Diskuse

Toto diskusní fórum je věnováno Panické poruše.
První panickou ataku jsem zažila v roce 2004. Tehdy pro mě musela přijet záchranka, protože jsem se úplně zhroutila. Točila se mi hrozně hlava, zvracela jsem, bušilo mi srdce a dokonce jsem na několik dní ochrnula na spodní končetiny.  Tehdy jsem byla přesvědčená, že umírám. Až později jsem se dozvěděla, že se jedná o panickou poruchu. Ataky jsem měla 2x až 3x týdně. Vždy, když to na mě přišlo, uklidnilo mě, když jsem si sedla k internetu a pročítala diskusní fóra. Ale časem se to na všech diskuzích zvrtlo na řeči o něčem jiném, než o panické poruše. Proto jsem před 6 lety založila toto fórum, které se věnuje jen této nemoci a ničemu jinému. Věřím, že za ta léta mnohým, kteří tuto diskuzi navštívili, byla k užitku. Prosím i nadále vkládejte všechny své poznatky, rady a tipy, jak se s touto zákeřnou nemocí vyrovnáváte právě vy. Ale zároveň prosím, abyste se neodchylovali od tématu, protože  příspěvky nesouvisející s PP odradí ty, kteří hledají na této diskuzi skutečnou podporu a pomoc. Věřím, že vzájemným předáváním si vlastních pocitů a zkušeností s touto nemocí spojených, se s ní dokážeme lépe vyrovnat.
Děkuji Všem Zuzka

39 404 Responses to Diskuse

  1. Jana says:

    Za mesic co jsem zacala brat AD jsem pribrala 5 kg. A to trpim nechutenstvim. Pomooc. Uz takhle byvh potrebovala schodit. Beru Zoloft 100 mg.

  2. Elen says:

    Ahoj všichni, tak zkouším, co jste mi tady radili a zatím nic nezabírá. :-/ Beru Magne B6, Persen Forte, piji uklidňující čaje, ale nic z toho. Jen když jsem plně zaměstnaná, sportuji, bavím se s přáteli, tak je vše o.k., ale jakmile jsem třeba sama doma, uzavřu se opět do svých myšlenek a je to zase tu, úplně se bojím chodit z práce domů, jak mi zase bude. Minule jsem byla ze všeho tak unavená, že i oblečená jsem sebou sekla na gauč, a když jsem se probudila, začala jsem z ničeho nic hrozně brečet. Zvláštní je, že pokaždé se to projevuje jinak. Jednou je to tlak na hrudi a v krku, pak zase brnění rukou a úst, potom zase zkrácený dech nebo pálení po celém těle a nebo vše najednou, máte to taky někdo tak? Pořád hledám na internetu, co mám asi za nemoc, přitom jsem každých 14 dní pod kontrolou vzhledem k tomu, že jsem dárcem krevní plazmy, kde mi pravidelně dělají krevní obraz a pokaždé mi řeknou, že jsem naprosto v pořádku, ale já jim jakoby nevěřím, říkám si, co když něco zanedbali?? Je to hrozný pocit, jsem ráda, že existuje tahle diskuze, pořád si čtu vaše příběhy a jsem ráda, že v tom nejsem sama, ne

    • Elen says:

      Že bych vám to přála, to vůbec!! Zítra jedeme na dovolenou k moři, pořád doufám, že tam se vše spraví a zase se vrátím do normálu a k tomu psychologovi nebudu muset, hrozně se bojím, nikdy jsem tam nebyla, vůbec nemám ponětí, jak to tam probíhá. Bojím se o tom mluvit s blízkými, natož s cizím člověkem, na druhou stranu on mi bude asi rozumět, kdežto rodina by si myslela, že jsem blázen, což asi jsem, ale nerada si to připouštím. Za případné reakce si dovoluji předem poděkovat. Hezký večer všem a hlavně pokud možno co nejvíce klidu!! :-)

      • Iva says:

        Ahoj, já to mám podobně. Chvíli se cítím dobře a pak jsou dny (týdny), kdy mi je naprosto mizerně. PP přesně diagnostikovanou nemám, ale měla jsem několik záchvatů, které pak přešly v celodenní bolesti hlavy, tlaky na hrudníku. Pomohlo mi až sezení s psychologem. Ani kolikrát neprobíráme úplně to, co mě trápí, ale prostě mi pomáhá vypovídat se. Moje rodina o tom taky neví, jen manžel a nejbližší kamarádka. Léky žádné brát nechci, chci to zvládnout bez, ale občas mám pocit, že to nedám. Obzvlášť když znovu přichází záchvaty a různé bolesti – teď mě třeba píchá v břiše – a já jsem z toho úplně mimo, mám pořád strach, že se se mnou něco děje. Na UZ břicha jsem byla před 3 měsíci, a to mi přijde děsná doba. Prostě mozek vymýšlí katastrofy :-( Ve středu taky odjíždím na dovču a jen doufám, že mě tam nepostihne nějaký záchvat. Držím ti palce, ať to zvládáš co nejlíp a toho psychologa se určitě neboj. Já ho zvolila, protože jsem nechtěla hned psychiatra a musím říct, že mi to opravdu pomohlo. Alespoň od těch celodenních obtíží a jsem schopná chodit do práce, na nákup. Doufám, že se to bude zlepšovat i dál a přejdou i ty tlaky na hrudi a píchání v břiše. Měj se krásně a držím palce :-)

        • Elen says:

          Moc děkuji za podporu!! Já právě ani nevím, jestli se na tu dovolenou těším, mám strach, že mi tam bude fakt špatně a vůbec si to neužiju. Ale zatím doufám, že mi to fakt pomůže, vyčistit tu mou “špinavou“ hlavu. Také Ti přeji, aby sis tam pořádně odpočala a nabrala síly! Tohle bude pro mě fakt rozhodující, pokud přijedu a nebudu v pohodě, tak hned letím pro odbornou pomoc. Moc si užij dovču, pa! :-)

  3. Anonym says:

    Ahoj, tak si zajdu k doktorce už to nedávám. Stále mě bolí neustále krční páteř, bolí mě hrozně na hrudníku, do toho mám bolesti v krku ale jiné než při např. angíně. Do toho se mi špatně dýchá. Např mám uplně sucho v krku a přitom mi neustále tečou hleny do krku. Už fakt nemůžu. Bolí mě celý tělo, jsem unavenej. Do toho mám ty uzliny v levo na krku. Prý je to normální když jsem se bavil s přítelkyní a matkou. Já už nevím. Do toho mě pořád bolí hlava jsem už unavenej ze všeho..

    Beru Asentru 50 mg ale připadá mi že mi to nic nedělá.

  4. Edita10 says:

    Ahoj,před pár dny jsem psala,že už několik týdnů mám záchvaty,nemůžu jíst atd.Všechno začala tím,že můj otec měl mrtvici a skončil na LDN (v nemocnici)už se domů nemůže vrátit ,potřebuje stálou péči a maminka se o něj sama nemůže starat.Musíme ho umístit do domova pro seniory se stálou péčí.A tady to vše začíná,jsem nejstarší ze sourozenců a vždy veškerá starost o rodiče byla na mně,ostatní se vždy vymlouvali,na nedostatek času a peněz atd.Většinou za ním chodíme na návštěvy do nemocnice my s manželem (po každé je mi z toho zle,to prostředí je stresující)ostatní se vymlouvají,že bydlí daleko.My s manželem vyřizujeme vše okolo umístění otce do domova pro seniory,všude mají plno,je to těžké.Pak je tady další problém,který mně trápí nejvíc a nevím jak ho vyřešit.Maminka zůstala sama ve svém domě a necítí se tam dobře .Vzala jsem se jí k sobě,ale po 3 dnech jsem dostala strašný panický záchvat,tak odjela.Po týdnu zkusila přijet znova a vše se opakovalo a zase odjela.A teď mám strach když znova přijede,že se to bude vše opakovat.Nechci jí pořád posílat sem a tam,cesta je pro ní namáhavá.Ona pořád čeká ,jak to teda s ní bude,protože jsem jediná u koho může bydlet.Jak jsem psala,že od té doby co mám PP tak k nám nikdo moc nechodí a já nechodím nikam.Zvládnu jen návštěvu určitých osob,která si dá kafe a hned odejde.Nevím co mám dělat,maminka na mně spoléhá a já jsem v koncích protože nezvládám přítomnost jiných osob v našem domě.Před dvěma dny sestra volala,že jsou z maminkou v nemocnici u otce,že potom zajdou k nám.Dostala jsem strašný záchvat,myslela jsem,že už to nerozdýchám.Tak jsem jim zavolala a prosila je aby za mnou nejezdily,že to nezvládnu,bylo mi trapně,moc jsem se styděla.Chci mamince pomoct ,ale nevím jak to udělat,abych nedostala další záchvaty.Čím víc nad tím přemýšlím,tím víc se stresuji a je to začarovanej kruh.Mám strach,že dostanu záchvat a tím strachem si ho vždy přivodím.Nevím jak to vyřešit.

    • CrazinessTV says:

      edit,ty se musíš tem strachum postavit,nejde před nima furt utikat….ja jsem nemohla mezi lidi přes pul roku,jen jsem vyšla před barak,nebo na zahradu,hned jsem omdlívala težké nohy motanice..s brekem jsem utíkala domu-nohy nahoru,protože jsem myslela,že to mam z nízkyho tlaku….když se grilovalo-manžel me přemlouval at to zkusím,došla jsem k nam na zahradu a ani si nesedla hned zle-polívalo me horko zkracené dychaní motanice a furt na omdlení jen jsem se soustředila na svy telo-jak je mi špatne,nikoho jsem nevnímala a opet utekla…..znovu vše od začatku,jako s miminem jsem se učila chodit-na zahradu,do kramu,k mamce na navštevu,autobusem-bylo to taaaak težky,myšlenky-utéct,ale držela jsem se každy den o chloupek dal,v autobuse už na konečnou……musíš se tomu postavit,to telo si bude postupne zvykat,jako si zvyklo na ten hnusny strach….vem si mamku k sobe-protože ty se proste musíš odnaučit bat se….a to jí k tomu potřebuješ a ona zase tebe…….postav se tomu,zařvi si…bude to težké,ale postupne se to bude lepšit uvidíš

      • Edita10 says:

        Jsem srab,strašnej srab.Bojím se ,že to nedám.Nevím co dělat když dostanu záchvat jak ho zastavit.Ale vím,že nic jiného s tím neudělám,že nic nevymyslím,jenom to oddaluju a čekám,že snad bude jiné řešení.Děkuju moc za odpověď,jsem ráda,že si mohu o tom aspoň s někým popovídat,aspoň se sveřit.

        • julie says:

          To dáš,začni po malých krůčcích,jak píše Craziness,ne rychle chtít úlevu,mně to trvá 5let,ale kousek po kousku a jde to.

          • Edita10 says:

            Děkuju ,jsem ráda ,že si mohu s váma promluvit,je to jiné ,než to vysvětlovat ,lidem co to nechápou a ani nemohou pochopit co se v nás odehrává.Nejraději mám když mi sestra řekne,prosim tě ty toho naděláš,tak si pusť nějakou komedii a ono tě to přejde.Kéž by to zabralo.

          • CrazinessTV says:

            edit,ten kdo toto nezažil-nepochopí…..me doma řikají nemysli na to…oni si myslí,že vše odejde jako mavnutím proudku….ježíš,kdyby to bylo tak lehké,tak si tady ted nepíšeme

  5. Petr25 says:

    Ahoj lidi, mam zase pocit uzkosti, tlaky v hlave a tak. Protože se zase mluvilo o tom znamem s tim nadorem v hlave. Mam krk ztuhly a tak. Hrozne, divne pocity v hlave. Proc to tak člověk přenáší na sebe. Nemůže to nic ovlivnit ze ne? :( Ze to jen odezni, je to ciste uzkost co? :(

    • Iva says:

      Mám taky pocit, že na sebe přenáším to, co mají druzí nebo o čem mluví :-( Nejdříve jsem měla neustálý tlak v hlavě, pocity na omdlení, taky pocit ztuhlého krku – přešlo to až po sezeních s psychologem. Ale kolegyně z práce mě zas naočkovala, že když mám ekzémy a měla jsem silný zánět v těle (od močových cest), že to mám určitě od střev a od té doby mě různě píchá v briše – jednou vpravo dole, pak vlevo nahoře, pak u pupíku.. a mozek vymýšlí všechny nemoci a já se tak snažím na to nemyslet a říkat si, že to určitě nic není, že je to jen psychika. Jenže pak jsem z toho vyřízená, přidá se píchání u srdce, tlak v hlavě a jsem tam, kde jsem byla. Je to jak na houpačce. Ale říkám si, že když „skoro“ odezněla ta hlava a není už to na denním pořádku, že když mě přestaly po 3 týdnech bolet i nohy, tak snad přestane i to břicho :-)

      • Petr25 says:

        Naprosto tě chápu. Ja jsem v tomhle uplne strašný, někdo staci když řekne že mel tamten trombózu, me hned začne bolet noha. A tak, přitom jiní lidi se o tom pobaví a neřeší. Proč to tak nemůžu mit i ja. Mam pak strach, ze si v těle opravdu něco takového vytvořím. :(

        • Iva says:

          A já doufám, že si „jen myšlením“ nic nevytvořím :-) Někdy by to chtělo špunty do uší, aby člověk neposlouchal. Každý ráno si snažím opakovat „jsi zdravá, nic ti není, jen mozek prostě nemá dobrej den“ :-) a až bude mít dobrej den, tak já ho budu mít výbornej :-)

          • Petr25 says:

            Jo, taky doufám právě. :) Preji dnesni pohodový den, doufam ze bude. :)

          • helena says:

            Úplně se v tom vidím. Někdo jeden den řekne, že ho něco bolí a já druhý den to mám taky, a pak třeba měsíc i někdy trvá, než to

            přejde.

          • Petr25 says:

            Helen, přesně , stejný problem :-/

    • peta says:

      stejný problém. nejhorší je, když někdo řekne: "nemysli na to, nebo si to přivoláš." :/

      • Petr25 says:

        Přesně!!! To můj mozek nedělá nic jiného, než me fyz.pocity se jen zhoršují. A jsem ještě víc přesvědčen ze to mám.

  6. Jana says:

    ahoj lidi, premyslim o tom, ze se objednam k psychiatrovi. uz ty stavy uzkosti zacinam nezvladat. Nikdy jsem u psychiatra nebyla,vzdycky jsem to resila pres neurologa, ale asi potrebuju vic. jasne, vim, ze jsem ted opet ve slozitem obdobi diky nove praci, navic v docela psychicky narocnem prostredi a ze to prejde za nejaky cas, ale nevim, jak dlouho to vydrzim. kdyz me tyto zachvaty prepadly u deti pri nejake narocne situaci, sebrala jsem se, vzala kocar a sla ven nebo jsem deti predala tatinkovi a sla sama ven a timto zpusobem jsem tu dobu panik nejak prekonala, jenze ted musim chodit do prace a nedavam to po psychicke strance :'(

  7. Lucka says:

    Ahojky, mam panickou poruchu od r 2014, chtela jsem se poptat zda je tady prosim nekdo z vas kdo na tuto nemoc dostal castecny duchod? Lecim se uz 3 roky a letos po umrti dvou dedecku ten rok nejak nedavam. Mam rok a pul holcicku, tudiz jsem na materske, ale predstava , ze za rok nastoupim nekam do prace s mymi stavy je nejak nepredstavitelna :-( to jen tak pro zacatek, jinak z touto nemoci jsem toho zazila uz spousty :-( Dekuji

    • Bobina says:

      Moje neteř šla před komisi trpí také PP a byla mockrát hospitalizovaná na psychiatrii, ale důchod jí nedali ani částečný, prý přišla upravená a tudíž nemá nárok. Já teda z mýho okolí nikoho neznám :(

      • Anonym says:

        Upřímně dostat důchod a být pořád doma to je s touhle nemoci to nejhorší. Člověk má moc času a přemýšlí přemýšlí přemýšlí. Což není úplně to nejlepší.

  8. Maybe.87 says:

    Ahoj, muzu se zeptat na Vase zkusenosti s leky, zadne neberu, mam celodenni uzkosti a motani hlavy a uvnitr sebe takove napeti az vztek, u niceho nevydrzim, nic me nenaplnuje a mivam hrozne napeti a paleni ve svalech. Kdo prosim, co berete a s cim jeste mate zkusenosti? Vim, ze je to individualni, ale jde mi spis o zkusenosti, dekuji.

    • Bobina says:

      Nejdříve zkus nějaký lék na uklidnění, třeba lexaurin nebo neurol. Potom uvidíš jestli je to psychika. Mně zpočátku vyhovoval lexaurin 1,5 mg ,ale měla jsem u něho průjem, takže jsem přešla na neurol 0,5 mg a ten mi vyhovuje. Beru dlouhodobě AD seropram, takže neurol už jen výjimečně…Pozor lexaurin i neurol jsou návykové, to znamená, že se nemají brát déle než 3 měsíce.

    • Maybe.87 says:

      U me to je urcite psychika, brala jsem Asentru a trvalo asi 2-3 mesice nez zabrala, ale po 2 mesicich, kdy mi bylo skvele, prestala fungovat. Pak jsme zkouseli Velaxin, ten nebyl uplne spatny, ale uzkosti a vnitrni neklid to nevyresilo. Ted 3/4 roku nic neberu, ale uzkosti se zhorsily a pridaly se opet paniky a agorafobie a s ni derealizace.

      • Bobina says:

        Tak já beru seropram to je AD, zpočátku zabral i na úzkosti potom si tělo zvyklo, takže občas neurol….

  9. Martint says:

    Dobrý den. Chtěl bych se zeptat. Už přibližně 4 měsíce mám zvláštní stavy. Přes den mi bývá zle. Motání hlavy, bolest na hrudi, slabost atd. Někdy to trvá celý den, někdy to přijde krátkodobě ovšem ve větší míře.je mi 26 let. Jsem automechanik. Doma dlouhodobě velké stresy(začalo to před lety úmrtím maminky mojí přítelkyně, nucené vystěhování z jejich domu, vše jsme museli začít od začátku. Byl jsem vždy takový tahoun. Pokračuje to problémy se současným domovem, ale to jsou běžné starosti jako přístavba atd. Nejhorší jsou útěky z domova pubertální sestry mojí přítelkyně které nás odrovnali. Je to stále v řešení) . Byl sem před měsícem na kardiologii. Ekg holter, Echo, ergo, monitor tk. Vše v pořádku. Dostal sem Lexaurin 1,5 mg. Ten je dobrý tak akorát na spaní. Nejhorší je víkend. Přes den nic moc a večer když jdu spát nemohu dobře usnout ani s lexaurinem. Citim bušení srdce a po chvílích jako by se mi zastavilo, polije mě horko a musím se okamžitě probudit. Strašný pocit. Mohlo by se jednat o psychiku? Vím že je na to dost témat ale ty večerní stavy mě ničí. U psychiatra jsem zatim nebyl. Na neurologii mi zjistili bloklou krční páteř. CT mozku v pořádku. Ty pocity zastavení srdce jsou hrozné. Nemá někdo podobnou zkušenost? Děkuji

    • Lucka says:

      Určitě je to psychika. Mě se panická porucha poprvé objevila v období velkého stresu a naplno propukla při problémech s krční páteří. Stejné příznaky jaké popisujete. Lepší, než brát Lexaurin je určitě ve vašem případě nějaká terapie. Máte ty problémy zatím jen krátce. Já jsem bohužel pozdě zjistila, že se jedná o PP a nechala jsem to moc rozjet. Teď mám zase úplně jiné příznaky než na začátku.

    • Sally says:

      Všechno nasvědčuje panické poruše, ale diagnózu bych nechala na lékaři. U mě byl spouštěčem neustálý stres, začalo to pocity, že se nemůžu pořádně nadechnout, srdce mi bušilo a občas jako přeskočilo nebo vynechalo, zrychlený tep, pot, pocit mravenčení v končetinách, pálení po celém těle a stále pocit na omdlení. Všechna vyšetření v pořádku, už jsem s tím nemohla žít, byla jsem hrozně unavená, v jakémsi polospánku, tak jsem šla k psychiatrovi, díky antidepresivům jsem celkem v pohodě, ale chvíli trvalo než zabrala.

    • Martint says:

      Děkuji za odpovědi. Je to opravdu k zbláznění. Přes noc fajn a každé ráno po probuzení strach co zas bude. Nikdy bych nečekal že to může takhle všechno přecvaknout ze dne na den. :-(

      • Anna says:

        Ahoj Martine určitě je to od psychiky,takový stavy jsem přesně měla taky,bušení srdce,pocit na omdlení,motání hlavy a plno dalších věcí,co jsem se naběhala po doktorech,holtra,ultrrazvuk srdce,štítná žláza,pocení atd…..srdcař přímo řekl že je to psychikou.Dlouho jsem se bránila AD,ale pak už jsem nemohla dál,jaký to byli strašný pocity a nasadila AD a je to o dost lepší,ale jestě to není 100 %.Tak se drž a když máš srdce ok tak to máš psychiku

        • Martint says:

          Ahoj. Děkuji. Nejhorší je že člověk pořád nevěří že je to v hlavě. Celý den motání hlavy do toho ty šílený ataky. Pak zase pohoda. Mám teď týden volno tak uvidím. Pak zajdu k doktorce a poradím se s ní co dál.

          • Milos says:

            Ts blokla krcni pater ti dela potize s dychanim a do toho tve nervy stresy tak mas nabouranou psychiku na podvedome urovni…chce to dle me zklidnit, cajiky, nepit, nekurit, hybat se jako prochazky plavani atd a s tou pateri si zajit nu drzim palce, jinak se chci zeptat mivate taky nekdy celodenni knedlik v krku a furt grkate? Treba 20krat do 5 minut a polykam natrikrat tak si rikam zas naka novinka od me PP ☺

    • Rosák says:

      Jestli máš srdce a vše OK, tak je to PP. Je třeba změnit životní styl, a dát tomu čas, leky nic neřeší jen potlačují a prej po nich měkne mozek.

      • Martint says:

        Kromě vyššího krevního tlaku mi nic nenašli. Snažím se něco změnit. Chodit ven, trochu vypnout. Jenže když je člověku špatně moc to nejde.

  10. Berenika says:

    Čau, opět děsně důležitý dotaz… 😉 tři týdny na zaloftu s každým zvýšením dávky nyní 100mg strašne střevní potíže. Najím se a udělá se mi zle. Je to cca tak intenzivní jako střevní chřipka. Odezní to? Nebo mi ty prášky nesedí?? A to budu zvyšovat na 200mg. Což si myslím ze budu sedět u toho asi na záchodě. Jinak na to ze jsou to me xte AD zatím žádná hitparáda. Musím si stále vypomahat neurolem. ..;( hlavně v práci. Dekuju za rady 😉

    • CrazinessTV says:

      berenika,me bylo taky po zoloftu zle-zachod-vrchem i spodem….vydržela jsem 14dní pak už jsem volala dr a zmenila je

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *