Diskuse

Toto diskusní fórum je věnováno Panické poruše.
První panickou ataku jsem zažila v roce 2004. Tehdy pro mě musela přijet záchranka, protože jsem se úplně zhroutila. Točila se mi hrozně hlava, zvracela jsem, bušilo mi srdce a dokonce jsem na několik dní ochrnula na spodní končetiny.  Tehdy jsem byla přesvědčená, že umírám. Až později jsem se dozvěděla, že se jedná o panickou poruchu. Ataky jsem měla 2x až 3x týdně. Vždy, když to na mě přišlo, uklidnilo mě, když jsem si sedla k internetu a pročítala diskusní fóra. Ale časem se to na všech diskuzích zvrtlo na řeči o něčem jiném, než o panické poruše. Proto jsem před 6 lety založila toto fórum, které se věnuje jen této nemoci a ničemu jinému. Věřím, že za ta léta mnohým, kteří tuto diskuzi navštívili, byla k užitku. Prosím i nadále vkládejte všechny své poznatky, rady a tipy, jak se s touto zákeřnou nemocí vyrovnáváte právě vy. Ale zároveň prosím, abyste se neodchylovali od tématu, protože  příspěvky nesouvisející s PP odradí ty, kteří hledají na této diskuzi skutečnou podporu a pomoc. Věřím, že vzájemným předáváním si vlastních pocitů a zkušeností s touto nemocí spojených, se s ní dokážeme lépe vyrovnat.
Děkuji Všem Zuzka

40 955 Responses to Diskuse

  1. Marketa says:

    Ahoj vsem, nenasla by se tu nejaka holcina (20-30) z prahy? Bojuju s touhle potvorou uz docela dlouho a rada bych podobne naladenou dusi s obdobnymi starostmi – na dopisovani a pripadne pak na rychle nervozni kafe? :)

  2. Elen says:

    Ahoj všem! Tak si zase po delší době potřebuji postěžovat… :-( Na vnitřní napětí, knedlík v krku, nevolnosti, brnění končetin už jsem si tak nějak zvykla… Teď se u mě projevily projevy, co vypadají na zánět močového měchýře… Neustále mě bolí v podbřišku a každých deset minut běhám na záchod… Lítám s tím teď po doktorech, cpou do mě antibiotika, ale výsledky mám v pořádku… Moč v pořádku, vaječníky, děloha, vše v normě… Když jsem svému gynekologovi řekla, že to mám nejspíš z nervů, ušklíbl se a řekl, to určitě ne, to bude močový měchýř, teď je na to počasí… To jako vážně?? Věřte, že už jsem neměla sílu začít cokoliv vysvětlovat… Jak může vědět, jakej je můj psychický stav? Takže jsem to nechala být… Obvodní lékař mi řekl, že pokud ta antibiotika nezaberou, pošle mě do nemocnice na urologii, kde mě zavedou cévku a budou mi zkoumat moč… Ale já vím, že je to všechno prostě z psychiky, už jsem ze všeho tak unavená… Psycholožka už také neví, co se mnou, poslala mě na psychiatrii, aby mi napsali nějaké AD, protože se zhrozila, když jsem se jí svěřila, že mám sebevražedné myšlenky… Tam jdu ale až po novém roce… Tak jsem zvědavá, co se mnou udělají… :-/ Mám celodenní úzkosti, je mi hrozně… Občas je mi fajn, říkám si, že už to nepřijde… Ale pak se zase objeví ten strach, co když se to zase vrátí a je to zpět… Začarovanej kruh prostě :-( Máte prosím někdo nějakou radu, po čem vám je líp ?? Mně už to trvá přes půl roku, jsem z toho zoufalá, nevěřím, že se to někdy spraví… Chci zpátky svůj život, vždy jsem byla plná optimismu… Teď vidím vše černě, mám katastrofické scénáře… Sakra, proč ?? :-( Předem děkuji za vaše reakce, mějte se fajn!

    • singid says:

      Ahoj Elen,
      než budeš mít AD zkus Guajacuran, volně prodejný, je na uvolnění svalstva i psychiky… nebo bylinky, třezalka či vrbka úzkolistá (3x denně šálek, účinek tak za týden). Ten močák, to jsem měla podobně, stejný kolotoč po doktorech, moč negativní, nakonec mi našli při cystoskopii polyp v močové trubici a močáku, dali to pryč a od té doby jsem bez problémů. Já hodně bojuju s tím strachem kdy to zase přijde,pak je pár dní klid a já se cítím, že zvládnu jakýkoliv problém světa, pak to přijde a jsem zase jak hromádka neštěstí a čím déle jsem v klidu, tím hůře pak záchvat nesu…

      • Elen says:

        Ahoj, děkuji :-) Guajacuran jsem zkoušela, ale vůbec mi nepomáhal, spíš jsem po něm byla unavená… Různé čaje a vitamíny jsem též zkoušela, bohužel bez účinku… Brala jsem měsíc AD Elicea 5mg, které mi docela zabíraly, ale nechtěla jsem to už dál brát, řekla jsem si, že to zvládnu bez AD… Ale nějak mi to nejde… :-( Přesně, jak říkáš, pár dní je to dobré, ale pak to zase přijde… Ten neustálý strach a napětí z toho, co přijde je fakt neúnosný, mám pocit, že se z toho zblázním… Hodně mi teda pomáhá sport a když jsem někde s přáteli, zkrátka, když uteču od myšlenek, tak je mi fajn… Ale je to silnější než já, ty černé myšlenky se pořád derou, jakoby se mě snažily přemoct… Jak už tady někdo psal, stojím před zrcadlem a říkám si: Co děláš?? Vždyť jsi silná osobnost, tohle tě nemůže dostat, tolik věcí jsi už zvládla!! Nemysli na to !! Mysli na něco hezkého !! Hrozně s tím bojuju… :-(

        • singid says:

          Elen jestli ti pomáhala Elicea (a 5mg je hodně malá dávka), tak bych se tomu nebránila, jestli už ti to takhle dělá problém a přírodní věci nezabírají…

          • Elen says:

            Asi máš pravdu :-( Za měsíc jdu k psychiatričce, tak snad mi něco napíše nebo poradí… A ty bereš nějaké AD?

          • singid says:

            já beru Brintellix 7,5 mg a na spaní Mirtazapin 15mg. Nevěřím, že se toho někdy zbavím, ale tak jinak žiju zdravě, nepiju, jídlo si hlídám, s dětmi mám pohyb.. prostě chci pro děti mámu, která bude fungovat a ne uzlíček nervů schoulený v koutě… jsou dny ok, vyřídím co potřebuji, jsou dny kdy to není dobrý, tak prostě odpočívám, jsou holky co trpí na migrény a tři dny nejsou k použití, nebo epileptici co mají záchvaty, někdo má na uklidnění chlast, někdo ženský, já mám prášky.Léky mi vadí, zvykla jsem si, ale nesmířila jsem se s tím. a to podle terapeuta beru opravdu malé dávky
            Nekoukám na zprávy, nevyhledávám konflikty, snažím se užít si každou maličkost, ale jak jsi psala, chtěla bych zpátky tu holku, která byla v pohodě.

          • Elen says:

            Úplně Tě chápu a vidím v tom sebe… :-( Jsi velká bojovnice, obdivuji Tě… Také se to snažím zvládat, pomáhá mi, když pořád něco dělám… Snažím se, aby bylo doma neustále čisto, aby měl manžel každý den večeři, když se vrací z práce, snažím se být dokonalou manželkou, když už si připadám, že jsem úplně k ničemu… Snažím se víc myslet na druhý a dělat jim radost, to mi také pomáhá… Teď jsem prostě nějakou dobu žila v takové bublině, zaobírala jsem se jen sama sebou a to prostě nebylo dobrý… Musím se nad tím povznést a vzít to tak, že úzkost je asi má nová vlastnost, zžít se s ní a najít si v tom také to dobré, že s ní zvládnu víc věcí doma (letos mám už napečeno osm druhů cukroví 😀 ) Musím věřit, že to bude dobré, že jednou to zvládnu…

        • Bára says:

          Ahoj holky, jak píšete čím déle je člověk v klidu pak tu náhlou změnu k horšímu zvládá hůře. Já už jsem nějak podvědomě ve střehu a nikterak se neraduji, že je mi náhodou dobře. AD beru. Ale stačí maličkost a už se mi rozjíždí úzkost, nic se mi nechce, jsem unavená atd. To už se v tom plácám přes 20let a stále mě překvapí něco nového, od příznaků počínaje. Už jsem si říkala, že by bylo nejlepší komplexní vyšetření, ale stejně to uklidní na chvilku. Přece nemůže člověk s každým prdem lítat po doktorech, ale kde najít hranici kdy to opravdu nic není a kdy by se mohlo jednat o něco vážného. Doktoři pak na vás koukají jak na magora. Hlavně že prevence a když máte to a to okamžitě vyhledejte lékaře. Já si včera přečetla příznaky infarktu u žen, ze sedmi skoro vše sedí…co teď? A už to mám v hlavě a celý den na to myslím. No zítra to bude zase něco jiného….kolotoč. Myslet na něco hezkého se snáze řekne než udělá. Tak se držte.

          • Elen says:

            Ahoj Baru, máš pravdu… Když už mi je líp, také se z toho neraduji a čekám, kdy to zase přijde… A ono se to právě tím asi spustí… Také jsem se chtěla podrobit komplexnímu vyšetření, ale není jednoduchý k tomu najít odvahu… Hrozně se stydím, doktoři už na mě takhle koukají jako na blázna… Ale já blázen nejsem, nikdo tady nejsme blázen, máme jen nadměrný strach, aniž bychom pořádně věděli, z čeho… Nejsme žádní flegmouši a není nám nic jedno, to taky není špatná vlastnost… Baru, já už měla infarkt, mrtvici, trombózu, zánět žil, rakovinu, pohlavní choroby a já nevim, co všechno… Přitom vím, že jsem naprosto zdravá, ale mozek si zkrátka dělá, co chce… Držím Ti též pěsti, zvládneme to, musíme věřit !!

          • Bára says:

            Asi bychom měli založit nějakou organizaci 😀 😀 Děkuji za povzbuzení dnes to zatím celkem jde.
            Občas propadám takovému zmaru…

          • Elen says:

            Já jsem klidně pro ! Taky už mě to napadlo :-) Neuděláme si třeba vánoční večírek ? 😀

          • Panda says:

            Přesně, já jsem si z velké části uhnala úzkosti preventivními články o varovných příznacích čehokoliv. Už jsem na ně uvalila osobní informační embargo, ale už je trochu pozdě, protože příznaky všech průšvihů znám nazpaměť i bez článků. A druhý u mě silný faktor jsou děti – v těch úzkostech vždycky řeším, kdo se o ně postará. Jako bezdětná jsem nadměrně úzkostlivá rozhodně nebyla, spíš flegmatik.

    • Anet12 says:

      Ahoj Elen, tvým pocitům a stavům opravdu rozumím, mám to podobně. Nicméně mně samotné dost zabírá třezalkový čaj, zkus i kapky nebo tabletky z třezalky. AD zatím neberu, ale nejspíš k tomu dojde, ale upřímně s dobrým výsledkem nepočítám. Dám ti tedy radu své psycholožky, která je mi obrovskou oporou a jak už jsem psala, prošla si sama mnohem horší krizí, než je PP a dostala se z toho. Mám víru, že to půjde a neboj, tobě to půjde taky! Dobře zabírá dýchání bránicí, do toho si dělej čase z té třezalky a meduňka je taky moc dobrá. Hodně uvolňuje i vonná tyčinka sandalového dřeva.
      Mám odpověď i na tvůj močový měchýř. Máš určitě často studené ruce a nohy, to způsobuje dlouhodobý stres, který sis převzala nejspíše od rodičů a tím máš oslabenou i dráhu ledvin. Proto hodně posiluj ledviny – nohy si dej do horké vody se solí a snaž se relaxovat, vydržet ty pocity alespoň chvíli, ale snaž se nebýt v hlavě, jen v těle a říkat si, že to určitě přejde, vzpomeň si na svůj optimismus. Protože, pokud jsi taková byla, věřím, že budeš zase v pořádku. Když už nic, dej vědět, dám ti na ni kontakt, alespoň ti vdechne naději :)

      • Elen says:

        Ahoj Anet, moc děkuji :-) Čaje mi bohužel nezabírají :-( Ani třezalka, ani meduňka, ani kozlík lékařský… Ano, před více než půl rokem jsem prožila velký stres a tohle to nejspíš způsobilo a opravdu k tomu mám sklon po rodičích, můj otec se s depresemi potýká cca 20 let, ale o psychologovi nechce ani slyšet, prej si pomůže sám… Jsem ráda, že alespoň paličatost jsem po něm nezdědila a chci to řešit… Nechci jen přežívat, chci žít !! Jako předtím… Tak hezký život jsem měla :-( Ale máš pravdu, já to zvládnu, musím… Moc děkuji !!

    • Anna says:

      Zdravím Elen,přesně co popisuješ,tak jsem si s tím prošla pře rokem touhle dobou,bylo to strasné období,myslela jsem že je to muj konec,že proste umíram,vnitřní napeti,brněni rukou nohou,obličeje,bolesti zad,motani hlavy,buseni srdce a mnoho dalšího.Když jsem někam sla,tak me hlava srotovala,ze urcite se mi tam něco stane,ze urcite nekde zkolabuju a nikdy se nic nestalo.Na praskach jsem byt nechtela a vsichni me to rozmlouvali at to neberu,ze to mam v hlave,ze to prejde,tak jsem doufala ale bylo to cim dal horsí.Pak jsem si řekla a dost nikdo neví jak se cítím proste si necham napsat Ad.Tak ted beru Cipralex 20 mg pul roku a citim se mnohem lip i kdyz stejne nekdy neco prijde,ale zase to odezní.Ale jsem rada ze jsem do toho sla,protoze takovy stavy co jsem mivala uz by jsem nechtela zazit,proste jsem to nebyla ja.Preju moc sil a at je mnohem lip je to jen na tobe.

      • Elen says:

        Moc děkuji za podporu, Aničko… Přesně, jak říkáš, tohle nejsem já :-( Všichni mi dokola říkají: Z čeho ty se stresuješ? Vždyť máš krásnej život, z čeho ty můžeš mít deprese?? A můžu jim to vysvětlovat, jak chci, ale stejně na mě koukají jako bych si snad vymýšlela asi proto, abych byla zajímavá… Největší oporu mám v manželovi, ten se mě pořád ptá, jak mi je, dokonce jsem si pořídila i knížku od Praška o úzkostech, tak ji čte také, aby porozuměl mým stavům, sám od sebe, spíš jsem asi ani nechtěla, aby to četl… Tak aspoň, že tu podporu v někom mám, bez něho bych už asi někde visela na větvi :-/ A to je další věc, hrozně by chtěl miminko, ale já přece v tomhle stavu otěhotnět nemůžu, nejdřív se musím dát do pořádku, snad se mi to povede… Hezký a pokud možno klidný den vám všem !!

        • Bára says:

          Elen toho bych se nebála…já v těch největších srajdách otěhotněla, porodila a paradoxně mi bylo cca. rok nádherně pak se vše vrátilo. Asi hormony štěstí přestaly fungovat. Někdo tady psal, že se mu to naopak porodem spustilo.

          • Elen says:

            Jako taky mě napadlo, že by se to mohlo zlepšit tím, že budu hlavně myslet na to dítě a né na sebe… Ale je tady i druhá varianta, že to bude ještě horší :-( Chci být prostě psychicky v pohodě, aby to nějak neovlivnilo vývoj dítěte… A pak mám další strach, co když to dítě bude mít pak třeba až v dospělosti tyhle stavy po mně? Já vím, že je to všechno jen co když… Ale stejně si říkám, jestli by nebylo lepší dítě vůbec nemít, abych mu tohle nezpůsobila… :-(

          • Bára says:

            Já si první dítko opatřila (a chtěla jsem) brzy na dnešní dobu, právě v domnění, že mi to pomůže. Jak jsem psala, více jak rok to šlo. Pak se mi to vrátilo a já nemohla vyjít ani z baráku. To je to jediné čeho lituji, že jsem to nejhezčí u dětí díky tomuhle zazdila. Starší dítko to bohužel podědilo. Tak se s tím pereme dvě. Je mi to líto to víš, ale říkám si že člověk podědí i horší… Děti určitě měj až se nato budeš cítit. V dnešní době jde být těhotný i brát léky, ptala jsem se, když jsem uvažovala o třetím. Samozřejmě je lepší nebrat nic. Obě těhotenství bez problémů a bez AD, ty jsem nasadila cca až po 10-ti letech přežívání. Měj se krásně.

          • Elen says:

            To mě mrzí, Baru :-( Ano, počkám, až budu v pohodě, jestli se toho dožiju… 😀 Moc děkuji za podporu !! Měj se krásně !!

  3. Anet12 says:

    Ahoj, dnes jsem narazila na tuhle diskuzi o PP a musím říct, že se mi trochu ulevilo, že v tom nejsem sama. Už delší dobu jsem se cítila docela negativně, ale před pár dny mě chytla úplná panika. Sotva jsem se ráno probudila, následoval podivný horký nával do hlavy, bušení srdce, krk se mi stáhl a od žaludku mi bylo tak zle, že jsem hned utíkala na záchod, abych zvracela, ale nebylo ani co, protože jsem měla prázdný žaludek. Byl to opravdu hrozný strach, napadaly mě katastrofické scénáře….asi to znáte. Nicméně tenhle stav trval celý den až do večera. To už mi bylo trochu líp, tak jsem konečně usnula, ale další den jsem se vzbudila okolo 6 hodiny a celé znova, ani večer se mi neulevilo. Psycholožka mě, i přesto, že byla neděle, akutně vzala na terapii, kde se mi trochu ulevil, ale měla jsem strach z tama vůbec vyjít, že si mě to zase najde. A taky, že našlo. Dokonce jsem se další den ráno sebrala a jela i do nemocnice na klinickou psychologii. V čekárně se čas táhl, že by se dal krájet, ale k psychologovi jsem se dostala a objednal mě rovnou k pschiatrovi, aby mi předepsal AD.

    No, teď mám tyhle stavy jen ráno. Každý den mě to probere v 6, následuje dlouhé uklidňování a pak už stejně neusnu. Po zbytek dne je to celkem v pohodě, i když jsem z toho taková smutná a bojím se dalšího rána. Taky nevím, co se mnou udělají AD, nemám s nimi žádnou zkušenost.

    • Veronika says:

      Ahoj.no to co pises velmi dobre poznam….tiez to mavam .chosila son aj k psychologovi a berem ad,ktore mi zatial nepomohli..ja uz ked rano vstanem tak mi je zle a vacsinou je to cely den…do toho bolesti na hrudi..pp mam uz 10rokov

      • Anet12 says:

        Veroniko, jak ti pomáhá psycholog? Moje psycholožka věří, že se z toho dostanu a to mi hodně pomáhá. Už jen to, když vím, že si sama prošla mnohem horší krizí. Všichni mi říkají, že to není trvalý stav a dá se dobře vyléčit.
        Říkáš, že máš PP 10 roků. Jak to zvládáš? Nebo myslíš, že se z toho někdy dostaneš??

  4. Marek says:

    Ahoj, jen otázečka, je normální, že mi je špatně doopravdy celý den? Člověk má myšlenky, zda tohle psychika dokáže, ne jen ataky, ale celodenní motání hlavy, na zvracení a divné pocity a vjemy po těle… :(

    • Panda says:

      Já mám ty stavy i několik dnů, atakou to jen vyvrcholí a pak se mi uleví, odpluje je to a jsem ok.. A podle dosavadních všech možných negativníchvyšetření to psychikou je. Záleží, jak to rychle naběhne a jak rychle to zpracuješ, já to takhle většinou sbírám fakt i 3-4 dny za sebou. .

      • Marek says:

        Mně už je tři tejdny takhle špatně nesnesitelně pořád.. ataky mam do toho, pak se mi uleví trošku k večeru třeba, ale další den znova a znova a znova.. aníž bych byl ve stresu nebo cokoliv, prostě furt zle.. Často sem v těch stavech píšu..

        • Bára says:

          Ahoj Marku, je to bohužel normální, také jsem to tak v dobách nejhorších měla, úleva byla jen občas. Úplná přišla až cca měsíc po nasazení AD. Teď to mám obráceně, úzkosti jsou a ten hnus fijalovej přijde občas a o to je to horší, odvykneš. Jak už jsem dnes psala od včera je mi nějak divno, břicho atd. a už jsem z toho v řiti. Přijde si to jak chce a já také těžko věřím, že to nic není. Psycholožka říkala, že spouštěč může být cokoliv, podprahově např. vůně, situace…tak se drž chlape. PS: snažíš se chodit ven?

          • Marek says:

            TO mě moc mrzí Báru :( človkě by řekl, že si na to zvykne a pak to bude brát s nadhledem.. kolikrát stojím v koupelně u zrcadla a "nadávám si", proč mě to tak ovládá.. Upřímně jsem dnes venku nebyl, ale včera mě to chytlo i po neurolu při nakupování dárků na Vánoce. Dnes jsem si chtěl jít zaběhat, ale hnusný stavy přišly dřív, tak čekám, zda se udělá k večeru lépe a pak se půjdu projít. Teď ležím v posteli a citím, jak mám mokrá chodidla. Baruš snad jsme Ti to nepřivodili mi tady, když si to tak čteš… to by mě moc mrzelo. JJ snad to přejde po měsící braní toho tritica, ale po tom, co si o triticu ac čtu tady od Vás a na internetu, říkám si, jestli to není ztráta času, že mám nějaká zbytečná sedativa na spaní a né na tohle, ale což, musím v to věřit.. Já už neměl silnou ataku tři dny, ale motání hlavy, na omdlení a takové "jentaktak před atakou" stavy jsou.. třeba je to těma AD, doufejme, že něco dělají.
            Dnes ráno jsem se brzy probudil, měl jsem po dlouhé době fajn náladu, uklidil jsem v bytě co šlo..pak jsem si dal oběd a bum, už to zas jelo a zas takové to ležení na gauči a youtube, mrhání časem..
            Doufám, že Ti to odezní stejně rychle, jako Ti to přišlo…

        • Bára says:

          Já ti nevím proč zase…loni přesně touhle dobou mi začaly tyhle stavy s břichem. Tak možná mám podvědomě strach, že mi bude zase zle. Víš to břicho je pro mě nové. Dříve to bylo to co tu má většina, závratě,tlak za krkem atd.to jsem se naučila nějak ignorovat. Jak mi řekl psychiatr ta potvora si najde bejvak jinde. Je fajn,že už ti dneska bylo dobře. Myslela jsem že máš klasická AD? Píšeš něco o sedativech. Já ataky slabší mívám tak max.tri do roka, ale úzkosti a strachy skoro denně, někdy je mi to fuk a jindy, když se k tomu přidá něco fyzického nebo se něco hnusného děje mě to položí. Ať máš Marku klidnou noc a zítřek ať je na pohodu.

    • Martin_82 says:

      Ano, měl jsem to ze začátku taky, konstantní úzkost, na zvracení, potíže s dýcháním, záškuby ve svalech, brnění atd. několik měsíců to trvalo byl jsem z toho hotový už, naštěstí jsem se pak nějak z toho trochu vyhrabal a dokopal se k lékaři a prášky pak pomohly.

  5. Klárka says:

    Ahoj lidi,jsem sama doma a začalo mě bolet břicho,mám pocit,že potřebuji pořád na velkou stranu,už jsem byla dvakrát,ale moc se mi neuleví.Mám takový divný pocit na levé straně.Asi mě zase chytil dráždivý tračník.Teta je v práci,mě naúkolovala,co mám vše udělat,něco jsem zvládla,ale mám strach,že umřu.Že bude bolest veliká,že to nevydržím…Trpíte někdo na bolest břicha nebo i zad? Klárka.

    • Veronika says:

      Ahoj klarka..veru ano..niekrdy sa mi stava,ze mi aj tlak vyskoci..potom idem na velku a uz je fajn..a niekedy ma strasne boli brucho chodim na zachod a nic..myslim,ze uzkosti mi pokazili zaludok a creva..hocikedy mi zviera zaludok ach jaj..neboj to prejde

    • Bára says:

      Ahoj Klárko, zrovna jsem dnes chtěla napsat, jak je mi opět na prd. Včera odpoledne mi začaly křeče v břiše, jako když máš ve střevech vzduch, taková jako bublina pod levým žebrem, pak se to stěhuje dolů. Pocit že musím několikrát na WC bez úlevy. Záda hlavně bederka a v oblasti bránice, jak když jsem ve svěráku. Pak mi začne být blbě i od žaludku. Bojím se už i někdy jíst. Byla jsem včera na rehabce prý to mám přetížené, ale co to břicho? Už jsem z toho nešťastná, před týdnem opakovaně sono břicha vše v pořádku. Včera jsem si přečetla příznaky infarktu u žen a čekám kdy to se mnou klepne, samozřejmě příznaky sedí. Tak neboj nejsi sama.

      • Klárka says:

        Ahoj holky, děkuji za podporu. Během dne mi bylo lépe i úkoly od tety jsem zvládla -nakoupit, uvařit a uklidit.Dneska u nás v ulici byla sanitka. Odvazeli sousedku, prý zvracela a motala se ji hlava.Pak jsem na ni myslela. Klárka.

  6. Panda says:

    Jo, ještě mám jeden tip od mého fyzioterapeuta, o kterém jsem se tedy původně domnívala, že má fungovat jen na skříplou krční páteř, ale co jsem googlila, tak to má účinky i jako energetický restart organismu (potvrzuji). Je to kostka ledu, kterou si vleže na břiše položíte do zátylku – do toho důlku, kde začínají vlasy. https://ceskozdrave.cz/rychla-leciva-metoda-objev
    Žádný samospasitelný zázrak, ale mě to ty dnešní úzkosti odválo docela velkou dávkou energie.

    Když už nic, tak minimálně 20 minut nebudete myslet na úzkost, je to taková meditační zklidňující věc. Při bolestech páteře už se skoro přikláním k pojmenování zázrak:) U mě dnes poprvé, ale rozhodně ne naposled!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *