva, ale super to bylo cca. po půl roce braní ) Mezitím porodila dvě děti a ani nevím jak to zvládala, velkou oporu jsem měla a mám v manželovi. Teď o deset let později ( po snižování a navyšování léků a pořád dokola ) je dobře někdy, jako teď, hůře. Chtěla bych, asi jako každý tady vrátit ten čas a něčím takovým neprocházet. Ta vyčerpanost k PP patří tělo dostane pořádný záhul…To že někdo u tebe je nebo ty u někoho, já to měla úplně stejně. Stydět se vůbec nemusíš, není za co, protože ten kdo tohle nikdy nezažil stejně nepochopí, stejně tak jako já když je mi super, nechápu. Rada nakonec neboj se o tom mluvit uleví se ti, říci si o pomoc a nestydět se za to co prožíváš. Univerzální rada asi neexistuje, každý jsme jiný a věř, že je nás s PP opravdu hodně…Držím palce

    • kvetinka says:

      Ahoj Jano, mela jsem to same. Lehla jsem si do postele, zacala jsem se jakoby propadat, pocit jako ze tady nejsem, buseni srdce, cukani svalu, totalni ztrata okoli, reality a sebe sama. Ted uz to mam v mensi mire a dokazu to zlikvidovat, kdyz to na me jde. Taky me to nekdy vzbudi kolem 5 hodiny v noci a vzbudi me zas buseni srdce, ztrata reality- to se nazyva DEPERSONALIZACE A DEREALIZACE. Muzes si to najit na netu. Dokonce jsem ani nechodila ven, do obchodu a nikam, protoze se mi to tam taky stavalo. Ted uz bezne chodim ven.
      Takze- kdyz citim ze to na me jde, zacnu si rikat ze to je zase ono, ze se mi nic nestane, ze je to jen v me hlave., ze to je zase za chvili pryc, ze se toho nebojim a za chvili to zmizi. A opravdu, za par minut je to pryc a nerozjede se to. Taky se hodne napiju studene vody, treba celou sklenici vypiju, pokud jsem doma tak na sebe otevru okno a dycham vzduch. Tak takhle jsem se to naucila likvidovat hned v zacatku. Take je nutne pomalu dychat do bricha, ne rychle, ale dlouze a pomalu. Mam to uz rok, lecim se ajurvedskyma bylinama a homeopatiky, protoze prasky nesnesu. Za ten rok uz tyto panicke ataky nemam, citim se lepe, chodim do obchou a ven. Jen mi zustal ten pocit nerealna, ktery citim cele dny a nejde se toho zbavit a obcas v noci to buseni srdce,ale malokdy. Myslim ze ty byliny mi hodne pomohly.Drzim ti pakce aby se ti s tim mym navodem podarilo ty zachvaty paniky zlikvidovat. N

    • kvetinka says:

      A jeste jedna vec. Je to vsechno jen v nasi mysli a hlave. Neboj nic se ti nestane, nezesilis a prejde to. To jen telo se chova jako kdyby bylo v ohrozeni, i kdyz ses treba v klidu, tak to telo proste vysila takovyhle signaly a stavy. Je to hnusny ty pocity, ale neboj, opravdu se ti nic nestane. Kdyby jsi chtela jeste neco vedet, napis, poradim. Ahojda

    • zlata says:

      Janinko opravdu je to jen v nasi hlave chce to psycholozku popripade jine ad ….mne teda pomohly ale asi az po trech mesicich uzivani…
      A ted jsem ok ake beru ad

    • Janinka maminka says:

      Moc všem děkuji za podporu, jsem již domluvena na schůzku s psychologovi objednana a vlastně se tam i těším.
      Včera jsem se slzami v očích nejbližší rodině řekla, co se mi děje a takovou obrovskou podporu jsem tedy nečekala a jsem ráda.

      • Bára says:

        šikula, první velký krok máš za sebou…je to úleva viď ???

      • Amarellka3 says:

        Skvělé, že jsi o tom promluvila a vidíš, podpora veliká, to je moc fajn. Je super mít někoho, o koho se můžeš opřít a kdo tě podrží a pomůže. A psycholog je také správný krok, hlavně, aby ti sedl a byl k něčemu. Já se na první terapii bála a těšila zároveň. Chodila jsem k psychiatrovi, co si dělal výcvik, ale dobrý moc nebyl, tak jsem několikrát měnila, až poslední 2 moc fajn. Tak ti držím palce, první krůčky jsi udělala a dál se uvidí, věřím, že zas bude dobře.

        • Janinka maminka says:

          Úleva neskutečná
          Na psychologa se hodně dívala na recenze a tak a jeden z našeho města je úplně nejlepší.
          No uvidím jaké budu mít z prvního sezení pocity já
          Každopádně dnes se cítím dobře a dnes ani žádné náznaky, ze ztrácím kontrolu.
          Jindy mi to připadá X krát denně, že jsem chvílemi mimo.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *